Roupov

Je hodně hradů navzájem si podobných. Dnešní tip nás však zavede na hrad, jehož zcela netypická a jinde v Čechách nevídaná dominanta mu dává mezi zříceninami velmi výjimečné místo…

Roupov je zřícenina gotického hradu vypínající se nad stejnojmennou obcí v okrese Plzeň – jih. Obec lze najít snadno – leží (téměř) na přímce spojující Plzeň a Klatovy; dalším orientačním bodem jsou Přeštice (kde je mimochodem velmi zajímavá barokní bazilika od stavitele K. I. Dienzenhofera). Do Roupova lze cestovat samozřejmě autem, může být však také cílem pěšího nebo cyklistického výletu. Ze silnice č. 27 (Plzeň – Přeštice – Klatovy) odbočíme v obci Borovy na Vřeskovice a poté na Roupov. Ve Vřeskovicích je poněkud záhadné značení – v jednom směru je cesta na Roupov označena, z jiného ne; místní lidé případně rádi poradí… Parkovat se jistě dá všude tam, kde to není zakázáno – v případě cesty na hrad je asi nejlepší variantou plácek u kaple (napravo od silnice, ještě před vlastní obcí); cesta na hrad přímo naproti kapli je totiž opatřena zákazem vjezdu. Parkování jakožto i vstup na hrad je zdarma (cedule na bráně praví, že prohlídka hradu je na vlastní nebezpečí návštěvníků, což lze ostatně tvrdit i o parkování).

Orientační tabule

Hrad Roupov pravděpodobně vznikl již ve 13. století, přesnější zprávy ale nemáme. O člověku s komickým jménem Držka (někdy uváděn jako Držek) z Roupova však existují zprávy již z roku 1250 – a pokud někdo měl jméno podle sídla, muselo toto samozřejmě existovat (není však jisté, zda se jednalo o obec nebo hrad). Za vlády Něpra z Roupova (jméno o tom nesvědčí, ale pravděpodobně jde o jiný rod – genealogii pánů z Roupova totiž nelze zcela jednoznačně vysvětlit), vysokého úředníka arcibiskupa Jana z Jenštejna, byl v letech 1380 – 1393 hrad zcela přestavěn do podoby pozdně gotického sídla; jeho předchozí podobu neznáme. V době husitských válek byli majitelé hradu na straně kališníků, tudíž hrad nebyl obléhán ani zničen. Přesto – nebo možná právě proto – dal později Jan z Roupova, hofmistr krále Jiřího z Poděbrad, své sídlo opevnit. Vznikly dvě bašty (polokruhová a polygonální) a zejména mohutná kulatá věž o průměru 17 metrů stojící na skále, jež byla součástí hradebního systému.

Kaple u hradu

Palác

Další velké úpravy proběhly za Jana Netolického na samém konci 16. století. Tato renesanční přestavba dala hradu definitivní podobu a právě v jejím rámci vznikla i dnešní dominanta – zcela unikátní komín hradní kuchyně (hradní pánové údajně holdovali dobrému jídlu, a tak splnili přání svého kuchaře, jenž chtěl mít v kuchyni ohniště takových rozměrů, aby na něm bylo možno péct celého vola). Komín je maličko nachýlen na levou stranu (při pohledu od paláce); otázkou je, zda byl takto postaven, nebo se nachýlil až později… Renesanční přestavba také přinesla zvýšení komfortu obytných částí – palácové místnosti dostaly nová přepychová kamna a další výzdobu (Bohuslav Balbín ocenil výzdobu jednoho sálu na 1000 tolarů). Rod majitelů však neunesl finanční tíhu takto náročné přestavby, a tak byl Roupov roku 1607 prodán pánům z Klenového. Pohromou pro hrad i obec pod ním byla – stejně jako pro mnoho hradů a sídel – třicetiletá válka. Roupov byl baštou proti Švédům, což se stalo osudným zejména městečku v podhradí, jež bylo zcela vypáleno a zničeno. Ještě v 18. století byl hrad obýván, ale v roce 1817 je již připomínán jako pustý. Z kamenů, z nichž byl hrad postaven, byla později vybudována blízká sýpka; ruiny hradu byly také využívány jako zdroj stavebního materiálu pro blízké obce (např. Merklín), což je obvyklá věc, která postihla mnoho českých hradů.

