Ano? Ne? A proč ano? Nebo proč ne?
Opravdu nemyslím technickou kvalitu, tam je to asi jasné: Na vrcholu stojí velkoformátové přístroje, pak filmový střední formát a fullframe DSLR, potom kinofilm a DSLR s APS-C snímačem a úplně dole jsou mobilní telefony a Nikon 🙂
Ale teď vážně – myslím kvalitu námětů, kvalitu sdělení, které fotografie přináší. Že technika myšlenku fotografie neovlivňuje? Asi jak u koho.
Nedávno jsme si domů za pár stovek pořídíli digitální kompakt (starou Minoltu S414) jako zápisník a něco na tahání po kapsách (a kabelkách). Jakkoli jsou fotografie technicky slušné, jejich motivy, kompozice a myšlenky opravdu stojí “za málo” (jiný výraz mi autocenzura nedovolí). Prostě cvakám a cvakám … a cvakám. Fotím tak, jak by mne to s DSLR (nebo s kinofilmem a už vůbec ne se středoformátem) ani nenapadlo, v nejlepším případě jsou to “turistické výcvaky”, i když, pravda, ještě jsem si neudělal blýskaný autoportrét večer na Karlově mostě s Pražským hradem v pozadí.
Mám dojem, že věta “kompozice se k digitálním kompaktům nedodává” je něčím hluboce pravdivá. Ano, onen hypotetický Opravdu Dobrý Pan Fotograf prý dokáže vytvořit výstavní soubor čímkoli od mobilu až po velkoformát a pořád to bude mít šťávu. Ale my ostatní se necháme snadno strhnout k dělání ptákovin, ale proč?
Je to tím pocitem, že to, co držím v ruce, je hračka, kterou podvědomě neberu vážně? A že když držím v ruce kilo železa a půl kila skla, tak mám potřebu vyjádřit tomu stroji úctu a fotografuji s nějakou větší odpovědností? Určitě to není tím, že třeba u toho středo- nebo velkoformátu “nefotím zadarmo”, stejně tak “uctivě” se chovám k DSLR, ale “nejméně zodpovědně” používám právě ten kompakt. A s tou “úctou k materiálu” to také nevidím tak růžově, protože to bych pak měl nejlepší fotky z Magnoly – což tedy opravdu nemám.
A když to vezmu podle použitelnosti fotografií – se středoformátem si “hraju na umění”, dělám fotografie, do kterých se snažím dát nějaký výraz, hloubku nebo myšlenku. S DSLR také, ale už častěji spoléhám na editor a vytvářím i stovky průměrných (a hlavně zbytečných) reportážních fotografií. Ale s tím kompaktem jsem snad ještě neudělal ani jednu fotku, která by “stála za to”, snad mimo fotek do rodinného alba.
Také ovlivňuje technika myšlenky ve vašich fotografiích? A pokud ano, tak jak? A hlavně PROČ?
zajímavá úvaha
Digitální kompakt mě může omezovat co do technické kvality a možností, například co do hloubky ostrosti, ale nemyslím si, že by výsledek trpěl tím, že fotky “odfláknu”. Naopak se přistihnu při cvakání nesmyslů když mi na filmu zbývá posledních pár políček.
Jen s tím Nikonem máte pravdu, to by mi ruka upadla.
zajímavá úvaha
Když jsem měl na kinu nafoceno víc, než nějakých 20-25 políček, tak už jsem to neřešil – netrpělivost vyhrávala 🙂 A jestli tam byla méně než třetina fimu volného, vem to čert, ten film většinou zase tolik nestál.
