Trošku rozvláčnější úvod

Zatím jsme přinesli recenze širokorozsahových univerzálních objektivů, které se setkaly s poměrně příznivým ohlasem. Protože následovala řada dotazů a přání ohledně širokoúhlých objektivů, domluvili jsme se s místními zastoupeními či kamarády a přinášíme další recenzi, opět věnovanou objektivům určeným (s jedinou výjimkou) výhradně pro digitální zrcadlovky. Jak jsem napsal u poslední recenze objektivu Tamron 18-200mm ve variantě pro Nikon, vysloveně srovnávací snímky nečekejte, neboť část objektivů měla bajonet Canon a část bajonet Nikon. A protože příslušný Nikon D70s měl rozlišení 6 mil. bodů a můj Canon EOS 350D pak 8 mil. bodů, budu od sebe tyto varianty v určitých částech textu oddělovat a odděleně jsou vytvořeny také porovnávací výřezy pro objektivy s bajonetem Canon a Nikon. Ve výsledku sice není možné porovnání výsledků všech objektivů, nicméně lze si udělat alespoň základní představu o jejich ostrosti či chování při různých clonových číslech.

Mimochodem, ohledně psaní recenzí na objektivy se dostávám do poněkud zvláštní situace. Nevidím smysl ve fotografování desítek snímků, kdy rozdíly jsou minimální a čtenář je v podstatě utlučen objektivně-subjektivními argumenty, s kterými ve výsledku stejně nedostane odpověď, jaký objektiv je ten „nejlepší“. K tomu totiž nelze dospět nikdy. Sám docházím k obecnému konstatování, které je sice všem jasné, přesto ho neradi slyší. Totiž, že ten nejlepší objektiv z daného výběru zpravidla bývá stejné značky, jako tělo fotoaparátu. A tak v této recenzi by byl vítězem Canon u Canonu a Nikkor u Nikonu. Jenže realita je daná našimi finančními možnostmi a zrovna tyto objektivy patří mezi nejdražší. A proto si za cenu akceptování, řekněme rozumných kompromisů, pořizujeme objektivy levnějších proveniencí. A čím déle recenze píši (na Paladixu jsme je dlouho dělat nechtěli), tím více si uvědomuji, že za stejné peníze dostanete srovnatelnou službu. Jinak řečeno, budu si stát za tím, že vysloveně špatný objektiv zde neexistuje. Navíc mi přijde, že na rozdíl od kinofilmového světa, se tady příliš velké rozdíly nekonají a „značka-neznačka“ se rozlišuje čím dál tím hůře.

Objektivy popisované v článku

Ano, ohnisko 10 alias 16 mm dává příjemné možnosti experimentování ...

Když jsem ten fotografický batoh naplněný objektivy a jedním tělem Nikon donesl domů, trochu mě zamrazilo. Za prvé toho bylo na jednoho docela dost, za druhé doba, kdy byla Praha bezpečným městem již dávno minula a já se po ní měl v podstatě courat s „malým autem na zádech“. Snad proto jsem o víkendu přiložil ještě jedno fotografické tělo, svůj Canon 350D a vyrazil ven. Byl slunečný den a tak všechno přímo svádělo k tomu, vyzkoušet objektivy i z hlediska odolnosti proti reflexům se sluncem v záběru, neboť u širokoúhlých objektivů to není až tak neobvyklý stav. Ne všechno se povedlo k plné spokojenosti, ale snad vám recenze dá alespoň obecný náhled na současnou nabídku širokoúhlých objektivů pro DSLR.

Předem musím sdělit, že kvalita všech objektivů bez výjimky překvapila, protože všechny dávaly velice slušné výsledky. Bohužel jsem nucen i podotknout, že ty nejdražší naopak svou cenou neodpovídaly tomu, co bych od nich očekával.

Pár technických dat

Jak bylo testováno, jak to dopadlo

Široké ohnisko a bajonet Nikon

Protože jsem tentokrát mínil uspokojit požadavky na výřez blízko středu a alespoň jednoho krajního místa snímku, volil jsem námět tak, aby jeden výřez pokryl běžné místo snímku s nějakou strukturou, na kterou je zaostřeno (poskytuje představu o ostrosti), a druhý jemnou strukturu proti výrazně světelnému pozadí (poskytuje představu o podání jemných kontrastních struktur, rozostření a chromatické vadě). Z obou výřezů lze pak získat představu, jak se bude objektiv chovat, ovšem výřezy mají měřítko 1:1. Pokud budete dělat fotografie s rozměrem 20x30 cm či 30x40 cm, berte minimálně chromatickou vadu jednotlivých objektivů s nadhledem. Pokud vám vadí, prostě ji v nějakém grafickém programu odstraňte.

