Moje první dojmy s profesionální digitální zrcadlovkou Nikon D1x. Mám tu čest být jedním z prvních majitelů tohoto přístroje v ČR.
Firma Nikon uvedla na trh jako novinky pro rok 2001 profesionální digiální zrcadlovku D1x a její sestru D1H. Oba dva nové fotoaparáty vycházejí z velmi úspěšného předchůdce – typu Nikon D1. Nikon D1x se tak stává novou vlajkovou lodí firmy Nikon v oblasti profesionálních digitálních zrcadlovek s ohledem na maximální kvalitu obrazu a D1H zase v oblasti rychlosti snímání. Firma Nikon tak dává profesionálním fotografům možnost vybrat si fotoaparát přesně podle toho, co vzhledem ke svému zaměření od fotoaparátu požadují a co při své práci preferují.
První dojmy
Vzhledem k faktu, že mám tento fotopřístroj k dispozici teprve několik dní omezím se na velmi stručný popis.
Fotoaparát je dodáván s širokým popruhem AN-D1x, videokabelem, prohlížecím softwarem na CD Nikon View 4, referenčním manuálem na CD, krytkou těla BF-1A, šikovnou plastovou ochranou zadního TFT LCD monitoru, tištěným návodem v angličtině a českým návodem. Upozorňuji, že součástí dodávky není ani žádný energetický zdroj ani žádné záznamové médium! To bych ještě u profi přístroje pochopil. Proč platit při nákupu za dejme tomu kartu CF 16MB, když pro další použití je příliš malá (běžná praxe výrobců digitálních fotoaparátů). Ale co mě trochu vyvedlo z míry je to, že v základní dodávce není ani krytka bateriového prostoru! Je tam prostě díra. Je sice faktem, že tato krytka je dodávána se síťovým zdrojem EH-4, ale stejně se mi to zdá u přístroje za 249.000,- Kč divné. Na druhou stranu ale musím říci, že stejně lze fotoaparát používat až po zakoupení baterií Ni-MH EN-4 (které se nabíjejí některou z doporučených nabíječek MH-17/16/15) nebo již zmíněného síťového zdroje EH-4.
Po vybalení držíte v ruce kvalitní, bytelné tělo s velmi dobře tvarovanou rukojetí perfektně padnoucí do ruky, vycházející z profi modelů Nikon F5, F100 a D1. Tak jako ostatní profi přístroje firmy Nikon, je i tělo D1x odlitkem z velmi pevného a odolného magnézia. Ovládáním se rovněž řadí k současným profi zrcadlovkám firmy Nikon. Ovládací prvky jsou většinou převzaty z modelu F100, zadní spodní kontrolní displej s pěti ovládacími tlačítky zase z F5. To je výhodné pro fotografy, kteří pracují i s kinofilmovými zrcadlovkami firmy Nikon a jsou na toto ovládání zvyklí. Navíc mají možnost využívat rozsáhlé příslušenství, včetně objektivů. Musí sice počítat s cca 1,5x násobkem ohniskové vzdálenosti, na kterou jsou s kinofilmem zvyklí, ale to vadí jen při potřebě použití širokoúhlých objektivů. Naopak při práci s teleobjektivy je většinou toto zvětšení ohniskové vzdálenosti výhodné. Ze 17mm super-širokoúhlého objektivu pro kinofilm je tedy “jen” cca 25,5mm širokoúhlý objektiv, ale zato z 300mm teleobjektivu pro kinofilm “se stane” teleobjektiv 450mm.
Fotoaparát Nikon D1x je vybaven CCD snímačem zvláštní konstrukce. Má sice stejný rozměr, jako měl jeho předchůdce ve fotoaparátu Nikon D1 (23.7 x 15.6mm), ale konstruktérům se podařilo snímač osadit obdélníkovými buňkami, čímž se docílilo dvojnásobného počtu snímacích buněk v horizontálním směru. Výsledkem je tedy fyzické rozlišení snímače 4,024 x 1,324 bodů. Protože je ale výsledný formát prakticky panoramatický, přepočítává se obraz přímo ve fotoaparátu na formát 3,008 x 1,960 bodů. V horizontálním směru je snížen počet bodů a ve vertikálním jsou body naopak matematicky dopočítávány. Výsledný počet bodů je po přepočtení cca 5,9 milionu bodů. Navíc má fotograf ještě možnost využít režimu Medium, kdy fotoaparát pracuje s rozlišením 2012 x 1324. Nedochází tedy k žádnému přepočítávání a díky dvojnásobnému počtu snímacích buněk v horizontálním směru by měla být zajištěna větší kvalita výsledných snímků.
Praktické poznatky z fotografování tímto přístrojem budou obsahem další, podrobnější, recenze o této profi digitální zrcadlovce – Nikon D1x.
