Barevné zvětšování z negativu

Perfektně zpracovaný barevný negativ, ať už doma v koupelně nebo v minilabu, je pouze první polovina cesty ke skvělé barevné fotce. Dnes se tedy dostáváme do té druhé poloviny a budeme zvětšovat.

Vybavení potřebné pro expozici barevného zvětšovacího papíru

Předpokládám, že zájemce o barevné zvětšování má vybavené místo pro černobílou práci, byť by to byla jen dočasně obsazovaná koupelna. Potom je zavedení barevného procesu velmi usnadněno. Začátečníkům, kteří ještě nezvětšovali, bych doporučil začít od technologicky jednoduchého černobílého procesu a teprve po získání základních návyků pokročit k barvě.

Váš černobílý zvětšovák budete muset doplnit o zařízení, kterým lze více či méně plynule měnit barevnost světla exponujícího zvětšovací papír. Toto je bohužel zcela nezbytný požadavek, protože do výsledného barevného podání zvětšeniny zasahuje tolik proměnných, že je zcela nereálné chtít dosáhnout správné barevné reprodukce bez korekčních filtrů. Pomocí barevných filtrů tak musíte kompenzovat barevné odchylky mezi různými značkami negativů (různé hustoty jejich korekčních masek), mezi různými značkami a várkami zvětšovacích papírů, odchylky vznikající stárnutím žárovky ve zvětšováku a samozřejmě můžete také tvůrčím způsobem zasahovat do barevného ladění výsledné zvětšeniny.

Barevnost světla lze řídit několika způsoby:

• Nejlevnější možností jsou barevnými filtry. Vyrábějí (spíše vyráběly) se buďto z barvených polymerových fólií nebo z barvené želatiny nalité mezi dvě čirá skla. Ve starší literatuře lze dokonce najít předpisy na domácí výrobu želatinových filtrů! Aby bylo možno dosáhnout jemného doladění správného odstínu, dodávaly se tyto filtry v rozsáhlých sadách pro práci v subtraktivním režimu, nebo pouze trojice červený, zelený a modrý pro aditivní režim (režimy vysvětlím dále).
  
  Filtry se vkládají do šuplíků ve zvětšovacích přístrojích nebo pod objektiv, což však snižuje kvalitu kresby. Filtry se také opotřebovávají a dokonce mohou změnit svou barevnost, proto je třeba být při případném nákupu z druhé ruky velmi opatrný.

• Jinou možností jak řídit barevnost světla je speciální objektiv Janpol-Color, který má vestavěny subtraktivní filtry mezi čočkami. Pomocí vnějších točítek se filtry zasouvají a vysouvají a barevnost procházejícího světla se tak spojitě mění. Objektiv však nelze clonit a jeho dostupnost v bazarech bude zřejmě velmi omezená.

• Jednoznačně nejpohodlnější zařízení pro barevné zvětšování je tzv. barevná hlava. Je to světelný zdroj, který se upevňuje na zvětšováky místo kondenzorového zdroje pro černobílou fotografii. Barevná hlava obsahuje výkonnou halogenovou žárovku s reflektorem, trojici subtraktivních filtrů a většinou také šedý, infračervený a ultrafialový filtr a míchací komoru.
  Šedý a subtraktivní filtr jsou mechanicky spřaženy s točítky, pomocí kterých se více či méně zasouvají do světelného toku žárovky. Stěny míchací komory jsou matně bílé a při několikanásobném odrazu světla na těchto stěnách dojde k jeho promíšení, takže dále vystupuje barevně homogenní světelný tok. Subtraktivní filtry se používají vysoce kvalitní dichroické, které nechtěnou část spektra odrážejí, nikoli pohlcují, jak je tomu v případě polymerových či želatinových filtrů. Díky tomu mají tyto filtry strmé hrany absorpčních pásů a prakticky nestárnou. Točítka jsou opatřena relativními stupnicemi. Uvedené hodnoty filtrace nemají žádné standardizované jednotky a v žádném případě nejsou u různých výrobců totožné!!! Např. k barevné hlavě Meopta 4-ES se dodává převodní tabulka na převod jejich stupnic na číslování dle Kodaku a Agfy. Barevnou hlavu je většinou nutné napájet přes transformátor, protože se často používají 12 V halogenové žárovky. Je také velmi vhodné použít stabilizátor napětí, protože i relativně malé kolísání napětí vede ke škodlivým změnám barevnosti světla vyzářeného žárovkou. Barevnou hlavu lze také využít pro pohodlnou práci s černobílými multigradačními papíry.

