Dejte mi prosím deset deka obrázku aneb jak se obrázky měří a váží

Ohledně měření velikosti digitálních obrázků panují značné zmatky. Centimetry, pixely, byty – co si vybrat? A všechno to ještě komplikuje jakási záhadná veličina, označovaná tajemnou zkratkou dpi. Pro řadu lidí je to jakási složitá magie, plná nezapamatovatelných formulek, se kterými si pořádně nevědí rady. Skutečnost je přitom ale jednoduchá. Pojďme se podívat věcem na zoubek.

V jednom z minulých dílů seriálu jsme si vysvětlili, že digitální obrázek není v zásadě nic jiného než dvojrozměrné pole – buď čísel (indexované a šedotónové obrázky) nebo trojic čísel (barevné obrázky). Každá položka pole reprezentuje jeden pixel, čili jeden bod obrázku. Jak se měří velikost dvojrozměrného pole? V centimetrech? V palcích? Ne! Jednoduše se specifikuje, kolik má řádků a sloupců. Základní mírou velikosti digitálního obrázku jsou proto jeho rozměry v pixelech. Počet řádků a počet sloupců. Zvykněte si měřit obrázky v pixelech. Centimetry sice mohou na první pohled vypadat přátelštěji, protože je používáme je od malička, dnes a denně, nicméně je to právě lpění na centimetrech, které dělá z měření digitálních obrázků galimatyáš.

Palce, centimetry a milimetry jsou dobré pro měření obrázků na papíře. Digitální obrázek ale není fyzický objekt a žádnou délku v centimetrech nemá. Pokud někdo hovoří o velikosti digitálního obrázku v centimetrech, říká tím buď „předloha, kterou jsem naskenoval, byla tak a tak veliká”, nebo „kdybych tenhle obrázek vytisknul, byl by tak a tak veliký”. Pokud přesně nevíme, jak obrázek naskenoval nebo jak by ho vytisknul, neřekne nám to o velikosti digitálního obrázku (t.j. o počtu pixelů) zhola nic. To jde sice napravit tím, že se uvede rovněž hustota vzorků (bodů) při skenování či tisku, nicméně tento způsob popisu velikosti obrázku je zbytečně komplikovaný a má jednu velmi zásadní vadu – není jednoznačný. Okamžitě se začneme zamotávat do toho, že například 24×36 mm při 4000 dpi (dpi znamená dots per inch, tzn. počet bodů na jeden palec), je totéž jako 32×46 cm při 300 dpi nebo zhruba 26,7×40 cm při 360 dpi. Jak je vidět na tomto příkladu, pokud se udává velikost tímto způsobem, je velmi obtížné na první pohled bez přepočítávání říct, jestli jsou dva obrázky stejně veliké nebo jestli je některý z nich větší a o kolik. Proto je lepší se tomu vyhnout. Budete-li se držet rozměrů obrázků v pixelech, pak tento problém mít nebudete.

Velikost digitálního obrázku
Velikost digitálního obrázku

Známe-li velikost skenované předlohy a rozlišení skenu (t.j. hustotu bodů při skenování), snadno si velikost výsledného digitálního obrázku spočítáme. Vzhledem k tomu, že standartní jednotkou používanou pro rozlišení je dpi, čili počet bodů na palec, mají v tomto směru poněkud jednodušší život Američané a další zatvrzelé národy, které stále ještě vzdorují SI. Rozměry předlohy v palcích jednoduše vynásobí dpi a je to. Kdo dává přednost centimetrům, potřebuje vědět, že jeden palec je asi 2,54 cm. Abychom dostali počet bodů na jeden centimetr, musíme dpi vydělit 2,54. To znamená, pro velikost digitálního obrázku v pixelech pak máme


velikost digitálního obrázku v pixelech = velikost předlohy v cm
x dpi / 2,54.

Podobně si můžeme snadno spočítat, jak bude při dané hustotě bodů velký vytisknutý obrázek. Pokud počet pixelů na šířku a na výšku vydělíme dpi, dostaneme velikost obrázku na papíře v palcích. To znamená, abychom dostali velikost v centimetrech, musíme ještě výsledek vynásobit koeficientem 2,54. T.j.,


velikost vytisknutého obrázku v cm = (velikost digitálního obrázku v pixelech / dpi)
x 2,54.

