Praktické zkušenosti s přístrojem a digitální fotografií obecně aneb o čem se v prospektech a reklamách nepíše.
Asi tři měsíce mám k dispozici digitální fotoaparát Olympus C-3040 ZOOM, se kterým jsem stačil udělat několik stovek snímků. Doposud jsem používal zrcadlovku Pentax MZ5-N s objektivy od 17 do 400mm. Chtě nechtě se člověk neubrání tomu aby srovnával možnosti, ovládání přístroje, pohotovost aparátu a výsledné snímky. Také se zde občas neubráním popisu skutečností pro digitální fotoaparáty obecně typické. To by však na druhou stranu mohlo býti užitečnou informací pro fotografy, kteří o koupi digitálního přístroje uvažují.
Bližší popis a specifikace jsou uvedeny jinde a je zbytečné je opakovat. Zaměřím se proto na zkušenosti pozitivní i negativní, které jsem za poměrně krátkou dobu získal.
Možnosti přístroje
|
| Bez stativu a blesku, 200 ASA, F 1:1,8, čas 1/6 |
Čím se přístroj Olympus C-3040 odlišuje od většiny ostatních digitálních fotoaparátů, je vysoká světelnost objektivu 1:1,8 při ekvivalentu ohniskové vzdálenosti 35 mm. To umožňuje noční snímky z ruky nebo fotografie ve špatně osvětlených místnostech. Větší světelnost také zmenšuje často příliš velkou hloubku ostrosti, pro digitální kompakty typickou. Překvapením pro mne byly poměrně dlouhé časy udržitelné bez stativu. To je dáno jednak nepřítomností zrcátka, ale patrně i velmi krátkou skutečnou ohniskou vzdáleností objektivu. Je však zapotřebí dávat větší pozor na pohybovou neostrost fotografovaného objektu a nebo je naopak možno jí využít tvůrčím způsobem.
Za zásadní chybu u přístroje, který je deklarován jako poloprofesionální, považuji chybějící patku na externí blesk. Tato skutečnost je o to podivnější, že přístroj přípojku na externí blesk má. Blesková patka se navíc používá na přidání dalších zařízení. Já osobně ji velice postrádám pro nemožnost použití vodováhy konstruované do této patky pro panoramatické snímky, které jinak fotoaparát umožňuje.
Při použití automatického expozičního programu P má přístroj tendenci fotografovat
“na plnou díru” – až do času 1/400 sec. nechává clonu 1:1,8 pro nejkraší ohnisko,
resp. 2,6 pro nejdelší ohnisko. Teprve se stoupajícím množstvím světla začíná
objektiv clonit a zároveň zkracuje čas. Podívame-li se dále na náš test soustavy
objektiv+čip, bude se nám to jevit logické.
Úžasná je také možnost si na monitoru snímek ihned prohlédnout a případně jej
smazat a opakovat. Je to však v jistém smyslu i kontraproduktivní. Člověk pak
bezmyšlenkovitě fotí všude a všechno (je to prakticky zadarmo). Balastu je pak
mnohonásobně více a kvalita nenápadně klesá. Skvělá je možnost prohlédnout si
fotky po příchodu domů na televizi nebo monitoru počítače a hned s nimi dále
pracovat – upravit, uložit, vytisknout, dát na web.
Ovládání přístroje
K využití všech funkcí, které přístroj nabízí, je ovládání pomocí pár knoflíků a menu malé obrazovky poměrně dosti složité, zejména pro uživatele dobře ovladatelné zrcadlovky. Amatérovi fotícímu mamku na
Karlově mostě stačí přístroj zapnout, vyčkat, až se aktivuje, přiložit oko k průhledovému hledáčku a mačkat spoušť. Takovému amatérovi ale odvede stejnou práci aparát za třetinu ceny. Na přístroji lze předem
nadefinovat řadu parametrů, které se automaticky aktivují při zapnutí přístroje (kvalita ukládání, ohnisko objektivu, vypnutí blesku, atd.)
Pro představu o ovládání a pohotovosti přístroje uvádím konkrétní příklad: jdu po ulici a vidím, že se něco děje. Vytáhnu z brašny Olympus a zapnu jej, vyčkám, až se aktivuje. Když před zapnutím aparátu
zapomenu sundat krytku objektivu, mohou nastat dvě situace. Vysouvající se objektiv krytku upevněnou na obrubě přepere a odmrští ji asi dva metry před fotografa. Nebo krytku nepřepere a pak motorek naříká jak raněné zvíře. Aktivace samotného přístroje trvá 3,3 sekundy. Pak zapnu obrazovku, protože jsem zvyklý na matnici a počkám, až se aktivuje. To trvá dalších 3,5 sekund. Mohu ovšem předem nastavit automatickou aktivaci obrazovky při každém spuštění aparátu. Pak to vše trvá “pouhých” 6,0 sekund.
Když jsem se dostal až sem, zjistím, že mi nabízené parametry nevyhovují a budu chtít použít preference času nebo clony a nebo plný manuál. Na to potřebuji přepnout hlavní vypínač do modu A/S/M. Pokud jsem nechal původní nastavení, dostal jsem možnost měnit clonu. Jestliže bych chtěl měnit čas, musel bych v Custom funkcích namačkat preferenci času, pak resetovat přístroj. To celé (přechod z preference clony do preference času nebo do plného manuálu) mi trvalo 49,5 sekund při čemž jsem 40x (slovy čtyřicetkrát) něco zmačknul, zejména zdržuje procházení menu. Nemusím zdůrazdňovat, že zajímavý děj mohl dávno skončit. Pro srovnání u Pentaxu MZ5-N se dosáhne změna z plného automatu do preference clony pouhým jediným pohybem – otočením clonového kroužku na objektivu a přechod do prefence času z preference clony se uskuteční dvěma pohyby – vrácením clonového kroužku do polohy A a otočením kroužku časů na požadovanou hodnotu a pokud nevrátíme clonový kroužek do polohy A, máme plný manuál.
Co se snímky
 |
| Vysoké kontrasty vyžadují přesnou expozici – zde +1 EV, čas 1/20, F 1:1,8, ISO 200, ohn. vzd. 36 mm |
Zde jsem byl hned od počátku velmi příjemně překvapen. Přijdu domů a zapnu počítač. Než mi naběhne, vyndám akumulátory a dám je nabít. Vyndám kartu a zasunu do čtečky. Spustím nějaký prohlížecí program. Dodávaný program Camedia je též použitelný zejména pro prohlížení a archivaci, umí i některé základní úpravy snímku, ale i slepit snímky do panoramatu. Jeho výhodou je i snadný přístup k expozičním údajům, které obsahují zda a jaký byl použit blesk, zda bylo použito makro, mód snímání, expoziční čas, clonu, ohniskovou vzdálenost, datum, čas. Ihned smažu asi 2/3 snímků. Zbylé fotografie překopíruji na ZIP nebo do HD k pozdějšímu vypálení na CD. Dále kartu vymažu a tak připravím k dalšímu použití. Vybrané snímky mohu po úpravě ve Photoshopu použít na web nebo vytisknout. Vždy zásadně upravuji pouze kopii, protože jinak bych přišel o údaje o expozici snímku. Mezitím se nabijí akumulátory a mohu zase přístroj připravit pro další použití.
