Je tomu přesně jeden rok, kdy jsme se sešli ve větším počtu, právě tady v Řevnicích. Promítání pod širým nebem se lidem zalíbilo a tak Luky akci hned na podzim zopakoval u sebe na chalupě a tento nápad se chytil.
Jak jsem prohlásil v reportáži z Jitkova, že tuto tradici nenechám zahynout, tak jsem taky jako správný chlap učinil a Open Air III bylo na světě 🙂 Na výpravě v Tatrách se dohodl termín, na FotoPrůvodci u Arnošta se ještě datum trochu vyladilo, aby vyhovovalo všem a již nic nebránilo tomu celou akci rozjet. Spáchal jsem pozvánku a opět požádal lidi aby se hlásili po mejlu.
Zkušenosti z minulého promítání říkali, že za první tři dny se nahlásí tak 30 lidí a pak se pomalu dohlásí zbytek. Jsem ještě mladý člověk a zkušeností nemám mnoho a podle toho to také dopadlo. Za 48 hodin jsem měl 43 přihlášek a kapacita zahrady, kterou jsem určil, byla vyčerpána po týdnu. No jo, ale vyhoďte někoho nebo ho nechte stát za plotem. A tak konečný stav přihlášených lidí byl 64. No, jímala mě z toho hrůza, ale říkal jsem si, že fotografové jsou národ přátelský, tolerantní a inteligentní, takže se nějak na tu zahradu poskládáme a starosti jsem přenechal koňské hlavě, jelikož je větší. Hlavně aby dodělali ten rozkopaný dvůr, který budou dláždit v týdnu co bude Open Air, ale slíbili, že bude ve středu hotovo, takže jsem naprosto klidný.
Ano, PALADIX je víc než jen internetový fotoobchod. |
A začalo se dělat na přípravných pracích. Napadlo mě, že by se na akci mohl objevit nějaký známý výrobce, dovozce, či někdo jiný z branže a pokecat s námi o svých výrobcích, něco nám předvést, či nabídnout. No a v koutku duše vykukovala i myšlenka, že by nám za to mohl i něco dát 🙂 No a za kým jiným na internetu jít, než za Pavlem Polou a jeho PALADIXem. Pavel se okamžitě chytil a bylo zaděláno na další zajímavé pokračování.
Sponzoři jsou na svých místech. |
Pavlovi se podařilo domluvit se zástupci Minolty, že nám zapůjčí novinku na trhu, fotoaparát Dynax 7 a zájemci si ho budou moct vyzkoušet a nafotit si s ním i svůj film. Nezůstalo nakonec jen u Dynaxe, ale dokonce přijeli zástupci tohoto dovozce, paní Jitka Foralová a pan Igor Pifka a předvedli nám skenery Dimage Scan Elite a Dual. Dalším, kteří se odhodlali vstoupit na scénu Open Airu III byla firma EWI, která nám představila chemii od Tetenalu. Jak se nakonec ukázalo, tak zájem o tuto akci neměly jen fotografické firmy, ale dokonce jedna z největších reklamních agentur v ČR – Quo – reklamní agentura. Ta se stala s Pavlovým PALADIXem hlavním sponzorem této akce.
Organizační věci bychom měli za sebou a teď už nás čeká jen práce :-). Ve středu před akcí odjíždím do Tesca a šokuji prodavačku svým přáním. Nevěřícně se mě třikrát ptala, jestli chci opravdu 12 kg šílené krávy na guláš, 5 a 5 kg buřtů a točeňáku. Uklidnil jsem ji, že pořádám takové malé barbecue pro pár svých přátel a své zboží jsem dostal. Ten večer jsem byl v tomto obchodě ještě jednou, jelikož mají malé vozíky a sotva to pobraly dva. Už to vypadalo, že se budu muset točit ještě potřetí. Ale pohoda, dlabanec je doma a může nastoupit čtvrteční gulášová noc. Gulášek se dělá nadvakrát, jelikož tak velký hrnec opravdu nemám, ale je to veget. Zatímco dole na zahradě dodělávají v pátek ráno dvůr (měl být hotov ve středu), já nahoře dodělávám guláš.
Galerie na šňůrách je připravena a řádně podepřena. |
Prostě pohoda, až na tu deprézi, kterou mám už týden z počasí, ale co, nějak bylo a nějak bude. Nemůžeme mít pořád teplo a slunečno. No nic, jdu připravovat přístřešky, stoly a lavice. Když mám dodělanou poslední, doráží Stipek s osádkou a hlavně s pípou. Hned v závěsu je tu Pavel, který svůj kombík proměnil v náklaďák a vyndává z něj neuvěřitelné množství věcí. Společnými silami pak narážíme, stavíme další přístřešky a děláme poslední dokončovací práce, aby vše mohlo v poklidu začít. V pět končí i dláždící parta, vypíná dusadlo a vypadá to, že budeme mít klid.
