New York City II.

Dokončení reportáže z pobytu v New Yorku, ve které zavzpomínáme na dvojčata Střediska obchodu, zajdeme k Brooklynskému mostu a navštívíme řadu muzeí a galerií. A nebude chybět ani Central Park, Coney Island, Cloisters a krátké nahlédnutí na Columbia University.

WTC a WFC

Přečtěte si prosím poznámku na začátku prvního dílu tohoto cestopisu.

Od přívozu na Staten Island se dá vyrazit pěšky dvěma směry – podél
západního břehu Manhattanu, neboli podél řeky Hudson či podél východního
břehu, neboli podle řeky East River. Cesta podél západního břehu je
sama o sobě hezčí, jde se docela pěkným parkem. Asi za čtvrt hodiny
dorazíte ke komplexu velkých mrakodrapů WTC a WFC neboli World Trade Center
a World Financial Center. Mám toto uskupení budov rád. Jejich velké,
geometricky přesně členěné stěny, jsou fotogenické za každého počasí.
Komplexu dominují dvě stodesetipatrové budovy, “dvojčata” 1 WTC a 2 WTC,
postavené začátkem 70. let. Původně zasahoval břeh řeky Hudson až
k dvojčatům WTC. Později byla zasypána mola vyčnívající z břehu a na
nově vzniklé parcele byl postaven areál WFC s fasádami ve zlatavém odstínu.
Dvojčata WTC jsou s výškou 415 m nejvyššími budovami
v New Yorku a třetími nejvyššími budovami na světě. Po 452 m vysoké budově
Petronas Twin Towers v Kuala Lumpur v Malaysii a po 442 metrů vysoké
Sears Tower v Chicagu. Chongqing Tower, plánovaná v Číně, posune se svými 457
metry pořadí o jeden stupeň dozadu. Kdybychom však počítali výšku včetně antény
na střeše, pak budovy WTC jsou nejvyšší na světě, s anténami dosahujícími
do výšky 536 metrů. Když stojíte pod nimi, ani vám to tak nepřijde. Ze shora
je to jiné. Z výšky vyhlídkové terasy ve výšce 400 m v budově 2 WTC
je fantastický výhled. Za výborného počasí je otevřena střecha budovy.
To bohužel, hlavně kvůli větru, nebývá příliš často. Jinak je třeba
se spokojit s fotografováním přes sklo zevnitř budovy. Je otevřeno až do
22 hodin, lze tedy udělat i večerní fotky. Když se postavíte na nejvzdálenější
místo prostranství mezi budovami WFC, dostanete je s objektivem 20 mm
akorát celé do záběru, pokud ovšem není nízká oblačnost, kdy se vrchol
budov ztrácí v mracích. Mezi dvěma budovami WFC je pěkná zimní zahrada
s palmami.

Jeden z klasických pohledů na Manhattan z boku (viz například Lidé a Země,
číslo 11/1995, strany 648-649), v němž dominují budovy WTC není vůbec
fotografován z New Yorku, ale ze sousedního státu
New Jersey. Je možné se tam dostat zvláštním metrem PATH (Port Authority
Trans Hudson, má 3 linky, platí se samostatně $1), které má stanici například v podzemí pod WTC. Budete
ale muset na druhém břehu jít ještě kus pěšky a je to ne moc hezká oblast.

South Street Seaport, Brooklynský most a NYSE

Cesta od South Ferry podél východního břehu není sama o sobě tak pěkná,
jako cesta podél západního břehu. Přesto ji lze doporučit pro návštěvu
několika zajímavých míst. Asi za čtvrt hodiny dorazíte k South Street
Seaport. Je odtud pěkný výhled na jinou část mrakodrapů jižní části Manhattanu
a asi nejlepší výhled na Brooklynský most. K němu dorazíte asi po další
čtvrthodince.

