Brdské pohoří je jedno z mála v Evropě a ba i možná na světě, jehož začátek můžeme najít
v hlavní metropoli. Leží jihozápadně od hlavního města a jeho první vrcholky se vypínají
přímo na okraji Prahy, na Zbraslavi.
Dneska se podíváme o kousek dál a zajedeme si vlakem
do Řevnic, což nám zabere rovnou půlhodinku ze Smíchovského nádraží a vystoupíme na dva
skalnaté vrcholky v jejich okolí. Ne nebojte se, nebude to žádný náročný výstup, ale docela
příjemná fotografická procházka.
Z nádraží Řevnice se vydáte vpravo pěknou lipovou alejí, kolem uhelných skladů a po cca
500 m dojdete na výchoziště turistických značek. Dneska si vyberete modrou a po ní vyrazíte
na náměstí, kolem zámečku a nákupního střediska, kde si můžete dokoupit poslední tatranky
či něco ostřejšího na cestu. Vyjdete další alejí až za hřiště házené, kde je další rozcestí.
Tady půjdete dále po modré. Pozor jsou tu dvě, jedna vede spíše doleva a zavedla by vás ke
Šraňku a dále na Hviždinec, tak tou ne, tudy cesta na Babku nevede. Zvolíte druhou modrou,
která stoupá vpravo po asfaltové cestičce kolem Řevnického lesního divadla dále do Brdských
hvozdů. Přejdete asfaltovou komunikaci do Mníšku a pokračujete stále do kopce po pohodlné
cestě, která se po chvíli narovná a začne dokonce pozvolna klesat. Neradujte se, je to jenom
na chvíli, než dojdete k rozcestí u Babského potoka. Tady se od vás oddělí zelená, která vede
údolím Babského potoka až na Skalku.
Tudy půjdete někdy příště, ale jestli jste tu v zimě, tak určitě popojděte alespoň 50 až
100 metrů proti proudu a budete-li mít štěstí najdete zde miniaturní ledové kaskády s nádherně
průzračným ledem. Doporučuji se pohybovat pouze po cestě, jelikož spadané listí zakrývá dosti
hluboké bahno okolo potoka, do kterého by jste mohli zapadnout. Věřte, že vím o čem mluvím.
Při focení jedné kaskády jsem zde zapadl až do půl lýtka. Nic příjemného.
No ale zpět na naší trasu, přeskočte potok, cyklisti zařadí “cirkusový” převod a můžete stoupat
poměrně strmým, ale ne dlouhým stoupáním směrem na Babku. Po tomto stoupání dojdete na novou
širokou svážní cestu, ze které jsou krásné výhledy SZ a Z směrem na Koněprusy a Kodské polesí.
Nevýrazný kopec vpravo, na kterém vidíte i jasně bílou stavbu s hnědou střechou patří golfovému
hřišti Karlštejn. Vlevo od něj je vidět pískovna v Bělči a podle mapy se vám určitě podaří
identifikovat i další obce a kopce. Až si odpočinete a vynadíváte se, jděte ještě kousek po
široké cestě a za oplocenkou zahnete vpravo a po modré stoupáte až na rozcestí pod Babkou.
Cyklisti mohou použít pohodlnější svážní cestu, která je na rozcestí dovede taky.
Z rozcestí se vydáme po vrcholové značce až na vrchol. Cyklistům doporučuji kola přivázat ke
stromu a netahat je nahoru, jelikož na pěšině není mnoho místa, jsou tu ostré kameny a poslední
část cesty je spíše pro kamzíky, než pro cyklisty. Ještě než dojdete na vrchol, tak 50m pod ním
je krásný výhled směrem na východ. Není toho tímto směrem moc vidět, ale už kvůli lomu pod
Strážným vrchem stojí za to se zde zastavit.
Odtud je to již jen pár kroků na ojedinělý vrchol Babky. Proč ojedinělý? Většina vrcholů brdského
pohoří má ploché a zalesněné temeno, ze kterých jen těžko hledáme pohledy do okolního kraje.
Babka je skalnatý vrchol z drabovských a skaleckých křemenců a převyšuje okolní terén. V 19.
století zde také byl lom, ale naštěstí byl opuštěn dříve, než stačil pohltit vrchol Babky.
Na nejvyšším bodě vrcholu byl někdy na konci 19. století postaven vyhlídkový altán a to díky
okrašlovacímu spolku v Řevnicích.
Dnes se můžete posadit maximálně na nějaký rovnější kámen. Z vrcholu Babky je rozhled na JZ až SZ.
Na jihozápadě vystupuje nad Hostomickou dolinou mohutný a zaoblený Plešivec a jeho protějšek,
špičatý Ostrý. Za Plešivcem se objevují vrcholky centrálních Brd a více vpravo se táhnou vrcholky
severozápadní části brdského pohoří, hřbety Radče. Ještě dál k severu jsou vidět Křivoklátské
lesy a hřbet Děda na jehož konci je vidět zástavba Berouna. Tam také zahlédneme lesklého hada
Berounky a pokud ji budeme sledovat, dospějeme až k hlavní věži Karlštejna. Bohužel výhled dále
k severu je již značně zarostlý a stromy nám zakrývají výhled na Říp, České středohoří s
majestátní Milešovkou.
Při cestě dolů, zpět na rozcestí se nezapomeňte zastavit v lomu na jižní straně Babky. Nejenže
je tu nádherně, ale je to ideální místo pro odpočinek a svačinu či oběd. Několik ohnišť láká
k rozdělání ohně a ukuchtění si teplého oběda, ale pozor, jste v lese a sem otevřený oheň nepatří.