Kvalita snímků
|
| Výřez předcházejícího obrázku – ukázka barevné aberace objektivu. |
I když přístroj nabízí 5 možností ukládání snímku, všichni uživatelé tohoto či podobného přístroje mi sdělili, že používají ukládání snímků v HQ kvalitě. U HQ se jedná o JPG formát se stupněm ukládání asi 70%. Snímky pak mají velikost okolo 700 KB, 2048×1536 bodů. Na kartu 128 MB za více než 7000,- Kč (Olympus) se vejde asi 166 snímků (4 a půl kinofilmu !). Ukládání snímků trvá nějakou dobu, takže další snímek lze pořídit až za 3,8 sekund. Při použití SHQ (JPG 100%) mají snímky velikost okolo 2 MB a na kartu 128 MB se vejde asi 56 snímků, další fotografování je možné za 6,4 sec. Tiff formát vytváří snímky okolo 10 MB, na kartu 128 MB se vejde 13 snímků a frekvence mezi nimi je 28 sec. Je sice možné přepnout na sekvenční snímámí, ale samotné přepnutí trvá 5 sec. a je nutné 4x něco zmáčnout. Pak je možné udělat během 2 sec. 5 snímků v HQ a čekat 13 sec. na jejich uložení nebo 5 snímků v SHQ během 3 sec. čekat 23 sec. na jejich uložení. U formátu Tiff není sekvenční snímání možné. Nižší stupně kvality budou asi rychlejší, ale ty jsem vůbec nezkoušel.
|
| Slunce v záběru, automatická expozice bez korekce, digitalně zesvětlená spodní část |
Na obrazovce počítače se fotografie jeví dokonce ostřeji než snímky získané
skenem z kinofilmu (Nikon LS 2000). Na první pohled zaujmou poměrně studené
barvy, které je ale možno snadno upravit. Tisk velikosti papíru A4 (z plného políčka
= celého senzoru = asi 160 dpi) je však výrazně horší než tisk skenovaného filmu.
Obecně se uvádí, že pro kvalitní snímek z digitálního fotoaparátu je nutná
přesná expozice. Expoziční pružnost je údajně menší než u diapozitivu. Na to
výrobce zřejmě myslel při konstrukci jednoduše nastavitelné korekce expozice
po 0,3 EV kolébkovým přepínačem. Na fotografii pejska na mém psacím stole je
použita korekce +1 EV a navíc je digitalně poněkud zesvětlena srst. Na detailu
z téhož snímku (zásuvka) je dobře patrná barevná aberace objektivu. Ta je také
dobře viditelná na detailu testovací tabulky, která i když je ve skutečnosti
černobílá, zde hraje všemi barvami na rozdíl od detailu téže tabulky vyfotografované
klasickou zrcadlovkou. S problémem nízké expoziční pružnosti patrně souvisí
i chybění kresby ve světlých partiích snímku – přepálená místa. Na snímku testovacích
tabulek si prosím všimněte na první pohled patrného soudkovitého zkreslení
snímku při ohnisku 35 mm. Výrobce nedoporučuje fotografovat slunce v přímém
záběru. Protože mám tento druh snímků rád, neodolal jsem a několik jich pořídil.
Z nich jsem vybral jeden, který vykazuje nejméně reflexů a ty na snímku by bylo
možno snadno digitálně odstranit.
Test rozlišovací schopnosti
|
| Celkový pohled na vyfotografovanou testovací předlohu |
Vím, že je to srovnávání jablek s hruškami, ale pokusil jsem se nějakým způsobem
objektivizovat kresbu systému objektiv+senzor a srovnat ji s kresbou systému
objektiv+film za požití klasické zrcadlovky (v mém případě Pentax MZ5-N). Použil
jsem tabulku pro určení rozlišovací schopnosti objektivu, která byla uveřejněna
v prosincovém čísle Photolife z roku 2000. Vzdálenost tabulky od fotoaparátu
jsem určil jako násobek 51 a ekvivalentní ohniskové vzdálenosti objektivu. Použil
jsem stativ Manfrotto 190B. Na podklad jsem umístil jednu tabulku doprostřed
a další do každého rohu. Jako rozlišovací schopnost systému jsem hodnotil počet
čar na mm ve čtverci, kde byl patrný směr čar ještě ve všech směrech.
Vyhodnocení jsem provedl u snímků z digitálního Olympusu přímo z obrazovky
počítače při stoprocentním zvětšení. U Pentaxe MZ5-N jsem fotografoval ze stejných
míst a použil své objektivy tak, abych pokryl stejný rozsah ohniskových
vzdáleností a pokud možno i stejných či podobných hodnot clony. Výsledný diapozitiv
(Provia F100) jsem prohlížel pod laboratorním mikroskopem Olympus BX41 při zvětšení
100x. Snímek přímo z mikroskopu je udělán testovaným digitálním fotoaparátem.
Naměřené údaje
| Olympus C-3040 | ||||||||
| 35 mm | 50 mm | 105 mm | ||||||
| F | č/mm | F | č/mm | F | č/mm | |||
| střed | kraj | střed | kraj | střed | kraj | |||
| 1:1,8 | 25 | 20 | 1:2,0 | 25 | 20 | 1:2,6 | 20 | 20 |
| 1:5,6 | 25 | 20 | 1:5,6 | 25 | 20 | 1:5,6 | 20 | 20 |
| Pentax MZ5-N | ||||||||
| 35 mm (Sigma 2,8-4/17-35) | 50 mm (Pentax 1,4/50) | 105 mm (Sigma 2,8/70-200) | ||||||
| F | č/mm | F | č/mm | F | č/mm | |||
| střed | kraj | střed | kraj | střed | kraj | |||
| 1:4,0 | 60 | 45 | 1:2,0 | 75 | 55 | 1:2,8 | 85 | 70 |
| 1:5,6 | 70 | 55 | 1:5,6 | 95-100 | 80 | 1:5,6 | 90 | 80 |
|
|
Vyhodnocení
Je možné namítat, že nelze srovnat nesrovnatelné, že srovnání bylo prováděno
hrubě amatérským způsobem. Nicméně mé výsledky odpovídají obecně uznávané skutečnosti,
že s fotoaparátem o 3,3 Mp lze natisknout kvalitně snímek tak do rozměru 13×18
cm, zatímco kinofilm dokáže bez problémů zvětšeniny 50×60 cm i více. Zmiňoval
jsem se o tendenci fotoaparátu fotografovat na plnou díru. Z našich rovnoměrných
výsledků je totiž patrné, že rozlišovací schopnost i zcela odcloněného objektivu
daleko přesahuje rozlišovací schopnost čipu.