Cestou zpět od Brooklynského mostu můžete zahnout do
Wall Street a dojít k NYSE – New York Stock Exchange. Nad hlavní obchodní
halou je vyhlídková terasa otevřená pro veřejnost.
Ve všední dny od 9:15 do 14:45 hodin si v budově sousedící s budovou
burzy v Broad Street můžete vzít lístek
s časem, kdy můžete jít dovnitř a postavit se do fronty u vchodu pro obyčejné
lidi, který je zezadu budovy v New Street. Byla zrovna polední pauza
a tak jsem si krátil čas ve frontě pozorováním rentgenové kontroly krabic
s pizzou, kterou si objednali makléři. Mně samozřejmě také zrentgenovali
a následně jsem se dostal na vyhlídkovou terasu nad hlavní halou. Hned v prvním
okamžiku mě fascinovala hra barevných světel ze spousty monitorů a dalších
zdrojů. Atraktivní motiv pro širokoúhlou fotku. Napětí ještě zvyšuje
atmosféra nepochopitelného shonu těch lidí dole. Fotografování je ovšem
zakázáno. Nemaje žádný úmysl prokouknout tajnou burzovní machinaci a s
takto získanou informací následně vydělat na burze milion dolarů, jsem po
chvíli pozorování opatrně začal vytahovat svůj Canon, který jsem předem
preventivně opatřil širokoúhlým objektivem. V tom okamžiku jsem si všiml,
že mám za zády jednoho z členů ochranky. Nic neviděl, ale stačil mi jeho
pohled k tomu, že jsem se vzdal naděje na pěknou fotku.

New York nejsou jen mrakodrapy a centrum obchodu. Je zde také řada zajímavých
muzeí a galerií a dokonce i místa, kde si lze odpočinout od ruchu velkoměsta.

MET

Metropolitní muzeum umění, neboli MET, bude jistě hlavní zastávkou
milovníků klasického
umění v New Yorku. Jako zaměstnanec Columbia University jsem měl vstup zdarma
(univerzita přispěla na provoz muzea), vychutnal jsem si proto o pošmourných
nedělích jednotlivé části asi při 7 návštěvách. Doporučuji nezapomenout na
sbírky z blízkého východu (Babylon, Asýrie) a islámského umění v levém
křídle a asijského umění v pravém křídle v 1. patře. Jsou z nějakého důvodu
opomíjeny davy návštěvníků a je zde příjemná a klidná atmosféra.

Musím se přiznat, že motiv oblouků ve vstupní hale muzea není můj originální nápad.
Fotografii jsem viděl v nějakém časopisu, líbila se mi a řekl jsem si, že ji
při další návštěvě zkusím také. Litoval jsem, že jsem si nevzal 50mm f/1,4.
Měl jsem nejmenší clonu 3.5, čas vycházel na 1/8s. Naštěstí se mi podařilo
foťák stabilizovat ve složeném svetru, který jsem naaranžoval na kamenném
zábradlí.

“Jedna čtyřku” jsem si vzal s sebou při návštěvě obrazové galerie. Bylo tam
smíšené světlo – denní světlo pronikající proskleným stropem a přisvětlené
žárovkami. Denní světlo se mi zdálo výrazně dominantní a tak jsem fotil bez
filtru. Ouha, fotky byly žluté jako při 40 W žárovce. Do galerie tedy jen
s korekčním filtrem či filmem pro umělé světlo.

ICP

International Center of Photography (ICP)
je hlavním místem fotografických výstav v New Yorku. Výstavy bývají
opravdu pěkné a mohu doporučit. Je zde také pěkný obchod s fotografickými
publikacemi. Pokud ale musíte dát za dolar 40 korun, nejsou nejlevnější.
Expozici znám z jejího původního místa na 5. Avenue u 94. ulice. Nedávno
bylo centrum přemístěno na Avenue of the Americas (alias 6. Avenue) u 43.
ulice. V tomto novém místě jsem ještě nebyl, nemohu tedy srovnávat.