No a už jsou tady další hosté – Ondra, Yantschi, Jimmy, Luky, Jiřina, Láďa, Pavel a dalších pár lidiček, kteří dorazili na páteční neoficiální posezení. Jen co jsme opekli pár buřtů, začíná lehce pršet a následně lejt jako z konve. Pod náporem prudkého deště povolují i altány a voda je všude. Velím k ústupu do garáže, což všichni kvitují, až na slovenské křídlo. Ti se shromažďují pod plachtou a osahávají vodní ňadra, která vytvořil déšť.
My ostatní jsme v pohodě v garáži a večer nám zpestřilo pár veselých historek, které nám předložil Luky a jeho Pentax. Nebudu to popisovat, jelikož kdo to nezažil, nepochopí. Všichni jsme se váleli v křečích smíchu po zemi a plácali se do kolen. Kolem druhé ranní si jdu lehnout, abych byl na ráno fit a tajně doufám, že přestane pršet. V noci se hrůzou ještě párkrát budím a s hrůzou zjišťuji, že stále prší a prší.
Zástupci Minolty jsou též připraveni a tak se může začít. |
Sobota, den “D” mě vítá Sluncem, sice trochu rozpačitým, ale je tu. Po včerejším lijáku a špatné zkušenosti s plachtami, odjíždí Pavel ještě pro jeden stan, což opět všichni kvitují, jen opět slovenská klika silně protestuje a domáhá se plachty naplněné vodou. Hned ráno ještě valím pro pár (250) rohlíčků, chlebů a vek, aby bylo co přikusovat k masu a pak už se mohu plně věnovat příchozím lidičkám, kterých je čím dál tím více. Nakonec nás bylo celých 56 a v jednu chvíli bylo na zahradě i 63 lidí. Doporučuji pár tras, jako Karlštejn, Skalku, Pišťák či pouhou procházku k vodě a pár jedinců se nechává strhnout a odchází s plnou polní.
První přednáška a první seznámení se skenery Minolta. |
Je 1600 a většina lidí je zpět, většina fotek je na šňůře a hlavně zástupci od firmy Minolta, paní Foralová a pan Pifka jsou připraveni představit své skenery. Pronáším k lidem pár teplých slov a pár organizačních připomínek a hned předávám slovo Minoltě, jelikož vidím na očích lidí, že se nemohou dočkat. Při představování skenerů nezůstává jen u teorie, ale jsou předváděny praktické ukázky, které jsou promítány přes dataprojektor (díky Modrej pse) na perfektní plátno (díky Berry, díky Honzo). Nikdo ani nedutá a když už někdo dutne, tak jenom pro to, aby se na něco optal. Po předváděčce se rozpoutává debata a na přetřes přichází i přes den zkoušená Minolta DYNAX 7 a objektiv, který byl na požádání Cvakala dovezen.
Po přednášce se můžeme vrhnou na galerii. Cvakal je evidentně spokojen se zájmem o své modelky. |
Debaty pomalu utichávají a my se můžeme vrhnout na galerii na šňůrách. Odhadem je zde kolem 120 – 150 fotek všech velikostí, žánrů a barev. Jsou zde klasické krajinky, krásné makro, pěkné děti, portréty, reportáže z policejních razií, sportovní fotky, zvířata ba i astronomická fotografie. Vrcholem jsou nádherné akty (alespoň já to tak vidím z pohledu normálního chlapa), které Cvakal umístnil přímo u plotu a které přilákaly dokonce i kolemjdoucí postarší skupinku lidí.
Vystavujících i přihlížejících je opravdu hodně a tak není divu, že se i nějací ti fotoreportéři najdou. |
Vzhledem k tomu, že byly dovezeny i ceny pro nejlepší fotografy (díky Michale) byla sestavena mezinárodní, odborná porota ve složení: paní Foralová z Minolty, Radka z Emeriky, Pavel z PALADIXu, Jimmy ze Slovenska a já jako zástupce domácích, která se jala rozhodovat o nejlepších fotkách. Bylo to hodně těžké a hodně dlouhé rozhodování. Nakonec po delším hádání a dohadování z nás vypadlo šest nejlepších a ještě dvě čestná uznání za ojedinělé zachycení zabijačky a za technický pokrok – BEDNAX, který si udělal a dokonce i fotky předvedl Modrej pes.
A je to tady, koncert pro dvě ruce a několik čudlíků začíná. |
Ceny jsou rozdány, rychle tlačíme do hlavy nějaké ty buřtíky či rybičky a již všichni spěcháme opět k plátnu, kde se ve velkém stylu rozjíždí Radka se svou přednáškou o čudlíkování. Já se do dneška domnívám, že je to spíše kouzlení, ale nechme tak, jak pravila paní profesorka. Při vyučování padala zajímavá tvrzení a věty: “Když chcete měnit jas, nesmíte používat táhla pro jas.” nebo “Když chcete změnit kontrast, tak nesmíte tahat za páku kontrastu.”… No nebyl by z toho jeden jelen?
