Tak se nám přiblížila zima a s ní samozřejmě chladné počasí, které má tu výhodu, že přeje nejrůznějším kulturním (a někdy též i povážlivě nekulturním) akcím.
Tradičně se na Staroměstské radnici koná i výstava Czech Press Photo, která má za úkol připomenout to nejzajímavější z novinářské reportážní fotografie za uplynulý rok. Letošní Czech Press Photo se koná od 17.11.2000 do 15.1.2001, vstupné činí 40,- Kč pro dospělé, pro studenty polovinu. V pokladně lze zakoupit plakáty, brožury a téměř kompletní katalog.
Ve srovnání s loňským ročníkem je zde letos mnohem méně fotografií z reálných válek; snad že jich letos bylo všeobecně nějak méně (nebo nebyly tak vidět – jako loňská Jugoslávie?). Letošnímu ročníku vévodí fotografie z posledního zářijového týdne, kdy se v naší matičce Praze konalo zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Nejsa ekonomem, nechápu ani důvody existence ani funkci zmíněných organizací, nechápu ostatně ani “profesionální” demonstranty z celého světa, kteří bojují proti MMF rozbíjením všeho, co jim přijde pod ruku a zejména pak restaurací McDonald’s… Ale to je ve vztahu k fotografii vlastně úplně jedno. Záběry z různých bitek a malých pouličních válek působí opravdu zvláštně, protože se to všechno vlastně odehrávalo u nás a takovéto výjevy jsme zvyklí vídat spíše ze zahraničních reportáží. Zářijové pražské demonstrace jsou jakýmsi leitmotivem celé výstavy, proto se také jeden záběr dostal i na propagační plakát.
Ale jsou tu samozřejmě i jiné snímky. Třeba sportovní záběry, hlavně z Eura 2000 a olympiády v Sydney. Viděl jsem italského rozhodčího Collinu (poprvé, neb jsem fotbalový analfabet a když je fotbal v TV, radši se dívám z okna), zklamanou ruskou běžkyni, havarovanou formuli atd. Technická kvalita bere dech. Dále jsou k vidění portréty (namátkou Bára Basiková či Jan Kraus), reportáže z dalekých krajů (z nichž mi nejvíce utkvěla v paměti série o těžbě síry z nitra sopky v Indonésii), zvířata, makrofotografie a jiné a jiné. Rozhodně doporučuji všem, kdo o fotografii mají alespoň minimální zájem, aby se na Staroměstské radnici zastavili. Jen asi ne o víkendu, protože prodírat se na náměstí i na výstavě davy lidí není nic moc příjemného. A ještě něco – některé věci se nemění, takže opět je jakýmsi generálním vítězem Herbert Slavík z MF Dnes (Cena Nikon, Canon a pro jistotu i Cena Kodak).
To v Císařské konírně na Pražském hradě je to úplně jiné. Žádné davy, žádné maxi-formáty, žádné pouliční války… Vstupné činí 50,- Kč (studenti opět polovinu) a v pokladně si můžete pořídit kromě publikace věnované výstavě také monografii Josefa Sudka (která ovšem přijde bratru na sedm stovek…). Výstava končí až 4.2.2001.
Výstava “Akt v české fotografii” má představit jakýsi reprezentativní průřez akty celého 20. století. Začíná se symbolicky – malými, poněkud zašlými a v převážné většině hnědými fotografiemi, které měly většinou sloužit jako předloha pro malířské kompozice (také většinu takových snímků pořídil Alfons Mucha). Jsou tu rané práce Josefa Sudka a dále velmi nápadité koláže Karla Teiga, který si těmito vlastně soukromými pracemi razil cestu ke specificky české teorii surrealismu. Druhá světová válka je zlom i v aktu – najednou se objevují abstraktní kompozice částí lidského těla, výraz se posunuje od malířství na hony daleko. Jako by mávnul proutkem…
Jak divák postupuje kolem jednotlivých fotografií, jako by ve zkratce viděl vývoj umění celého 20. století – většinou se trefí do desetiletí ještě před tím, než se podívá na popis obrázku. V druhé části výstavy jsou fotografie Tarase Kuščinského, Jána Šmoka, Pavla Jasanského nebo třeba Tona Stana. Opravdu zajímavé. Ale určitě není dobré jít na obě výstavy v jeden den – pokazí se tak dojem z obojího (asi jako když se kombinují nevhodné potraviny). Na něco je pouhý text krátký, musí se to vidět.