Zase na druhou stranu je pravda, že většinou za moc nestála ani ta exponovaná část filmu, takže to zase nebyl až takový rozdíl 🙂
zajímavá úvaha
K první větě se přidávám. Snažím se za vždy odvést “dobrou práci,” ať jde o sebevětší blbost. Nedávno chtěla skorotchýně nafotit zahrádku, vím, že by jí stačilo cokoli, ale stejně mi to nedalo a snažil jsem se najít zajímavý pohled.
zajímavá úvaha
S tím souhlasím, akorát s podotekem, že když mě někdo poprosí o fotku zahrádky, sáhnu i tak pro DSLR (a ten kompakt si nechám zase “na hraní”). Asi je to tím, že mám tu techniku nejvíc “v ruce” a nemusím přemýšlet nad tím, co si s ní můžu dovolit.
zajímavá úvaha
tak to dělám stejně i já….a v rámci možností pokud možno dopředu, se snažím vzít techniku, kterou budu připráci potřebovat-tj. když jdu na portréty nebo krajinu,beru především pevná skla atd.
zajímavá úvaha
No, tak já to mám úplně obráceně. Koupil jsem si pětimegový kompakt z druhé ruky. Několik dní jsem ho testoval a hledal jeho maximální schopnosti. A došel jsem k závěru, že na (dejme tomu 70 % záběrů), je kvalita zrcadlovky nadbytečná. Je to přesně o tom, že jest kompakt vždy přítomen.Na kolo, na cestu do práce, na návštěvu atd. Fotím co se mi líbí a udělám si z toho prezentaci. Nebo fotky 20×15. Těch neSUPER snímků udělám právě tolik, jako by to bylo s DSLR. Necítím se jako borec, když mám v ruce DSLR, ani jako turista s kompaktem před očima. A největší duševní zážitek jsem měl při pokusném focení se zánovním Ljubitělem a 20! let starým filmem FOMA. Sem už slovo výcvaky vůbec nepatří.
Fenomén fotoamatér
Je poměrně zajímavé, jak člověk odvrhnutím kompaktu (rozuměj koupí SLR) začne propadat syndromu “fotograf” či “skutečné práce”. Zřejmě by to stálo za nějaký psychologický rozbor, který předpokládám mají k dispozici firmy jako Canon a Nikon 🙂
Jinak můj názor na to je ten, že technika výslednou kvalitu fotek ovlivňuje nepřímo. Výcvaky z drahých DSLR i z kompaktů plní inetové galerie až běda. Nepřímý vliv vidím v tom, že koupí drahého vybavení začne jedinec více fotit, zajímat se, a tím dospěje k jisté zručnosti a povědomí o kompozici, což vede k zlepšení samotných fotografií. Nicméně, je mi protivná ambice těch, kteří za svou drahou SLR ze sebe dělají fotografa. Na druhé straně chápu ten terapeutický prvek, které skýtá uznání v podobě známkování a pochvalných poznámek v galeriích. Teď nijak neútočím, nebo tak něco, ale v podstatě řečnicky pokládám otázku, zda tohle fotografii, jako artefakt, nedegraduje.
fenomén fotoamatér
Nevím, jak je to s tím “odvrháváním kompaktu”, moje cesta byla maličko odlišná:
Zhruba v šesti letech první fotoaparát na svitek, o nějaké dva roky později na kino, někdy ve dvanácti-třinácti mi táta začal půjčovat svého Zenita, kolem patnácti jsem si vydělal na svého. Pak jsem asi tak dvacet let fotil kinofilmovými zrcadlovkami, abych přešel k DSLR. Ty používám dodnes, souběžně se středoformátovou Mamiyou (s malým intermezzem ve velkém formátu) a nově i tím digikompaktem.
U ničeho jsem ale zatím neměl tak nízkou výtěžnost, jako u toho kompaktu.
Co se týká fotografií v internetových galeriích – záleží na místní komunitě. V některých se dozvím, že asi dělám něco blbě (protože se jim to nelíbí), v jiných se dozvím, že nefotím kýče (a proto se jim to nelíbí).
Už pár let nic nikam nedávám – co chci, aby bylo vidět, dělám na papír.
fenomén fotoamatér
Mám velmi,velmi podobnou zkušenost jako tady Bitovod,dokonce i stejný strojek na střední formát,a to co napsal,tak pod tím bych se také podepsal!!!