Široké ohnisko a bajonet Canon

Další záležitostí jsou reflexy vzniklé při přímém umístění slunce do záběru, případně za situace, kdy je ve snímku větší plocha s výraznějším jasem, tedy plošným protisvětlem nebo sluneční paprsky zasahují z boku čelní čočku a svítí dovnitř objektivu, ale ne na čip. Pokud fotografujete jemnější strukturu (třeba větve proti obloze, mrakům, atd.), dochází ke ztrátě nejjemnějších detailů, k tzv. přezáření. To samo o sobě nemusí být problémem, protože se dá drobným zacloněním zpravidla omezit, mnohem větším problémem jsou reflexy. Pokud je na snímku reflex ve formě menšího ostrého bodu, je poměrně snadno odstranitelný a nemusí nijak vadit. Další variantou jsou protáhlé reflexy jdoucí úhlopříčně snímkem, pokud zůstávají ostré, můžete je s trochou snahy odstranit rovněž, pokud se ovšem rozptýlí po ploše snímku, je snímek nepoužitelný.

"Dlouhé" ohnisko a bajonet Canon

U snímku se sluncem v záběru jsem udělal chybu, díky které jsem se rozhodl dát do této recenze co se reflexů týká pouze objektivy s bajonetem Canon. Nebyla totiž plně modrá obloha, ale lehce pokrytá mraky, s čímž jsem počítal. Jenže během těch pár minut, kdy jsem srovnávací snímky fotografoval (měnil jsem tělo i objektivy), přešel silnější mrak a do té chvíle bodově prosvítající slunce se změnilo na plošné. Což na LCD panelu zrcadlovky moc nevidíte. Takže nikonistům se tímto omlouvám a budou mi v tomto bodě muset maličko důvěřovat. Takže, Nikkor má menší reflexy než Canon, jednoznačně, Tamron sice horší, ale pořád výrazně menší než obě Sigmy.

Jinak si dovolím poznámku mimo tuto recenzi, která snad nevyvolá plamennou diskuzi. Se sluncem v záběru, podle mého názoru, měří v matrixu Nikon úplně jinak než Canon a to výrazně lépe. Upřednostňuje totiž menší přesvětlení, takže snímky jsou subjektivně tmavší a celkově méně vypálené. Rozdíl jasů samozřejmě dynamický rozsah čipu nepokrývá ani v jednom případě.

Reflexy se sluncem v záběru, evidentní je jiné měření u Nikonu, otazníky označují snímky s omezenou vypovídací hodnotou

Samozřejmě, realita je odlišná a můj „test“ reflexů lze snadno zpochybnit, protože vždycky záleží na souhře všech parametrů – clony, ohniska, zdroje světla a jeho polohy. Na druhou stranu existuje mnohem závažnější problém se širokoúhlými objektivy, o kterém se k mému překvapení zas tak moc nehovoří. Tou je kupodivu zcela obyčejná nečistota na čočkách, která u standardních zoomů nebo teleobjektivů v podstatě nehraje nijak zásadní roli. Jenže tady ano a smítka prachu byla na výsledném snímku viditelná i při plně otevřené cloně, a to i ta na přední čočce. Při použití největší clony pak snímek vypadal, jako kdyby byl pořízen při rojení včel. To je nezanedbatelná maličkost, protože pokud požadujete maximálně dokonalý snímek, je potřeba mít čistý objektiv včetně jeho poslední čočky, a to neustále.

Další záležitostí je odraz světla od zadní čočky zpátky k čipu a naopak, který je u standardních a dlouhých objektivů sice viditelný, ale nikoliv tak výrazně. Aby nedošlo k mýlce, tohle je sice velmi slabé místo fotografování u digitálních zrcadlovek všeobecně, nicméně se projevuje jen pro bodové světelné zdroje, typicky při umístění slunce do záběru. Zatímco u běžných objektivů jsem ho nepokládal za důležitý, tady mě překvapil. Široké objektivy totiž mají zadní čočku, tedy tu poslední, relativně blízko čipu, v podstatě nejblíž ze všech objektivů. A protože čip není matný jako film (respektive nikoliv vlastní čip, ale IR a další vrstvy předřazené vlastnímu čipu), nějaký odraz tam prostě být musí.