Závěr
|
| Přístroj a nezbytné příslušenství |
Ondřej Neff ve své knize: “Tajná kniha digitální fotografie” velmi pěkně popisuje dilema fotografa uvažujícího o nákupu digitálního fotoaparátu a doporučuje stanovit si kriteria (technické parametry) a cenu. Koupi pak uskutečnit v okamžiku, kdy doba uzraje a tyto dva ukazatele se splní. Já bych chtěl pouze upozornit, že cena přístroje není konečná. Aby byl skutečně plnohodnotný, je třeba investovat minimálně dalších 10 až 15 000,- Kč do příslušenství (jedna či více karet co největších, 2 sady akumulátorů, nabíječka, čtečka karet, případně síťový zdroj, atd).
I přes řadu připomínek zde uvedených se domnívám, že se jedná o dobrý přístroj
na úrovni filmového kompaktu v ceně 5-8000,- Kč s velmi světelným objektivem,
řadou vynikajících funkcí a možností. Pro toho, kdo vyfotografuje ročně více
jak 20-40 filmů je to patrně i dobrá investice. Jen označení poloprofesionální
přístroj je poněkud nadnesené, jedině snad pro dokumentační profesionální práci
– v medicíně pro záznam mikroskopických, endoskopických, operačních nálezů,
pro policii, pojišťovny, archivy a řadu dalších oborů.
Ano, je to tak …
Rovnez i ja jsem se dostal k moznosti, abych vyzkousel podobny pristroj a to konkretne typ C-3000, tedy zrejme o neco jednodussi. Z hlediska zdlouhavosti obsluhy mam zkusenost shodnou s Lukym. To, o cem se Luky nezminil a asi to nezkousel, je seriove snimani. Pristroj umoznuje vykonat 5 snimku za sebou za asi 1,5 vteriny, cimz si ucpe vyrovnavaci pamet, zacne zapisovat na kartu a ja si v pohode muzu zapalit (trochu prehnano), nez muzu exponovat dal. Cas jsem nemeril, ale bylo to ”dlouho”, co jsem nemohl fotit. Potreboval jsem snimat dej a konec mi na fotkach utekl. V takovych chvilich se ztraci trpelivost. No, je to proste ‘jen” kompakt, jakasi trochu lepsi krabicka od mydla, ovsem digitalni. Moznosti mnoho, kreativita je podporovana, ale neni to jednoduche. Co me vsak prekvapilo, byla kvalita tisku. Z principu jsem se vyhybal kompozici s prilis velkym rozdilem jasu ci kontrastu, slunci v zaberu a jinym extremnostem. Snimal jsem v modu SQ 1 v kvalite HQ. Tiskl jsem na leskle papiry A4 Canon Glossy na tiskarne HP 940c, kdyz jsem predtim jen obrazku, ktery mel (tusim) 72 nebo 75 dpi ”dodal” do 300 dpi a v PhotoPaintu jsem obrazek jemne doostril. Tisk, pravda trval asi 20 minut, ale vysledek byl pro mne neocekavany. Kvalitni prokreslene fotografie, ktere bych si subjektivne troufl oznacit jako brilantne ostre. Vysledna fotografie na papiru mela rozmer 19x28cm. Mozna jen spatne vidim, coz je castecne pravda, ale kdybych to predem nevedel, nebyl bych schopen na prvni pohled rozlisit, ze se jedna o digitalni tisk. Na druhy pohled uz ano. Abych to nejak shrnul: tenhle pristroj, presto ze uznavam kvality, ktere ma, bych si za cenu kolem 30 kKc nekoupil.
Světelnost objektivů
Při srovnávání digitálních a klasických fotoaparátů mě stále zaráží vysoká světelnost u objektivů digitálních foťáků. Např. zde uvedený Olympus c-3040 má F/1,8-2,6, kdežto např. Mju-II má 4,5-9,7, zoomy pro zrcadlovky mají obvykle vyšší hodnoty než 3,0. Je to rozdíl daný kvalitou optiky nebo rozdílnými ohniskovými vzdálenostmi u dig. foťáků? Autor ve svém článku uváděl že hodnota 1,8 je přepočítaná pro vzdálenost 35 mm.
RE: Světelnost objektivů
Jedná se o skutečnou světelnost objektivu. Ohnisková vzdálenost 35-105 mm je naopak přepočítaná. Vzhledem k tomu, že čip má rozměr asi 6×8 mm, je možné tyto objektivy malé a světelné sestavit.
NESOUHLASÍM !!!
Škoda – tento článek by mohl být dobrým praktickým hodnocením tohoto přístroje, nebýt některých vyloženě chybných tvrzení, které ho téměř deklasují.
1. To že Lukymu trvá přepnutí z režímu A do S(M) 49,5s plně chápu, protože u toho “40x něco zmáčnul”. Mně to trvá cca 5s protože stačí “něco zmáčnout jen 7x”.
2. Ostrost snímků není lepší jen na počítači, ale i při tisku na A4 – řekl bych (stejně jako P.Ježek v reakci na článek), že ostrost je excelentní a něco podobného se mi při použití Canon L zoomů a LS40 nepodaří. Myslím si, že chyba je spíš v přípravě tisku.
3. Barevná aberace je opravdu asi největší problémem použitého objektivu, ale mělo by se tak nazývat jen to co barevnou aberací skutečně je a neříkat tak barevné interferenci na testovacím obrazci, která je sice také problém, ale na běžných fotografijích v praxi se objevuje výjmečně.
4. Test rozlišovací schopnosti (bohužel jsem nic podobného nikdy nedělal, tak nemůžu zcela objektivně posoudit) se mi zdá úplně španý. Vzhedem k tomu, jaké ostrosti s tímto přístrojem dosahuji, bych se jednoznačně přikláněl k výsledků prezentovaným na DigiNefu.
Vše, co jsem zde napsal, je sice jen laický názor uživatele, ale myslím si, že se jedná o chyby tak podstatné a zavádějící, že by stálo za to článek předělat.
Pokud se ovšem pletu já, rád uvítám patřičná vysvětlení.
RE: NESOUHLASÍM !!!
Myslim, ze i 5 sekund a 7 zmacknuti je porad dost spatne. Navic i to, ze beznemu uzivateli neni jasne, ze to muze docilit 7 zmacknutimi a ne 40, ukazuje, ze na ergonomii je neco shnileho.