Ciastocne suhlasim
Ciastocne suhlasim, dakedy som fotil vela na SLR – potom prisla doba digitalov a ja som nemal na viac ako kvalitnejsi kompakt. Aj s nim som sa naucil fotit trpezlivo a vazit si zaber (pri 64MB karte to inac neslo 🙂 ).
To co mna bavi fotit ale je napriklad makro a ak sa zadari tak nejaky ten moto sport – a na to ten kompakt velmi nema – najma pri tom moto su dobre komponovane a spravne zaostrene fotky viac nahodou – urcite ked to porovnavam s DSLR. Tam je vidno velky rozdiel pri pouzitej technike.
Ale ak fotim rodinnu party alebo podobne – tak ten starsi kompakt sice reaguje pomalsie ale vysledok je porovnatelny. To iste je ked fotim krajinu…
Takze suhlasim, ze technika ovplyvnuje vysledok – ale nie vzdy je to take markantne 🙂
Your Camera Doesn’t Matter
ujo ken rockwell ma na tuto temu pekny clanok:
http://www.kenrockwell.com/tech/notcamera.htm
your camera doesn’t matter
Firefox nedokáže nájsť server http://www.kenrockwell.com. 🙁
your camera doesn’t matter
uz to fici aj mne
částečně
Je to určitě složitější věc — pokud má např. přístroj tak malý hledáček, že neumožní při kompozici záběru vidět rušivé detaily, pak se nedostatky techniky určitě projeví na výsledném sdělení. Pak někdy nepomůže ani to, že s digitálním kompaktem můžu motiv “cvaknout” třeba desetkrát s tím, že “pak něco vyberu”. Na tom nejlepším je pak v rohu něčí ruka a oříznout to z nějakého důvodu nejde… Pokud je člověk omezen (cenou materiálu, nebo množstvím, které má k dispozici, technickými možnostmi přístroje apod.), je rozhodně pozornější při pořizování snímku a mnohem víc zvažuje co “stojí za to” — a to se musí projevit.
Nedávno jsem si po mnoha letech zkusil znova střední formát — a použitá technika (i když navíc trochu specifická) mě nepochybně vedla k celkovému zklidnění, mnohem důkladnějšímu promýšlení záběru, a v neposlední řadě i k volbě motivů.
zoom vs. pevné sklo
Nejsa majitelem kompaktu, pozoroval jsem obdobný jev, když jsem srovnával výtěžnost výletů se zoom objektivy a s pevnými skly: pokud vyzazím se zoomy, přinesu více obrázků, avšak s menší výtěžností, než když s sebou táhnu pevná skla.
zoom vs. pevné sklo
protože se musíte s pevným sklem holt ” víc hýbat” už při nalézání toho pravého a jedinečného místa záběru…výtěžnost je větší i pro obecně vyšší kvalitu skel pevných proti zoomům. A ještě bych doporučoval další omezení – třeba říci si před výletem například toto : zajímají mne věci okolo mne. Vezmu si jedno jediné pevné sklo, širokáč. Při ” lovení záběrů” nebudete hledat vzdálené horizonty, zda tam něco je či není, budete se více soustředit na okolí. Tak si všimnete daleko více věcí, než byste viděl, obtěžkán velkou výbavou. Též budete víc fit fyzicky a tím pádem i duševně a budete více vybírat z námětů. Budete náročnější….doporučuji tento postup, sám jej používám v době, kdy mohu relaxovat od své profese reportážního fotografa a utíkám ke svému vyjádření vztahu například ke krajině nebo při trpělivé práci s modelem v cyklech…
zoom vs. pevné sklo
V poslední době něco podobného dost často dělám, ať už při focení na analog anebo si k EOSu 5DII vezmu jen klasickou “padesátku” abych se víc soustředil jen na jeden styl záběru. Jenže nadšení pro podobné focení člověka dost pustí v okamžiku, kdy podle zákona schválnosti první zajímavá věc lákající na focení vyžaduje přesně to sklo, které jsem nechal doma – a děje se to běžně, Murphy nikdy nespí… Takže sice tuto “odlehčenou variantu” focení provozuji i nadále, ale spíš jen pro věci, které pro mě nejsou nějak kritické, třeba na nějakou vycházku do blízkého okolí bydliště. Pojmout ale takto focení při nějaké nákladnější/náročnější akci (a teď zdaleka nemyslím jen nějakou exotiku) bych si ale asi netroufl, to by skončilo jen roztrpčením 🙁
zoom vs. pevné sklo
Tomáši, máte pravdu, Murphy nikdy nespí. Formuloval bych to nyní jinak. Když jdu do exteriéru plnit nějaký úkol, ať mi jej dá někdo jiný nebo já sám, nevadí mi omezení výbavy ( spíše potom jenom omezení mé 🙁 )…pak se nerozptyluji.