Ještě bych rád podotknul, že s výjimkou odrazu od čipu, který je jednoznačně charakteristický pro digitální zrcadlovky, všechny ostatní vlastnosti objektivů jsou naprosto stejné u filmu i čipu. Mohu ukázat dost slušné množství diapozitivů Provia 100F fotografovaných objektivem Canon EF 20-35mm f/3,5-4,5 USM, které mají krásnou chromatickou vadu, samozřejmě viditelnou jen při velkém zvětšení. Takže co bylo je dál, akorát záznamové médium je jiné. Nepřijde mi kvalita uvedených objektivů proti kinofilmovým variantám nijak degradující, vždy lze najít hodnotu clony, při které bude snímek maximálně ostrý. Reflexy u slunce v záběru budou problém vždy a všude. Nic víc, nic míň.

Konečné shrnutí

Pokud bych měl vzít výsledky letem světem ze svého pohledu, dostanu tak trochu zmatečný pohled na řadu zcela odlišných vlastností. Vezmu to podle abecedy:

	Canon EF-S 10-22mm f/3,5-4,5 USM (27.718,- Kč) Velmi příjemný objektiv poměrně zvláštní konstrukce, který vypadá jako starší poctivá kovová provedení, nicméně podle váhy je zřejmě plastový. Z mého pohledu má nejhorší poměr cena/výkon, jinak řečeno, jeho cena je přemrštěná a osobně nevidím důvod, byť jsem velkým příznivcem této značky, proč si ho za ty peníze kupovat. Reflexy se sluncem v záběru jsou relativně ostré (závisí to na použité cloně) a tedy z digitálního snímku snadněji odstranitelné. Z objektivů s bajonetem Canon mi přišel nejlepší, s minimální chromatickou vadou, na druhou stranu s vůbec největším odrazem od čipu. Při plně otevřené cloně je snímek velmi měkký až rozostřený, je potřeba přiclonit. Nemám k němu žádné podstatné výhrady, jen nejsem za nápis Canon na čelní přírubě ochoten dát tak vysokou cenu. Nehledě že, na rozdíl od všech ostatních objektivů, si k němu sluneční clonu budu muset za další nemalý peníz dokoupit, čímž se jeho cena skoro srovná s dále uvedeným Nikkorem. Tohle považuji za naprosto barbarské chování, protože tady je clona spíše nutností a všechny ostatní značky mi ji prodají rovnou s objektivem.
	Nikkor AF-S DX 12-24mm f/4,0 G ED (29.990,- Kč) Tady asi canonisty překvapím (patřím mezi ně), ale začínám tak trochu chápat, proč nikonisté neradi přecházejí na jinou značku. Objektiv je jednoznačně lepší než konkurenční Canon, je nejen ostřejší, ale také trpí minimální ztrátou ostrosti při použití maximální clony, navíc i případná ztráta detailů v silnějším protisvětle je nižší. Navíc je ostrý i při plně otevřené cloně, což Canon není ani náhodou. Reflexy jsou srovnatelné s Canonem, odraz od čipu je minimální. Jedinou nectností je drobná chromatická vada. Není co dodat, tady nemám jedinou podstatnou výhradu a mohu nikonistům jen tiše závidět. Je sice nejdražším ze všech, ale od Canonu se cenou odlišuje tak málo (jak uvedeno výše, Canon je dodáván bez sluneční clony), že je to jen prosté konstatování faktů.
	Sigma 10-20mm f/4,5-5,6 DG HSM (17.990,- Kč) Rozumný objektiv za nerozumné peníze, s vůbec nejhoršími reflexy ze všech. Ty jsou rozprostřeny po celém snímku a vliv clony na jejich vzhled není moc výrazný. Z digitální fotografie jsou složitě odstranitelné a je nutné dávat pozor, aby slunce do objektivu nesvítilo. Osobně mě překvapilo, že z dílen Sigmy vylezlo tak svérázné řešení, protože o nějakých kvalitních antireflexních vrstvách lze s úspěchem pochybovat. Pokud budete důsledně používat sluneční clonu a dávat pozor na sluneční paprsky zasahující přední čočku, je objektiv bezproblémově použitelný. Přesto je ztráta kontrastu při větším protisvětle výrazná a proto bych ho zařadil za Canon, Nikon, Tamron i Tokinu.