  Celou řadu zvětšováků Meopta (ne-li všechny) lze rozšířit o barevnou hlavu, i když zřejmě ne všechny se už vyrábějí (více informací lze získat na webu výrobce Meopta). V bazaru se dá barevná hlava pořídit od cca 700 Kč.

Dále budeme potřebovat přesné expoziční hodiny, zejména pokud budete pracovat v aditivním režimu.

Problematickou pomůckou je osvětlení fotokomory. Téměř ve všech manuálech výrobců zvětšovacích materiálů se dočtete, že je třeba pracovat v naprosté tmě. V naprosté tmě se ale pracovat nedá a naštěstí to není nutné. I když jsou barevné papíry citlivé ke všem barvám světla, lze je “ošálit”. Červenocitlivá vrstva má maximum citlivosti posunuto k 700 nm tak, aby to odpovídalo absorpčním maximům barviv tvořící negativ. Díky tomuto posunu vzniká ve spektrální citlivosti zvětšovacích papírů “díra” v oblasti okolo 600 nm. A právě takovýmto velmi slabým světlem si můžeme posvítit, abychom se v temné komoře nezmrzačili. Na trhu jsou různé vesměs předražené filtry a “speciální” svítidla, lze však velmi úspěšně improvizovat se několika LED diodami příslušné barvy (oranžová či zlatá, nejlepší je ale nakupovat diody s přesně vymezenou vlnovou délkou emitovaného světla, nejlépe 605 nm). Takovéto improvizované svítidlo však musíme pečlivě otestovat, zda-li nezávojuje.

Obrázek č. 1: Spektrální citlivost zvětšovacích papírů a emise vhodného osvětlení

Neméně problematickou s pomůckou je barevný analyzátor. Je to poměrně drahé zařízení, které by nám mělo pomoci k nalezení správně opravné filtrace a expozičního času. V podstatě je to tříkanálový fotometr, kterým se měří světlo vycházející ze zvětšováku buďto v celé ploše negativu (integrálně), nebo jen jeho část (selektivně/bodově). Pokud se metodou pokus – omyl dopracujeme k barevně správné zvětšenině, můžeme si analyzátorem změřit nějakou významnou barvu, často to bývá tzv. středné šedá nebo pleťovka. (tím analyzátor zkalibrujeme, ale pouze na tuto konkrétní barvu!). Když potom zvětšujeme např. z negativu jiné značky s odlišnou maskou, nebo ze stejného negativu ale exponovaného jiným světlem, můžeme si změřit naši zkalibrovanou střední šedou a analyzátor nám řekne, jakou filtraci musíme zařadit, aby na zvětšenině byla opět standardní šedá. Pro začátečníka ovšem analyzátor není vůbec nutný, k barevně správné zvětšenině se lze dopracovat i bez něj. S pečlivými poznámkami a pevným systémem filtračních zkoušek ho nebudete potřebovat nikdy!

Poslední, ale velmi užitečnou pomůckou, je zařízení pro proužkové zkoušky. Doporučuji vyrobit si takové “udělátko”, ve kterém ve bude zvětšovací papír posunovat pod nehybnou štěrbinou. Tímto způsobem můžete na jeden list papíru naexponovat několikrát výřez s hlavním motivem ze zvětšovaného snímku a porovnat tak vliv změn opravné filtrace na jednom a tom samém detailu. Takto se ke správné filtraci dopracujete velmi rychle i bez nákladných analyzátorů.

Zařízení pro proužkové zkoušky barevné filtrace je vhodné doplnit o šedý klín, který nahradí pracné hledání správného expozičního času. Je to v podstatě průhledná fólie s několika poli s různě tmavým potiskem. Jeho použití má při barevném zvětšování velký význam, protože při změně opravné filtrace se mění celkový světelný tok, a proto je zapotřebí upravit osvitovou dobu. Optická hustota polí šedého klínu roste po 0,3, takže následujícím polem prochází vždy 1/2 světelného toku skrz pole předcházející. To odpovídá zaclonění o jedno clonové číslo, nebo zkrácení expozičního času na polovinu. Šedý klín se dá koupit (nabízí např. Jobo), nebo vyrobit. Výroba svépomocí je však poněkud komplikovaná, protože musíme mít přístup k denzitometru.

Dále budeme samozřejmě potřebovat zvětšovací papír, zpracovatelské chemikálie a nějaké zařízení pro zpracování papírů. Těmto položkám se budu věnovat dále v samostatném díle.