Většina lidí asi zná úspěšný film “A bridge too far”, natočený podle stejnojmenné knížky C. Ryana. Tento článek je malou pozvánkou do dějiště událostí v tomto filmu popisovaných – okolí holandského města Arnhemu.
Trocha historie
Sláva maršála Montgomeryho, “vítěze nad Rommelem u El Alameinu” (to se to vítězí nad někým, kdo je právě na dovolené v Německu) začínala trochu pohasinat ve světle úspěchů amerického genrála Pattona a Monty proto toužil po další možnosti, jak se vyznamenat. Když se proto na podzim 1944 rozhodovalo o pokračování ofenzivy na západní frontě, předložil velmi ambiciózní plán, zvaný Market-Garden.
Tento plán byl v principu velmi jednoduchý. První britská výsadková divize pod velením gen. Urquharta měla přistát v oblasti Arnhemu a obsadit alespoň jeden ze dvou mostů přes Rýn. Další mosty (přes řeku Waal a přes Albertův kanál) měly obsadit dvě americké divize – 82. a 101. Tato část operace měla název “Market”. Britský XXX. obrněný sbor pak měl vyrazit z belgicko-nizozemských hranic na sever, prolomit německou frontu a postupně přejet po výsadkáři obsazených mostech až do Arnhemu a tam na pravém břehu Rýna vybudovat předsunuté předmostí, ze kterého by bylo možné vést rozhodující úder do Porůří a tím skončit válku. Tato pozemní část byla nazvána “Garden”.
Celá akce však v důsledku závažných chyb i různých nešťastných náhod skončila totálním fiaskem. Už při plánování akce byli nejvyšší velitelé natolik zafixováni na jeji uskutečnění, že naprosto ignorovali veškeré informace, která by mohly jakkoli zpochybnit její úspěšnost a proveditelnost. Zprávy od odbojového hnutí, letecké fotografie ze kterých bylo jasně zřejmé, že v oblasti Arnhemu se nachází německá pancéřová divize, to vše bylo odsunuto stranou, jen aby maršál a jeho generálové nepřišli o skvělou příležitost jak se zapsat do dějin. Zkušených holandských důstojníků působících v té době v Británii se také nikdo na nic neptal. Mimochodem, útok na Arnhem směrem od jihu byl jedním z typických příkladů při předválečných cvičeních. A způsob, který zvolili Britové pro Market-Garden, byl v učebnicích popsán jako typický případ špatného řešení tohoto příkladu.
Spojencům se sice podařilo osvobodit Eindhoven, Nijmegen a přilehlé oblasti, nakonec se probojovali až na jižní břeh Rýna, ale zmocnit se toho nejdůležitějšího mostu se jim nakonec nepodařilo. Rýn byl překročen až o několik měsíců později u Remagenu a válka se protáhla o půl roku. To ovšem nebránilo Angličanům, zejména Montgomerymu a Browningovi (za nechápavého údivu Američanů), prezentovat Market-Garden jako ohromný úspěch. Bylo přece dosaženo všech cílů s výjimkou obsazení jediného mostu… O tom, že právě ten jeden most byl smyslem a důvodem celé operace, se pochopitelně nemluvilo.
Návštěva Arnhemu
Arnhem leží ve východní části Nizozemského království v provincii Gelderland, asi 30 kilometrů od hranic s Německem, u dálnice A12. Většina lidí cestujících do Nizozemska autem bude pravděpodobně volit nejrychlejší trasu Plzeň, Nürnberg, po dálnici A3 přes Frankfurt, Köln, Arnhem a dále na Utrecht a Amsterdam. Zajímáte-li se tedy o historii (zejména vojenskou), můžete oblast operace Market-Garden navštívit bez zbytečné zajížďky a ztráty času.
