O záludnosti fotoaparátů
Stará sumerská moudrost praví, že fotograf bez fotoaparátu je jako
rybář bez lahve rumu. Spolu se ztrátou aparátu ztrácí pro něj náhle smysl i
svět a prsty postiženého se roztřesou v neurotickém tiku, rejdí po okolí a mačkají cokoliv, co
tvarem vzdáleně připomíná spoušť. Naskýtá se otázka, co je vlastně
onou tajemnou mocí, která nutí posedlého hledět na svět neobjektivní
optikou objektivu, zavírat se v noci do temných místností osvětlených
lascivním červeným světlem a přes den probírat na internetu tajemné konstrukční
detaily přístrojů, které si asi nikdy nepořídí.
Zřídlem tohoto magického působení, ovládající současně několik milionů
jedinců roztroušených po celém světě, je zřejmě samotný aparát –
nástroj, kterým fotograf zaznamenává realitu, vytváří z ní obrazy,
nástroj, který se snaží vnutit fotografovi svoji naprogramovanou vůli
a s kterým fotograf svádí každodenní bitvy s plnými odpadkovými koši
padlých.
Kdo však stojí v pozadí celého spiknutí bezmála teroristického, které
prostřednictvím malých přístrojů ovládá mysl tolika lidí, kdo jsou ti
tajemní vládci, kteří mají za rukojmí nás fotografy? Jsou to snad
výrobci? Zpracovatelé? Servisní technici? Jedná se o spolupráci těchto
mocností? Jsme jen součástkami ohromné mašinerie na peníze, která se
neštítí transmutovat lidskou kreativitu na zisk?
Ne, pravda je mnohem krutější. My, i výrobci jsme pouhými
nástroji. Ten kdo ovládá svět emulzí, výstav, digitálního zpracování i
uměleckých kritik jsou fotoaparáty samy. Během svého vývoje se jim
podařilo nenápadně převzít moc nad svou výrobou a postupně i nad obory
přilehlými. Vytvořili si z nás prostředníky své vlastní evoluce, jsme
jejich RNA, DNA i životní prostředí – jsem jejich otroky, které
trestají svojí nepřítomností.
A jak jsme se s tímto novým paradigmatem pokusili vyrovnat tento týden
na Paladixu?
V pondělí, až se vrátíte z výstavy Moje nejlepší světlo, čeká na
vás naše poradna. Tentokrát si Josef Hrubý posvítí na
Blesk Nikon SB-22s. Jirka Jirout vám ještě poradí, jak na
Tvorbu panoramat ve Photoshopu.
Úterý je věnováno Zdenkovi Bakšteinovi a jeho výletu na Sicílii. Jeho
cílem bude tentokráte Taormina.
Na středu jsme pro vás přichystali novou rubriku – Jak vznikla tato
fotografie. Slavnostního otevření se ujme Tobík vyprávěním o okolnostech vzniku zajímavé fotografie noční oblohy ve článku
Rotely pod hvězdami.
Na výstavu jednoho z našich redaktorů, Jakuba Kencla a jeho manželky,
vás pozveme ve čtvrtek. Tentýž den vám se zvětšováním z diapozitivu
poradí Petr Dzik.
Pátečním rozjímáním na téma podzim zakončí týden na našem serveru Milan Sýkora.
Dobré světlo.
Již staří Římané
🙂 Ano, souhlasím, již staří Římané tvrdili, je fotograf, zbaven svého aparátu, šílí.
RE: Již staří Římané
jeden konkretny pripad poznam… znamemu odisla jeho milovana digitalna mavica a mal skazeny cely vikend… a bol z toho uplne zniceny 🙂
nie ted zeby bol zvlast dobry fotograf… foti strasne moc, ale… 🙂