Nemáte rádi formulky? Nevadí. Je tu pro vás naše naprogramovaná kalkulačka pro počítání s dpi. Ne vždy je ale kalkulačka po ruce a tak vůbec není od věci si pamatovat třeba to, že políčko kinofilmu (24×36 mm) je zhruba 1×1,5 palce, takže při skenování kinofilmu je výsledný obrázek o něco málo menší než dpi x 1,5 dpi pixelů, t.j. např. při 2700 dpi to bude o trochu méně než 2700×4050. Podobně 10×15 cm je zhruba 4×6 palců, takže pri daném dpi potřebujeme pro standardní papírovou fotografii 10×15 cm přibližně 4 dpi x 6 dpi pixelů, pro fotografii 20×30 cm pak 8 dpi x 12 dpi pixelů atd. Tzn. budeme-li chtít tisknout např. při 360 dpi, budeme na fotografii 10×15 cm potřebovat digitální obrázek o rozměrech 1440×2160 pixelů. Budeme-li tisknout jen při 180 dpi, bude nám takováto digitální předloha stačit na fotku 20x30cm a na fotku 10×15 cm budeme potřebovat jen digitální obrázek o velkosti 720×1080 pixelů.

Jestliže měření digitálních obrázků v pixelech je obecně záhodné, pak při práci s obrázky, které nejsou určené pro tisk, ale pro monitor, je holou nezbytností. Ať už se jedná o obrázky, které chceme vystavit na webu, poslat někomu e-mailem nebo je třeba použijeme jako pozadí či screen saver. Velikost obrázku vždy musíme přizpůsobit rozlišení monitoru, na kterém bude zobrazován. To se udává také v pixelech. Standardně používaná rozlišení jsou 640×480, 800×600, 1024×768, 1280×1024 a 1600×1200 pixelů. Nejběžnější jsou ta uprostřed.

V praxi se běžně používají ještě další způsoby měření velikosti digitálních obrázků. Například u digitálních fotoaparátů jsou to také pixely, ale vžilo se udávat místo dvou čísel pro jednoduchost jen jedno – místo počtu sloupců a řádků se udává celkový počet pixelů (počet sloupců x počet řádků). A jelikož pixelů je požehnaně a vychází hausnumera, tak se výsledek vydělí miliónem a začne se mluvit o megapixelech.

Další přirozená míra velikosti digitálního obrázku, která je často užitečná, je objem dat v kilobytech nebo megabytech. Jsou možné dva různé způsoby specifikování objemu dat. Buď může jít o kombinaci informace o rozměrech obrázku v pixelech a bitové hloubce dat – např. 24-bitový barevný obrázek (pro každý pixel tři barvy po 8 bitech) o rozměrech 1024×768 pixelů představuje 3 byty krát 786 432 pixelů, t.j. celkem 2 359 296 bytů neboli 2,25 MB. Tento údaj nám může například pomoci si udělat představu, kolik paměti by náš počítač potřeboval mít, abychom s takovým obrázkem mohli pohodlně pracovat. Vzhledem k tomu, že také operační systém a pod. má jisté nároky a že budeme při úpravách pravděpodobně chtít přidávat k obrázku nové vrstvy a každý slušný editor si také drží starší verze obrázku, abychom mohli snadno odčinit škody, které jsme nechtě napáchali, tak je dobré mít paměti pokud možno i několikanásobně více, než jak velké jsou obrázky, se kterými hodláme pracovat. Ne že by s menším množstvím paměti tak velké obrázky zpracovávat nešlo, ale protože počítač pak musí nahrazovat nedostatek paměti tím, že si ukládá věci na disk a zase je odtamtuď načítá, což je mnohem pomalejší, než přístup k datům v paměti, je to velmi pomalé a upravování velkých obrázků ja pak velmi obtížné, protože počítač pak provádí naše akce s výrazným zpožděním, takže při úpravách kolikrát ani nevidíme, co děláme.

