Pohled terénního uživatele na práci s tímto digitálním kompaktem. Co očekávat a nač se netěšit.
Digitální fotoaparát jsem přidal do své výbavy před čtvrt rokem, jako náhradu kompaktního fotoaparátu, jako malý obrazový zápisník pro pořízení snímků, které obvykle nespatří světla výstavních síní.
K jeho koupi jsem se rozhodl poté, co jsem si spočítal, že je schopen snímat obrázky se stejným rozlišením, jako má můj scanner Olympus ES-10P, který používám na digitalizaci kinofilmů, a s jehož 1770 DPI jsem schopen vyprodukovat dostatečně kvalitní snímky formátu A4.
Design a ergonomie
Kamera je velice tichá. Stěží slyšíte zvuk vysouvajícího se objektivu, o závěrce nemluvě, takže možnost zapnout si imitovaný zvuk závěrky je naprosto nutnou funkcí. Přístroj je dostatečně malý na to, aby se dal nosit pod bundou nebo ve větší kapse. 440g hmotnosti není nic světoborného pro uživatele kompaktu, ale dost lehké pro nosiče solidní kovové zrdcadlovky.
Objektiv je ve vypnutém stavu schován v těle, jeho vysunutí po zapnutí trvá asi 4s. Pokud na něm necháte krytku, přístroj zobrazí na displeji protest a odmítne dále spolupracovat. Po zapnutí se transfokátor nastaví na ohnisko odpovídající zhruba 40mm u kinofilmové kamery (objektiv je ekvivalentní zoomu 34-102mm). Vysouvaná část je poněkud volná, což sice nebudí důvěru, ale také to ničemu nevadí. Objektiv je na kompaktní přístroj neobvykle světelný (2,0-2,5), ale zaclonit jej lze pouze na číslo 8.
Značným zásahem do zvyklostí fotografa je celková doba od zmáčknutí spouště do provedení expozice. Největší podíl na ní má automatické zaostřování (viz popis níže), ale i při manuálním zaostřování trvá asi 0,6s (něco se nastavuje) a po předostření namáčknutím spouště trvá spuštění ještě asi 0,2s.
Praktické zkušenosti
Režim práce fotoaparátu
Nastavuje se otočným voličem, jaký je obvyklý u většiny moderních zrdcadlovek (režimy A=aperture, S=shutter, M=manual), rozšířený o pozice přehrávání zaznamenaných obrázků a SETUP. Poněkud podivná je možnost přiřadit poloze SCN (Scene mode = automatický režim s preferencemi podle zadané scény) otočného voliče režimů jeden ze tří způsobů práce. Je to možné přes nabídku v SETUP režimu. Nastavení “Landscape” znemožní automaticky ostřit na nižší vzdálenost, než několik metrů, “Twilight” znamená, že kamera nezapne automaticky blesk při nedostatku světla a používá místo toho dlouhé časy, takže nejpoužívanější je mód “Portrait”, kdy se vše chová podle běžných zvykostí.
Měření expozice
Měření expozice je integrální, tlačítkem je možno změnit jej na bodové. Bod tvoří asi 4% plochy políčka, je tedy dobře použitelný. Expozici lze zablokovat jiným, pro tento účel vyhrazeným, tlačítkem.
Poněkud nepříjemné je, že korekci expozice (stejně jako čas a clonu) lze nastavovat pouze při zapnutém obrazovém displeji i když se hodnoty zobrazují také na malém displeji spolu s počtem snímků. Korekce má krok 0.3, 0.7, 1, 1.3, 1.7 a 2 stupně nahoru i dolů a lze ji použít ve všech režimech. Korekce je ihned viditelná na obrazovém displeji (obraz světlá či tmavne).
V rozbalovací nabídce, přístupné opět nezávislým tlačítkem, lze také nastavit pevnou citlivost “filmu” až do 400ASA. Nastavení funguje stále ve všech režimech kromě SCN, kdy si kamera volí citlivost automaticky (a po menšich krocích) a toto nastavení ignoruje. Za vyšší citlivost se ovšem platí šumem, který u nových čipů již nemá podobu “horkých” pixelů, ale špatně naladěného televizního obrazu v čistě vybarvených plochách.
Vestavěný blesk
Jeho činnost závisí na režimu nastavitelném postupně pomocí jednoho tlačítka (automaticky, vždy, nikdy). Intenzita světla blesku je nastavitelná v rozbalovací nabídce ve třech stupních (High, Normal, Low). Nastavení změní osvětlení scény vzdálené 3m o 2.8EV mezi “High” a “Normal” a 3.5EV mezi “Normal” a “Low” (při citlivosti 100ASA v režimu “M”). Pouze v režimu SCN kamera volí clonu a mění výkon blesku automaticky, intenzita záblesku je však stále ovlivňována nastavením v nabídce (je to jakási korekce blesku).
Při snímání osoby v protisvětle musíte tedy blesk “natvrdo” zapnout, ale o řízení výkonu se již postará automatika.
V režimech M, A a S je hlídání vyhovující kombinace clony, vzdálenosti objektu, nastavení blesku a citlivosti “filmu” plně na vás.
Automatické zaostřování
|
| Dlaň použitá jako pozadí k dosažení správného zaostření (barevně nevhodné řešení). |
Funguje na základě porovnávání kontrastu a u tohoto přístroje byla jeho přesnosti obětována rychlost. Trvá v průměru 1,5s, než přestane blikat LED indikující zaostřování a mezitím kamera přeostří před a za konečnou rovinu ostrosti. Po zaostření je expozice i ostření blokováno, dokud držíte spoušť namáčknutou.
