Praní černobílých filmů a papírů

Praní, které má zásadní vliv na trvanlivost filmů i papírů, je v literatuře i na internetu poněkud opomíjeno. Seznamte se tedy s tímto procesem a jeho souvislostmi s ustalováním. Zjistíte, že při praní v několika vodních lázních a s použitím vypírače thiosíranu dokážete značně zkrátit dobu praní i snížit spotřebu vody.

Negativ je obvykle to nejcennější, co máme, protože je většinou neopakovatelný. Proto je logické, že o něj má většina z nás takovou starost. Praní má základní vliv na životnost negativu, na druhou stranu může špatná voda negativ zničit. Stejně tak, začne-li darovaná či prodaná zvětšenina časem žloutnout, je to pro fotografa také velmi nepříjemné. Přesto stojí praní v literatuře i na fórech poněkud stranou zájmu. Takže si to rozdělme na dva úkoly: jak získat čistou vodu a jak prát co nejefektivněji.

Čistá voda

Filtr vody
Z kohoutků v našich domácnostech má téct pitná voda. Jenže ze starých vodovodů se někdy uvolňuje značné množství mechanických nečistot. Pro emulzi změklou vyvoláváním a praním se každé takové malé smítko stává žiletkou. Proto je nutné tyto nečistoty odstranit. Prvním krokem by zde měl být filtr mechanických nečistot na vstupu vodovodu do bytu či domu. Může být buďto na výměnné vložky nebo na permanentní filtrovou vložku, která se pravidelně čistí. Pamatujte na kohouty z obou stran filtru, abyste si při výměně vložky nevyplavili byt. Na fotografii vpravo je filtr, který používám já. Načervenalá barva svědčí o tom, že filtr zachycuje rez přicházející s vodou. Další alternativou jsou filtry z molitanu (používá se do filtrů v akváriích) či plátna. Jakub Kencl doporučuje několik dámských punčoch navlečených na sprchu. Někteří výrobci fotopotřeb nabízejí filtry, které se připojují přímo na vodovodní kohoutek.

Pokud selže filtr nebo pokud jej nemůžeme z nějakého důvodu použít, je možné nechat vodu odstát. Můžeme použít například 5-20ti litrový kanystr, do kterého napustíme vodu a který postavíme alespoň půl metru nad zem. Druhý den můžeme hadičkou (nejlépe pro vzduchování akvárií) většinu vody přepustit do druhé čisté nádoby, aniž bychom nečistoty na dně zvířili (proto to umístění alespoň půl metru nad zem).

Třetí možností je sehnat si vodu čistou, například destilovanou. Při běžné ceně sedmi korun za litr v obchodech by to byl asi drahý špás, ale levnějším zdrojem mohou být společnosti, které si pro svoji potřebu destilovanou vodu vyrábějí nebo jí odebírají levně ve velkém – například obchod v Pasteurově ulici u výzkumného ústavu v Praze 4 Krči, který stáčí destilovanou vodu do přinesených nádob za 1,30 Kč za litr. Dešťovou vodu bych osobně nedoporučoval, v naší atmosféře je množství škodlivých látek a prachu, někdy přivanou větry ze Sahary i písek.

Praní

Nejprve si musíme ujasnit, proč vlastně filmy a papíry pereme:

Cílem praní je zbavit film ustalovače a komplexní soli stříbra – produktů ustalování, které jsou nasáklé v želatině, adhezivních vrstvách, vrstvě zabraňující kroucení filmu a v případném zbytku antihalační vrstvy.

Není-li film či papír v dostatečné míře zbaven těchto látek, objeví se na něm časem neodstranitelné hnědé skvrny. Protože se tedy tyto látky dostávají do emulze při ustalování, řekněme si nejprve něco k této lázni.