Tento způsob měření velikosti obrázku nám ale na druhou stranu neříká nic o tom, jak bude doopravdy veliký soubor, ve kterém bude obrázek uložen na disku. V předcházejícím dílu seriálu jsme se seznámili s formáty pro zápis obrázků a druhy komprese a kódování dat, které tyto formáty používají. Víme už, že velikost souboru může být značně rozdílná v závislosti jak na použitém formátu, tak na velikosti obrázku v pixelech a v neposlední řadě i na obrázku samotném. Obrázky, které obsahují málo náhlých přechodů a drobných textur se stlačují mnohem lépe. V řadě situací je proto praktičtější udat přímo velikost konkrétního souboru, ve kterém je obrázek uložen. Musíme mít ale na paměti, že pak sice víme, kolik nám obrázek zabere doopravdy místa na disku, nicméně to už neříká prakticky nic o tom, jaké jsou rozměry zakódovaného obrázku v pixelech. Proto není dobré udávat potřebnou velikost digitální předlohy pro tisk nebo pro zobrazení na monitoru prostřednictvím velikosti souboru v kilo nebo megabytech, jak to mnoho lidí s oblibou dělá. Je lepší zůstat u pixelů.

Příště si povíme něco o tom, co to vlastně znamená zvětšit nebo zmenšit digitální obrázek, jak se to provádí a jaké to má důsledky v praxi.

7 komentářů u „Dejte mi prosím deset deka obrázku aneb jak se obrázky měří a váží“

  1. Na kolik DPI fotolaby?

    Postradam informaci na kolik DPI delaji fotky fotolaby. Nekde jsem cetl 297. Taktez jsem cetl ze nejlepe je vyfotit fotografii v rozliseni ktere pri prepoctu bude odpovidat DPI jakym se bude tisknout. A to pry proto, ze pokud napriklad poslu 5 Mpix fotku do labu s pozadavkem na 10*15 a oni to prevzorkuji smerem dolu aby to bylo na 297 DPI, tak to neco ztrati tim prevzorkovanim. Ma to logiku – je to pravda? A kdyz uz jsme u rad, tak bych se zeptal na kolik DPI se tisknou nase casopisy. Rekneme ty horsi materialove kvality jako je Tyden a pak ty lepsi jako je Cosmopolitan. Dekuji

    Odpovědět
    • RE: Na kolik DPI fotolaby?

      Nevím jak Kosmopolitan nebo Týden, ale DTP většinou standardně pracuje s 300 dpi.

      Odpovědět
  2. Rozlisenia monitorov

    Velikost obrázku vždy musíme přizpůsobit rozlišení monitoru, na kterém bude zobrazován. To se udává také v pixelech. Standardně používaná rozlišení jsou 640×480, 800×600, 1024×768, 1280×1024 a 1600×1200 pixelů. Nejběžnější jsou ta uprostřed.

    Vcelku pravda, ale 1280×1024 nie je bezne rozlisenie. Vysvetlim to: Monitory maju pomer stran 4:3, teda 1,33333333->infinity k 1 (ako televizia). Na monitore je jeden bod stvorec, t.j. ak mam na sirku 400 bodov, na vysku ich je 300. Toto plati pri rozliseniach 640×480, 800×600, 1024×768, 1152×864 a 1600×1200. Pri rozliseni 1280×1024 (aj starsom 320×200) nie je pomer stran 1,334 k 1 ale 1 ku 1,25 (pri 320×200 je to 1 ku 1,6). Pozor na to! Lebo fotku to skresli! Pozoroval som to pri praci s AutoCadom (v case studia na SPS 🙂 – kruhy boli elipsy. Samozrejme ze sa to da kompenzovat natahovanim obrazu, ale po prepnuti rezimu na iny to moze deformovat fotku. Doma pouzivam 1152×864, 1280×1024 nie je standard! Mnohi ludia si to mylia. Standard by bol 1280×960 (dvojnasobok 640×480, podbone ako je dovjnasobkom 800×600 1600×1200). Myslim ze aj taketo rozlisenie existuje.

    Zrovna som spracovaval pozadia a robil som ich v rozliseniach 800×600, 1024×768 a 1152×864 (640×480 som nerobil, pochybujem ze niekto na takom rozlisenie este frci a 1600×1200 je moc velike. :-).

    Odpovědět
    • RE: Rozlisenia monitorov

      souhlas…
      to rozliseni 1280×1024 je dosti nepochopitelne, a nevim kde bych se mohl setkat se zobrazovacim zarizenim 4:5…
      3:4 je pomer bezny a 9:16 jsou znamy, ale 4:5 ?