RE: RE: NESOUHLASÍM !!!
Radko, Vaše články se mi obecně líbí, (přiznám, že Vám závidím EF 70/200, 87000 Kč na něj nemám :-(((), ale dovolte – proti digi jste neslušně zaujatá. Trochu objektivity prosím. Dlouhá doba při nastavení ??? Záleží na tom co fotíte, proč to fotíte a na co fotografii potřebujete. Znám mnoho fotografů, kteří s klasickým fotoaparátem dělají jeden snímek i několik hodin, tak proč počítat jednotlivé vteřiny u statického snímku.
Větší roli stejně hraje (z hlediska času) rozmyšlení co budu fotit, “vyproštění” fotoaparátu z brašny, sundání krytky, promyšlení snímku, nastavení (a to i u klasické mašinky), tak proč se hádat o 3 vteřiny.
Jen si vzpomeňte kolikrát jste prošvihla vhodný okamžik i s klasickým foťákem, ani jste ho nestačila vyndat z brašny.
Ale co když někdo potřebuje fotografii udělat co nejdříve ? To je dnes běžný a častý požadavek. Zde jste také počítala čas ???? Zkuste to… Zde je to mnohem důležitější, v dnešní uspěchané době, a nejde ani zdaleka o nějaké 3 vteřiny, ale o celé hodiny rozdílu.
Za jak dlouho budete mít fotku naskenovanou v počítači, abyste jí mohla použít (někomu odeslat elektronickou poštou), když jí uděláte klasickým foťákem ??? Nebude časový rozdíl větší než 3 vteřiny oproti digi ??? A tento čas je pro mnoho lidí důležitější než čas ztrávený focením.
Retriev
RE: RE: RE: NESOUHLASÍM !!!
Milý Retrieve, ve vaší reakci oslovujete Radku, jako by byla autorem článku. Tato záměna mně docela potěšila, protože bych rád měl Radčiny zkušenosti a uměl to, co ona. Dále bych chtěl podotknout, že objektiv 2,8/70-200 nemusí být nedostupný. Já osobně vlastním Sigmu 2,8/70-200, kterou jsem koupil z druhé ruky za 20 000,- Kč v bezvadném stavu.
Pokud se týká pohotovostni přístroje Olympus C-3040, došlo zde k určitému nedorozumnění. Nezaměňujme, prosím, rychlost snímání s rychlostí zhotovení fotografie. Dnes, kdy již mám nasnímány tisíce digitálních snímků, mohu zodpovědně prohlásit, že tento konkrétní digitální fotoaparát propásl svou pomalostí řadu neopakovatelných okamžiků právě pro chybějící vteřiny. Ve všem ostatním s vámi naprosto souhlasím.
Já osobně nejsem proti digitálním fotografiím nikterak zaujat. Používám jak popisovaný Olympus, tak klasickou zrcadlovku – každý pro jinou situaci a naopak se domnívám, že se mohou výborně doplňovat.
RE: RE: RE: NESOUHLASÍM !!!
Nejsem zaujata. Naopak. Myslim si, ze v digitalu je budoucnost. Jenomze tady nemluvime o velkoformatove kamere ktera poskytuje spickovy obraz, ale o digitalnim kompaktu, jehoz primarnim urcenim je spis byt jakymsi pohotovym fotografickym zapisnikem a proto se mi zda, ze ten cas potrebny k nastaveni je dost na zavadu.
RE: NESOUHLASÍM !!!
1. Jedním z dalších problémů popisovaného fotoaparátu, je příliš stručný návod k použití. Pouze pomocí pokusů a omylů postupně zjistíme, jak vlastně přístroj funguje. Protože na přístroji byla přednastavena preference clony, podařilo se mi dopracovat do režimu S až po oněch 40 zmačknutí. Kdyby byl přednastaven režim S trvalo by to z A modu do S modu asi skutečně 5 sec.
2. Pokud neměříme nějakým objektivním způsobem rozlišovací schopnost, pak je ostrost ryze subjektivním pojmem. Filmové políčko je vysoké méně než jeden palec. Při rozlišení 2700 dpi (LS 2000) se tedy na výšku vejde více než 2700 bodů. Olympus dává soubory s rozlišením 1536 bodů na výšku. Přitom LS 2000 dokáže využít asi jen polovinu rozlišovací schopnosti kvalitního pevného skla a filmu. Možná, že je má úvaha scestná, ale opět odpovídá mým výsledkům.
3. Zde má oponent pravdu.
4. Viz 2.
Je mi líto, že se článek nelíbí, ale cítil jsem nutkání nějak reagovat na bezbřehý obdiv k digitálním fotoaparátům
RE: RE: NESOUHLASÍM !!!
Chcem zareagovať na vyjadrenie autora pôvodného článku (Lukyho), že cítil potrebu zareagovať na bezbrehé vychvaľovanie digitálnych aparátov. Treba tu asi rozlíšiť niekoľko vecí:
1. Mnohé z týchto chválospevov sú reklamnými článkami výrobcov alebo distributérov. Je jasné, že nešetria chválami – chcú predsa predávať. Tu pomôže jediné: my – čitatelia – musíme dôsledne požadovať od vydavateľov časopisov, aby takéto články zreteľne označovali a odlišovali. Toto ale nie je problém špecifický pre digitálne fotoaparáty. Reklamné chválospevy na “klasický” Canon alebo Pentax sú rovnako podozrivé a fanúšikom iných (analógových) značiek môžu rovnako “liezť na nervy”. To, že tých digitálnych je teraz v časopisoch viac, je asi dané tým, že je to nová technológia, ktorá si chce okupovať časť trhu. Myslím, že väčšinu “bezbrehých chvál” digitálov tvoria platené reklamy, nie články či názory používateľov. Z tohto pohľadu proti nim možno treba bojovať inde, nie na diskusných fórach, ktoré spravidla navštevujú bežní používatelia. Samozrejme pripúšťam, že je rozumné, niektorých čitateľov upozorniť, že nie všetko, čo sa píše v reklamnom článku (o akomkoľvek výrobku), musí byť aj pravda.