Ustalování

Neexponovaný bromid (nebo jodid či chlorid) stříbrný ve vyvolané emulzi na světle černá, proto je nutné ho dostat z emulze pryč. Neexponovaného bromidu je obvykle až 80%. Aktivní látkou ustalovače je thiosíran sodný nebo, u rychloustalovačů, thiosíran amonný. Ten se slučuje s bromidem stříbrným a vzniká postupně thiosíran stříbrný (těžko rozpustný), thiosíran stříbrosodný (těžko rozpustný) a po několika dalších reakcich nakonec stříbrosodný komplex, který už je snadno rozpustný ve vodě a lze jej tedy snadno vyprat. Další působení ustalovače již nemá význam, proto platí: USTALOVAT JEN PO NEZBYTNOU DOBU!

Postup ustalování lze do určité míry vizuálně kontrolovat. Během přeměny bromidu stříbrného na thiosíran stříbrný se rozpouští bílý zákal filmu, až film úplně zprůhlední (tím pochopitelně nemyslím samotný obraz). Další fáze, až do vzniku stříbrosodného komplexu, trvá přibližně stejně dlouho, proto ustálení trvá celkem zhruba dvojnásobek doby, která je zapotřebí k rozpuštění bílého povlaku. Znovu opakuji, že poté již žádné ustalování neprobíhá, další setrvání filmu v ustalovači nemá význam.

Pokud zůstane v emulzi nerozpustný thiosíran stříbrný, rozkládá se na hnědý sirník stříbrný, a proto se na špatně vypraných filmech objeví časem žluté až hnědé skvrny. Dokončení celé reakce probíhá nejlépe v čerstvém ustalovači, proto tedy NEPŘEKRAČUJTE KAPACITU USTALOVAČE! Ta je dána množstvím rozpuštěného stříbra (2g/l), které normálně těžko změříte. Chcete-li mít jistotu, obětujte pár korun a vyčerpejte ustalovač třeba jen z poloviny. Špatně ustálený a vypraný film či papír je jako časovaná bomba. A když vybuchne, je už pozdě. Pokud použijete čerstvý rychloustalovač, snižuje se penetrace ustalovače do filmu či papíru na skutečné minimum.

Druhou možností je dvoulázňové ustalování. První ustalovač je částečně použitý, po zhruba polovině ustalovací doby se film či papír přenese do čerstvého ustalovače, čímž je zaručeno dokončení řetězce reakcí až do vzniku stříbrosodného komplexu. Po vyvolání určitého množství filmů (množství se má opět kontrolovat podle obsahu stříbra), řekněme polovině kapacity, se starý ustalovač vylije, původní čerstvý se posune na jeho místo a namíchá se čerstvá druhá lázeň.

Teď jsem u vás mohl vzbudit dojem, že při ustálování balancujeme mezi nedokonale ustáleným filmem a filmem plným nevypratelného thiosíranu. Tak tomu pochopitelně není. Je lépe držet se na bezpečné straně a klidně ponechat film v ustalovači déle. Thiosíran lze vyprat, po letech zežloutlý film již ale zachránit nelze. Omezení pobytu v ustalovači má význam především u fotopapírů.

U některých filmů nám může způsobit problémy antihalační vrstva, která se vypírá při ustalování. Při krátkém ustálení se nestačí rozpustit a potom zvyšuje hustotu negativu a navíc může působit jako filtr při zvětšování na papíry s proměnným kontrastem. Pokud je zbarvení problémem při zvětšování, je nutné ponechat film v ustalovači déle. Rozpouštění antihalační vrstvy však může probíhat i během praní – pozoruji to například u listového Fomapanu 100. Zda-li vrstvu rozpouští samotná voda nebo pracují zbytky ustalovače, to nevím.

Přerušovací lázeň

Možná se teď divíte, proč zacházím před ustalovač. Někde jsem četl, bohužel to ale nemohu dokázat, že kyselá přerušovací lázeň přímo připravuje emulzi k tomu, aby v ní mohl ustalovač pevněji zachytit. Z tohoto důvodu má být vhodné doplnit kyselou přerušovací lázeň ještě krátkým praním, které sníží kyselost emulze.