Po přejezdu německo-nizozemské hranice pokračujte po dálnici A12 až k exitu (holandsky uitrit) číslo 26 Arnhem, Noord. Na něm odbočte na jih a po silnici N784 vjedete do města Arnhemu. Jak je zvykem, hned za hranicí města je malé odpočivadlo s mapou. Ve městě se N784 jmenuje Apeldoonrseweg. Sledujte směrové ukazatele na Nijmegen a Centrum, které vás dovedou k řece. V centru vedou přes Rýn dva mosty. Původní, o který se bojovalo v roce 1944 a který se dnes jmenuje John Frostbrug a druhý, nový, pojmenovaný po jihoafrickém teroristovi, pardon velkém státníkovi a bojovníku proti rasismu Nelsonu Mandelovi. (Totální ignorace historie při pojmenovávání ulic je jednou z mála věcí, které mi na Nizozemsku vadí, v Haarlemu je dokonce ulice pojmenovaná po R. Slánském, strůjci procesů s gen. Píkou a M. Horákovou.) Při procházce po mostě a okolí zarazí jedna věc, a to jeho velikost. Rýn je v Arnhemu široký asi jako Labe u Poděbrad a podstatně užší, než Vltava v Praze. A vše, kvůli čemu se tu v roce 1944 bojovalo a kvůli čemu trpěly a umíraly tisíce lidí, je nevelký železný most přes tuto řeku…
Vojenský hřbitov
Většina vojáků padlých v oblasti Arnhemu v září 1944 a při osvobozování Gelderlandu v roce 1945 je pohřbena na vojenském hřbitově v Oosterbeeku, malé vesnici, která se nachází mezi Wolfheze (kde v roce 1944 angličtí výsadkáři přistáli) a Arnhemem. Od mostu se do Oosterbeeku dostanete po Utrechtse weg, která vede na západo-severozápad, souběžně se železniční tratí. Máte-li slušnou mapu, můžete se pokusit projet i po břehu Rýna, stejnou cestou, kterou postupoval v roce 1944 podplukovník Frost, jehož jednotka se jako jediná k mostu skutečně dostala.
V Oostebeeku pak sledujte ukazatele směrem k nádraží (černé nápisy “Station” s logem NS na bílém podkladě na modrých silničních ukazatelích). U nádraží pokračujte rovně přes nadjezd nad kolejemi a pak už jen sledujte šipky s nápisem “Arnhem Military Cemetery”, případně holandským “Airborne begraafplaats”.
Hřbitov je otevřené prostranství, obklopené řadami stromů a nízkým plotem s brankami, které se nikdy nezamykají. Řady bílých pískovcových náhrobků jsou umístěny přímo na trávníku, jak je to obvyklé u anglických a amerických hřbitovů. Pro Čecha zvyklého na ponuré majestátní přítmí hřbitovů s vyznačenými cestičkami a mohutnými mramorovými pomníky je většinou napoprvé dost překvapivé. Hřbitov protínají dvě na sebe kolmé volné plochy, které při pohledu ze vzduchu tvoří kříž. V průsečíku ramen stojí velký kamenný kříž, ke kterému se při nejrůznějších příležitostech kladou věnce. Hned vedle hlavního vchodu jsou dvě malé cihlové věžičky, ve kterých jsou umístěny přehledy všech hrobů a návštěvní knihy. Znáte-li jméno, není problém dohledat přesné umístění hrobu – hřbitov je rozdělen na označené sektory a řady.
Mezi hroby je možné naprosto volně procházet. Náhrobky jsou – jak již bylo řečeno – pískovcové. Na většině z nich je uvedeno jméno, hodnost, data narození či úmrtí, znak jednotky či armády. Pod tím vyrytý kříž nebo Davidova hvězda, citát z Bible, poděkování nebo vzkaz od rodiny či přátel toho kterého vojáka. Jsou zde ale i téměř prázdné náhrobky těch, o kterých se nic neví – nápis “A Soldier of 1939-1945 War”, kříž a pod tím prosté “Known unto God”.