Rád bych si i na toto někdy s Vámi popovídal, můj mail je Lfoto.p@seznam.cz, jmenuji se Leoš Chodura, možná, že jsme se viděli, před pár lety jsem byl pozván na jedno fotopivo, abych povídal o fotoreportéřině. Tak to nechám na Vás, a přeji Vám skvělé nápady a dobré světlo i v roce 2010, který zrovna začíná.
Oklikou zpět k analogu
Fotím krátce, takže má slova berte s rezervou.
Začínal jsem s digikompaktem, přes Ultrazoom jsem se dostal k DSLR. Přes M42 objektivy používané na DSLR (byl to kvalitativní skok od seťáku a za EF-S drahá skla jsem nebyl ochoten platit) jsem se dostal ke kinofilmu, k černobílé fotce. Sám si vyvolávám, zařídil jsem si komoru a nyní zkouším střední formát. Analogová fotka mě prostě chytla. Člověk každému záběru věnuje nesrovnatelně větší péči a pozornost. Jak už tady bylo psáno “zklidní se” a začné víc přemýšlet nad každým cvaknutím. Podle mě by si tímhle analogovým vývojovým stupňem měl projít každý….na konci cesty jsou kvalitnější fotky, které mají co říci.
PS…stejnak mám takový pocit, že i když fotím analogem úplnou banalitu, tak to oproti digitálu má prostě “koule” :o)))
oklikou zpět k analogu
A víš že si to kapku trefil???
A
Když si představím, že bych za 24Mb mašinu měl dát cca 250.000,- Tak rači opráším 6*6 a než toho čtvrt melounu profotám tak budu dááááááávno po smrti.
Digáče nechám na zakázkovou reportáž a budu si rochnit zas v komoře.
Ostatně, kdo nemá rozežrané ruky od vývojky není Fotograf.
frantisekzemek.eu
oklikou zpět k analogu
naprostý, i když velice opožděný souhlas. Zaujal mne Váš příspěvek.
Chcete-li, ozvěte se…mail : Lfoto.p@seznam.cz.Leoš Chodura
oklikou zpět k analogu
dodatek – týká se : tomas-tnt.
Kompakt…
Muj bratr kdysi vzal do ruky jakysi filmovy kompakt Fomei. Zadny zoom, nic takoveho to nemelo. Udelal par fotek v prirode a ja sem akorat cumel. Tak sem zacal zkouset fotit taky, jak me to nadchlo. Takovou dokonalou foto, pri ktere by celist spadla, jake on udelal tehda, sem ale nikdy za dalsich 15 let neporidil. Byt mam vybaveni jake mam. Obcas si rikam, ze se na foceni vykaslu a secko co mam mu dam, ze to bude uzitecnejsi uziti.. vsadim se, ze by me poslal do haje a rek, at mu dam neco co tolik nevazi. Bo dobra fotka se da udelat i kompaktem.. 🙂
kompakt…
IGEN !!! – konečně názor
UNIKÁ MI VÝZNAM
Nějak jsem nepochopil, o co se autorovi jedná.