Vnitřek komína

Věž (v pozadí komín kuchyně)

O kuchyni, respektive o jejích kuchařích, se traduje tato pověst:
Na hradě vařil starý kuchařský mistr a ve veliké kuchyni měl mnoho pomocníků. Jeden z nich – pocestný, který v kuchyni krátce pracoval a udivoval všechny svým umem – se v den, kdy se měli péct slavíci, beze stopy ztratil. Když starý kuchař umíral, jeho posledním přáním bylo, aby nalezli onoho šikovného kuchaře; jen on prý je schopen dále pokračovat v přípravě daleko vyhlášených delikátních jídel, jen on prý zná tajemství některých receptů, které mu starý kuchař svěřil. Poté starý kuchař zemřel. Hradní pán vyslal posly, aby onoho muže našli, ti se však vrátili s nepořízenou. Po nějakém čase se o místo hradního kuchaře ucházel nový kandidát a svůj um prokázal již první večeří. Byl přijat a dále připravoval výborné pokrmy, z nichž některé znal a uměl jen starý kuchař. Hradní pán se brzy dovtípil, že nový kuchař je onen ztracený pomocník, kterého nemohli najít. S ním také přišla na hrad jeho žena, která uměla výborně vyšívat, což také naučila hradní paní.

Komín

Nádvoří

Zachovaná klenba

Nejzachovalejší částí dnešního Roupova jsou budovy předhradí z 15. století – jsou však soukromým majetkem, slouží k bydlení a jsou tudíž nepřístupné. Z hradu se zachovaly ruiny všech částí – tedy (kromě kuchyně a komína, což vlastně ruiny nejsou) zbytky tří křídel paláce, z nichž v severním jsou přízemní klenuté místnosti a sklepy. Po hradě se lze volně pohybovat prakticky všude, lze vstoupit i do proslulé kuchyně. Areál je volně přístupný stále, nejlepší dobou pro návštěvu se zdá být jaro nebo podzim; v létě je jednolitá zeleň pokrývající téměř celý hrad poněkud unylá… V současné době (duben 2006) je jedno křídlo paláce obestavěno lešením a v celém areálu podle všeho probíhají jakési záchranné práce. Podle některých kritiků jsou to však práce velmi necitlivé, neboť je při nich hojně používán beton (toho si ostatně nelze nevšimnout), který samozřejmě na hradě nemá co dělat. Údajně na hradě pracuje (pracoval?) také jakýsi archeolog, který prý objevil další část hradu – donjon (tj. obytnou věž), který není dosud na žádném plánku hradu. Tyto zprávy však berme jen jako zajímavou (a neověřenou) spekulaci.

Tentokrát jsem pro fotografování zvolil digitální zrcadlovku. Měl jsem s sebou dva objektivy – základní zoom AF-S DX Nikkor 18–70mm (ekvivalentní ohnisko pro kinofilm je 27–105mm) a ultraširokoúhlou Sigmu 10–20mm EX DC HSM (eq. 15–30mm). Tento rozsah ohniskových vzdáleností plně vyhovuje, teleobjektivem fotografuji vcelku málo a na Roupově jsem ho nepoužil, ačkoli jsem ho s sebou také měl. Dále se hodí mít s sebou blesk (v kuchyni je tma a ani se stativem toho mnoho nepořídíte); stativ se samozřejmě neztratí, ale není nutností. Pokud budete fotografovat na film, doporučil bych spíše jemnozrnný materiál, protože zdi mají dost zajímavou strukturu a zrnitý materiál (nebo také vyšší ISO na digitálu) je nedokáže příliš dobře zachytit. Roupov může být zajímavý také v černobílém podání, ale ve slunečných dnech je rozsah jasů a stínů dost extrémní, takže by pro černobílé fotografování byl lepší den, kdy je mírně pod mrakem. Mnozí asi budou oponovat, ale přílišné jasové rozdíly a čistá „vymetená“ obloha černobílé fotografii moc nesluší (není to žádné pravidlo, jen můj názor). Rovněž může být zajímavé fotografovat hrad v zimě – tady bych naopak černobílou fotografii preferoval.

Technika: digitální zrcadlovka Nikon D70 (nastaveno ISO 200), objektivy AF-S DX Nikkor 18–70mm f/3.5–4.5G IF-ED a Sigma 10–20mm f/4–5.6 DC EX HSM, blesk Sigma EF-500 DG ST iTTL, UV filtr Kenko MC.
Mapa: PJSoft InfoMapa 9.0