Praktica B 100 electronic

Pamatuji se, jak jsem se na ni chodil dívat do obchoďáku Včela u nás na sídlišti. Byla celá černá, nezvykle malá – prostě krásná.

Byl to nejlepší fotopřístroj, který jsem si tehdy dovedl představit. Pak jsem začal chodit do fotokroužku, vedoucí měla Nikon FM a krása Praktiky trochu vybledla; ale opravdu jen trochu. Líbí se mi pořád a částečně i z nostalgické vzpomínky na to, jak pro mě,
třináctiletého školáka, byla nedostupná (svého času stála rovných 5000 Kčs; nejdražší favorit – kterého ovšem bylo možno koupit jen pod pultem – stál 1500 Kčs…), jsem si ji po letech koupil v bazaru. A mám ji pořád (bez jediné závady), stejně jako prospekt, o který jsem si onehdy německy napsal takříkajíc na místo samé, tedy do firmy VEB Pentacon Dresden. Mimochodem – ten prospekt jsem měl hned v roce 1987, kdy mi černá kráska tak učarovala. Když už jsem tehdy nemohl mít ji…

Písmeno B v názvu mělo na první pohled symbolizovat nové časy, které zavládly v drážďanském koncernu: po dlouhých letech, kdy se vyráběl pouze závit M42, bylo rozhodnuto přejít na bajonet … B jako babička, B jako bajonet. Pořád se nemohu zbavit jednoho
neodbytného dotazu – proč se výrobci fotoaparátů neshodli řekněme na dvou či maximálně třech typech bajonetu, když se předtím dokázali víceméně všichni shodnout na závitu M42? Takhle je bajonet Praktica kompatibilní vlastně jen sám se sebou (pochválena budiž redukce!).

Je to už drahně let. Prvním modelem řady Praktica B byla Praktica B 200 electronic, představená roku 1978. Byla vybavena elektronicky řízenou závěrkou s časy od 40s do 1/1000s (plynule), vnitřním měřením světla, clonovým simulátorem a možností časové
automatiky (k nastavené cloně přístroj sám nastaví správný čas). Bylo samozřejmě možno pracovat i zcela manuálně (závěrka se dala ručně nastavit v rozmezí od 1s do 1/1000s). Naprosto bez diskusí to byl fotoaparát, který představoval ve své době průlom ve vývoji a konstrukci přístrojů značky Praktica a možná “socialistických” přístrojů vůbec. Konstrukce nové kovové lamelové
závěrky umožňovala, aby tělo bylo výrazně menší (závěrka se v okamžiku expozice skládá nahoru do hledáčkového prostoru). Blesk byl synchronizován při 1/90s (zvláštní poloha voliče označená pouze symbolem blesku). Ještě jednou věcí se východoněmečtí konstruktéři rádi a často chlubili: žádná Praktica řady B neobsahovala ani jedinou zahraniční součástku, což byl při všeobecném hospodářském zmatku a nedostatku všeho možného skoro zázrak.

Později, v průběhu 80. let, se objevila přímo záplava různých typů Praktik řady B, přičemž postupně byla utlumována výroba “klasických” Praktik řady L (o těch někdy příště) a typy řady B tvořily většinu produkce. Pozici vlajkové lodi po čase obsadila Praktica BC 1 electronic, která byla vybavena (mimo středového kontaktu – jako B 200) ještě kontaktem CC blesku pro některé komfortní funkce se systémovým bleskem. Určitým zjednodušením prvního typu v řadě Praktica B (Praktica B 200) vznikl i “základní model”, Praktica B 100 electronic a po ní ještě typy BCA, BCC, BMS apod. (BCA a BCC měly možnost synchronizovat blesk jen při 1/60s a BMS byl manuální přístroj, pouze s měřením světla). Čas od času jsou někde v zastrčených policích bazarů vidět i takové kuriozity jako Praktica řady B, která se jmenuje Jenaflex nebo Revue BC. Na sklonku 80. let se objevila Praktica BX 20, která ovšem – bohužel – už měla tělo z plastu; hlavním rozdílem oproti BC 1, bylo vybavení pro TTL měření blesku a synchronizaci blesku při cca 1/100s. Připravená výroba nového typu Praktica BC 2 a BC 3 se z důvodu politických a hospodářských změn v Německu po roce 1989 nikdy pořádně nerozběhla. Pak se po několika letech mlčení objevila Praktica BX 20s,
která se vyrábí dodnes (a drážďanský koncern se po několika letech dokonce vrátil k názvu Pentacon) a je oproti BX 20 navíc vybavena snímačem DX-kódu. Ale teď už je někdejší sláva a všeobecná obliba Praktik dávno pryč. Nicméně kovové Praktiky nejrůznějších typů nezmizely a hned tak nezmizí. Byla by to škoda.

Praktica B100 electronic je kinofilmová zrcadlovka s elektronicky řízenou závěrkou s jedním manuálním mechanickým časem a expoziční automatikou s předvolbou clony. Závěrka má rozsah časů od 1s do 1/1000s; synchronizace blesku je opět nastavena na 1/90s (zvláštní poloha voliče, při níž závěrka funguje i bez baterie). Tělo je konstruováno velmi solidně a je celé z kovu. Všechny aktuální expoziční hodnoty (i stav baterie) se zobrazují v hledáčku – clonové číslo pomocí geniálně jednoduchého systému, kde se aktuální hodnota odráží do hledáčku zrcátkem a čas ukazuje na stupnici ručička – matnice má triplový klínový dálkoměr, jednoplošné rastrové mezikruží a matnicové mezikruží, zbytek tvoří Fresnelova čočka. Zřetelnou nevýhodou je to, že nelze
pracovat úplně manuálně; přístroj totiž má možnost nastavení pouze jednoho mechanického času (1/60s) a B. Škoda.

Tehdy bylo zvykem prodávat tělo dohromady se základním objektivem – v tomto případě to byl MC Prakticar 1,8/50mm
(výjimečně i 2,8/50mm). K dostání měly být objektivy s ohnisky od 20 do 1000mm (jenže to byla teorie, vždyť někdy byl u nás člověk rád, že koupil toaletní papír…!). Příslušenství bylo opravdu široké (a lidé si ho vozili z NDR) – měchové zařízení pro makro, duplikátor, redukce na závit M42, rychlopřevíjecí motor… V bazarech lze zakoupit Praktiky této řady, ale pozor! – některé jsou ve
vskutku katastrofálním stavu, takže se vybírat musí s rozmyslem. Systém Praktica B doplatil na sjednocení obou německých států. Pořád se nemůžu zbavit pocitu, že je to škoda.