BMA, Frick Collection, Guggenheimovo muzeum

Jste-li skalními obdivovateli klasického umění, zvažte návštěvu dvou dalších
míst. Menší sestřička MET se jmenuje BMA – Brooklyn Museum of Art. Nachází se
skutečně v Brooklynu, přímo u stanice metra Eastern Parkway – Brooklyn Museum,
červených linek 2 a 3
přijíždějících z Manhattanu. Za pozornost stojí egyptská sbírka, která je
srovnatelná s tou v MET. Bývají zde také pěkné výstavy fotografií.
Máte-li rádi obrazy, poblíž MET na 5. Avenue u 70. ulice se nachází
Frick Collection. Zapomeňte ale na fotografování. Zatímco v MET se
vás v šatně zeptají, zda jste si vzali foťák s sebou a nenechali ho v odloženém
zavazadle, ve Frick Collection je nejen zakázáno fotit, ale musíte foťák
odložit v šatně. To se mi samozřejmě nechtělo, tak jsem řekl, že nebudu fotit,
ale foťák si chci vzít s sebou. Gorila u vchodu trvala na odložení foťáku.
Uvnitř byla taková hustota lidí, že o uměleckém zážitku nebyla řeč. Frick
Collection opravdu jen pro skalní.

Když už se ale budete procházet těmito končinami (mimochodem, nechápu, proč
5. Avenue je adresou milionářů, v tak rušné ulici plné aut bych nechtěl bydlet
ani za polovinu mého nájmu na koleji) můžete se stavit v
Českém centru v budově Českého
konzulátu na sousední Madison Avenue (myslím u 84. ulice). Dovedu si představit, že pronájem či koupě budovy
musela stát těžké peníze. Ohromná budova na drahé adrese. Je škoda, že České
centrum na sebe z vnějšku nijak neupozorňuje. Před budovou je stanice autobusů.
Kdyby tam byla alespoň nějaká nástěnka s informacemi, někdo by se občas
podíval. Na konzulátu jsem jednou byl z úředních důvodů. Byl to po dlouhé době
autentický dotek domova – v podobě pravé, nefalšované české úřednice.
Nedávno jsem slyšel v televizi, že má být České centrum přestěhováno
na jiné místo.

Zpátky na 5. Avenue, o kousek výše, u 89. ulice je zajímavá budova
Guggenheimova muzea moderního umění, kterou navrhl architekt Frank Lloyd
Wright. Budovu je možné vyfotit i zevnitř bez placení vstupného, takže
i pokud nemáte rádi moderní umění, návštěvu muzea doporučuji pro možnost
zajímavých fotek.

American Museum of Natural History

V přírodovědeckém muzeu byla v době mé návštěvy krásná expozice živých
tropických motýlů – Butterfly conservatory. Přes dvoje dveře byli návštěvníci
po malých dávkách vpouštěni do tropického skleníku s volně poletujícími a
krásně zbarvenými motýly. Nepokoušel jsem se žádného vyfotit, zdálo se to
skoro nemožné. Zážitek ale velice pěkný. Zbytek muzea mě ale trochu zklamal.
Velká část sestává z vitrín s vycpanými zvířaty naaranžovanými v jakoby
autentickém prostředí. Koncepce se mi zdála zastaralá, měla by být více
zaměřena na interakci s návštěvníky a předávání informací. Obdobné muzeum
v Londýně se mi zdá být lepší. Navíc vstupné $17.50 je i na místní poměry
vysoké.

