Hloubka ostré kresby při makrofotografii

Jak známo s rostoucím příčným zvětšením (m) klesá prudce hloubka ostré kresby (h) a právě při makrofotografii pracujeme s velkými hodnotami příčného zvětšení.

Hloubka ostrosti je obecně při práci fotografa jedním z důležitých prvků zásadním způsobem ovlivňující kvalitu výsledné fotografie a vzhledem k tomu je nutno věnovat ji náležitou pozornost. To platí zvláště při makrofotografii, kde se hloubka ostrosti pohybuje většinou v řádech několika milimetrů.

Hloubku ostré kresby při makrofotografii lze vypočítat pomocí výrazu:

kde:	c	je clonové číslo,
	m	je příčné zvětšení,
	z	je průměr rozptylového kroužku (nejčastěji se udává, že se velikost rozptylového kroužku rovná 1/1000 až 1/500 ohniskové vzdálenosti objektivu)

Rozptylový kroužek je vlastně ploška, jejíž velikost ohraničuje to, co ve fotografii považujeme za bod (taková hranice je možná díky nedokonalosti lidského oka). Tato povolená neostrost vymezuje v předmětovém prostoru vzdálenosti, mezi kterými při daných vlastnostech objektivu leží předměty, které se zobrazí s ještě přípustnou neostrostí, nepřesahující velikost rozptylového kroužku.

Pracný výpočet hloubky ostré kresby při makrofotografii nám usnadní (při použití jednooké zrcadlovky) jednoduchá pomůcka – Kisselbachův trojúhelník. Je to dřevěný hranol tvaru pravoúhlého rovnoramenného trojúhelníka o přeponě 10 cm. Na tuto přeponu připevníme dobře viditelné milimetrové měřítko a to tak, že nula je uprostřed přepony a od ní oběma směry označíme jednotlivé centimetry. Měřítko je nejlepší zhotovit z milimetrového papíru, protože potřebujeme mít jednotlivé milimetry zobrazeny jako čárky. Při zjišťování hloubky ostré kresby postupujeme následovně. Trojúhelník a fotoaparát umístíme tak, aby odvěsna kolmá k odvěsně, na které trojúhelník stojí byla rovnoběžná s dráhou filmu a osa objektivu procházela středem přepony (nulou) viz schematický obrázek. Zaostříme na prostřední čárku měřítka (máme označeno jako nula) a zacloníme na požadované clonové číslo. Na matnici hledáčku pozorujeme, kolik milimetrových čárek vidíme ostře. Pokud potřebujeme větší přesnost zhotovíme zkušební snímek. Skutečnou hloubku ostré kresby dostaneme, dělíme-li počet ostře zobrazených milimetrových čárek číslem 1,41 (= odmocnina 2), což přibližně odpovídá násobení číslem 0,7. Dílek na měřítku je tedy přibližně 0,7 mm.

Pro zajímavost uvádím, že např. při zvětšení m = 1, průměru rozptylového kroužku z = 0,05 mm a clony c = 22 je hloubka ostré kresby 4,4 mm!

Zhotovení trojúhelníku je jednoduché a určitě nebude nikomu činit potíže. V praxi je nejlepší použít při zkoušení rovnou desku (třeba plochu stolu) a eventuelně trojúhelník (nebo fotoaparát) podle potřeby přizvednout např.knihou tak, aby se osa objektivu dostala na prostředek odvěsny (nulu na našem měřítku) – to znamená, že nula na měřítku bude uprostřed hledáčku fotoaparátu.

Tento způsob zjišťování hloubky ostrosti při makrofotografii je určen pro vyzkoušení si kolik při určitém zvětšení činí hloubka ostrosti. Vzhledem k faktu, že při makrofotografii je hloubka ostrosti opravdu zpravidla jen několik mm, je důležité si před vlastní prací toto ujasnit a naučit se s tímto faktem počítat. Při vlastní práci není čas se tímto zkoušením zdržovat, navíc nejčastěji se makro fotí tak, že s nastaveným zvětšením (mezikroužek, makroobjektiv apod.), se ostří jen přibližováním k objektu nebo vzdalováním od něj, ostřícím kroužkem objektivu se vůbec nemanipuluje, takže je při dosažení správného zaostření výsledná vzdálenost od objektu při každém dalším fotografování stále stejná (to platí i pro výsledné zvětšení m).