Dalším nezávislým tlačítkem lze zapnout ruční ostření kolečkem pod pravým palcem, ovšem toto zaostřování funguje po krocích a jen od vzdálenosti 10cm, proto je vhodné spíš pro zablokování zaostření na nekonečno za špatných světelných podmínek. Pro zaostřování na blízko má aparát pomocné červené světlo, které lze využít do vzdálenosti asi 3m. Osvítí objekt natolik, že jej rozpoznáte i na LCD displeji.
Automaticky přístroj ostří od vzdálenosti 4cm (v makro režimu) při nejkratším ohnisku. Ostří ale na nejkontrastnější místo v zorném poli, takže zvláště v případě makrosnímků s výrazným pozadím je nutné si pomoci buďto předostřením na jiném předmětu, zablokováním autofokusu a znovuzaostřením nebo (častěji) je nutno učinit zbytek světa nezajímavým pro kameru vložením jiného, plochého, nekontrastního pozadí. Čistý list papíru nebo jen dlaň je obvykle postačující. Na co je zaostřeno je většinou dostatečně jasné z LCD displeje.
|
| Použití vestavěného blesku tlumeného prstem jako pomocného světla. Všimněte si odlišné barvy světla v levé horní části snímku – to byl blesk, zbytek byl osvětlen zapadajícím sluncem (červený tón). |
Možnost použít automatické zaostřování pro skutečné makro záběry je velkou předností digitálních aparátů. Další předností je, že většinu takových snímků lze pořídit (jaké rouhačství!) z ruky. Má to příčinu v menším faktickém měřítku zvětšení, které je potřeba pro promítnutí objektu na plochu malého čipu než na velký film (srovnejte si 7mm oproti 36mm). Zvětšení 1:5 zvládané běžnými transfokátory funguje za těchto podmínek jako 1:1 u kinofilmového přístroje. Úměrně roste i odolnost proti roztřesení snímku. Další pomoc můžete – opět neobvykle – očekávat od vestavěného blesku. I v nastavení “Low” je příliš silný pro makro snímky, ale můžete jeho světlo usměrnit a omezit nějakou jednoduchou pomůckou, třeba kouskem papíru nebo jen prstem (pokud vám nevadí barevný posun). Protože nespotřebováváte film, můžete si dovolit vyzkoušet správné clonění na několika snímcích.
Nastavení bílé
Barevné vyvážení je parametr ve světě filmu neznámý, ale dosti zásadní. Zajišťuje, aby se bílá věc jevila na snímku bílou i v barevně posunutém osvětlení. Můžete nastavit automatickou volbu parametru nebo si jej změnit sami v nabídce. V obtížných světelných podmínkách má kamera tendenci volit pro každý snímek jiné vyvážení a pevným nastavením tomu lze předejít.
Spotřeba energie
Fotoaparát obsahuje Lithium-iontový akumulátor i nabíječku. Doba nabití zcela prázdného akumulátoru je asi 2 hodiny. Doba provozu na jedno nabití Li-ion akumulátoru je potěšující – pokud nemá stále zapnutý displej a blesk, může běžný konzument v pohodě vydržet celý víkend (předpokládám vyfocení cca 120 snímků v nejvyšší kvalitě) a ještě si vše prohlédnout. Teoreticky by to měly být 3 hodiny nepřetržitého provozu. Prohlížení snímků spotřebovává méně energie než snímání. Při používání máte na displeji stále na očích údaj o zbývajícím čase provozu. Je to ale čas při průměrném používání, takže většinou utíká rychleji než čas skutečný.
Kvalita obrazu
Kvalita obrazu je poněkud jiná, než v případě filmu. 4 MPixelový obrázek získaný skenerem z filmu má již viditelné zrno, zatímco stejně velký obrázek z čipu má v jednobarevných plochách viditelný šum. Šum je zvláště nepříjemný na snímcích s delší expozicí a jemnými přechody. Zcela se jej nezbavíte ani při citlivosti 100ASA, proto rozhodně nelze doporučit softwarové doostřování takových záběrů. Výsledek může být na velkém formátu horší, než ze skenovaného laciného zrnitého filmu. Přesto je snímek z digitálního fotoaparátu pouze polotovarem, ze kterého musíte získat fotografii dalším úsilím, stejně jako u filmu. Kvalita tedy není nijak mimořádná – asi jako z nepříliš drahého kompaktního přístroje. Nicméně již je možné pokrýt plochu A4 dostatečným množstvím detailů s opakovatelným podáním barev. Také již nikdy neuvidíte na snímcích prach nebo škrábance na negativu (nepochybuji o tom, že se časem objeví programy, které je tam budou schopny uměle doplnit :-)). Dynamický rozsah také není velký, ale pokryje to, co jste schopni dostat na papír.
Záznam videa a zvuku
Video je se svým rozlišením 320×240 pixelů vhodné nanejvýš na internet, ale velikost záznamu je omezena pouze kapacitou paměťové karty. Při záznamu bohužel nelze měnit nastavení ohniska objektivu. Maximálné 40s zvukové poznámky k jednomu snímku je dost pro běžnou potřebu. V tomto případě je kromě snímku ve formátu JPG ukládán ještě soubor MPG s jedním obrázkem o nízkém rozlišení a zvukovým záznamem.
Závěr
Musím říci, že účel pro který jsem tento přístroj zamýšlel, plní velice dobře. Není to reportážní fotoaparát (na to je příliš nepohotový), ani jím nelze pořizovat snímky určené do výstavních síní (i když i takové jsem viděl), ale pro běžnou potřebu zaznamenat obraz (i zvuk) kdykoli a kdekoli bez potřeby tahat s sebou objemnou výbavu je naprosto vyhovující.