Nadpis by sváděl k diskuzi o významu práce s použitou/zřejmě z druhé ruky, tedy bazarovou technikou/.Poté se autor rozepíše o jakési soukromé události a o pořízení kompaktu a celý článek je věnován kvalitě focení kompaktem. O zmíněném vlivu použité foto-techniky nikde ani zmínka a celé se to zdá být – promiňte mi ten výraz-tlachání o ničem. To základní co zaznělo v záhlaví článku……chybí……
unikÁ mi vÝznam
možná je spíše mysleno “použitá” ve významu “užitá technika” a ne “bazarová technika”
😀
zbytecna diskuse
Rovnez mi unika smysl clanku na toto tema. I zminovany Ken Rockwell dost tlacha. Je sice pravda, ze technika fotografa nedela, ale videli jste nekdy remeslnika, treba stolare, ze by mel jen jedno dlato a jeste ke vsemu tupe? Ne – ma jich plno a tech z dobre oceli si vazi. Na kazdou praci musi byt prislusny nastroj. I kdyz je treba primitivni, jako Leica, musi byt kvalitni, spolehlivy a delat prave to, co ma, ale delat to dobre. Tak joko si nevezmete Leicu na kalendarove krajiny, tak si nevezmete na fotbal, pokud nechcete fotit bitku fanousku.
Plest do toho digital x film, a ze se clovek nejak zklidni – no nevim, nastroj jako nastroj, hlavne aby vysledek odpovidal predstave.
A jeste jedna vec – kdyz si reknu, ze HCB fotil Leicou, takze ji chci uzivat taky, nerikam tim soucasne, ze bych rad fotil stejne jako on? Neni tohle cesta do pekel?
foťák vs. fotograf
Nepočítám-li ohnisko objektivu, řekl bych, že má-li použitá technika vliv na sdělení mé fotografie, jsem potom špatný fotograf. Pokud tento článek nemá být další spouští k hádavé diskuzi o tom, zda je lepší “Petr”, nebo “Pavel”, slušelo by se napsat, že fotoaparát, je jen nástroj, věc, co drží záznamové médium. Nic víc. Ono také nic víc vlastně nepotřebujete. Vážně ne. Fotograf dnešních dní je právem tak trochu oblblý reklamou, počtem megapixelů, rychlostí a inteligencí systému (kdyby ten foťák byl tak chytrej, tak mi semtam dám pár facek, za to co se s ním občas snažím fotit), systémy měření expozice, vylepšenými obvody pro zpracování obrazu (!) a tak dál. Na druhou stranu víše zmíněné pak samozřejmě ovlivňuje naše vnímání – když budu mít tenhle foťák DGF 2000s Super, budu mít lepší fotky než se starým DGF 1500 Special, tedy alespoň do té doby, než na mě vybafne reklama na DGF 2500sr Super plus. Takhle nás výrobci fototechniky ovlivňují zcela cíleně a digitální přístroje jako takové tomu díky užité technice, co se stále vyvíjí, dávají ještě daleko širší prostor. Je to jen marketing. A jak známo, marketing dokáže snadno ovlivňovat naši psyché, tedy budu-li mít na krku pověšený nejnovější foťák od oblíbené firmy, budu se cítit líp a tím pádem je dost možné, že budu do focení dávat větší nadšení a tedy bych měl produkovat i lepší fotky. To, že tomu ve výsledku třeba nakonec tak není? No a co? Subjektivní dojem daný vlastnictvím daného přístroje a jeho užíváním nám do ucha šeptá opak. Pak vznikají hádky a konkurenční boj. Canon je lepší než Nikon (jeden za 18 a druhý bez dvou za 20) a výsledek? Skutek utek. Řekněte mi upřímně, vidíte třeba někde v galerii na výsledné fotce napsáno, jakým to kdo fotil aparátem? Ne? A pročpak? Protože je to jedno. Záleží na výsledku. Má tedy technika vliv na fotku? Rozhodně ano, ale jak kdy. Buď se mi stím dobře fotí, anebo ne. Ovšem opravdu dobrým fotografům, je to myslím docela jedno. Josef Sudek fotil dřevěnou bednou s objektivem, čas určoval od oka, clonu též. Také svým učedníkům říkával, buď to tam vidíte, nebo ne. A k tomu myslím není co dodat.
