Zvětšování černobílých fotografií

Zvětšování je finální fází procesu pořizování fotografií; dá se při něm mnohé vylepšit a stejně tak mnohé zkazit. Nepříliš dobře kompozičně zvládnutý snímek lze “doladit” vhodně zvoleným výřezem a naopak i naprosto dokonalý negativ lze “pohřbít” do špatně exponovaného fotopapíru.

Jak tedy na to? Všechny potřebné položky vybavení fotokomory jsem jmenoval v prvním dílu tohoto seriálu. Připojím tedy už jen jednu drobnost – neměli bychom si plánovat zvětšovací maratón; zde více než jinde platí, že “méně bývá více”: menší počet kvalitních fotografií je určitě lepším výsledkem než stoh těch špatných. Už mnohokrát jsem se přesvědčil, a to nejen sám u sebe, že s rostoucí kvantitou klesá kvalita.

Druh a značka používaných fotopapírů je víceméně individuální záležitost. Tuzemská Foma nabízí kvalitní papíry, které se liší typem podložky a gradací. Podložka fotopapíru může být dvojího druhu – klasický papír (obchodní označení Foma Brom) nebo tzv. RC-podložka (značeno Foma Speed). Papíry Brom jsou klasické “leštící” papíry, které se musejí po vyvolání a praní ještě leštit; práce je to zdlouhavá a nepříliš zábavná. Další nevýhodou papírů Brom je to, že jejich podložka do sebe nasává vývojku i ustalovač a obou lázní (zejména vývojky, protože do ní se ponořují suché papíry) ubývá. Zastánci tohoto typu fotopapírů ale tvrdí, že papíry mají lepší podání šedých odstínů a že zvětšenina déle vydrží beze změn. Papíry Speed se nemusejí lešit, jsou samoleštící; stačí je po vyprání rozložit např. na koberec. Schnou relativně rychle, protože jejich podložka do sebe nenasává žádnou kapalinu; ze stejného důvodu je doba doporučená pro jejich praní o mnoho kratší než u klasických papírů. Jejich odpůrci jim vytýkají horší podání jednotlivých šedých odstínů a menší trvanlivost, ale průměrného amatéra to vůbec nemusí trápit, protože to zkrátka nepozná.

Gradace je “rychlost” přechodu od černé k bílé, tedy vlastně počet možných odstínů šedé. Existují papíry s tvrdou gradací, které dávají kontrastní fotografie s menším počtem šedých variací. Hodí se zpravidla pro málo kontrastní negativy, protože kontrast uměle zvyšují. Foma tyto papíry označuje modrou nálepkou. Protikladem jsou papíry s měkkou gradací, které mají naopak velký počet šedých polotónů a kontrast je tudíž nižší; hodí se pro negativy s velkým kontrastem a někteří fotografové je používají také pro snímky krajiny. Jsou označený zelenou etiketou. Kompromisem mezi oběma druhy jsou papíry s gradací normální; spojují v sobě oba výše uvedené druhy a mají červenou etiketu. Je to nejběžněji používaný typ fotopapíru.

Dále se rozlišuje druh povrchu – lesklý, matný, velvet, rastr apod. – a také tvrdost (neboli tzv. gramáž) podložky – polokarton, karton, dokument apod. Tyto údaje jsou kódovány do číselných kódů; pokud zůstaneme u nejběžnějšího druhu fotopapíru značky Foma, bude celý název znít takto: Foma Speed N 3111. “N” znamená normální gradaci (červená etiketa), a číselný kód v sobě skrývá tyto údaje: lesklý-polokarton-bílý. V každém obchodě vám nepochybně rádi pomohou s výběrem nejvhodnějšího typu papíru. Ale pozor také na datum expirace, je to stejně důležité jako u filmů!

Samozřejmě že Foma není jediným výrobcem černobílých fotopapírů. Špičkou mezi těmito materiály jsou papíry firmy Ilford, které jsou však nepoměrně dražší. Černobílé papíry vyrábějí také firmy Kodak a Agfa a poslední dobou lze na našem trhu opět zakoupit maďarské papíry Forte, které určitě nepatří mezi podprůměrné materiály.

