Siracusa

Snad nejznámější sicilské město, ve kterém se Archimedes oddával koupeli a zapalování plachet nepřátelských lodí dutými zrcadly…

Piazza del Duomo

Je asi tak devět hodin ráno, na zdejší poměry poměrně časně a ulice jsou proto prázdné a slunce, ač již vysoko nad obzorem, teprve začíná rozpalovat městskou dlažbu. Auto jsme pohodlně zaparkovali na Piazza Marconi a teď se loudáme přes provizorní pontonový most na ostrov Ortegia. Ještě několik kroků a jsme u zbytku zdí, o kterých příručka tvrdí, že jsou zbytkem Apollonova chrámu (a stejně byl prý zasvěcen Artemidě, tedy Dianě) z 6. století př.n.l. Proč ne. Hele, támhle u chodníku spí kočička, hlásí Viktor. Eda se s rukama v kapsách přiloudá blíž k černé hromádce a pokývá hlavou: “Tak ta už to nerozdejchá…” V boční uličce zřízenec v oranžové vestě víří koštětem prach. Je to marné, po ulicích se všude válejí závěje odpadků a po celou prohlídku nás pronásleduje zápach nevyvezených popelnic. Přicházíme na Piazza Archimede, kde jako nám na uvítanou začíná z kašny uprostřed náměstí tryskat voda. Náměstí má být obklopené starými paláci, ale naši pozornost přitahuje nejvíce kamenná stavba ve značně zuboženém stavu. Chatrně podepřené zdi se vyklánějí ven a cedule hlásá, že se jedná o majetek města a že tam nikdo nemá co chodit. Že by Palazzo Montalto? Snažíme se projít uličkou podél budovy, ale ta je zazděná a zatarasená podpůrnými železnými konstrukcemi – nebo to bylo lešení? Obcházíme blok a nacházíme gotická okna, takže to asi je Palazzo Montalto.

A teď už jsme na Piazza Duomo. Starý řecký chrám z 6. stol. př.n.l. tady byl použit při stavbě křesťanské katedrály, a tak můžeme uvnitř obdivovat jeho mohutné dórské sloupy. Do boční kaple už pronikla moderní technika. Vosk je zde totiž nahrazen elektřinou a po vhození příslušné mince si můžete cvaknout vypínačem a rozsvítit tak některou z desítek žároviček nainstalovaných pod oltářem. Kupodivu se nejedná o oltář sv. Vidicona z Anody (viz Christopher Stasheff: Čaroděj odpoutaný, kapitola 4).

Vnější portál dómu se zřítil při zemětřesení a byl znovu postaven v barokním slohu, se dvěma patry nezvykle silných sloupů. Bloudíme dál ulicemi, teplota stoupá a počet turistů roste.

Castello Maniace

fikusy u akvaria

Pevnost Maniace na konci ostrova je nám odepřena – vojenský prostor – a tak se vracíme po nábřeží zpátky k Fonte Aretusa. Zcela nečekaně tady na ostrově, pár metrů od moře a asi dva metry nad úrovní jeho hladiny, vyvěrá ze země silný pramen vody. Váže se k němu pověst o nymfě, kterou pronásledoval chlípný říční bůh Alpheus. Aby nymfě pomohla, proměnila ji Artemis v pramen a tak jí umožnila uniknout z Olympie až sem. Pramen je obrostlý papyrem a plavou v něm barevné ryby. Dva chlapečci se protáhnou proti srsti turniketem, aby do pramene mohli načurat. K prameni je oficielně přístup jen přes budovu akvaria. Nebyl jsem uvnitř, ale ti, kdo jej navštívili, byli spokojeni. Před akvariem je malý parčík a v něm rostou neskutečné stromy se vzdušnými kořeny, připomínající fikusy. Pod stromy se příjemně odpočívá a nechce se odtud, protože máme už poledne a slunce pere jako bejk.

Ale co naplat, čeká nás archeologický park. Táhneme se po nábřeží lemovaném šikmookými obchodníčky (a zejména jejich stánky) zpátky na most (pontonový, ten pevný ještě neopravili), projdeme Piazza Marconi (auto tam ještě stojí a my děláme chybu, protože jdeme dál pěšky) a po moderní ulici dospějeme upocení a vyčerpaní k řadě stánků se suvenýry, vedoucí ke zmíněnému archeologickému parku. Tam nás čeká půlkruhové řecké divadlo, vytesané do skály a oplývající superlativními rozměry. Před smrtí vedrem zde turisty zachraňuje Nymfaeum, jeskyňka ve skále nad divadlem, do které dříve ústil akvadukt a kam stále proudí voda. O pár kroků dál je velký lom, kde otroci a zajatci lámali stavební kámen. Ukazuje se zde podivná, vysoká, nahoru se zužující a v půdoryse zakroucená jeskyně, údajně vytesaná uměle (Dionýsiovo ucho). Má mít mimořádné akustické vlastnosti, my jsme však nic nepozorovali. No a ještě novější římský amfiteátr, oválný a uzavřený (rozměr 119 x 142m), do kterého se prý dala napustit voda a potom v něm probíhaly námořní bitvy. Z posledních sil se dovlečeme zpět k autu, cestou se resuscituujeme sendviči a pizzami a studenou vodou v bufetu, a – máme to za sebou.

lom

řecké divadlo

římský amfiteatr

lom

Dionysiovo ucho

Dionysiovo ucho

Grotta dei Cordari

P.S. Pokud vás mrzí, že jste se nic nedočetli o Archimedovi, pak se podívejte sem.

příště: Cavagrande del Cassibile