foťák vs. fotograf
Podmínkou pro vznik koukatelné fotky je zvládnutí základních principů vzniku fotografie (expozice…..čas, clona, citlivost). Bez znalosti těchto pojmů nemohl fotit ani pan Saudek. Pokud dával časy a clony odhadem, tak to bylo možné právě poroto, že používal velký formát analogové fotografie. Analog vám prostě víc dovolí (Má větší toleranci k chybám uživatele). Zmínka o dřevěném fotoaparátu není vůbec úmsěvná. Ve velkém formátu negativu toto řešení bylo vcelu časté.
Je potřeba si uvědomit jak kvalitní fotky dnes dostáváme a z čeho je možné je dostat. Od mobilních telefonů přes kompakty, DSLR s cropsnímačem přes kinofilm k full frame snímačům ,střednímu formátu, datovým stěnám a velkému formátu. Je jasné, že technika opravdu ovlivňuje kvalitu výsledné fotografie a je taky jasné, že film má větší pružnost (d.rozsah). Digitál je zase pohotovější a pohodlnější.
Technika je pouze nástrojem fotografa, ale je potřeba ji dokonale zvládnout. To jestli člověk umí komponovat, pracovat se světlem a jestli má nápady, to je dar a cit. To nevyhoní nejnovějším typem digitální zrcadlkovky, nebo “Hesselem” se kterým si bude připadat jako umělec.
Technika má vliv na TECHNICKOU KVALITU fotografie, ne na sdělení, které má dávat
foťák vs. fotograf
“Technika má vliv na TECHNICKOU KVALITU fotografie, ne na sdělení, které má dávat”
Aniz bych chtel rozvijet hluboke myslenky: Dejiny vyvoje fotografie vase tvrzeni vyvraceni a ukazuji, ze pouzita technika vyrazne sdeleni ovlivnuje, resp. umoznuje vubec nejaka ta sdeleni realizovat. Kazdy technicky krok dopredu otevrel novou oblast fotografie a prinesl nove vyrazove prostredky. Namatkou Ermanox / Leica / elektronicky blesk / citlive filmy / T-vrstvy / motorovy posun /pocitace v navrhu objektivu atd. A taky zvedl vlnu odporu / viz drivejsi kontroverze odpurcu a priznivcu kinofilmu.
Sudek sice fotil skvele drevenou komorou, ale nikdo z vas neni Sudek a ani ta nejdrevenejsi komora ho z vas neudela. Pokud ale mate potrebu neco sdelovat, technika vam v tom muze pomoci anebo, je-li nevhodna, uspesne branit. Takze odpoved na otazku v titulu je dle meho velke ANO. Myslim, ze “fotograf A fotak”, zadny protiklad se nekona.
Uz jsem o tom take uvazoval – nejednou.
Fotograf se pozna podle fotek, ne podle masiny, ze ano 🙂 Ale muj osobni nazor, podlozeny osobni zkusenosti (tedy nic co by si nutne musel myslet nekdo jiny, a zvlaste ne rejpalove) je nasledujici:
Mam DSLR APS-C (uz tohle zni dost mazlive, ne?) .. a neni to nikon, kdyz uz se to nacnulo 🙂 A pak vlastnime s moji milovanou jeden kompakt na cvakani do vseho pocasi. Tuhle jsem se skrz nej chtel podivat kdyz jsem fotil, a ono to neslo. Pak jsem si rikal ze si nastavim … a ono to zase neslo. Casem jsem ho zvladnul ocuravat ruznymi zpusoby, takze foti tak jak chci – priblizne. Vzdycky si s tou fotkou udela neco jineho. Dopada to tak, ze fotky ktere jsem peclive vymyslel (protoze jen tak cvakat me nebavi ani telefonem ksichty do seznamu) jsou .. jine.
