Lightroom efektivně 16: historie, snapshoty a virtuální kopie

Nejpodstatnější aspektem úprav fotografií v Lightroom je jejich nedestruktivnost – nic není definitivní a zkoušení různých verzí úprav je levné. Přitom se mohou hodit funkce pro práci s historií úprav a také možnost vytvářet snapshoty a virtuální kopie.

Historie

Kromě toho, že Lightroom zná všechna aktuální nastavení úprav fotografie a podle potřeby je aplikuje (například během zobrazení nebo exportu), také si pamatuje veškeré změny, které jste se snímkem kdy provedli, a nezapomene je ani při restartu aplikace. To znamená, že pokud něco pokazíme, například nechtěným nakopírováním nastavení z jiné fotografie nebo v rámci experimentů, nemusíme se vracet funkcí Zpět/Undo (kterou navíc můžeme použít jen pokud si chybu uvědomíme hned), ale můžeme přímo nahlédnout do historie, která se nachází v paletě History v levém postranním panelu modulu Develop.

Paleta historie se nachází v levém panelu modulu Develop

V historii se projeví každá změna, kterou provedete – každičký jednotlivý změněný posuvník, ořez, tah štětcem místních úprav, vše se zde objeví v seznamu. Dobrá zpráva tedy je, že se můžeme v tomto záznamu vrátit do kteréhokoliv dřívějšího stavu. Je tu ale i jedna špatná: není možné nějakým dostatečně jednoduchým způsobem odstranit z historie vybrané položky, pokud nejsou na konci seznamu. Pokud tedy máme v historii následující úpravy

můžeme se zbavit například tonální křivky (Point Curve) a současně živosti (Vibrance), ale nikoliv pouze Vibrance při zachování Point Curve. Návrat k předchozímu stavu je triviální – stačí jednoduše kliknout myší na úpravu, kterou ještě chceme zachovat.

Pokud se nacházíme v dřívějším bodě historie, můžeme se znovu stejným způsobem vrátit zpět k novějším úpravám – ale pozor, jen pokud neprovedeme nějakou jinou změnou. Když například ve výše uvedeném případě klikneme na Vibrance, v seznamu zůstane i Point Curve a můžeme na ní kliknout. Pokud ale místo toho provedeme nějakou jinou úpravu, například fotografii doostříme, Point Curve zmizí navždy v propadlišti dějin a nahradí ji nová úprava. (V tuto chvíli vlastně ještě můžeme použít funkci Zpět (Undo), ale později už je opravdu přepsané nastavení definitivně ztraceno).

Pokud o uloženou historii nestojíme, můžeme se jí zbavit pomocí tlačítka s křížkem v záhlaví palety. Důležité je si uvědomit, že tento krok nezahodí provedené úpravy, ale jen záznamy o nich v historii – ztratíme tedy možnost vracet se zpět, ale fotografie zůstane upravená.

Vynikající funkcí, za kterou vývojářům Lightroom tleskám, je, že se v historii jako samostatný krok automaticky objevují všechny exporty dané fotografie. Pokud tedy historii nemažete (a já si v zásadě myslím, že k tomu obvykle ani není důvod), máte vždy jistotu, že se můžete vrátit k verzi, která byla publikována. Každý export je vždy označen datem a časem, ale bohužel si jej nemůžete pojmenovat po svém.

Každý export je zaznamenán v historii spolu s datem a časem. Pokud na něj kliknete, dostanete fotografii přesně do stejného stavu úprav, v jakém byla při exportování.

Porovnávání aktuálního stavu s různými kroky historie

Historie umožňuje také porovnání s aktuální úpravou fotografie. Lightroom pro tento účel nabízí hned tři možnosti:

1. Přepnutí do dřívějšího stavu klávesou (zpětné lomítko)
2. Zobrazení dřívějšího stavu vedle aktuálního klávesou y
3. Zobrazení rozděleného obrazu klávesou Shift+Y

Navíc lze zkratkou Alt+Y přepínat pro druhé dva zmíněné režimy mezi vertikálním a horizontálním zobrazením.

