Dalším cílem naší cesty byl klášter Sidnája 30 km severně od Damašku umístěný 1500 m n.m. s příjemným klimatem.
Jedná se o druhý největší ženský klášter na středním východě. Založen r. 547 byzantským císařem Justiniánem pyšní se klášter vzácnými ikonami ve zlatých a stříbrných rámech. Ikony mají údajně zázračnou moc. Obraz Bohorodičky prý namaloval samotný sv. Lukáš.
Nedaleko od Sidnáje leží další křesťanská vesnice v nadmořské výšce 1500 m – Malúla s kláštery sv. Sergeje a sv. Takly. Zvláštností Malúly a přilehlých dvou vesnic je místní jazyk – aramejština, kterou prý hovořil i Ježíš Kristus a kterou byla napsána první bible. Místní průvodkyně nám předvedla motlitbu aramejsky.
Následující den jsme se přesunuli do nejrozsáhlejšího antického města na světě – do Palmyry ležící uprostřed Syrské pouště. O městě palem, jak byla nazývána se dochovaly zprávy již 2000 let před naším letopočtem, ale největšího rozkvětu dosáhla za panování mimořádně krásné a inteligentní královny Zenóbie. Podle historiků prý byla krásnější než Kleopatra. Od roku 268 si podrobila Egypt, Sýrii a přední Asii. Svou nezávislost na Římu ukázala v r. 271, kdy se prohlásila za císařovnu a razila vlastní mince. Římskému císaři se podařilo Palmyru dobýt a vydrancovat až v r. 274. Zenóbia byla dovezena údajně ve zlatých řetězech do Říma.
 |
 |
 |
Dnes je možno obdivovat vítězný oblouk, kolonádu, tržiště, divadlo, chrámy (zejména Baalův), lázně, vodní nádrže, vodovod a údolí mrtvých s výstavnými náhrobky. Pár desítek turistů v kilometry se táhnoucím městě vůbec neruší ve fotografování úžasných scenérií. O to více jsme byli šokováni necitlivým přístupem místního hotelu, který ve své zahradě použil antické hlavice z původních sloupů místo stolů a okolo nich rozestavil plastové židle.
Večer jsme dojeli do města Hamá, kde poloha hotelu poskytovala z horních pater nádherný výhled na místní atrakci – dřevěná vodní kola, uváděná v Quinnessově knize rekordů. Ve starověku vynášela vodní vodu do akvaduktů, která pak odtud odtékala do zavlažovacích kanálů. Největší ze 16 kol má průměr 21 metrů.
Následující den jsme po prohlídce města odjeli do Afámie. Když v roce 324 př. n.l. uspořádal Alexandr Veliký v Súzách masový sňatek deseti tisíc jeho vojáků s Peršankami, dal jednomu z nejoddanějších přátel a spolubojovníků Seleukovi Nikátorovi dceru perského vojevůdce Apameiu a s ní i území dnešní Sýrie. Seleukos poté založil nové správní centrum, které nazval po své ženě. V tehdejší Apamei žilo půl milionu lidí, 30 tisíc koní a 500 slonů. Ještě dnes je patrná hlavní třída z římské doby. Je 2 kilometry dlouhá a 87 metrů široká. Jestliže jsme v Palmyře potkali dva autobusy turistů, zde jsme se setkali jen s ojedinělými návštěvníky a později v Ugaritu jsme byli už úplně sami.
Čekal nás volný den u moře v rekreačním středisku Ras al-Basit. V nádherné krajině stojí cosi, co spíše připomínalo rozpadající se betonová rekreační střediska ROH. Náš hotel s nezbytnými portréty bývalého presidenta a současného presidenta patřil k tomu nejlepšímu, co jsme ve středisku viděli. Po rutinní opravě splachovacího zařízení zde bylo celkem slušné bydlení. Hoteliér si stěžoval na špatnou sezónu, protože po smrti presidenta Háfize Asada byl nařízen 40ti denní smutek.
Voda byla přeci jen trochu studená, a tak jsme trávili den jen procházkami kolem moře s obědem v jediné otevřené místní restauraci. Ze dvou nabízených jídel jsme volili menší zlo – připáleným kouskům kuřecího masa jsme dali přednost před mletým skopovým masem. Poněkud jsem rozhořčil jednoho z mála koupajících se mužů, tím, že jsem bez předchozího dovolení fotografoval ženu, kterou doprovázel. Nemohl jsem odolat, abych si neudělal obrázek zahalené ženy s plovacím kolem – duší z automobilu při koupání v moři. Jinak se Syřané rádi fotografují a dokonce po zmačknutí spouště poděkují.
Nedaleko od Ras al-Basitu objevili francouzští archeologové komplexy budov – Ugarit. Svůj největší rozkvět prožívalo toto království v 16. – 13. století př. n. l. Odtud pochází první abeceda na světě s 29 znaky. Jestliže jsou některé zachovalé hrady v Evropě mohutné, pak křižácký hrad Crac des Chevaliérs nás svou velikostí ohromil. Je to nejslavnější, největší a nejzachovalejší z hradů, které křižáci v oblasti Palestiny a Sýrie vybudovali. Dokázal pojmout až 5000 vojáků i s koňmi. Ještě dnes jsou zachovalé rozsáhlé prostory koníren a společných kuchyní. Posádka hradu kontrolovala Homskou průrvu – spojení moře s vnitřní Sýrií.
 |
|
Nedaleko hradu jsme bydleli v celkem pěkném, na Syrské poměry až luxusním hotelu. O to více nás zarazila chudoba, v jaké někteří obyvatelé žijí. S nuznými záplatovanými stany, jako příbytky pastevců jsme se ostatně setkávali po celé Sýrii.
|
Literatura:
El Hassanová, Helena: Sýrie – Turistický průvodce, Sagitta, Praha 1994
Brůhová Stanislava, Brůha Jiří: Šukran znamená děkuji, Libanon Sýrie, Jiří Brůha A+U Design, české Budějovice 2000
Simonis Damien, Finlay Hugh: Jordan and Syria, Lonely Planet Publications 1997
Použitá fotografická technika a materiál:
2 těla Pentax MZ-5N, v jednom Fujichrome Sensia II 100 ASA, ve druhém Fuji New Superia 400 ASA. Objektivy SMC Pentax 80-200mm f/4,7-5,6 převážně použitý na těle s negativním filmem a Sigma 17-35mm f/2,8-4,0 většinou na těle s diapozitivním filmem. Objektiv SMC Pentax 28-70mm f/4,0 byl používán méně často. Stativ Manfrotto 190B s kulovou hlavou a rychloupínací destičkou.