Není tomu tak dávno, co zde hasiči z blízkého i dalekého okolí bojovali o záchranu tohoto krásného
lesa. Zbytky po tomto požáru můžete vidět ještě v lese v okolí vysokého vedení.
Po návratu na rozcestí pod Babkou se vydáte vlevo opět po modré značce, která vede po kraji
lesa vedle svážní cesty a po chvíli se chystá tuto cestu křižovat. Můžete pokračovat po modré
až na rozcestí se žlutou a pak po ní pod Pišťák, ale doporučoval bych vám zde z cesty uhnout
doprava pod azimutem asi 220 stupňů, je tu malá pěšinka, která vás povede dál.
Cyklistům doporučuji jet po svážní cestě až dolů do údolí, kde se opět shledají s pěšky jdoucími
turisty, jelikož jejich trasa je pro kola dosti obtížná a závěrečný sestup je s kolem
realizovatelný jen s velkým vypětím sil a nemohu ho nikomu doporučit, snad jen nejtvrdším
cyklistickým sjezdařům. Po svážní cestě je to docela pěkné svezení bez námahy, ale opatrně,
přeci jenom to není asfaltová kolonáda.
Ale zpátky k naší cestičce, která nás po 500m dovede na kraj kamenného valu bývalého hradiště
na Pišťáku. Toto místo je nyní využíváno brdskými trempy a nachází se zde Osada vzpomínek,
Malý bivak a ohniště prozrazují přítomnost trempů. Chovejte se zde, prosím, tiše a důstojně,
jelikož, jak název napovídá a jak záhy sami zjistíte, je tu několik mohyl a křížů, které místním
přechodným obyvatelům této osady připomínají své kamarády, kteří již nemohou usednout u jejich ohňů.
Z této osady budeme dál pokračovat severozápadním směrem po hřebenu kolem posedu a krmelců,
u kterých můžete zahlédnout srnky a divoká prasata, až na skalnatý vrchol Pišťáku. Tady bohužel
výhled na severní stranu hyzdí místní skládka komunálního odpadu, ale zkuste si ji odmyslet a
hned bude výhled na Řevnice o něco krásnější. Na jižní straně uvidíte hřeben, na kterém se
ukrývá kouzelné Jezírko. Na celém skalnatém hřebenu jsou nádherně zakrslé a větry ošlehané
stromy a hlavně nádherné skalní útvary. Když sejdete po hřebenu o 100m níž, uvidíte malou
proluku ve skalách, jakoby sedlo. Tady velice rád sedávám v období, kdy listí je na zemi a
nikoli na stromech a pozoruji údolí Moklického potoka, kde můžete opět zahlédnout srnky
drápající se vzhůru do stráně či kroužící dravce vyhlížející svou kořist. I v zimních měsících
je zde za slunečného počasí nádherně a odpolední slunce vás zahřeje i na duši.
Nyní následuje nejhorší část cesty, a to sestup do údolí Nezabudického potoka. Jděte severním
směrem dolů ze svahu a držte se vpravo od pišťáckého lomu. Jděte opatrně, jelikož svah je
poměrně prudký a kameny jsou dosti nestabilní. Myslím si ale, že tato námaha byla vyvážena
krásou Pišťáku, o kterou by bylo škoda přijít. Jakmile sejdete dolů na širokou cestu, máte
dvě možnosti. Buď vpravo po žluté do Řevnic a nebo vlevo, což doporučuji, po trase o cca 1km
delší přes Stříbrný kopec. Pokud jste se rozhodli jít dále se mnou, jděte asi 100m vlevo po
žluté na křižovatku. Tady žlutá odbočuje doleva do kopce a odtud se taky řítí cyklisti jedoucí z
Babky. Vy však půjdete doprava k závoře a po kraji pole, kolem památného stromu, k posedu.
Tady se podívejte doleva a na obzoru spatříte osamocený strom.
Pokud nejste znaveni a jestliže se slunce schyluje ke spánku, jděte se podívat na to nádherné
přírodní divadlo, které se vám zdarma naskytne. Kolem plotu skládky se pak vrátíte zpět a
pokračujete po zelené, zarostlou cestou až ke kravínu a hřbitovu. To už jste v Řevnicích a
k nádraží to máte slabou půlhodinku cesty. Po panelce sejdete k prvním barákům a jdete, teď
už sami – já už jsem doma, dál po zelené až na nádraží.
Jakou výbavu si máte vzít do brašny či batohu?
Nebudu vůbec přehánět, když řeknu, že všechnu. Využijete zde široká skla, záklaďák i menší či
větší tele při setkání se zvěří či nějakým tím dravcem, což zde nebývá výjimkou. Hodí se i
makroobjektiv na rozsáhlou květenu a nezapomeňte si stativ, jelikož v lese není vždy tolik
světla, kolik bychom potřebovali.
V kterou roční dobu sem vyrazit?
To už je úplně jedno. Je tu krásně v každou roční dobu a za každého počasí. Já mám nejradši
asi pozdní podzim či brzké jaro, kdy je tady největší klid a člověk může vnímat nerušeně okolní
přírodu. Výlet to není náročný, ale pokud se budete věnovat focení, tak vám zabere většinu dne,
takže doporučuji vyrazit v dopoledních hodinách, abychom na Babce byli po poledni, na Pišťáku
si mohli vychutnat odpolední Slunce a na Stříbrném kopci shlédnout západ Slunce nad Českým Krasem.