Praní filmů

Konečně se dostáváme k samotnému praní. Drtivá většina návodů zmiňuje praní v tekoucí vodě (přesněji bych ho nazval praní v tekoucí vodě s její průběžnou výměnou). Zajímavé je, nakolik se liší doporučené časy. U tak důležité operace je to poměrně velký rozptyl.

délka praní teplota vody průtok vody
Agfa 20 minut
15 minut
6 minut
15 – 20°C
20 – 25°C
20°C
2 – 3 litry za minutu
2 – 3 litry za minutu
6 litrů za minutu
Einhorn [3] 1-2 hodiny
Ephraums [4] 20 minut
Foma 30 minut
20 minut
15°C a méně
nad 15°C
Ilford 5 – 10 minut
Stapt [7] 30 minut

Co literatura zmiňuje méně je skutečnost, že ustalovač je hustší než voda a klesá dolů. Proto má být film orientován emulzí dolů, nebo alespoň svisle. Z tohoto pohledu je obvyklá vývojnice ideální. Zároveň je nutno zajistit, aby se ustalovač nehromadil u dna. Toho se dosáhne buď odtokem ze dna vývojnice (nebo jiné použité nádoby), nebo zastrčením hadice do dutého středového trnu – silný proud vody pak vytéká vrchem a odnáší ustalovač bez ohledu na jeho vyšší hustotu. Přesto je vhodné vývojnici občas vyprázdnit.

Také si musíme dát pozor, aby proud vody kolem filmu nebyl laminární. Pak by v blízkosti filmu vznikla mezní vrstva (v ní směrem k povrchu klesá rychlost tekutiny až na nulu u povrchu) a vypírané látky by nebyly odnášeny pryč, takže vypírání by se velmi zpomalilo. Je nutné zajistit, aby proudění bylo turbulentní, a to přidáním bublinek pomocí perlátoru nebo pomůcky Jobo Cascade.

Pokud nás začne zajímat spotřeba vody, zjistíme, že na jedno praní spotřebujeme (velmi) přibližně kolem 50 litrů vody. Jak toto číslo zmenšit?

Ustalovač a komplexní soli stříbra nasáklé ve vrstvách lze odstranit pouze difúzí. To není žádný chemický proces, ani mechanické “vytlačení” těchto zbytků. Při difúzi se zvolna vyrovnávají koncentrace látek v emulzi a v prací vodě. V ideálním případě se tyto koncentrace vyrovnají úplně. Difúze probíhá v podstatě stejně i v případě, že film vložíme do stojaté vody. Po vyrovnání koncentrací látek v emulzi a prací vodě vyměníme vodu za čerstvou a proces se opakuje. Opět přikládám pár postupů z literatury. Teplota vody má být zhruba 20°C.

Adams [1] 12 lázní
Agfa min. 3 lázně, dostatečně míchat (minimálně pět otočení vývojnice)
Einhorn [3] 10 lázní po 5 minutách
Ephraums [4] 1. a 2. lázeň po 1 minutě, 3. – 8. po 3 minutách – za stálého míchání
Ilford 3 lázně, 5+10+20 otočení vývojnice
Stapt [7] 6-8 lázní, stojatá voda
Žurba [11] ve stojaté vodě min. 5 lázní – 1. – 3. po 4 minutách, 4. a 5. po 8 minutách
6-7 výměn vody po jedné minutě za stálého míchání

Tento způsob není vhodný při použití utvrzovacích ustalovačů.

Nejznámější je zřejmě postup firmy Ilford, která došel v redukci praní nejdále. Takto dosáhnete archivní stálosti a uspoříte minimálně 85% prací vody.

  1. Vyvolejte film ve vývojnici se spirálními cívkami.
  2. Ustálete neutvzujícím ustalovačem.
  3. Po ustálení naplňte vývojnici vodou stejné teploty jako předchozí lázně a otočte vývojnici pětkrát.
  4. Vylijte vodu a nalejte čerstvou. Otočte vývojnici desetkrát.
  5. Vylijte vodu a nalejte čerstvou. Otočte vývojnici dvacetkrát. Vylijte vodu.