      Odpovědět
  3. Zvětšení a rozlišení

    Zdravím a jeden dotaz ke skenování diapozitivů/negativů: K použití mám skener HP Scanjet 4670 s adaptérem na snímání průhledných předloh; optické rozlišení je 2400 ppi x 2400 ppi.
    Při nastavení 2400 ppi a zvětšení 100 % se objeví hláška: “Chcete-li zvetšit velikost a podrobnosti diapozitivu nebo negativu, zvetšete radeji merítko nez rozlišení. Chcete vrátit rozlišení a upravit merítko?”
    Když potom upravím parametry a porovnám např. se scanem 1200 dpi a 200 %, mají oba velikost 3024 x 1936 pix, 17,15 MB.
    Vím, že snímek s nižším rozlišením bude naskenován rychleji, ale tuším, že to bude za nějakou cenu, jen nevím za jakou. Jaký je vztah mezi zvětšením a rozlišením při scanování, a jak se projeví? A proč je vhodnější volit raději větší měřítko?
    Díky a zdravím – Pavel

    Odpovědět
    • RE: Zvětšení a rozlišení

      To je teda opravdu perla. 🙂 Jestli tomu dobre rozumim, tak terminem rozliseni se tu mini primo pouzite rozliseni pri skenovani, vzhledem k velikosti filmove predlohy, nikoli rozliseni vysledneho naskenovaneho obrazku vzhledem k jeho “papirovym” rozmerum v cm nebo palcich. (Jinak by rozliseni 1200 ppi pri meritku zvetseni 200% bylo prakticky totez co 100% a 2400ppi – jen “papirove” rozmery vysledneho skenu v cm ci palcich by se lisily, coz je pouze kosmetika, takze by zadny rozdil v rychlosti skenovani v techto dvou pripadech nebyl.) Proc vyrobce takhle zamerne nuti uzivatele, aby neskenoval s plnym optickym rozlisenim 2400ppi, ale skenoval pri nizsim rozliseni, 1200ppi, a pak obrazek nechal interpolaci nafouknout na dvojnasobek, je mi zahadou, jelikoz – alespon teoreticky – skenovani pri vyssim rozliseni by melo byt schopne zachytit drobne detaily na predloze, ktere pri nizsim rozliseni nemohou byt zachyceny a interpolaci se doplnit nedaji, neboli melo by poskytnout kvalitnejsi sken. Napada me nekolik vysvetleni, proc tam ta hlaska je, a zadne nevesti nic moc prilis dobreho. Ta hlaska totiz jasne naznacuje, ze se vyrobce domniva (a nejen ze se sam domniva, ale i citi potrebu na to i pokazde vyslovne upozornit uzivatele!), ze zrychleni skenovani pri nizsim rozliseni bude vetsim prinosem nez zvyseni faktickeho rozliseni skenu. V lepsim pripade tak podle me cini pouze proto, ze predpoklada, ze uzivatele jsou nenarocni amateri, kteri nebudou ze ziskanych skenu nikdy tisknout fotky vetsi nez 10x15cm a kteri o tom, co to je rozliseni a jake je k cemu potreba, nemaji ani paru, a on jim chce pomoct urychlit praci. (Sken pri rozliseni 1200dpi ma cca 1000×1500 pixelu, coz odpovida tisku na 10×15 pri rozliseni cca 250ppi, coz je pro nenarocneho amatera dostatecna kvalita). V horsim pripade to ale muze znamenat, ze opticke rozliseni 2400dpi jen v tomto pripade jen papirovym lakadlem, tj. sice se optickou cestou opravdu vyprodukuje 2400 pixelu na palec, ale obraz je natolik rozmazany nebo zasumeny, ze to stejne praktickeho vyznamu nema a klidne staci polovina pixelu a clovek si muze usetrit cekani a skenovat klidne s polovicnim rozlisenim. Doporucuji zkusit si udelat par skenu pri obojim rozliseni a zvetseni, porovnat dobu skenu a kvalitu obrazku (v detailech, pri 100% zvetseni na monitoru, pripadne i na vytisknutych fotkach) a pak se rozhodnout dle vlastniho uvazeni, co je pro vas vyhodnejsi.

      Odpovědět
  4. mam dotaz. v malování mám upraveny rozměry obrázku na A4 na výšku. Když to ale dát do strihového programu tak je obrázek roztažený na šířku. poradí prosím někdo ??

    Odpovědět

Napsat komentář