Zájem je veliký. I když někdo dá přeci jenom přednost nějakému tomu žvanci. |
Přednáška byla natolik dokonalá, vyčerpávající a dlouhá, že Radku zastavilo až moje bušení na kastrol a výkřik Guláááááááááš. Prvních cca 8 litrů gulášku mizí během několika málo minut a musím jít ihned ohřívat druhou várku, abych uspokojil všechny mlsné jazýčky.
Zatímco ohřívám pokrm, na place se rozjíždí hlavní program a Luky zahajuje diašou svojí sadou z Toskánska. Volně navazuje Bundes opět s Toskánskem a hned pak já s druhým kotlem guláše. No a pak už to jede jako na běžícím páse. Mexiko, Patagonie, Tatry, Praha, Peru, Amerika, Austrálie, Indie. Nejen krajina a cestopis se objevuje na plátně, ale slovo dostává i portrét, makro a i záběry z větroňů a plachtařské závody. Opět se jede až do časného rána, kdy celé představení zakončuje Jirka se svou Indií. Paráda, opět se promítalo spousta krásných diáků (bylo jich něco málo přes 600) a občas by si přišel na své i vydavatel kalendářů či pohlednic.
Po nočním promítání přichází ráno pan Dočekal s Tetenalem. |
V neděli ráno kolem osmé, když jdu nahodit pojistky, nacházím na zahradě několik mumií a zakuklenců. Někteří jsou i pod stolem, kde zůstávají skoro až do oběda. Tetenal, netetenal. Ano tušíte správně. Hned po snídani přijíždí pan Dočekal s vééééélkou bednou, plnou chemikálií a zahlcuje nás velkým množstvím informací. Paráda. Na své si přicházejí fandové černobílého procesu, ale i diáčkáři a někteří již na místě hovoří o tom, že příští diáky si už budou dělat doma sami. Dneska je ještě více dotazů a debata se protahuje až k polednímu.
Přivezl toho hodně, ale hlavně o tom uměl vyprávět. |
Zatímco pan Dočekal předvádí vývojky Tetenal, ženské prožívají jednu z posledních fází kuchařského maratónu. Dělá se polední překvapení. “Pavézky” – dvě veky spojené marmeládou, obalené v těstíčku a osmažené, mňam, dobrota. Donesení prvních várek na zahradu vyžaduje velký kus osobní odvahy, jelikož nadržení strávníci jsou ochotni udělat vše, aby se dostali jako první k tácu s dobrotou. Po ochutnání se šílenství ještě stupňuje a teprve poslední dva tácy (asi dvacáté v pořadí) zůstávají na stole déle i s pavézkama.
A nakonec jenom malou ukázku co dokáže vymyslet Luky jen aby si ho a jeho Pentaxe někdo všimnul. A tohle je jen slabý odvar jeho páteční exhibice a gynekologického focení. |
To už se nám vše pomalu chýlí ke konci a lidé se začínají loučit a rozprchávají se do svých domovů. Na zahradě zůstává pouze pár nejodvážnějších – likvidační četa ve složení: Stáňa, Dana, Čenda, Stipek, Láďa, Pavel, Ondra a moje maličkost. Bourají se přístřešky a trochu se uklízí. Když zbývá poslední stůl a pár lavic, usedáme na ně a hrdinně se vrháme na posledních pár piv, kterých je v sudu, dle odborníků, tak maximálně pět.
Jo a všimli jste si, že do teď jsem nehovořil o dešti? Ono totiž do tohoto okamžiku nepršelo. Počasí se chovalo naprosto korektně a nechalo nás, abychom se bavili v relativním suchu. Ale teď začnu, jelikož právě teď začalo pršet, ale likvidační partě je to jedno. Likvidujeme, likvidujeme, likvidujeme, pět piv je už asi třikrát vypito a nic. Až v 17:10 porážíme nepřítele (který byl v přesile – Ondra, Pavel a Stáňa byli totiž šoféři) a můžeme v klidu naložit poslední sud k Pavlovi a pípu k Stipkovi. Na řadu přicházejí bílé kapesníčky a zahrada nadobro osiřela.
Ještě asi do devíti s Danou uklízíme a likvidujeme zbytky nepořádku a večer je zahrada jako před třemi dny,
teda až na tu uválenou trávu. Pak skoro hned omdlíváme a usínáme tvrdým spánkem.
Jo, jo, byla to paráda. Zase přijelo spousta perfektních lidí. Pokecali jsme, koukli na pěkné obrázky, užili si i nějakou tu srandu. Díky vám za to přátelé. Už se na vás těším na Open Air IV, které by se mělo konat u Jiřiny ve Volovce.