Vánoční setkání Paladixu

Tak už je to za námi. Návaly v obchodech polevily, kapr už dávno ve vaně neplave, mnozí
z nás si užíváme nové fotografické dárky a hlava již pomalu přestává bolet z
ohlušujícího rachotu novoročních petard. Ano, Vánoce jsou za námi, starý rok nám zamával
a máme tu rok nový – symetrický. Ale vraťme se o pár dnů zpět a podívejme se na jedno
předvánoční setkání fotografů.

Čas předvánoční by měl být časem klidu, pohody a míru, ale posledních pár let mám pocit, že se
tento čas stává závěrečným sprintem roku. Všichni šílí po dárcích, obchody a ulice se plní lidmi, kteří jsou nervózní, místo toho, aby byli na sebe vlídní. I v tomto shonu se ale najde
pár nadšenců, kteří se rozhodnou v klidu sejít a pohovořit v útulném prostředí některé
z pražských hospůdek se stejně postiženými lidmi. Není nic mimořádného, že
se fotografové z fotoprůvodce sejdou na pivo a poklábosí, ale tentokráte se jednalo o
pravou předvánoční jolku Paladixu 🙂

Na večer byla připravena ukázka velkého formátu.

Nikdo ani nedutal a všichni poslouchali.

Ve čtvrtek 13.12.2001, kdy nastaly první pravé mrazy, začal kolem sedmé večer na Arbesově
náměstí malý mumraj. Několik zachumlaných postav se trousilo k místní osvěžovně, aby se
v teple salonku sešlo s ostatními postavami. Salonek se začal pomalu plnit a přicházející
obrýlení kamarádi předváděli názorně již sedícím divákům jak dopadnou, když přijdou
s fotoaparátem z mrazu do vyhřáté místnosti. Některé slabší jedince jsme museli na místo
u stolu dokonce doprovodit, ale nakonec vše dobře dopadlo a všichni našli svoji židli.
Opět přišlo několik nových tváří, takže se okruh kamarádů zase rozšířil.

Jak to nemůžeš furt pochopit? Prostě to tady vytáhneš a exponuješ. Jééé, já tam mám film 😉

Hmm, kdyby měl takovouhle matnici i ten můj kinofilm, to by se to fotilo.

Hned od začátku to v salonku hučelo jako v úle. Diskutovalo se o všem možném, ale hlavně
o donesených fotografiích a doprobíralo se ještě pár otázek z fotofóra. Hluk polevoval
pouze v případě donesení něčeho dobrého na zub. Donesené fotografie měly opět nadstandardní
úroveň, ale přece jenom jedny doslova vystupovaly nad ostatní. Ob místo jsem zaregistroval
šanon a v něm fotografie 13 x 18, které měly na dálku brilantní ostrost a dokonalou stupnici
šedé škály. No rozměr na koukání nic moc, říkám si, ale ta technika. Už aby byly u mě.
No a pak přišel šok – šanon došel ke mě. Ony to nebyly klasické zvětšeniny, ale “jenom”
kontakty. Zavětřil jsem v místnosti jednoho ze specialistů velkoformátníků a zároveň
nováčka na setkání. Ano, v koutku seděl Horolezec a mezi řečí jen tak tvrdil, že to jsou
jenom pokusy. Řeknu vám, že to bylo nádherné pokoukáníčko. Opět jsem měl chvilku chuť
se zítra zastavit u Pazdery a nechat mu tam komplet výbavu a dát se na hraní piškvorek.

Někteří po ukázce slastně zabafali z dýmky …

… a někteří se opět vrhli na donesené fotografie.

Když jsme se všichni najedli a trochu se i vypovídali, chopil se slova Papuánec a jal se
nás zasvěcovat do tajů velkého formátu. Přinesl si k tomu jednu z kompaktních velkoformátových
kamer – Linhof Techniku. Opravdu je to hodně kompaktní přístroj na to, co všechno dovede
a na to, jaký z ní vyleze negativ. Poutavé povídání doplňovali další zkušení velkoformátnící,
Štěpán, Horolezec, ale i elév v tomto oboru, čerstvý majitel právě předváděné Linhofky
– Pavel Pola. Debata o velkém formátu a nejen o něm se protahuje do nočních hodin a přerušuje
ji až personál osvěžovny. Je po zavíračce, takže huš, huš a domů. Pomalu se loučíme a
odcházíme. Někteří domů, ale ti silnější a odvážnější se přesouvají do známého Jeep Baru,
který jim poskytne další azyl pro fotografické debaty.

Při přesunu bylo co fotit.

Někteří jedini debatovali tak zuřivě, že se chvílemi přestali i ovládat.

Při přesunu míjíme vánočně vyzdobené nákupní centrum na Smíchově. Někteří neodolávají
a fotí světelné vodopády na budově. Ale to už doráží autobus, takže rychle sbalit fidlátka
a hurá do Jeepu. Druhá večeře v podobě vynikajícího gulášku nám dodává sílu a pokračujeme
dále, tentokráte v plánování dalších akcí v novém roce a jelikož už zůstávají jen redaktoři
Paladixu, dochází i k debatám o tomto webu. Je toho hodně co je třeba probrat, takže ani
nevnímáme ubíhající čas. Ale to už je hodně nad ránem, takže ještě utopenec k snídani,
rozloučit se, popřát si klidné Vánoce, hodně zdraví do nového roku a honem domu, sprchu
a jde se do práce. Uf, bylo to náročné, ale zároveň opět pěkné setkání s kamarády fotografy.
Je to řehole, dělat redaktora pro Paladix ;-)))

Tak si ten nový rok užijte všichni, hodně zdraví, klidu a pohody. Dobré světlo vám ani
přát nemusím, jelikož vím, že jste všichni dobří fotografové a dokážete udělat pěknou
fotku za jakéhokoliv osvětlení. Tak tedy alespoň ať vám vesele cvakají závěrky a někdy
na nějaké fotoakci zase ahoj.