Za normálních okolností Lightroom umožňuje porovnání aktuálních úprav (After) se zcela neupravenou fotografií (Before). Paleta History ale dovoluje určit stav snímku pro Before – stačí kliknout na úpravu, se kterou chceme srovnávat a z menu zvolit položku Copy History Step Settings to Before. Chcete-li opět do Before dostat neupravenou fotografii, jednoduše použijte stejnou funkci na nejspodnější záznam v seznamu History. Pokud jste čirou náhodou mezitím historii vymazali, máte zřejmě smůlu – nenašel jsem žádný elegantní způsob, jak to řešit. Jedinou možností je zřejmě zkopírovat všechna nastavení (Cmd+Shift+C, respektive Ctrl+Shift+C), resetovat všechny úpravy (Cmd+Shift+R, respektive Ctrl+Shift+R) a vložit zkopírované úpravy (Cmd+Shift+V, respektive Ctrl+Shift+V). Tím vznikne v historii stav, který můžete znovu nastavit do Before.

V této ukázce jsem do „Before“ zkopíroval stav, kdy už byla fotografie převedena do ČB, ale ještě nebyly aplikovány geometrické korekce.

Snapshoty a virtuální kopie

Skvělé na nedestruktivním pojetí je to, že můžete snadno vyrobit vícero verzí jedné fotografie, aniž by vás to stálo (zaznamenatelný) zabraný prostor na disku. Lightroom jako v mnoha jiných případech nabízí více cest vedoucích k témuž nebo velmi podobnému cíli – tedy přesně řečeno cesty dvě: snapshoty a virtuální kopie. Pojďme se podívat, co jsou zač, v čem jsou si podobné, v čem se naopak liší a jak spolu souvisejí.

Snapshoty

Snapshot je uložený záchytný bod v historii úprav. Kdykoliv během práce můžeme říct „zachovej aktuální stav“ a nebo se můžeme rozpomenout později a vytvořit snapshot z libovolného kroku historie úprav. Snapshoty můžeme pojmenovávat (první výhoda oproti záznamům v historii k exportům, o kterých jsem psal výše), je možné mezi nimi snadno přepínat, můžeme je podle potřeba smazat či přejmenovat a také lze aktualizovat úpravy, které reprezentují. V neposlední řadě se pak můžeme zkopírovat stav snapshotu do porovnání Before/After jako v případě položek historie.

Snapshot není samostatnou verzí snímku v knihovně – nemá vlastní název, klíčová slova, hodnocení, příznaky, metadata a ani náhledový obrázek. Fakt, že má fotografie uložených několik snapshotů není na první pohled nikde vidět – je prostě na vás, abyste si to pamatovali.

Snapshoty se nacházejí v samostatné paletě levého postranního panelu modulu Develop. Nový snapshot se vytvoří buďto ikonkou se symbolem + v této paletě a nebo rychleji klávesovou zkratkou Cmd+N (Ctrl+N na Windows). Poslední možností je vytvoření snapshotu k některému kroku historie – stačí na něj kliknout pravým tlačítkem myši z menu zvolit položku Create Snapshot….

Paleta snapshotů se nachází v levém postranním panelu modulu Develop.

Snapshot aktivujeme kliknutím na jeho jméno v paletě. Tady se pak projeví i opačné propojení historie a snapshotů, kdy se jeho aplikování stane novou položkou v historii pojmenovanou Snapshot: <jméno snapshotu>.

Ostatní funkce se pak nacházejí v menu, které se objeví po kliknutí pravým tlačítkem na jméno snapshotu. Odsud jej můžete smazat (Delete), přejmenovat (Rename), aktualizovat dle současného nastavení parametrů zpracování fotografie (Update with Current Settings) a také nastavit jemu odpovídající stav do Before pro porovnání fotografie před a po (Copy Snapshot Settings to Before).

Pokud si nejste jistí z názvu snapshotu, jakou úpravu reprezentuje, najetím myši na jeho jméno se objeví náhled fotografie s odpovídajícími volbami v paletě Navigator v tomtéž postranním panelu.

Virtuální kopie

Virtuální kopie je samostatná verze snímku zobrazená v knihovně vlastním náhledem a s možností měnit jak metadata, tak parametry zpracování nezávisle na snímku původním. S ním sdílí jen soubor se samostatnými obrazovými daty, což samozřejmě šetří místo na disku. Pokud smažete v Lightroom virtuální kopii, nesmaže se originální snímek ani z katalogu, ani z disku. Virtuální kopie je nicméně originálu v určitém smyslu podřízená a jeho odstraněním z katalogu naopak smažete automaticky i všechny kopie.

Virtuální kopie je v přehledu označena otočeným levým dolním rohem náhledu, jinak není od originálu k rozeznání. Jak vidno, má i svá vlastní metadata – zde hvězdičkové hodnocení.

