Vybavení domácí temné komory

Úvodem bychom si měli zodpovědět otázku, PROČ si vůbec domácí temnou komoru zřizovat. Důvodů je mnoho, ale jeden z nich je zcela určující: každý snímek zpravidla vyžaduje trochu odlišné zpracování, a to samozřejmě automatizované laboratoře neumožňují, postup výroby fotografií je zprůměrován, aby úspěšnost laboratoře byla co největší.

Doma vás nic nenutí ke spěchu, takže si můžete s každým snímkem “pohrát”, vyzkoušet různé varianty apod. Pokud vím, tak každý fotograf je mnohem spokojenější s fotografiemi, které si vyrobil sám, něž s těmi vyrobenými v laboratořích, ať už je ta která laboratoř sebelepší.

Ideálním případem je zřízení stálé fotokomory, kde jsou nejdůležitější potřeby neustále připraveny k použití. Ovšem málokdo má dostatek místa, proto se občas ve fotokomoru změní třeba koupelna nebo jiná příhodná místnost. Každopádně není vhodné používat jako fotokomoru místnost bez tekoucí vody, protože právě tekoucí voda patří k jejímu nepostradatelnému vybavení. Je třeba dobře promyslet systém zatemnění a větrání, neboť tyto dvě věci v mnohém ovlivňují práci – v komoře bez větrání je zakrátko nedýchatelné vedro, nemluvě o tom, že výpary chemikálií nijak neprospívají lidskému zdraví.

Budeme-li tedy zpracovávat černobílé materiály podomácku, potřebujeme následující vybavení:

1. Vyvolávací tank na film, tzv. vývojnice – špičku v tomto směru představuje německá firma JOBO vyrábějící celý systém, který je možno modifikovat a doplňovat podle konkrétních potřeb. Základ tvoří nádoba s cívkou pro jeden kinofilm a světlotěsné víko, dále lze přikoupit nástavce pro další cívky s filmy (max. 8 filmů), dokonce existuje i tzv. “denní” tank, který umožňuje zakládání filmu do tanku při denním světle. Levnější tanky vyrábějí např. firmy Kaiser nebo Hama, donedávna bylo možno zakoupit i český tank od firmy Plastimat.

2. Místo pro sušení vyvolaných filmů – k tomuto účelu bohatě postačí obyčejná prádelní šňůra, ale je lépe používat speciální klipsy pro uchycení filmu – prádelní kolíčky nejsou zrovna spolehlivé. Existují i speciální sušicí stojany, mnohdy kombinované s elektrickým vysoušečem, ale toto není nezbytná investice a i bez sušiče lze filmy dobře usušit, jen je třeba dbát na bezprašnost prostředí.

3. Zvětšovací přístroj – představuje nejnákladnější položku celé komory. České zvětšováky Meopta jsou na světové úrovni a dají se pořídit za přijatelnou cenu, proto je zcela zbytečné kupovat dražší a mnohdy méně kvalitní zvětšovák cizí výroby; na něj pak ani nemusí v ČR existovat servis. Meopta vyrábí 3 řady – přístroje AXOMAT pro kinofilm, OPEMUS pro formáty do 6×6 cm a MAGNIFAX určený pro formáty do 6×9 cm. K nim se vyrábí celá řada různých objektivů, z nichž nejlevnější jsou objektivy Belar a Anaret a naopak nejdražší je špičkový objektiv Meogon. K českým zvětšovákům lze používat i německé objektivy Rodenstock, které jsou však nepoměrně dražší.

4. Expoziční hodiny – měří čas osvitu fotopapíru, vyrábí se několik typů a opět není nutné se obracet do zahraničí, protože české výrobky představují velice solidní standard.

5. Misky – potřebujeme minimálně 3 kusy (vývojka, přerušovač a ustalovač, popřípadě i čtvrtou na vodu s vyvolanými fotografiemi), dobře si rozmyslete, jaký maximální formát hodláte zvětšovat a podle toho zakupte misky.

6. Kleště – pro manipulaci s mokrými fotografiemi stačí dvoje. Lepší jsou plastové, protože neničí emulzi a neškrábou ji. Platí zásada, že se nesmějí používat jedny kleště pro vývojku a ustalovač, neboť vzájemný styk tyto roztoky oslabuje.

7. Žárovka nebo lampa – pro osvětlení komory. Výhodnější je lampa s barevným filtrem, protože se dají používat běžné čiré žárovky, speciální barevné žárovky jsou zbytečně drahé. Domácí výroba svítidel není doporučeníhodná – osvětlení musí mít určitou, úzce vymezenou, vlnovou délku a tu doma prostě netrefíte.

8. Další možné vybavení – speciální “zvětšovákový” expozimetr, který pomáhá přesněji určit správnou expozici. Není nutný, prozatím vždy jsem se bez něj spolehlivě obešel. Vhodnou pomůckou je tzv. maskovací rám, který usnadňuje volbu výřezu a umožňuje vyrobit na výsledné fotografii bílý okraj. Pokud budete používat klasické “leštící” fotopapíry, je nutné mít leštičku; papíry typu Speed se vyleští samy bez leštičky a práce s nimi je proto rychlejší a příjemnější. Řezačka pro úpravu formátu je příjemným pomocníkem urychlujícím práci, ale opět se bez ní lze obejít, pokud máte dostatek trpělivosti na pravítko, tužku a nůžky. Pračka na vyvolané fotografie umožňuje rychlejší a lepší vyprání snímků, není však nezbytná, stejně to platí i o mnoha dalších věcech – co je možné, není vždy nutné…