Central Park

Dosti muzeí a galerií a zpátky na čerstvý vzduch. Nejoblíbenější místo
pro odpočinek a víkendový kondiční běh mnoha newyorčanů je Central Park
uprostřed Manhattanu. Jde zřejmě o nejdražší pozemek s parkem na světě.
I když je park hodně velký, okolní vysoké budovy jsou bohužel stále
na dohled a kontinuitu parku narušují tři silnice, které park přetínají
z levé strany na pravou. Během víkendu jsou však uzavřeny pro automobily
a park je tak klidnější. Od 96. ulice nahoru začíná být park méně zajímavý
a postupně také méně bezpečný. I když se domnívám, že během dne není rozdíl
mezi parkem a okolními ulicemi, je dobré zvážit, že pravým horním rohem park
sousedí s Harlemem. Často jsem kolem tohoto rohu jezdil autobusem a asi bych
si ho jako místo procházky nevybral. Za budovou MET je v parku zajímavý
egyptský obelisk
(originální). “Přírodní” scenerie parku – skály, rybníčky, pěšiny, vše bylo
vytvořeno uměle a skutečně jsem stále měl určitý pocit nepřirozeného prostředí.
Přesto je procházka parkem třeba od MET směrem na jih příjemnou změnou.

Kromě Central Parku je v New Yorku několik dalších parků. Žádný z nich však
není tak populární jako Central Park. Ve všech parcích ale narazíte na spoustu
drzých veverek pokukujících po vaší svačině. Většina veverek je rezavých.
Četl jsem zajímavý článek o tom, že se občas začínají v parcích objevovat
veverky zvláštních barevných variací, třeba rezavá s šedým ocasem. Prý je to
pravděpodobně způsobeno izolací jednotlivých parků, které jsou obklopeny
hustou zástavbou, pro veverky nepřekonatelnou. Ty se pak množí jen v rámci
svého parku a malá biodiverzita způsobuje zvláštní zbarvení. Je však obava z
toho, že to může vést také ke zdravotním problémům veverek. Prý se uvažuje
o odchytávání veverek a jejich přesouvání mezi parky.

Na sever od Central parku jsou dvě místa, která stojí za návštěvu – Columbia
University a muzeum Cloisters.

Columbia University

Moje pracoviště. Univerzita je oázou klidu uprostřed okolních rušných
ulic. Nabízí místo k příjemnému posezení a načerpání studentské atmosféry.
Budovy univerzity jsou obklopeny budovami kolejí. Studenti zde tedy nejen
studují, ale i bydlí a univerzita tak žije dlouho do pozdních večerních
hodin i o víkendech. Univerzita patří mezi nejvýznamnější vysoké školy
v Americe. Mezi jejími absolventy je řada nositelů Nobelovy ceny. Vejdete-li
hlavním vchodem z Broadway na 116. ulici, po obou stranách minete budovy
fakulty žurnalistiky, kde se uděluje Pulitzerova cena. Doporučuji návštěvu
kaple sv. Pavla (ve čtvrtek večer zde bývají koncerty), původní univerzitní
knihovny a procházku mezi jednotlivými budovami.

Když stojíte uprostřed kampusu,
vlevo od knihovny vyčnívá na obzoru věž. Jde o věž kostela Riverside Church,
která je přístupná veřejnosti a je z ní docela pěkný výhled. Kostel má být
postaven na nejvýše položeném místě v New Yorku. To se však těžko
pozná, neboť jak jsem již zmínil, celé město je v podstatě na rovině.
Stavba kostela byla prý inspirována katedrálou v Chartres. Stavitelé údajně
okopírovali i prasklinu ve zdi, kterou katedrála v Chartres utrpěla.
Budova však není postavena z kamene, ale po vzoru mrakodrapů, t.j. jde o
železobetonovou konstrukci. Zajímavé je, že věž je ve skutečnosti výškovou
budovou o 24 patrech, ve kterých jsou místnosti. Klasický pohled na Riverside
Church, který se vyskytuje ve většině turistických průvodců, je fotografován
z terasy sousední studentské koleje International House, ve které jsem bydlel
i já. Výhled z okna mého pokoje byl skoro stejný jako pohled z terasy.
Nedávno zde však byla postavena nová budova koleje, která změnila pohled
na Riverside Church. Vedle kostela je monumentální pomník generála Granta.