Zajímavé je, že Petr Koláčný [5] uvádí pro dosažení archivní stálosti ještě další dvě zopakování páté operace. Také uvádí další krok, který jsem v popisu Ilfordu nenašel – po ustálení se vývojnice rozebere a důkladně omyje, zatímco cívka s filmem se opláchne temperovanou vodou. Ať už pochází toto doporučení od kohokoliv, je rozumné.

Je vůbec možné, aby už po třech lázních byl film vyprán? Představme si, že v emulzi filmu ulpí při přenášení do čisté vody celkem 5 ml předchozí lázně (tedy stále více zředěného ustalovače), že je film prán v celkem 300ml lázně a že koncentrace látek ve vodě a v emulzi se zcela vyrovnají. Následující tabulka uvádí pokles množství ustalovače a thiosíranu. Počítáme s vyšším obsahem thiosíranu 200 g/litr ustalovače. Plocha filmu je cca 0,06 m&sup2.

lázeň zbytek ustalovače
ml
zbytek thiosíranu
g
zbytek thiosíranu
g/m²
snížení praním
krát
ustalovač 5,000000000000000 1,000000000000000 16,666666666666700 1
1. praní 0,083333333333333 0,016666666666667 0,277777777777778 60
2. praní 0,001388888888889 0,000277777777778 0,004629629629630 3 600
3. praní 0,000023148148148 0,000004629629630 0,000077160493827 216 000
4. praní 0,000000385802469 0,000000077160494 0,000001286008230 12 960 000
5. praní 0,000000006430041 0,000000001286008 0,000000021433471 777 600 000
6. praní 0,000000000107167 0,000000000021433 0,000000000357225 46 656 000 000
7. praní 0,000000000001786 0,000000000000357 0,000000000005954 2 799 360 000 000
8. praní 0,000000000000030 0,000000000000006 0,000000000000099 167 961 600 000 000

Jak vidíte, teoreticky by v takovém případě pokleslo každým praním množství vypíraných látek 60x. Po třech lázních by tedy koncentrace thiosíranu poklesla 216000x na 0,00007 g/m&sup2 (pro archivní účely je přijatelné množství thiosíranu 0,01 g/m&sup2, určité stopové množství má dokonce přispívat k trvanlivosti obrazu). Jistě, je to ideální případ, kterého se možná nepodaří v praxi dosáhnout, ale i tak je zřejmé, že tvrzení Ilfordu o dostatečnosti tří lázní má reálný základ.

Pokud se prací voda vyměňuje průběžně, není nikdy schopna absorbovat maximální možné množství vypíraných látek. Praní s dávkovou výměnou vody je tak stejně účinné, ale mnohem víc efektivní než praní s výměnou průběžnou.

Vypírače thiosíranu

Thiosíran a produkty ustalování mají formu aniontů (záporných iontů). Po ustalování je želatina v kyselém prostředí, na její aminoskupiny se váže proton a tvoří tak kladně nabitý povrch. Želatina a thiosíran se tedy vzhledem k opačnému náboji přitahují. Proto potřebujeme dostat želatinu do zásaditého prostředí – tak budou její karboxylové sloučeniny disociovat a vzniknou anionty. Doba praní v těchto lázních je obvykle 2-3 minuty při 20°C za neustálého míchání, koncentrace lázně obvykle 1-2%. Film se nejprve opláchne a potom vloží do roztoku.

Mezi doporučované lázně patří:

  • 1% roztok uhličitanu sodného bezvodého (Agfa 320)
  • 2% roztok uhličitanu sodného bezvodého (Orwo)
  • 1% roztok hydrogenuhličitanu sodného (jedlá soda – zažívací) (opět Agfa 320)
  • 2% roztok hydrogenuhličitanu sodného (jedlá soda – zažívací)
  • 2% roztok siřičitanu sodného

Všechny uvedené látky jsou snadno dostupné.

Nejvíce je doporučován siřičitan sodný, který má s thiosíranem sodným společný kationt, což dále urychluje jeho vyplavování. Zda by se tedy měl po rychloustalovači s thiosíranem amonným použít siřičitan nebo uhličitan amonný, o tom se mnou prostudovaná literatura nezmiňuje.