Novou virtuální kopii vytvoříme buďto pomocí menu Photo → Create Virtual Copy (případně stejnojmennou položkou ve vyskakovacím menu po kliknutí pravým tlačítkem myši na fotografii) a nebo dle mého názoru spíše hůře zapamatovatelnou klávesovou zkratkou Cmd+' (Ctrl+' na Windows).

Virtuální kopie nemají žádný zásadní vztah k historii – vznikají s prázdnou historií, respektive s jediným krokem, který se jmenuje Create Virtual Copy (<datum>) a odpovídá stavu, v němž se nacházel snímek, z nějž byla kopie vytvořena (tady je na místě konstatovat, že virtuální kopie můžeme tvořit i z jiných virtuálních kopií). Z toho plyne důležitý fakt, že virtuální kopii nejsme schopni pomocí Before/After porovnávat s neupravenou verzí snímku – maximálně „dosáhneme“ právě na stav, v němž kopie vznikla.

Vztah snapshotů k virtuálním kopiím

Virtuální kopie sdílí mezi sebou a s originálním snímkem uložené snapshoty. Pokud vytvoříte snapshot při úpravách originálu, objeví se i u všech virtuálních kopií téhož snímku a naopak. Když jej smažete, zmizí rovněž ze všech kopií (i originálu).

Kdy používat snapshot a kdy virtuální kopie?

Toť otázka v pravdě kardinální. Osobně doporučuji používat virtuální kopie pro dlouhodobé verze úprav (například pro barevnou a černobílou variantu téhož snímku) a snapshoty pro verze krátkodobé nebo méně důležité – tedy například pro rychlejší návrat k osvědčenému vyvolání během experimentování s alternativami. Já sám používám snapshoty také při psaní těchto článků, když si do nich ukládám ukázkové verze snímků (před a po, různé způsoby dosažení obdobného cíle atd.). To jsou situace, kdy víceméně jednorázově potřebuji více variant téhož snímku, ke kterým se vracím hlavně během psaní článku a později už tolik ne – nepotřebuji rozhodně, aby mi v přehledu snímků strašilo pět verzí Kostela svaté Markéty z dílu o tonálních křivkách. Trochu porušuji zmíněný princip krátkodobosti, protože si snapshoty schovávám pro případ, že by mi později někdo položil dotaz pod článkem a já se potřeboval kvůli odpovědi na původní verze podívat a nebo s nimi i dál pracovat.

Konverze virtuální kopie na snapshot

Lightroom nemá přímý nástroj na konverzi mezi snapshotem a virtuální kopií, přesto je to poměrně snadné. Stačí se jednoduše přepnout do virtuální kopie a vytvořit snapshot. Jak již bylo řečeno, ten se objeví i u originálního snímku, takže v tuto chvíli můžeme virtuální kopii odstranit.

Konverze snapshotu na virtuální kopii

Ani tento krok není složitý – jednoduše vytvoříme virtuální kopii, klikneme v ní na požadovaný snapshot, který pak podle potřeby můžeme odstranit.

Synchronizace kopií nebo snapshotů

Představme si situaci, kdy vytvoříme více snapshotů a následně chceme u všech provést stejnou úpravu – třeba zapomenuté doostření. Lightroom na tuto situaci myslí a nabízí nástroj Sync Snapshots…, který najdeme v menu Settings (jsme-li v modulu Develop) nebo Photo → Develop Settings (pokud jsme v modulu Library). Použití je totožné jako u minule popsané sychronizace nastavení mezi více fotkami – po vyvolání této funkce se objeví již dobře známý dialog s výběrem úprav, které chceme mezi snapshoty přenést, a po jeho potvrzení se požadované parametry promítnout do všech snapshotů (nemůžeme si tedy vybrat jen některé).

Shodnou funkcí disponuje Lightroom i pro virtuální kopie – najdeme jej na stejném místě pod názvem Sync Copies…. Tady vás asi napadne, že chovají-li se virtuální kopie jako samostatné fotografie, můžeme prostě použít obecnou funkci Sync Settings… (nebo Copy/Paste,, Auto Sync atd.) a budete mít částečně pravdu. Výhodou speciálního nástroje ale je, že nemusíte fotografie pro synchronizaci označovat – jednoduše změnu provedete v jedné kopii a použitím Sync Copies… promítnete vybrané úpravy do všech kopií stejného snímku (včetně originálu).

Jak vidno, možností pro práci s historií a různými verzemi téže fotky je v Lightroom poměrně dost. Doporučuji tedy zkoušet, hrát si a experimentovat beze strachu, že se nedokážete vrátit ze slepé cesty. Někdy mohou vhodné úpravy objevit ve fotografii zcela nový potenciál.