Nekonečné zelené pláně, roztroušená hospodářská stavení, pasoucí se dobytek, poházené balíky slámy, kukuřičné a bramborové lány, zemědělci obhospodařující pole na malých traktůrcích, krajinný reliéf ne nepodobný Českomoravské vysočině, pastviny přikryté hustými tmavými mraky – tak je namalován obraz východního Hokkaida. Tato výspa japonského archipelagu nepatří k turisticky nejnavštěvovanějším, naši pozornost během cesty po Hokkaidu však upoutala mnoha přírodními zajímavostmi a zejména přítomností původních severojaponských obyvatel, Ainuů.
Seriál Hokkaidó – putování po japonkém severu
Cestopis a fotografie z výpravy na nejsevernější japonské ostrovy.
Hokkaidó II: Národní park Daisecuzan – “přes střechu Hokkaida”
Po necelé hodině jízdy autobusem z města Asahikawa se dostáváme do hustého panenského lesa subarktického typu. Šplháme do vydatných kopců, často mám pocit, že poslední rychlost, kterou tam řidič může zařadit je zpátečka. Vysedáme v Asahi-dake onsen, poslední civilizované osadě před vstupem do hor.
Hokkaidó I: Ostrovy Riširi a Rébun – „vůně ryb, slané vody a motorového oleje”
Před přistáním v nejsevernějším městě Hokkaida – Wakkanai – se nám při pohledu z letadla naskytuje nezajímavý obraz naprosté roviny, kde scenérii tvoří zemědělská stavení, farmy, stodoly a sila. Rozptýlení přináší až pohled na nízké domky s pestrobarevným zastřešením lemující pobřeží – červená, zelená, žlutá, modrá. Konečně se odhaluje nádherný výhled na oba severní ostrovy Riširi a Rébun, první cíl naší cesty severním Japonskem.
