Přiznám se, že mám slabost pro automobily Tatra. T603 a T613 jsem svého času dokonce vlastnil. Už ani nevím, jak dlouho jsem plánoval návštěvu tatrováckého muzea v Kopřivnici. Konečně letos v listopadu jsme byli na návštěvě v nedalekých Hukvaldech a takovou příležitost jsem prostě nemohl propást.
V sobotu dopoledne jsme já, moje manželka, náš hostitel Standa a jeho dva synové vydali do Kopřivnice.
Muzeum je umístěno v nové budově a nelze ho přehlédnout. Na kousku kolejí před vchodem je umístěn největší exponát – motorový expresní vůz známý jako “Slovenská strela”. Mimochodem tento vlak dosahoval ve třicátých letech na trati Praha-Bratislava vyšší průměrnou rychlost, než dnešní expresy.
V muzeu na nás čekal průvodce, se kterým jsme se předem telefonicky dohodli. A také první problém. Jakmile průvodce zahlédl pouzdro se stativem, dozvěděl jsem se, že kvůli možnému “komerčnímu zneužití” (cm, to by mě opravdu zajímalo jak si to dotyčný představoval) je povoleno pouze fotografování bez stativu (asi podle geniální rovnice že bez stativu = neškodný amatér, se stativem = hnusný kapitalistický profesionál, který chce jen vydělávat). Když jsem se ohradil, že s filmem o citlivosti 64 a 50 ASA se z ruky dost dobře fotografovat nedá (navíc ještě s polarizačním filtrem, který “sežere” 2 EV), bylo mi doporučeno, ať si v obchodu se suvenýry koupím citlivější film. Celá diskuse probíhala v klidu a v podstatě jsem se dost bavil (pěkný výrok byl například: o co může být Velvia lepší než Agfa HDC 400? Film jako film). Nakonec po konzultaci s nadřízeným pana průvodce byl problém vyřešen v můj prospěch a my jsme se vydali na prohlídku. Rozhodl jsem se, že si nejprve celé muzeum projdu a teprve potom se pustím do fotografování.
Na začátku expozice je umístěno několik kočárů a první automobil vyrobený v Kopřivnici (a zároveň první automobil vyrobený na českém, pardon moravském, území) – známý Präsident, respektive jeho replika. Fotografická poznámka: Präsident je umístěn na otočném podstavci a světla není nejvíce, takže se na film o citlivosti 64 bez blesku prostě vyfotografovat nedá.
V další části jsou nejrůznější osobní automobily, vyrobené v Kopřivnici během prvních dvaceti let dvacátého století. Mezi nimi i první automobil, který byl prodáván pod značkou Tatra.
V horním patře je i sekce věnovaná letecké výrobě. Ve třicátých letech vyráběla Tatra licenční cvičné dvojplošníky Bücker Jungmann a také sportovní stroje vlastní konstrukce. Ty ustanovily několik světových rekordů (dolet, dostup, rychlost na uzavřené trati), z nichž některé nebyly dodnes překonány. Za války byly v Tatře vyráběny některé části středních bombardérů Ju 88 a i poslední době bylo vyvinuto několik leteckých motorů pro sportovní letadla.
Skoro u východu z muzea jsou umístěny Tatry 613. Černá čtyřdveřová limuzína je prototyp, jehož karoserie byla vyrobena v Itálii. Další černá 613 je kabriolet vyrobený pro vojenské přehlídky a podobné akce. Tento automobil je vybaven speciální automatickou převodovkou uzpůsobenou pro nízké rychlosti (podobné převodovky se montují například i do pohřebních vozů). Úplně posledním exponátem je Tatra President. V podstatě je to Tatra 613 s karoserií navrženou Václavem Králem. Vzhledem k tomu, že součástí zadání byl požadavek na maximální využití stávajících sestav a výrobních prostředků, nelze se divit, že tento automobil originálností příliš nevyniká a na větší vzdálenost ho od běžné T613 ani nepoznáte.
Po ukončení prohlídky se náš hostitel Standa chystal k odchodu, ale já jsem chtěl fotografovat. Zdvořile mi nabídl, že na mě počkají v přilehlé kavárně. Odpověděl jsem mu, ať se raději zajedou domů naobědvat a že tak za dvě až tři hodiny zavolám ať pro mě přijedou. Překvapeně vyvalil oči a zeptal se mé manželky, jestli to myslím vážně. Ta už je na leccos zvyklá a tak mu to v klidu potvrdila a přidala ještě poznámku na adresu mého mentálního zdraví, kterou zde raději nebudu opakovat.
Vydal jsem se tedy na druhou pochůzku po muzeu a tady je pár postřehů ryze fotografických:
Velikost prostor je vcelku dostačující, takže jsem používal převážně objektiv 28mm/3.5. Tatraplán na otočném podstavci se mi podařilo vyfotografovat základním objektivem 50mm/1.8.
Zhruba polovina expozic je osvětlena výhradně umělým světlem, ve zbytku převažuje světlo přirozené. Pro první část jsem zvolil film Kodak Ektachrome 64T, pro druhou pak Fuji Velvia 50. Z tohoto výběru jasně vyplývá nutnost použití stativu a drátěné spouště.
V celém muzeu je velké množství bodových reflektorů, takže pro utlumení odrazů na karoseriích nelze než doporučit polarizační filtr.
K určení expozice jsem používal expozimetr Sekonic L408 a měření dopadajícího světla. Některé záběry jsem pokusně exponoval podle hodnot naměřených expozimetrem v mém Nikonu FM2. Na většině záběrů (zejména tmavě zelených nákladních automobilů a černých limuzín) je rozdíl skutečně dosti znát. Expoziční časy při cloně 5.6 se pohybovaly v rozmezí 1/8 až tři sekundy, takže jsem většinou raději používal samospoušť, která u FM2 aktivuje předsklápění zrcadla, abych se vyhnul roztřesení záběrů.
Drobný problém přestavují všudypřítomné sloupky s ocelovými lanky okolo exponátů a plexisklové tabulky s informacemi o exponátech, které na záběrech působí dosti rušivě. Naštěstí jak lanka, tak tabulky je možné ve většině případů při fotografování dočasně odstranit. Pokud to možné není, přijde na řadu Photoshop, jako v případě snímku Stalinova Tatraplánu na této stránce (všimněte si zbytku sloupku, který jsem schválně nechal u předního nárazníku).