Praní pak může být zkráceno o 30-50%, Tarabčík [9] uvádí dokonce krátké praní v trvání 2-5 minut. Kodak uvádí také pětiminutové praní. Stroebel [8] uvádí paradoxně dobu praní filmu po vypírači thiosíranu 50 minut. Pravděpodobně se jedná o typografickou chybu – údaj 5 minut by byl v souladu s časem udávaným firmou Kodak.

Kodak Hypo Clearing Agent
Z komerčních prostředků je možné použít Tetenal Lavaquick liquid v jednolitrovém koncentrátu. Stojí zhruba 400 Kč a získáme z něj 20 litrů pracovního roztoku. Jeden litr pracovního roztoku lze použít pro cca 2,5m&sup2, tj. 40 filmů.
Rovněž pro filmy i papíry je určen Kodak Hypo Clearing Agent v prášku za zhruba 300 Kč pro 19 litrů pracovního roztoku. V jednom litru pracovního roztoku lze zpracovat cca 2,5m&sup2, tj. 40 filmů. Kodak vyrábí i balení pro 5l pracovního roztoku, ale to se na náš trh zřejmě nedováží. Podle složení se jedná o zhruba 2% roztok siřičitanu sodného.
Přípravek QW firmy Fuji není dodáván na náš trh. Ilford dodává vypírače Galerie Washaid a Universal Wash Aid, zmiňuje se však o jejich použití pouze u papírů.

Rušiče thiosíranu

Rušiče thiosíranu jsou látky, které likvidují thiosíran tím, že ho oxidují – např. peroxidosírany, látky s aktivním chlórem, peroxid vodíku, peroxid sodný. Příkladem je KODAK Hypo eliminator HE-1, americká norma PH4.32-1980 uvádí poněkud odlišné složení (týká se ovšem stálosti fotopapírů):

KODAK HE-1 PH4.32-1980
voda 500 ml
peroxid vodíku 3% 125 ml 600 ml
čpavek 3% 100 ml 100 ml
bromid draselný 1 g
voda do 1000 ml 1000 ml

Při praní je možné použít vypírače i rušiče thiosíranu.

Praní papírů

RC papíry jsou z pohledu praní v podstatě stejné jako filmy. Jejich podložka je laminována polyetylénem, proto do ní žádné látky neproniknou, podobně jako do acetátové podložky filmu. Výrobci dokonce uvádějí dostatečnou dobu praní v tekoucí vodě v řádech minut, tedy méně než u filmů.

Jinak je tomu u nelaminovaných (barytových) papírů. U nich je kontaminována i podložka a z ní se nečistoty obtížně odstraňují. Proto je dobré nenechávat papír v ustalovači zbytečně dlouho, aby se omezila doba pronikání thiosíranu do podložky. Doba praní polokartónů v tekoucí vodě je zhruba 40 minut, kartónů 60 minut. Použití vypíračů thiosíranu po prvním krátkém opláchnutí zkrátí tuto dobu na polovinu. Jejich použití se pro dosažení archivní stálosti doporučuje, protože z podložky se nečistoty pouhou vodou obtížně odstraňují.

Při praní s dávkovou výměnou vody uvádí literatura obvykle stejný postup jako u filmu, Ephraums [4] uvádí dvanáct pětiminutových lázní.

Pro archivní praní papírů se vyrábí speciální pračky, které mají zajistit správný průtok vody, případně může voda proudit od papíru nejvypranějšího k papíru čerstvě vytaženému z ustalovače. Pračka by měla mít spodní odtok. Ephraums [4] přesto doporučuje nespoléhat se na samotný fakt, že se jedná o myčku pro archivní praní, a kontrolovat, jsou-li splněny podmínky dostatečného průtoku (má zajistit výměnu celé lázně maximálně během pěti minut).

Někdy se uvádí, že dlouhé praní může snímek poškodit. Mně se to nepovedlo ani při tříhodinovém máčení, Ephraums [4] píše, že se emulze začala od filmu odlupovat až po jedenapůldenním praní.

