Naše první černobílá zvětšenina

Každou chvíli se na různých fotofórech objevuje dotaz typu: “Co mám dělat, abych udělal
černobílé fotografie doma v koupelně? Jak na to?” Pokusil bych se trochu naznačit
jak by měl člověk postupovat, aby již první večer dospěl ke své první černobílé fotce.

Není to zase až taková věda jako by se mohlo na počátku zdát. Stačí jen trochu šikovnosti
a pečlivosti a dílo se zajisté podaří. Rozepisovat se, co by si měl člověk pořídit za
vybavení, by bylo na tomto webu nošením dříví do lesa, jelikož tuto problematiku již perfektně
zpracoval Milan Sýkora ve svém článku Vybavení domácí komory. Nejen tento článek se týká dané problematiky. Od tohoto autora zde naleznete i další články (Zvětšování černobílých fotografií, Nestandardní zvětšovací techniky a Závady zpracování černobílých pozitivů), které vás uvedou do světa domácího zvětšování. Rád bych na tyto články navázal a přispěl trochou praxe do mlýna fotografického.

V koupelně máme rozloženo vše potřebné, lázně jsou nality a vytemperovány, zvětšovák na
svém místě, takže můžeme jít pomalu na věc. Vyberte si v klidu, ještě na světle, z vašich negativů tak pět
dobrých, vyrovnaných záběrů, které budete chtít nazvětšovat. Zdá se vám pět málo? Jen
nechte na hlavě, bude toho pro začátek až až. Zahoďte za hlavu báchorky o desítkách či
stovkách udělaných fotografií za noc. Pokud chcete dělat pěkné a kvalitní fotky tak si
pamatujte, že v tomto případě platí dvojnásob rčení, že málo je mnohdy více. Takže negativy
máme vybrané a můžeme jít do koupelny, teda fotokomory. Zavřete za sebou dveře a ještě
než rozsvítíte pracovní osvětlení, tak si v klidu sedněte a dvě, tři minutky rozjímejte.
Máte pocit, že jsem se zbláznil? Nikoliv, jen si vaše oči zvyknou na tmu a přijdou na případné
netěsnosti v zatemnění kolem dveří či oken, které by vás mohlo překvapit šedým závojem
na fotografiích. Vše je v pořádku, takže už konečně můžeme rozsvítit pracovní osvětlení
a jít zvětšovat.

Do zvětšováku zasuneme negativ, na základnu položíme zvětšovací rám a do něj dáme list
čistého bílého papíru, na který budeme zaostřovat. Rámeček si nastavíme na požadovaný
rozměr výsledné fotografie. Nastavíme o něco méně abychom získali kolem fotografie bílý
rámeček. Jak bude široký nechám jenom na vás. Na papír v rámečku nyní již promítneme zvětšený
obraz negativu, upravíme požadovaný výřez a zaostříme.
Ostřit můžeme pomocí zaostřovací štěrbiny na zvětšováku (pokud je jí zvětšovák vybaven),
speciální zaostřovací lupou nebo pouhýma očima. Zaostřovací štěrbina může být ošidná,
jelikož se občas stává, že je špatně seřízená a i když štěrbinu zaostříte, tak zvětšenina
je pak lehce neostrá. Proto mohu doporučit zaostřovací lupu a ostřit na zrno. Pokud ji
nemáte, tak nezoufejte, použijte vaše oči a zaostřujte na perforaci filmu. Můžete ostřit
i na jemné struktury přímo na záběru (vlasy, řasy, látka, stébla trávy …) Ostření provádějte při
úplně odcloněném objektivu, abyste měli promítnutý obraz co nejsvětlejší, což vám tuto činnost usnadní.

Po zaostření zacloníme na pracovní clonu (přivřeme objektiv o dvě až tři clony), vyjmeme papír, na který
jsme zaostřovali, na spínacích hodinách si nastavíme
čas (nebo osvitové jednotky, ale o nich snad později – dnes zůstaneme u vteřin), kterým budeme osvěcovat
proužkovou zkoušku (třeba 3 vteřiny), připravíme si list,
nejlépe tmavého papíru, kterým budeme postupně odkrývat zkušební fotku (pokud nevlastníte
speciální maskovací rám na zkoušky) a můžeme založit do rámečku první fotopapír. Jak je patrné i z ukázky,
není to celý formát výsledné zvětšeniny, ale pouze menší proužek fotopapíru. Z jednoho listu papíru si vždy
nastříhám tak 5 proužků a ty pak používám na tyto zkoušky. Čím větší zvětšenina, tím větší proužek. Proužek
položíme na zvětšovací rám tak aby byl v důležitých partiích snímku, aby se pak dal dobře určit výsledný čas
osvitu. Tady vám pomůže červený filtr pod objektivem zvětšováku, který předřadíme pod
objektiv rozsvíceného zvětšováku a můžeme v klidu přesně usadit papír na správné místo
zvětšeniny. Fotopapír přikryjeme připraveným listem papíru a necháme odkrytou jenom část, řekněme
tak dva centimetry a poprvé rozsvítíme zvětšovák a provedeme první třívteřinový osvit.
Po zhasnutí světla posuneme krycí papír o další dva centimetry a znovu provedeme osvit.
Takto pokračujeme až do konce fotopapíru.