2. Diskusia o budúcnosti digitálnej technológie je pre niektorých ľudí zaujímavá, iným už lezie na nervy, ale v každom prípade nemá vplyv na to, ako to naozaj dopadne. Čas ukáže (a možno to ani nebude tak dlho trvať). Keď si dal L. Stevenson patentovať lokomotívu, francúzska akadémia vied údajne vydala vyhlásenie, že je to nezmyselný vynález, lebo ľudia by aj tak neprežili pohyb rýchlosťou väčšou ako 80 km/h. Táto anekdota iba ukazuje, že aj vzdelaní ľudia sa môžu mýliť v odhadoch a predpovediach. Navyše, toto stanovisko významného zboru učencov vývoj železnice nijako neovplyvnilo (našťastie). Preto som dosť skeptický ku názorom typu “digitálna technológia nikdy nedosiahne kvalitu analógovej, pretože to by musel mať CD snímač 20-30 Megapixelov a 24-bitovú farebnú hĺbku.” No a? Kto vie zaručiť, že v roku 2030 to nebude bežný štandard rodinných digitálov? Stačí sa pozrieť na “exponenciálny” vývoj počítačovej technológie. Podľa údajov NASA mal palubný počítač pristávacieho modulu Apolla 8 neuveriteľných 64 kB operačnej pamäte! A to bola vtedy (koncom 60. rokov) absolútna technologická špička! Keby bol vtedy niekto nahlas povedal, že v roku 2001 budú mať ľudia na domácom počítači 128 MB RAM, navliekli by mu asi rovno zvieraciu kazajku a podali lieky na upokojenie.
Zhrniem to: podľa mňa má zmysel baviť sa o súčasnom stave digitálnej technológie a porovnávať ho so súčasným stavom klasických aparátov. Ale vyvodzovať z takého porovnania akékoľvek závery pre budúcnosť, je veľmi nebezpečné (viď francúzski akademici).
3. Keď už chceme porovnávať digitálnu a analógovú technológiu, mali by sme rozlišovať medzi faktormi, ktoré sú podstatnými rysmi tej-ktorej technológie a faktormi, ktoré sú nepodstatné. Neohrabanosť ovládania a menu niektorých digitálnych aparátov (nie všetkých!) je určite problém, ktorý nebude mať v dlhodobom meradle vplyv na “súboj” digitály – klasika, lebo výrobcovia digitálov tento problém môžu ľahko odstrániť (niektorí to už aj urobili). Rovnako si nemyslím, že problémom bude cena, pretože tá je daná jednak technologickými postupmi (a tie sa určite postupne podarí zdokonaliť a tým zlacniť), jednak počtom vyrábaných a predávaných kusov, a ten bude narastať, čo cenu stlačí. Dovolím si predpovedať (hoci som pred chvíľou vysvetľoval, aké je to nebezpečné), že o niekoľko rokov budú ceny digitálnych a analógových prístrojov porovnateľné (stačí si spomenúť na vývoj cien počítačov, videokamier, farebných televízorov a podobnej techniky).
4. Možno je niekedy prehnaná chvála digitálnej technológie reakciou na tvrdohlavé odmietanie tejto technológie zo strany niektorých zástancov “klasickej” fotografie. Často z ich námietok cítim niečo iné: principiálnu nedôveru k novým technológiám a osobitne ku všetkému, čo súvisí s počítačmi. Iste, ak niekto nevie ani len zapnúť počítač (a má pred týmto zariadením dokonca akýsi iracionálny strach), nemôže si vedieť predstaviť používanie digitálneho fotoaparátu. Niektorým (najmä starším) ľuďom proste ušiel vlak. Ale to tiež nebude mať vplyv na budúcnosť tejto technológie. Počítačovo negramotní ľudia totiž postupne vymiznú (je to otázka 1-2 generácií). Dnes ich je však ešte veľa (najmä v našich končinách) a to aj medzi fotografmi. Niekedy mám pocit, že diskusia o digitáloch je tak trochu všeobecnejšou diskusiou o moderných technológiách v živote bežného človeka. Neviem, či si tí kritici digitálnej technológie uvedomujú, že všetky publikácie o klasickej fotografii sa dnes pripravujú kompletne na počítačoch, že sa všetky klasické fotografie do publikácií skenujú a upravujú vo Photoshopoch a pod. Že svoje klasické fotografie vystavujú na webe, ktorý je kompletne produktom nových technológií. Pre mňa osobne sú preto cenné iba tie príspevky do diskusie “digitál verzus klasika”, ktoré pochádzajú od autorov, o ktorých viem, že sú počítačovo gramotní (napr. Radka Turcajová). Iba tam mám totiž istotu, že prípadné argumenty proti digitálom nie sú v skutočnosti “obrannou reakciou psychiky” voči moderným počítačovým technológiám, ktoré príslušný človek nedokázal zvládnuť.
Nejako som sa príliš rozpísal. Ak ste sa dočítali až sem, patrí Vám moja úprimná vďaka. Končím.
RE: NESOUHLASÍM !!!
Pokud chcete přednastavit preferenci clony A na S, pak je těch zmáčknutí opravdu dost – podařilo se mi to na 20. Taková změna je pak trvalá. Pokud to chcete změnit jen na jedno použití (tj. do vypnutí fotoaparátu), tak jich skutečně stačí mnohem méně – oněch 7 (v menu 2x nahoru, vybrat a potvrdit). Jinak je pravda, že úplně nejlepší by bylo mít zvlášť oddělené režimy A/S/M na dial kolečku.
Kompletní (anglický) manuál v PDF tvaru je součástí dodávky, je na CD a má 223 stran.
Chybna metodika testu
Na digitalnych fotoaparatoch znacky OLYMPUS intenzivne fotografujem nieco cez rok. Za ten cas som urobil viac ako 14 000 zaberov. Najskor som mal Olympus C-2020Z, teraz mam Olympus C-2100 Ultrazoom. Moje skusenosti s oboma aparatmi su diametralne odlisne od toho, co popisuje autor clanku. (Mimochodom, na pouzivanie menu si clovek zvykne velmi rychlo, ak fotografuje dostatocne casto. Prekvapilo ma, ze autor clanku urobil za tri mesiace iba niekolko stoviek zaberov. Tolko ja urobim za pekny vikend – mozno aj preto mi nerobi ovladanie aparatov ziadny problem.)
Chcem ale polemizovat s inou castou clanku, a sice s testom rozlisovacej schopnosti sustavy obejktiv + cip. Sam som si tento test chcel kedysi urobit so svojim aparatom, ale mal som problem: nevedel som, z akej vzdialenosti mam fotografovat predlohu (tu istu, ktoru pouzil autor – prilohu z PL). Islo o to, ci sa ma pouzit vzdialenost 51 x skutocna ohniskova vzdialenost objektivu, alebo 51 x prepocitana ohn. vzdialenost na kinofilmovy ekvivalent. To je samozrejme podstatny rozdiel, pretoze v druhom pripade fotografujem predlohu z niekolkokrat vacsej vzdialenosti. Kedze som v tom nemal jasno, polozil som to kao otazku v jednom ceskom diskusnom fore na Internete. Dostal som dve odpovede (od ludi, ktori veci zrejme rozumeju) a obaja zhodne tvrdili, ze mam brat skutocnu ohniskovu vzdialenost, nie prepocitanu. Ak je to pravda (neviem to sam posudit, pretoze tomu zatial az tak do hlbky nerozumiem), potom metodika pouzita v clanku je chybna a vysledky su samozrejme podstatne horsie, ako by mali byt. Osobne sa klonim k tejto moznosti, pretoze kvalita fotografii, ktore doma sam robim (tlacim na Epson Stylus Photo na kvalitny fotopapier) je vynikajuca a absolutne nezodpoveda tomu, co popisuje autor recenzie. Budem rad, ak sa k tomuto problemu (metodike testovania rozlisovacej schopnosti objektivu u digitalov) vyjadria aj dalsi ludia, nech sa vyjasni, ako sa to vlastne ma robit.
