K fotografování jsem poprvé přičichla jako malá holka, když táta dělal v koupelně fotky z dovolené a já je v kuchyni leštila. Ježíšek mi pod stromeček přinesl fotoaparát Certo a ve fyzikálním kroužku jsme experimentovali s Flexaretou. K focení jsem se vrátila po letech, když jsem se vydala do světa a bylo potřeba cizí kraje zdokumentovat pro rodinu, přátele i sebe. Nejdřív jsem fotila, protože jsem cestovala. Postupem času koníček poněkud přebujel a začala jsem cestovat, abych fotila. Momentálně toho ovšem moc nenacestuji a drtivá většina mých fotografií pořízených poslední dobou zachycuje rostoucího potomka. Potomek se stal též záminkou ke kompletnímu přechodu z diapozitivů na digitál. Živím se matematikou a zpracování digitálního obrazu mě zajímá i z profesionálního hlediska. Ačkoli moje parketa je hlavně zpracování fotografií v digitální podobě, absolvovala jsem praxi i v klasické fotokomoře, a to jak s černobílými materiály, tak s barvou. Kromě technických aspektů fotografie mě přitahuje i její umělecká stránka. V tomto směru jsem ovšem ryzím samoukem.