Papír vyjmeme a vložíme do vývojky. Co nejrychleji ho celý ponoříme do misky s vývojkou
a miskou lehce zhoupneme aby se vývojka promíchávala a k papíru se dostávala čerstvá.
Pozor, žádné vlnobití, jen lehké promíchání. Po chvilce již uvidíme, jak z vývojky vystupuje
náš první obrázek. Buďte trpěliví a nesnažte se nic uspěchat. Papír nechte ve vývojce
dostatečnou dobu, přesně podle pokynů od výrobce, které nalezneme u každého balení papírů.
Pokud bychom papír vyndali dříve, byl by nedostatečně vyvolán a černá by nebyla černá
a fotografie by působila zašedle. Pěkně ho tam nechte těch 60 – 90 vteřin dle návodu.
Po dostatečném vyvolání přendáme fotku do přerušovače a dále pak do ustalovače. Po ustálení
necháme fotografii okapat a můžeme si na ni rozsvítit nebo s ní odejít ven na denní
světlo, abychom si ji pořádně prohlédli a našli správnou expoziční dobu pro osvit vlastní
fotografie. Pozor, abyste při rozsvěcení či otvírání dveří měli dobře schované ostatní
fotopapíry a aby nedošlo k jejich nechtěnému osvitu.

Při bílém světle vybereme ten proužek, který se nám nejvíce zamlouvá a zjistíme, jaký
mu odpovídá čas. Na našem příkladu je to proužek s osvitovým časem 15 vteřin. Může se stát, že vaše první
proužková zkouška nebude vypadat tak, jako ta na obrázku. Bude světlejší a žádný proužek se vám nebude líbit.
Nevadí, udělejte zkoušku novou a nezačínejte na oněch třech vteřinách, ale na jedenadvaceti. Dostanete pak
zkoušku s časy 21, 24, 27, 30 ….. a to už si určitě vyberete. Pokud ještě ne, tak budete muset trochu
odclonit nebo v opačném případě (tmavá zkouška) přiclonit objektiv na zvětšováku. Výsledný čas pro
zvětšování fotografie by se měl pohybovat někde mezi 10 až 30 vteřinami, ale ani delší nevadí. Kratší časy
se mi zdají být nevýhodné při potřebě nadržování a jiných kejklů, které možná budeme potřebovat, ale o tom
si budeme povídat až v příštím díle. Je-li vše v pořádku, zhasneme, zkontrolujeme výřez – občas se stane, že
při vyndávání papíru si rámem hneme a zkontrolujeme, jestli máme zacloněno stejně, jako při zkoušce a do
rámečku dáme nový, tentokráte již celý fotopapír. Na hodinách nastavíme oněch vybraných 15 vteřin a zapneme
zvětšovák. Opět fotografii vyvoláme, opláchneme v přerušovači, ustálíme a vypereme. No a máme skoro hotovo.
Povedlo se? Pak je to v pořádku a můžeme fotografii usušit (v případě papírů s RC podložkou)
nebo vyleštit (v případě klasických papírů). Jestli mohu doporučit, tak bych radil spíše
papíry s RC podložkou, které stačí nechat okapat a pak přes noc doschnout na koberci.
Nekroutí se, nejsou flekaté, přiměřeně se lesknou a hlavně se nemusí leštit. Je pravda,
že dobře vyleštěný klasický fotopapír je naprosto dokonalý, ale pro začátek bych se docela
spokojil s neleštěným RC papírem, jelikož leštění je kapitola sama pro sebe a někdy může
dovést i zkušenějšího fotografa k lehkému šílenství v podobě připečených snímků na leštícím
plechu. Po usušení nám zbývá už jen fotografii oříznout, popřípadě vyretušovat nečistoty
a můžeme se jít pochlubit svým přátelům.

Možná se vám hned první zvětšenina nepovede nebo se vám bude zdát nějaká divná. Nevadí,
určitě se to časem zlepší a já se vám pokusím poradit i v dalších dílech tohoto seriálu.
Co nás čeká dále? Dnes jsme hovořili o tom nejjednodušším – nazvětšovat normální zvětšeninu.
Řekněme si na rovinu, že takto to jde jen v málo případech. Většinou není negativ tak
dobře exponován, aby nebylo třeba zvětšeninu někde nadržen, aby se vyrovnala tonalita
či jsme naopak něco zvýraznili či jiné potlačili. O tom si řekneme v dalším díle. Také
jsme zatím hovořili o použití papírů s pevnou gradací, ale v dalších dílech si řekneme
něco i o multigradačních papírech a i o různých fintách, které lze s těmito papíry provádět.

Pro ty co vydrželi číst až sem bych měl jako bonus pár rad, jak si ušetřit nervy a hlavně
drahocenný materiál:

• Vyšroubujte v koupelně žárovku, která se rozsvěcí z chodby. Nevěřili byste, co lidí
  vám rozsvítí i přes několikeré upozornění, že to nemají dělat. A udělají to vždy v okamžiku,
  kdy máte rozbalenou celou stovku papírů.
• Zamkněte se. Tady platí to samé, co u žárovky. Jednou jsem takhle nevěřícně koukal na
  svojí tříletou dceru, která si přišla ve dvě v noci umýt ruce po toaletě. Zrovna jsem
  vytahoval z vývojky dokonalou zvětšeninu, kterou jsem dělal již popáté a konečně se povedla.
• Vypněte plynovou karmu. Snad už asi chápete proč. Nejen, že vám ji zapne manželka
  z kuchyně, když něco myje, ale naprosto spolehlivě si ji určitě párkrát pustíte sami při
  oplachování rukou či výměně vody na praní fotek. Budete překvapeni kolik světla taková
  karma vyprodukujete.
• Papíry mějte schované v kufru. Používám obyčejný větší kufřík, který je docela
  i světlotěsný, takže papíry nemusím zase až tak dokonale balit zpět do krabic a pouze
  zavřu víko kufru. Zamezí to i náhodnému osvícení papírů při kontrole proužkové zkoušky
  či při vniknutí některého z domácích vetřelců.