S nazorem zoom x pevna skla muzu jedine souhlasit – kdyz nekam jedu s dvema pevnymi, nemam 200 fotek, ale jenom 50. A nemusim pak tolik prebirat.
Takze – k otazce z titulku – ma vliv. S kompaktem uz mi to proste nejde.
uz jsem o tom take uvazoval – nejednou.
plně souhlasím.
Za svou relativně krátkou fotografickou zkušenost (od r.2003), kterou jsem započal koupí tehdy legendárního Olympusu C-4000 a dále do dnešní doby již třetí D-SLR s mnoha různými objektivy jsem se dostal do fáze, kdy si nedovedu představit návrat zpět ke kompaktu. Zkoušel jsem to, vzít na banální výlet kompakt, jenže sem prostě z toho neměl ani radost … asi potřebuju slyšet “cvaknutí” zrcátka :-). To samé mám ale s objektivy a raději i na pořizování klasických “turistovek” nosím jedno pořádný sklo menšího rozsahu než papírovej seťák s velkým rozsahem zoomu (a tahání celé výbavy mě už v tomto případě omrzelo) … tím do jisté míry eliminuju množství fotek.
Kompalt používám občas pouze pracovně, tam je naopak nenahraditelný.
A k titulku …. ano, osobně jsem přesvědčen, že díky tomu, že mi focení kompaktem nepřináší radost, nemohl bych s ním ani pořídit takový záběr jako se zrcadlovkou.
Má …
alespoň u mne. Pokud neberu nějaký foťák “vážně”, tak neberu vážně ani focení s ním. Prostě se dostatečně nesoustředím a mám tendenci to odflinknout – proč se s tím tolik babrat, když technická kvalita stejně nebude nic moc, takže fotky skončí v lepším případě zapomenuté někde na archivním disku, v horším případě budou v koši čekat na stisknutí tlačítka “Vysypat koš”. Výjimka by nastala, pokud by mě Obama pozval na kafe nebo mi Madona udělala soukromý koncert a já v tu chvíli neměl k dipozici nic jiného než kompakt nebo podobnou hračičku
😉
Magnum foti na kompakty
Kompakt by som nezavrhoval
http://www.robgalbraith.com/bins/multi_page.asp?cid=7-6468-7844
magnum foti na kompakty
Souhlasím.
Já bych se taky na ty kompakty zas tak zpatra nedíval.
Jsou věci keré zvládnou v pohodě a sou furt v kapse. Pokud si náhodů nevemu jiný gatě.
Mimochdem sem posílal z nich fotky i na na soutěže a některý viseli i na salonech FIAP např. Buonos Aires 2008. Takže dýchnout na sklo, utřít podolkem košile a de se na to.
rozpor
To, jestli technika ovlivnuje sdělení fotografie nemůžu jednoznacne urcit, avšak mohu konstatovat(a myslím, že je to pravda), že technika má vliv na “styl”(způsob, postup) focení.
Vlastním DSLR a když fotím nějakou akcičku, tak se samozřejmě snažím fotit co nejlépe, aby bylo kvalitních snímků co nejvíce. ALE(musí tu nějaké být) v duchu spoléhám na to, že si mohu dovolit chybovat, že něco (z toho množství) vyberu.
Nedávno jsem fotil školní akci, která byla na téma “60. léta”. Řekl jsem si, že budu stylový a požádal jsem otce, aby mi půjčil Flexaret. (Filmovou érou jsem skoro nedotčen – nepočítám-li kompakt od kodaku). K dispozici jsem měl jen jeden 6×6 film s dvanácti políčky. Byl jsem vybaven i bleskem a tabulkou clon a vzdáleností :). Byl to pro mě spíš hec, ale snažil jsem se. S pocitem, že mám “jen” 12 fotek, jsem se fakt snažil zachytit to důležité a dal jsem si více záležet.