Vývojka je také důležitá a existuje jich nepřeberné množství. Pokud opět sáhneme po tuzemských výrobcích, máme na výběr dva výrobce: hradeckou Fomu a českobrodskou Reprografii. Foma vyrábí tekuté koncentráty a práškové vývojky (Fomatol), Reprografia vyrábí práškové vývojky jménem Fotol. (Fotol H lehce zabarvuje fotografie do hnědočerného tónu, Fotol M naopak do modra). Ze zahraničních přípravků je opět možno použít výrobky firem Agfa, Kodak a Ilford. Ustalovač se od negativního vůbec neliší, můžeme tedy používat jak klasický práškový kyselý ustalovač, tak i rychloustalovač. Přerušovač je také stejný – jde o 2% roztok kyseliny octové. Roztoky je vhodné připravit nějakou dobu před začátkem práce, aby se vytemperovaly a všechny chemikálie se dobře rozpustily.

Před vlastním začátkem zvětšování je dobré si na denním světle vybrat negativy, z nichž hodláme zhotovit fotografie. Negativy se totiž při barevném osvětlení velice špatně prohlížejí. Poté si připravíme vše potřebné tak, aby práce byla co možná nejpohodlnější. Další postup shrnuje následující tabulka:

OPERACE	PROVEDENÍ
Výběr formátu a vhodného výřezu	Formát je limitován mnoha faktory – kvalitou negativu, možnostmi zvětšovacího přístroje, velikostí používaných fotopapírů a misek. Výřez by měl umocňovat náladu snímku; do jisté míry individuální záležitost.
Expozice	Doporučuji vyzkoušet nejlepší expozici na proužku papíru (tzv. proužková zkouška) a pak teprve exponovat celý papír. Cloňte co nejvíce, zlepší se tím kresba objektivu a díky delšímu času více vyniknou detaily.
Vyvolání	Protože na práci vidíme, můžeme dobu korigovat podle tmavnutí snímku. Průměrná vyvolávací doba by se měla pohybovat kolem 90 – 120 s., u každého typu papíru výrobce uvádí potřebné hodnoty. Příliš krátce vyvolávané, a přesto tmavé snímky budou velmi kontrastní a bez detailů.
Přerušení	Na krátkou dobu ponoříme vyvolanou fotografii do přerušovače, aby se ukončil vyvolávací proces a ustalovač se neznečistil vývojkou.
Ustálení	Fotografii ustalujeme po dobu uvedenou výrobcem ustalovače – u kyselého ustalovače je to cca. 10 min., u rychloustalovače je doba podstatně kratší.
Praní	Každý výrobce papíru uvádí dobu, po kterou bychom měli hotové fotografie prát v tekoucí vodě. Papíry s RC-podložkou se perou velice krátce (ve srovnání s klasickými), protože nenasávají žádnou kapalinu. Na konci praní přidejte smáčedlo, aby voda z fotografií lépe stékala.
Sušení nebo leštění	Leští se jenom klasické papíry s lesklým povrchem. Pozor na dokonalou čistotu leštících plechů v leštičce! Vodu mezi fotografií a plechem musíme vytlačit pomocí speciálního gumového válečku. Fotografie jsou vyleštěny, když se z leštičky ozývá slyšitelné praskání (statická elektřina). Papíry typu Speed schnou volně, stejně jako klasické papíry s matným nebo rastrovaným povrchem. Vyleštěné papíry rozložíme na chladnou podložku – samy se vyrovnají.
Konečná úprava	Po usušení si prohlédneme výsledky práce a případně upravíme formát; buď pomocí řezačky nebo nůžek. Platí zde heslo dvakrát měř a jednou řež…
Skladování	Dokonale suché fotografie uložíme do krabice, alba nebo je zarámujeme. Pozor – lesklé fotografie mají sklon se přilepovat na sklo a po odtržení jsou zpravidla zničeny!

Na závěr ještě několik praktických poznatků. Lepšího zaostření dosáhneme, pokud na maskovací rám nebo na desku zvětšováku položíme bílý list papíru přibližně stejné tloušťky, jakou má fotopapír – rozdíl ve vzdálenosti od objektivu je sice malý, ale zvláště při malé cloně je znát. Nikdy nevyvolávejte více fotografií současně, protože zpravidla to dopadne pro jednu z nich špatně. Na proužkové zkoušky se choďte podívat na denní nebo alespoň umělé světlo, protože osvětlení temné komory (zvláště červené) ztmavuje šedou a fotografie jsou ve skutečnosti světlejší. Pracujte zvolna a na práci se soustřeďte; odfláknuté fotografie jsou špatnou vizitkou fotografa a navíc nebývají kvalitní. Pozor na kapky ustalovače nebo vývojky na zemi či nábytku – nejdou odstranit!

Pokud se vám vše nepovede hned napoprvé, nic se neděje, zkuste to znovu. Nikdo učený z nebe nespadl. Hodně zdaru!