RE: Chybna metodika testu
Obě metodiky měření rozlišovací schopnosti jsou správné. Je nutné si vybrat, k čemu chceme toto číslo použít. Pokud měříme ve vzdálenosti dle skutečné ohniskové vzdálenosti objektivu, dostaneme skutečné rozlišení objektivu v čarách/mm. Vzhledem k tomu, že fyzický rozměr čipu je u různých fotoaparátů stejný, tak tato čísla nejdou vzájemně porovnávat.
Abychom nesrovnávali hrušky s jablky a švestkami, je možno měřit ve vzdálenosti dle ekvivaletní ohniskové vzdálenosti pro kinofilm. Tím dostaneme čísla, které jsou vzájemně srovnatelná.
Ono je to pochopitelné, aby kvalita výsledného obrazu (např. 20*30) z hlediska rozlišení byla stejná, musí mít systém s menší snímací plochou (digitál vůči kinofilmu nebo kinofilm vůči velkoformátu) absolutně větší rozlišení než ten s větší plochou, neboť zdrojový obraz se zvětšuje víckrát.
Obe metodiky nemozu byt spravne!
Nemôžem súhlasiť s tým, čo ste napísali. Keďže obe metodiky (používať prepočítané ohnisko verzus používať skutočné ohnisko) dávajú diametrálne odlišné výsledky, logicky nemôžu byť obe správne v konkrétnej situácii, keď chceme porovnať rozlišovaciu schopnosť digitálneho a analógového fotoaparátu. V tomto konkrétnom prípade musí byť správna iba jedna z oboch metód. Pýtam sa, ktorá z nich poskytuje reálne, zmysluplné porovnanie digitálneho a analógového systému? Z Vašich úvah mi nie je jasné, ktorá by to mala byť, resp. skôr sa mi zdá, že podľa Vás by sa malo použiť prepočítané ohnisko. To sa mi však nezdá z nasledujúcich dôvodov: pre kvalitu obrazu z digitálu nie sú dôležité fyzické rozmery CCD, ale počet snímacích bodov. Keď chcem zistiť, ku koľkonásobnému zväčšeniu dochádza pri výrobe fotografie veľkosti A4 z digitálu, je úplne nepodstatné, aké fyzické rozmery má CCD snímač. Podstatné je, ako veľmi musím “natiahnuť” vzdialenosti medzi susednými pixelmi. Premyslime spolu modelový príklad: nech napr. čip môjho digitálu vyrába snímky veľkosti 1600 x 1200 pixelov a ja chcem vytlačiť fotografiu rozmerov 32 cm x 24 cm s rozlíšením 100 pixelov/cm (to je cca 254 dpi). Tlačiareň musí v takom prípade fyzicky vytlačiť 3200 x 2400 pixelov. Keďže predloha z aparátu má iba 1600 x 1200 pixelov, musí sa v každom smere počet pixelov zdvojnásobiť, pixely sa teda musia dopočítať (buď ešte v počítači, alebo až priamo v tlačiarni). Dopočítané (interpolované) pixely spôsobujú neostrosť a zníženie kvality snímku.
Ak by som mal (teoreticky) lepší digitál, ktorý by pri rovnakej veľkosti čipu vyrábal digitálne snímky rozmerov 3200 x 2400 pixelov, stačilo by mi na získanie rovnakej fotografie (A4, 254 dpi) použiť priamo “nafotené” pixely, a nebolo by treba pri procese tlače žiadne dopočítavať. Fotografia by bola podstatne kvaitnejšia, ostrejšia. Z uvedeného vidno, že kvalita výslednej snímky závisí iba od počtu pixelov na čipe, nie od fyzického rozmeru CCD snímača. Preto nevidím žiadny logický dôvod, prečo by rozmer čipu mal byť zahrnutý do metodiky porovnávania rozlíšenia. A to ani pri porovnávaní digitálu s analógovým aparátom, ani pri porovnávaní dvoch digitálov navzájom. Myslím, že ku žiadnemu miešaniu jabĺk a hrušiek tu nedochádza.
Ak sa mýlim, budem rád, ak sa k tomu vyjadria ďalší ľudia, lebo problém nie je triviálny a zdá sa, že koľko ľudí, toľko názorov.
RE: Obe metodiky nemozu byt spravne!
Keďže obe metodiky (používať prepočítané ohnisko verzus používať skutočné ohnisko) dávajú diametrálne odlišné výsledky, logicky nemôžu byť obe správne v konkrétnej situácii, keď chceme porovnať rozlišovaciu schopnosť digitálneho a analógového fotoaparátu.
Budou to dvě čísla, která jsou stejně správně, jako když řekneme, že ohnisková vzdálenost objektivu digitálu je 3,5-10 mm nebo 35-100 mm odpovídajících kinofilmu (příklad). Obě čísla jsou správně, první udává skutečnou ohniskovou vzdálenost objektivu, druhé číslo zohledňuje velikost snímače a umožnuje srovnání s tím na co jsou lidé zvyklí, tj. úhlem záběru na kinofilmovém přístroji.
Ještě se vrátím k tomu proč pro srovnání použít přepočtenou ohniskovou vzdálenost. Digitál dělá snímky 2000*1500 bodů (zhruba). Nejjemnější rastr jaký se dá vyfotit je jeden pixel bíla druhý černá atd. tj. celkem 1000 dvojic “nadélku”. Položme si otázku, jak “špatný” by musel být kinofilm abychom dosáhli stejného výsledku, tj. 1000 dvojic nadélku? 1000 čar / 36 mm = 28 čar/mm. Takže pokud objektiv digitálu bude naprosto dokonalý tak kvalita snímku z hlediska rozlišovací schopnosti odpovídá snímku z kinofilmu o rozlišení 28 čar/mm.
Este raz a pomaly
Zdá sa,ze si nerozumieme, tak to skúsim ešte raz.