Cloisters

Cloisters je muzeum středověkého umění, které je odloučenou součástí MET.
Platí zde i stejná vstupenka či přesněji barevné plechové kolečko, které
dostanete jako vstupenku v MET. Ale pouze za předpokladu, že se daný den
používá stejná barva kolečka. Nejlepší způsob jak se sem dostat je jet do
stanice na 181. ulici linky A metra a pokračovat kousek pěšky ve směru jízdy.
Muzeum je instalováno ve zvláštní budově. Jde o moderní repliku (postavenou
ve 30. letech 20. století) středověkých klášterních dvorů, chodeb a sálů,
která však obsahuje autentické prvky. Jednotlivá okna, sloupy či klenuté stropy
jsou originální kusy, většinou pocházející z jižní Francie, zasazené do nově
postavené budovy. Muzeum nechal postavit multimilionář John D. Rockefeller.
Originální prvky pocházejí ze sbírky amerického sochaře George Grey Barnarda,
který je koupil od farmářů a správců farností ve Francii.

Mezi Cloisters a stanicí metra je docela pěkný park, ze kterého je vidět na
druhý břeh řeky Hudson. Oblast podél tohoto druhého břehu se nazývá Palisades
a bývá místem krátkých nedělních výletů newyorčanů “do přírody”. Vypravil jsem
se tam pěšky přes most George Washingtona, který je též vidět z parku u
Cloisters. Most dostal jméno podle bitvy, která se zde odehrála pod velením
generála Washingtona v roce 1776. Most je sice impozantních rozměrů, ale
procházka po něm není moc příjemný zážitek kvůli množství aut přes něj
projíždějících. Cestou jsem potkal řadu běžců, kteří si most s tisíci smrdícími
auty vybrali jako vhodné místo pro “kondiční” běh. Bitva je na druhém břehu
připomenuta stylizovaným opevněním, které je vidět na fotografii. Hádejte,
z jakého druhu dřeva je zhotoveno. Když jsem si na něj sáhl, nemohl jsem
uvěřit. Klády jsou z barevné umělé hmoty konzistencí podobné pěnovému
polystyrenu. Kdyby bylo opevnění ze dřeva, časem by se rozpadlo a čistě by
zmizelo ze světa. Umělá hmota, která se již začíná drolit, skončí někde na
skládce nebo ve spalovně. Opravdu nechápu.

Coney Island

Návštěvu New Yorku zakončím úplně na druhém konci, neboli na jihu Brooklynu,
kde se nachází poloostrov Coney Island. Cesta sem je zajímavá ze tří důvodů.
Ten první platí pouze v případě, že je krásné počasí. Je zde totiž hezká
písečná pláž a v létě bývá moře dostatečně teplé na koupání. Zbylé dva důvody
platí celoročně. Na Coney Island se nachází akvárium, chovající mnoho druhů
krásných ryb, žraloky, běluhy, delfíny a další mořské živočichy. Navštívil
jsem už více podobných akvárií a řekl bych, že newyorské patří k těm lepším.
Poslední zajímavostí Coney Islandu je velká, rusky mluvící komunita, která zde
žije. Nápisy na obchodech jsou spíše v ruštině než v angličtině. Metro jede na
Coney Island poměrně dlouho. Nejrychlejší je jet z Manhattanu expresními
linkami 2 nebo 3 a ve stanici Atlantic Avenue přestoupit do stanice Pacific
Street a pokračovat expresní linkou B až na konečnou. Zpátky můžete jet pro
změnu linkou Q nebo D. Jede se téměř celou dobu nad zemí, takže se dá pozorovat
okolí. Domy jsou sice ošklivé, ale jinak tahle část Brooklynu vypadá docela
slušně, místy připomíná spíše obytnou čtvrť někde v Anglii. Zpáteční cestu
lze také s výhodou spojit s návštěvou BMA, o kterém jsem se již zmínil.