Poznámka:
Proměnné ve výpočtu jsou celkem 3. Kromě clonového čísla (c) ještě zvětšení (m) a průměr rozptylového kroužku (z). Faktem ovšem je, že v případě provedení naší zkoušky pomocí trojúhelníku jsou proměnné (m) a (z) už zohledněny (při dané kombinaci např. objektiv + mezikroužek). Takže v případě praktické zkoušky už hraje roli jen clonové číslo (c). Pro všechna clonová čísla se ale zkouška dělat nemusí, protože už při (m) = 0,5 (zobrazení 1:2) (osobně se domnívám, že 1:2 je tak oblast, kde začíná pro fotografii skutečně makro) je při cloně (c) = 5,6 hloubka ostré kresby jen 3,4 mm a při (m) = 1 (zobrazení 1:1) a stejné cloně jen 1,12 mm (platí pro rozptylový kroužek průměru 0,05 mm). V praxi se z tohoto důvodu nedoporučuje při makrofotografii jít pod clonu (c) =16, tudíž si např. lze sestavit tabulku s následujícími hodnotami: zvětšení, objektiv, clona (16, 22, když je tak i 32), mezikroužek = hloubka ostrosti. Jako příklad uvádím tabulku, která je sestavena pro průměr rozptylového kroužku 0,05 mm. Lze z ní vyčíst, jaká bude hloubka ostré kresby při daném zvětšení a clonovém čísle. Hodnoty uvedené v závorce se nedoporučuje používat, protože vlivem ohybu světla se zvětší průměr rozptylového kroužku.

Zvětšení (m)	Hloubka ostrosti při clonovém čísle (mm)
	f/2	f/2,8	f/4	f/5,6	f/8	f/11	f/16	f/22
0,2	6,0	8,4	12	16,8	24	33,6	48	67,2
0,3	2,4	3,4	4,8	6,8	9,6	13,2	19,2	26,4
0,5	1,2	1,7	2,4	3,4	4,8	6,7	9,6	13,2
0,7	0,75	1,05	1,5	2,1	3,0	4,1	6,0	8,25
1	0,4	0,56	0,8	1,12	1,6	2,2	3,2	4,4
1,5	0,22	0,31	0,44	0,62	0,89	1,22	1,78	2,44
2	0,15	0,21	0,30	0,42	0,60	0,83	1,20	1,65
3	0,09	0,12	0,18	0,25	0,36	0,49	0,71	(0,98)
4	0,06	0,09	0,13	0,18	0,25	0,34	(0,50)	(0,60)
5	0,05	0,07	0,10	0,13	0,20	(0,26)	(0,38)	(0,53)
7	0,03	0,04	0,06	0,08	0,11	(0,16)	(0,23)	(0,31)
10	0,02	0,03	0,04	0,06	(0,09)	(0,12)	(0,18)	(0,24)
15	0,014	0,020	0,028	(0,040)	(0,057)	(0,079)	(0,114)	(0,156)
20	0,011	0,015	(0,021)	(0,029)	(0,042)	(0,058)	(0,084)	(0,116)
25	0,008	(0,012)	(0,017)	(0,023)	(0,033)	(0,046)	(0,067)	(0,092)
30	0,007	(0,010)	(0,015)	(0,021)	(0,029)	(0,040)	(0,059)	(0,081)

Ještě se v souvislosti s touto problematikou zmíním o jedné skutečnosti. Tou je rozložení hloubky ostrosti. Zatímco, jak známo, při “normálním” použití objektivu je při dané cloně a zaostření na předmětovou vzdálenost hloubka ostrosti rozložena tak, že od předmětové vzdálenosti směrem k fotoaparátu je hloubka ostrosti menší než směrem za zaostřenou předmětovou vzdálenost (tam je hloubka ostrosti asi tak 2x větší než před ní), tak při makrofotografii je tato hloubka ostrosti rozložena prakticky rovnoměrně kolem roviny, na niž je zaostřeno. U prostorových objektů se proto musí pro optimální rozložení hloubky ostré kresby ostřit nikoliv na nejbližší partie, ale o polovinu hloubky ostrosti tuto hranici zaostření posunout dozadu.