Zhrnutie problému: pre klasické aparáty existuje metóda odmerania rozlišovacej schopnosti objektívu. Aparát sa umiestni do vzdialenosti 51 x ohnisková vzdialenosť objektívu od špeciálnej predlohy (príloha PL), urobí sa snímok a sleduje sa, ktoré čiary sú ešte rozlíšiteľné. Túto istú metódu chceme použiť pre digitálny fotoaparát. Keďže v niektorých suituáciách sa ohnisková vzdialenosť digitálov prepočítava na 35EQ, vzniká otázka, či aj toto je taká situácia a či aj tu sa to má urobiť, teda či sa má digitálny aparát umiestniť do vzdialenosti 51 x ohnisk. vzdialenosť alebo 51 x 35EQ. Sú dve skupiny názorov. Jedni tvrdia: áno, treba použiť 35EQ. K nim patrí aj autor článku. Touto metódou mu vyšlo, že rozlíšenie sústavy objektív + CCD u Olympusu C-3040 je okolo 25 čiar mm. Iní ľudia tvrdia, že sa v experimente nemá brať 35EQ, ale skutočná ohnisková vzdialenosť, rovnako ako u klasických aparátov. Ak urobíme experiment s týmto predpokladom, vyjde nám pri tom istom digitále možno 80 čiar/mm (uvedomme si, že budeme predlohu fotografovať z 3-4 x menšej vzdialenosti). Keďže rozlíšenie sústavy je jej jednoznačná vlastnosť, je zrejmé, že jedno z týchto čísel musí byť zle (rozdiel je veľmi veľký!). Aby zasa nedošlo k nedorozumeniu so slovom “správne” a “zle”, poviem to inak: z týchto dvoch čísel iba jedno možno použiť na porovnanie digitálu s analógovým aparátom. Ak použijeme prvé, vyjde analógový aparát lepšie. AK použijeme druhé, vyjde možno digitál lepšie. Opäť je zrejmé, že v tomto prípade treba používať jednu alebo druhú metodiku. Pýtam sa: ktorú? Odpoveď, že správne sú obidve, je nezmyselná. Olympus C-3040 nemôže mať súčasne lepšie aj horšie rozlíšenie ako Pentax MZ5-N. Možno jedna z nich je správna v istom kontexte a druhá v inom, ale tu je kontext jasný a ja by som rád pochopil, ktorá z tých dvoch metód je adekvátna v tejto konkrétnej situácii.
Možno by mi pomohlo, keby mi niekto vysvetlil, kde sa vzalo to číslo 51 vo vzorci. Od čoho závisí táto konštanta?
RE: Este raz a pomaly
Vezmeme si “modelovou” situaci:
Stojim s kinofilmovou zrcadlovkou v ruce a neco fotim. Vedle me se postavi druhy clovek s digitalnim pristrojem a foti ten samy zaber. Oba mame v hledacku stejny vyrez, ja na skutecne ohnisko objektivu 50 mm, on na skutecne ohnisko treba 28 mm, ale stojime vedle sebe, oba ve stejne vzdalenosti od objektu – proto je dle meho nazoru treba brat 51 x 35EQ (samozrejme pokud srovnavam s kinofilmem).
RE: Este raz a pomaly
Myslím, že si rozumíme. Předpokládejme že skutečné fyzické rozlišení objektivu toho digitálu je těch 80 čar/mm (možná i víc, ale ve spolupráci s tím čipem je dosaženo pouze 80.).
Abychom si to porovnali s kinofilmem, zvětšeme obrázek digitálu na A4. Zvětšujeme cca 37x, tj. výsledný obraz bude zobrazovat detaily s frekvencí 2,2 čar/mm. Nyní si zvětšeme kinofilmové políčko nafocené objektivem s rozlišením 80 čar/mm. Výsledný A4 obraz bude zobrazovat detaily s frekvencí 80/8.3 tj. cca 9 čar na mm.
Doufám že z toho je vidět, že skutečné rozlišení digitálu v č/mm je hodnota celkem o ničem nevypovídající, protože abychom byli schopni to srovnat s kinofilmem, je třeba to přepočítat přes onu ekvivalci na 35mm formát.
Pozn. 1: K tomu číslu 51x násobek f. Toto není žádné magické číslo a je dané konstrukcí testovací kartičky. Pokud chcete, můžete si vyrobit vlastní testovací kartičku, kterou budete umísťovat do vzdálenosti třeba 123x ohnisková vzdálenost. Myslím, že na konstrukci podobného testu stačí věta o podobnosti trojúhelníků.
Pozn. 2: Ten objektiv toho digitálu může mít ve skutečnosti rozlišovací schopnost třeba 500 čar/mm (asi nemá, ale teoreticky), takže v okamžiku kdy výrobce zamění stávající čip za stejně velký čip s rozlišením 6000*4500 bodů, stane se z hlediska rozlišovací schopnosti tato soustava ekvivalentní kinofilmovému objektivu s rozlišením 80 čar/mm.
Pozn. 3 : Rozlišovací schopnost není jediným kritériem subjektivního vjemu ostrosti snímku. U digitálu vystupuje v jeho prospěch jeho bezzrnost. Sám mám fotografize z 3MPix digtálu na A4 a v závislosti na foceném subjektu je to velmi velmi solidní. Někteří autoři uvádějí, že už 6MPix fotoaparáty s kvalitní optikou nahradí “konzumní” kinofilmovou třídu.
RE: Obe metodiky nemozu byt spravne!
Obě metodiky mohou být správné, pokud je použiji na zjištění toho, na co jsou určeny.
Pokud mě zajímá chování aparátu při konkrétním úhlu záběru (a to mě, neříkám, že někoho jiného, zajímá v 99% případů), pak mi porovnání při EQ 35mm připadá smysluplné.
Stejným způsobem jsou porovnávány možnosti kinofilmu se středo a velkoformátem – porovnávám pro násobek základního objektivu.
RE: Chybna metodika testu
Uvádím, že se jedná o hrubě amaterský způsob testování a jsem si vědom, že je to srovnávání jablek s hruškami. Nicméně se domnívám, že že metodika není úplně chybná z jednoho prostého důvodu: Umístil jsem zrcadlovku na stativu do vypočítané vzdálenosti od předlohy. Čtyři tabulky jsem umístil tak, aby byly v rozích matnice. Na stativu jsem po exponování vyměnil fotoaparáty. Na displeji digitálního fotoaparátu se při stejné (přepočítané) ohniskové vzdálenosti rohové tabulky nacházely prakticky přesně v rozích tak, jako na matnici zrcadlovky. To znamená, že úhel záběru zrcadlovky se prakticky kryl s úhlem záběru digitálnígho fotoaparátu.
RE: Chybna metodika testu
14.000 (čtrnáct tisíc) snímků?