A jak to dopadlo? Docela zklamáním. Film byl totiž asi dvacet let starý a už byl asi trochu poškozen. V labu mi vyvolaly jen 2 fotky(nejméne poškozené), ale pak jsem se díval na film a kupodivu jich byla většina dobře exponovaná.
Co tím chci říct? Technika ovlivní styl focení a ten nejspíš ovlivní i sdělení. (A ještě, že mi Flexaret docela přirostl k srdci a asi si seženu filmy :))
Děkuji
Z ineho uhlu…
Ja to vidim, ze od pouzitej techniky, zavisi pouzita technika :))) Ale vazne, ked fotim na CB film, +/- nameranie expozicie je O.K. (Rolleiflex automat z roku 1954, Zorki 4, cca. 1965), ked ale napr. pouzijem Kodak Tourist (1951), kde odhadujem aj nameranu vzdialenost kvoli ostreniu, dostanem nie velmi dobre zaostrene fotky. Nehovoriac ze skusat nieco s hlbkou ostrosti nema velky vyznam.
Na druhej strane, ked fotim prirodu na Velviu 50 v strednom formate, pouzijem Rolleiflex 6008 (stredny format), presnost expozicie musi byt +/- 1/3 stopy. Co este aj ked pouzijete Hasselblad alebo Mamiya (napr. RZ67) moze byt velky problem.
Takze ono asi zavisi od pouzitej techniky fotenia, aku techniku (fotoaparat) Vam posluzi najlepsie.
Vzdy si treba spravne vybrat a ono profesionalnejsia technika nerobi lepsieho fotografa, ale pomaha mu udrzat stabilnejsi vysledok a vyssiu spolahlivost..
Kazdy si proste musi najst to prave, aj ked vo svojom prispevku nespominam digitalnu techniku, pouzivam Canon 400D, aby som videl ako su tiene a svetla pri foteni v studiu (predtym som mal polaroid back, ale v tomto pripade digital mi velmi pomohol)
A ked nahodou sa Vam bude zdat, ze foto sa deje prilis rychlo, skuste si 8×10 velky format… je to dobra oddychovka.
nefotograf
ve své podstatě tu asi nemám co dělat…:) neb mi můj zoom před rokem někdo ukradl, čímž ze mě učinil ne-“fotografa”… při střádíní na lepší stroj, než jen kompakt sem použil sem tam sestřin kompakt… a šel jsem okolo něčeho hezkého, ale ten její foťák jsem nevytáhl, jen sem si řekl, že ten foťák to stejně nikdy nedokáže vyfotit tak jak chci, a jen bych byl zničený marnou snahou…. teď fotím zenitem a misto 100fotek za hodinu si vystačim se 3 na filmu.. teď se rozmýšlám nad dslr, vpodstatě abych se naučil technice a mohl se nakonec stejně vrátit k filmu:)
OT:ikdyž trochu znechucení mě popadlo včera, když sem za zruba 15minut potkal 20 dslr-kářů na malé fatře… asi raděj pořídím tu dřevěnou krabici
nefotograf
Tak už začni chodit do posilovny, Já si pořídil Magnolu /13*18cm/ a s pěti kazetama co sem si nabil sem prochodil 8 km, tři sem dones nexponované. Vono totiž, když sem se mrkl na námět a uvědomil sem si co je to za piplačku rozbalit,rozložit tak sem se na to …. Vytáh sem kompakt, cvak sem to a bylo. No u jedné bych si nakopal do …. ale jinak slušný až horší průměr. ty dva snímky v kontaktech mňam. ramena od batohu bolela aj druhý den a nohy jak by smet. Příště vytáhnu zpod kolny starou skládačku. Lepší bude tlačit a z kopečka se vást jak se vláčet s 20 kilama na zádech.
Upozorňuju že má běžná fotochůze je tak 1km/h.