Na nejrůznějších diskusních fórech se čas od času objevuje toto téma. Obecně se má za to, že telekonvertory by se měly používat pouze na kvalitní objektivy s vysokou světelností, protože přece jen zhoršují kresbu a podle faktoru prodloužení snižují i světelnost objektivu. Pak ale vyvstává otázka, zda nepoužít rovnou delší, byť méně světelný objektiv.
Metodika
Shodou okolností jsem měl k dispozici dva objektivy od jednoho výrobce, o kterých se občas diskutuje. Jedna se o Sigmu 135-400/4,5-5,6 a Sigmu 70-200/2,8 EX. K ni jsem si pořídil telekonvertor Sigma 2x EX. Tím jsem získal soustavu, která by měla mít podobné parametry 5,6/140-400. V amatérských podmínkách jsem se snažil změřit rozlišovací schopnost obou objektivů.
Použil jsem tabulky pro měření rozlišovacích schopností objektivů, která byla přílohou Photo Life z prosince 2000 a postupoval podle návodu. Tabulku jsem 4x okopíroval tak, abych ji mohl snímat uprostřed a v každém rohu za denního světla při plném slunečním světle ve vzdálenosti 51násobku ohniskové vzdálenosti objektivu (soustavy objektiv + telekonvertor). Použil jsem fotoaparát Pentax MZ5N upevněný na stativu Manfrotto 190B. Pro větší stabilitu jsem nevysouval středovou tyč a nohy rozložil do druhé, více roztažené polohy. Film byl Fuji Provia 100F. Výsledné diapozitivy jsem prohlížel pod laboratorním mikroskopem Nikon při zvětšení 100x. Jako rozlišovací schopnost jsem určil počet čar na mm ve čtverci, kde byly čáry zřetelné ještě ve všech čtyřech směrech. Expozici jsem měřil pomocí matricového měření s preferencí clony (měřené). Tam, kde to nebylo přesně možné jsem porovnával podobné ohniskové vzdálenosti – 135mm proti 140mm(2×70), 300mm proti 270mm(2×135).
Výsledky
Výsledky jsou uvedeny v tabulce:
| Sigma 70-200/2,8 | Sigma 70-200/2,8 + telekonvertor 2x | Sigma 135-400/4,5-5,6 | |||||||
| Ohnisková vzdálenost | Clona | Počet čar/mm (střed) | Počet čar/mm (kraj) | Clona | Počet čar/mm (střed) | Počet čar/mm (kraj) | Clona | Počet čar/mm (střed) | Počet čar/mm (kraj) |
| 135-140mm | 2,8 | 75 | 65 | ||||||
| 135-140mm | 5,6 | 85 | 65 | 5,6 | 60 | 40 | 5,6 | 40 | 40 |
| 135-140mm | 8 | 75 | 60 | 8 | 65 | 40 | 8 | 60 | 45 |
| 200mm | 2,8 | 75 | 50 | ||||||
| 200mm | 5,6 | 85 | 55 | 5,6 | 55 | 35 | 5,6 | 50 | 45 |
| 200mm | 8 | 75 | 55 | 8 | 60 | 40 | 8 | 50 | 45 |
| 270-300mm | 5,6 | 65 | 35 | 5,6 | 40 | 40 | |||
| 270-300mm | 8 | 65 | 35 | 8 | 40 | 40 | |||
| 400mm | 5,6 | 55 | 30 | 5,6 | 40 | 40 | |||
| 400mm | 8 | 55 | 30 | 8 | 40 | 40 | |||
Závěr
Ověřil jsem si, že Sigma 70-200/2,8 je vynikající objektiv. Není překvapující, že telekonvertor, i když výrobce uvádí, že je konstruován pro použití s testovaným objektivem, poměrně výrazně zhoršuje kresbu. Ta je však ve středu stále lepší než srovnávaná Sigma 135-400 ve všech měřených ohniskových vzdálenostech. Naopak jsem zjistil poměrně rychlý úbytek kresby v rozích diapozitivu při použití telekonvertoru, kde se Sigma 135-400 jevila jako lepší. U této Sigmy rovněž stojí za pozornost fakt, že téměř v celém rozsahu je kresba uprostřed téměř stejná jako v rozích. Pro zajímavost jsem rovněž vyzkoušel použití kombinace Sigma 134-400 s telekonvertorem. Tím vznikla soustava 11/800. Na diapozitivech při cloně 5,6 a 8, tedy vlastně 11 a 16 byl testovací rastr sotva znatelný a rozlišovací schopnost by se dala interpretovat asi někde okolo 10-15 čar/mm, tedy pro praxi je podle mého měření tato soustava nepoužitelná.
Pokud se týká váhy a rozměrů, jsou tyto Sigmy téměř shodné, telekonvertor váží navíc asi 200 g. Výraznější rozdíl je v ceně (Sigma 70-200/2,8 = 34 152,- Kč bez HSM a telekonvertor dalších 7 786,- Kč oproti Sigmě 135-400 = 24 787,- Kč), ovšem samotná Sigma 70-200/2,8 je natolik výborný objektiv s vysokou světelností, že s touto investicí asi budeme počítat pro delší časové období.