Počítám-li, že ke každému záběru udělám 5 expozičních variant (a to mi přijde hodně nadprůměrné), pak to znamená téměř 3.000 záběrů – deset denně. Kolem každého záběru 20 minut až několik hodin přemýšlení plus u těch dobrých další desítky minut či hodiny v komoře či u počítače. Tedy 5-10 hodin focení denně, to je dávka pro profesionála.
RE: Chybna metodika testu
Já to vidím tak, že jsou tu dva testy vedle sebe, přičemž jeden je špatně a druhý dobře.
Správně je ten, který srovnává digitál a analog, protože v takovém případě mě zajímá pouze stejně zachycená scéna prezentovaná na stejně velké fotografii. Tady je přepočítané ohnisko na svém místě.
U absolutního rozlišení jsou čísla špatně. Má-li čip 2000 bodů na 8mm, pak je limit 1000 párů čar na 8mm, tedy 125 čar/mm. Na těch v testu uvedených 25 se dostanu podělením pěti, což je blízko poměru velikostí filmu k čipu – 36/8 = 4,5 (a možná se u čipu uvádí úhlopříčka, potom je výsledek ještě jiný). Že to není absolutně 25 čar/mm, je zřejmé i z detailu zásuvky. Ta je zhruba výřezem 1/8 délky snímku, tedy zhruba 1mm širokým. Ale detailů je tam určitě víc.
Když tak čtu tu pasáž znova (asi počtvrté), tak mám pomalu dojem, že chyba není ani v měření, ani v myšlence, ale v prezentaci. Možná to chtělo přidat poznámku ve smyslu “ekvivalentní rozlišovací schopnost”.
Není digi jako digi
Je to trochu off topic, ale Luky se na začátku tváří, jako že je to i částečný náhled na digitály obecně. V tom případě se chci ale ozvat ohledně toho už zmiňovaného 40x nebo 7x zmáčknutí. Luky píše, že na Pentaxu mu stačí otočit clonovým kroužke a časovým kolečkem. Mě na C 2100 stačí otočit jedním kolečkem, a mám kterýkoli z režimů chci. Jak říkám, je to trochu mimo mísu, ale aby někdo nezískal dojem, že zdlouhavé ovládání je obecná vlastnost…
Tomáš
RE: Není digi jako digi
Ano, některé vlastnosti digitálních přístrojů jsou obecné a jiné nikoliv. Myslel jsem, že bylo jasné, že při popisu konkrétního přístroje, popisuji jeho konkrétní ovládání. Řada vlastností přístroje je asi skutečně obecná.
Opakuji, článek měl být reakcí na bezbřehé nadšení nad dogitálními fotoaparáty v časopisech, kde je těžké uhodnout, co je reklama a co nikoliv.
HQ ?
Ak som dobre pochopil, autor meral rozlisovaciu schopnost v rezime HQ, pretoze vraj vacsina uzivatelov ho pouziva. To povazujem za zasadnu chybu. Ak chcem taketo nieco merat, treba jednoznacne pouzit najvyssiu dostupnu kvalitu, teda v tomto pripade TIFF. Okrem toho, moje poznatky s tym, aky format pouziva vacsina uzivatelov su presne opacne. Z diskusii na zahranicnych serveroch vyplyva, ze najviac sa pouziva SHQ. HQ nie je zle, lenze pri upravach vo Photoshope jeho kvalita dramaticky klesa – pribuda mnozstvo sumu. Z tohto hladiska je na tom SHQ podstatne lepsie.
RE: HQ ?
Omlouvam se, že jsem neuvedl, že testované snímky byly pořízeny s uložením do Tiffu.
Dekuji vsem za pripominky, souhlasné i nesouhlasné. Je zřejmé, že existuje řada nejasností, pochyb a rozporů. Snažil jsem se pokud možno objektivně posoudit, zda testovaný přístroj je alespoň přibližně srovnatelný s požadavky na kvalitní objektiv klasické zrcadlovky a filmu a tím jsem chtěl pomoci těm, kteří o přechodu na digitální fotografii uvažují. Digitální fotografii ani nezatracuji, ani nevychvaluji. Sám jsem prošel klasickými údobími nadšení-zklamání-realistický pohled a o své zkušenosti jsem se chtěl jen podělit.
Souhlasím s testem
Letos jsem služebně fotil 3 měsíce s obdobným Olympusem C-3000 ZOOM. Můj jednoznačný závěr je, že tento digitál bych nechtěl ani zadarmo !!!!! Pokud jde o test rozlišovací schopnosti, tak jsem při cloně 2,8 naměřil kolem 25 čar/mm ve středu snímku v celém rozsahu ZOOMu.
A co prodleva spouště?
Chybí mi tu posouzení jedné základní nectnosti těhle digitálů – velká prodleva spouště. U Fuji Finepix 4900 to dělá zhruba vteřinu a nijak zvlášť nepomůže ani přepnutí do naprostého manuálu (a rezignace na ostření, protože to se v tomhle hledáčku prostě nedá). Dokážete si představit, jak vypadalo mých prvních cca 20 fotek … Fotit psa ve výskoku znamenalo zmáčknout spoušť a pak mu teprve hodit piškot.
RE: A co prodleva spouště?
Prodleva spouště je i u testovaného přístroje vážný problém pri fotografování pohyblivých objektů. V amaterských podmínkách jsem ji nedokázal se stopkami v ruce přesně zmerit, tak jako dobu ukládání apod. Pravdou je, že jsem vyfotil uz mnoho psích ocasů a prázdných chodníku
RE: A co prodleva spouště?
Problém sa dá celkom úspešne riešiť aretáciou spúšte pri polovičnom stisknutí. Stačí proste namieriť na miesto (alebo objekt), ktoré chcem fotografovať, stlačiť spúšť do polovice a nechať aparát nech zmeria expozíciu a zaostrí. Potom držať spúšť do polovice stlačenú až nastane vhodný okamih, t.j. kedy sa udeje to, čo som chcel odfotiť. Keď potom domačknem spúšť, oneskorenie je takmer nulové. O žiadnej sekunde nemôže byť ani reči. Odhadujem to tak na 0,1 s. Chce to iba trochu tréningu. Mám množstvo (myslím, že veľmi pekných) pohybových záberov, ktoré som urobil s Olympusom C-2020.
Možno konkrétne v prípade psa je to trochu problém, ale ja som bežner fotografoval dcéry hrajúce tenis, volejbalový zápas, ľudí hrajúcich futbal a pod. Môžem na vyžiadanie poslať ukážky fotografií.
svele RETRO
nadherny clanok, nadherna diskusia, nadherne spomienky
cita sa to ako z pred 50 tich rokov … skvele hefty karta 128M za 7000 korun … 40x nieco stlacit ….
plus ten pocit ze ludia boli este pred par rokmi k sebe viac uctivejsi v priestore zvanom internet …