Kontrola obsahu thiosíranu

Je samozřejmě dobré, když si můžeme ověřit, je-li zbytkové množství thiosíranu dostatečně nízké. Bohužel, chemikálie pro dostatečně citlivé testy nejsou běžně dostupné. Můžeme si ovšem připravit test prací vody, který nám může ukázat, že praní bylo nedostatečné. Testovací roztok má následující složení (nalezl jsem čtyři varianty):

A B C D
manganistan draselný (hypermangan) 0,1 g 0,1 g 1,2 g 1,0 g
hydroxid sodný 1,0 g 2,4 g
uhličitan sodný bezvodý 20g 1g
voda do 1000 ml 1000 ml 1000 ml 1000 ml

Testovací roztok se přidá k prací vodě ve zkumavce (prameny uvádějí množství od několika kapek až do stejného množství, jako je testovaná voda). Zežloutnutí během 20-30 vteřin svědčí o nepřípustném obsahu thiosíranu. Je dobré dělat paralelně test s čistou vodou.

Můj postup zpracování filmu

Jako konkrétní praktický příklad uvádím vlastní postup – pravděpodobně světově největší prací paranoiu:

1. vyvolání
2. kyselá přerušovací lázeň
4. ustalování
5. opláchnutí vyvojnice a cívky s filmem
6. praní – 20 otočení vývojnice
7. vypírač thiosíranu – 2 minuty
8. praní – 20 otočení vývojnice
9. praní – 20 otočení vývojnice
10. praní – 40 otočení vývojnice
11. praní – 60 otočení vývojnice
12. praní – 80 otočení vývojnice
13. praní – 100 otočení vývojnice
14. praní – 120 otočení vývojnice
13. (15.) smáčedlo

Vodu na praní mám připravenu v třílitrovém kanystru, temperuje se spolu s ostatními lázněmi. Spotřebuji zhruba 300ml vody na film a praní. S praním končím, když vodu spotřebuji (proto jsou poslední dvě uvedená praní graficky odlišená). Vývojnici ve skutečnosti neotáčím, protože můj Plastimat po opětovném zašroubování teče, ale čvachtám cívkou na trnu nahoru a dolu, jako když šlehám šlehačku ručním šlehačem. Po každém praní nechám film ještě minutu stát, ať má difúze klid na práci.

Jako vypírač thiosíranu jsem používal Kodak Hypo Clearing Agent, ale kombinace “vysoká cena – velké balení (první a jediná fotochemie, kterou jsem se rozhodl rozdělit na menší díly) – malá trvanlivost” mě vede k rozhodnutí vlastního míchání zřejmě siřičitanu sodného, případně hydrogenuhličitanu sodného (soda bicarbona proti pálení žáhy).

Postup používám už zhruba sedm let a negativy jsou zatím bez problémů, vypírač thiosíranu jsem přidal zhruba před dvěma lety.

Použitá literatura

[1] Adams A., The Negative, Little, Brown & Company, 1997, ISBN 0-8212-2186-8
[2] Baier W., Základy fotografie s návody k vlastním pokusům, SNTL, 1957
[3] Einhorn E., Základy fotografie, Orbis, 1962
[4] Ephraums E., Creative Elements: Darkroom Technics for Landscape Photography, Amphoto Books, 1997, ISBN 0-8174-3716-9
[5] Koláčný P., Praní filmů rychle a úsporně, Fotografie Magazín, str. 46
[6] Macek J., Paspa K., Fotografický receptář pro černobílou fotografii, SNTL, 1958
[7] Stapt H., Fotografická praxe, SNTL, 1959
[8] Stroebel L., Compton J., Current I., Zakia R., Basic Photographic Materials and Processes, Focal Press, 1990, ISBN 0-240-80026-5
[9] Tarabčík R., Optimální ustalování a praní, Fotografie Magazín, str. 43
[10] Tomášek Z., Fotografické chemikálie, Merkur, 1982
[11] Žurba J. I., Kratkij spravočnik po fotomatěrialam, Iskusstvo, 1987

Napsat komentář