Takovej menší, trochu plešatej a nosí brejle. Poslední dobou i batoh a foťák větší, než je sám - že by si kompenzoval nějaký mindrák?
Fotografovat jsem začal snad koncem sedmdesátých let, vážněji pak začátkem osmdesátých. O tom koneckonců pojednává můj článek Jak jsem prvně vyvolával zde na Paladixu. Díky štědrosti rodičů jsem se od Coriny prokousal přez Zenita a Praktiky, abych pak v novodobé historii nabourával rozpočet rodiny vlastní. V polovině devadesátých let jsem se po krátké odmlce začal znovu učit od začátku a s novými materiály a zároveň přešel na Zónový systém.
V současné době fotím nejvíce na formát 13x18 cm (tento údaj sice neplatí na počty snímků, ale materiálově odpovídá jeden planfilm 24 políčkám kinofilmu), dále pak kino v diáku a letitějších variantách čb. negativu, jako jsou FP4+ a Tri-X Pan. Dokumentační a zčásti rodinné foto již dnes pořizuji na digitální zápisník.
I když uznávám výhody digitálního procesu, který jsem začal používat už v roce 1994, přeci jen má pro mne mokrá cesta určité kouzlo, kterého si s radostí a navzdory všem racionálním argumentům stále ještě tu a tam dopřávám.
