Hokkaidó II: Národní park Daisecuzan – “přes střechu Hokkaida”

Po necelé hodině jízdy autobusem z města Asahikawa se dostáváme do hustého panenského lesa subarktického typu. Šplháme do vydatných kopců, často mám pocit, že poslední rychlost, kterou tam řidič může zařadit je zpátečka. Vysedáme v Asahi-dake onsen, poslední civilizované osadě před vstupem do hor.

Číst dál

Z Černošic na Kazín

Dnes se jedná o velice lehkou vycházku, která nám zabere tak maximálně jeden půlden a to i se zastávkou v některé z osadních hospůdek na malé občerstvení. Náročnější pochodníci mohou tuto vycházku spojit s výstupem na Cukrák nebo dokonce i Kámen, o kterém jsem již psal.

Číst dál

Začátek cesty, Siena a Toskánsko

Z Prahy do Villa San Giovanni (východní břeh Messinské úžiny, přístav trajektů) to dělá dva tisíce kilometrů a protože nám přišlo líto projet Itálii od severu k jihu a nic z ní nevidět, udělali jsme si několik krátkých poznávacích zastávek, které cestu protáhly.

Číst dál

Hokkaidó I: Ostrovy Riširi a Rébun – „vůně ryb, slané vody a motorového oleje”

Před přistáním v nejsevernějším městě Hokkaida – Wakkanai – se nám při pohledu z letadla naskytuje nezajímavý obraz naprosté roviny, kde scenérii tvoří zemědělská stavení, farmy, stodoly a sila. Rozptýlení přináší až pohled na nízké domky s pestrobarevným zastřešením lemující pobřeží – červená, zelená, žlutá, modrá. Konečně se odhaluje nádherný výhled na oba severní ostrovy Riširi a Rébun, první cíl naší cesty severním Japonskem.

Číst dál

Sicilie – trochu povídání úvodem

Tak tedy Sicilie. Teď, když píšu tohle povídání, je za okny listopad a studený vítr prohání po zemi spadané listí. Přihazuji do kamen další poleno a když před otevřenými dvířky zavřu oči, dokáži si lehce vyvolat představu toho úmorného vedra, před kterým není kam utéci, protože i voda v moři je tak teplá, že příliš neosvěží.

Číst dál