Nejvíce je pochopitelně hrobů anglických, ale jsou tu i Poláci, kteří přistáli na jižním břehu a pokusili se pomoci 1. britské výsadkové divizi, Američané, kteří pronikli k Arhnemu s pozemními jednotkami, Kanaďané, kteří osvobozovali Holandsko v roce 1945, a i řada Holanďanů, bojujících v řadách spojeneckých armád. Je tu i několik nových hrobů, většinou přeživší veteráni, kteří si přáli být pohřbeni vedle svých přátel, členové komise pro válečné hřbitovy, která už od 19. stoleti pečuje o hroby britských vojáků a vojáků z ostatních zemí Commonwealthu, a příležitostně jsou sem přenášeny i nově nalezené ostatky vojáků z okolí Arnhemu.
Airborne museum
Pokud neodbočíte na hřbitov a budete pokračovat po Utrechtse weg, přijedete k bývalému hotelu Hartenstein (po levé straně, asi tři sta metrů za odbočkou na hřbitov). Ten sloužil nejprve jako veliteství německého polního maršála Modela, pak byl zabrán Angličany a přeměněn na velitelství britské 1. výsadkové divize. Když bitva skončila, byl v takovém stavu, že nesloužil už nikomu a po válce byl přeměněn na muzeum (Airborne museum). To je přístupné po celý rok. Otevírací doby, ceny a ostatní informace jsou k dispozici na http://www.aribornemuseum.com.
Ve zmíněném muzeu je toho k vidění hodně – průběžně obměňovaná výstava zbraní, uniforem a jiných autentických předmětů, mapy, textové panely a videoprogramy s informacemi, mnoho původních fotografií, vzpomínek pamětníků apod. Za pozornost rozhodně stojí i sklep Hartensteinu, ve kterém jsou instalována dioramata znázorňující skutečné situace z bitvy. Zejména během léta a víkendů je tu možné sehnat průvodce a vyrazit na několikahodinovou informační procházku s odborným výkladem po místech, která mají nějaký vztah k událostem z podzimu 1944. Jen podotýkám, že v muezu pracují opravdoví znalci a nadšenci, takže výklad skutečně není ono “napravo vidíte, nalevo vidíte, přejdeme si do další místnosti prosím”, známé z některých českých muzeí a památek.
Přímo naproti muzeu je rozlehlá travnatá plocha s vysokým kamenným sloupem – Airborne monument. Na stěnách tohoto sloupu jsou zachyceny některé výjevy z bitvy. Na krajích této pláně si můžete na sloupech přečíst stručný popis zářijových událostí a vyjádření vděčnosti místních obyvatel.
Okolí
Máte-li dost času, můžete vyrazit po staré utrechtské silnici směrem na západ. Po několika kilometrech se dostanete do mírně zvlněné oblasti, kde silnice téměř neustále zahýbá. Po vyjetí z jedné takové zatáčky je po levé straně vidět velký žulový památník se zvonicí, připomínající válečné pomníky běžné spíše v bývalém Sovětském svazu. Po pravé straně silnice naproti památníku je další vojenský hřbitov. Tento ovšem není anglo-polsko-americký, ale holandský a jsou zde pochováni vojáci, kteří padli během bojů v roce 1940.
Několik poznámek:
V tomto i jiných textech používám ustálené české označení Holandsko pro celé Nizozemské království, ačkoli “Holland” je ve skutečnosti jen jeho severozápadní část (provincie Noord Holland a Zuid Holland). Řekne-li někdo místní, že “Arnhem is een Hollandse stad” (místo správného Nederlandse), bude za nevzdělaného blba – asi jako když někdo prohlásí, že Brno je české a ne moravské město… Ale bez obav, jako cizinec má člověk na něco takového právo a nikdo ho opravovat nebude :-))
Snímky byly pořízeny přístrojem Nikon Pronea 600i na film Kodak Advantix 100 a Nikon FM2 na film Kodak Ektapress 800, v obou případech s objektivem AF Nikor 50/1.8