	Sigma 12-24mm f/4,5-5,6 DG HSM (25.990,- Kč) Sporný objektiv pro digitální zrcadlovku, pokud ho nechcete zároveň použít na kinofilmovou, díky extrémně vypouklé přední čočce. Jinak řečeno, na běžné filtry zapomeňte, včetně těch přechodových, tady pomohou jen želatinové. Čočka je vystavena slunečním paprskům, reflexy kupodivu nebyly tak výrazné, jak jsem si myslel, na druhou stranu ve snímcích byla spousta drobných reflexů, které jsem při fotografování vůbec nezaregistroval, až při zpracování v počítači. Sluneční clona je ve skutečnosti dvoudílná, klasická „vykousaná“ a pomocná, ve formě kruhového pásku, která jde použít pouze do určité hodnoty ohniska, než dojde k vinětaci. Pokud vlastníte jen digitální zrcadlovku, je jeho pořízení neadekvátní užitným vlastnostem, kompromis je tady příliš velký. Rovněž jeho cena je poněkud přemrštěná, v podstatě na úrovni originálního Canonu, možná díky HSM ostření, které je skoro stejně rychlé a tiché jako originální USM. Nicméně Canon to opravdu není. Nerad bych tady působil dojmem, že daný objektiv shazuji, není tomu tak. Pro kinofilmovou zrcadlovku poskytuje fantastický rozsah ohniska a za něj bych mu jeho vady bez jakýchkoliv výčitek odpustil. Jen ho prostě pokládám za nepříliš vhodný k zrcadlovce digitální.
	Tamron 11-18mm f/4,5-5,6 SP AF Di II (16.999,- Kč) Zvláštní objektiv, v duchu přemítám nad tím, jestli je to pečlivě vybraný prezentační vzorek nebo běžná sériová výroba. Objektiv poskytuje i při plně otevřené cloně ostré snímky, má naprosto minimální chromatickou vadu a tak bych ho zařadil mezi příjemná překvapení s překvapivou a neočekávaně vysokou kvalitou. Chování se sluncem v záběru není nic moc, reflexy jsou poměrně ostré, ovšem výrazně menší než u obou objektivů Sigma. Každopádně, jestliže jsem tento objektiv předem zařadil na poslední místo všech zúčastněných, tiše jsem se mu omluvil a zařadil ho před obě Sigmy a nejspíš by si zasloužil místo na úrovni Tokiny, ne-li, díky skoro nulové chromatické vadě, před ní. Jediné, co mi nějak nesedne, je technické zpracování, to je ovšem ryze subjektivní záležitost nemající s kvalitou optiky co dělat.
	Tokina 12-24mm f/4,0 IF DX (14.900,- Kč) byl tak trošku můj favorit, neboť robustní konstrukce spolu s rozumnou optikou dávají slušné výsledky za příznivou cenu. Osobně jsem příznivcem pevné konstrukce spojené s kvalitní optikou a tenhle objektiv mé představy splňuje. Jeho reflexy se sluncem v záběru jsou výrazné, ale faktický svit na přední čočku bez slunce v záběru nezpůsobuje problémy. Měl jsem ho od kamaráda několikrát zapůjčený a opticky mi více než vyhovuje, nedržel jsem ho tedy v ruce poprvé. Přesto musím zmínit jedno slabé místo a tím je bezkonkurenčně největší chromatická vada ze všech objektivů této recenze na nejšírším ohnisku, u delších ohnisek je výrazně menší. Přesto mi nepřišla tak velká, aby podstatně omezovala kvalitu výsledných fotografií, ani u velkých formátů. Navíc, možná díky cloně s největším počtem lamel, na mě snímky z Tokiny vždycky působily nějak jinak. Uznávám, že je to velmi subjektivní hodnocení, nicméně je to prostě tak. Vše doplňuje rozumná cena, která je ze všech objektivů nejnižší.

Skoro poslední slovo - neberte výše uvedený text jako úplně vypovídající, je samozřejmě subjektivní. Jednu věc však lze konstatovat bez uzardění, kvalita naprosto všech uvedených objektivů byla mnohem vyšší, než jsem vůbec očekával a vysloveně špatný mezi nimi nebyl. Příjemná byla rychlost ostření u Canonu, Nikkoru a Sigmy (USM a HSM), Tamron a Tokina jsou pomalejší, nicméně u širokého ohniska to nemusí být zas tak velká vada. Mým favoritem se stala Tokina, Canon mi sice přijde lepší, ovšem stojí výrazně více a to je na můj vkus rozdíl neodpovídající „nárůstu“ kvality. V hlavě však hlodá sklo s nápisem Tamron, neboť tahle značka, zpravidla hodnocená jako nic výrazného, se v tomto případě stala pověstnou štikou v rybníce. O Nikkoru jako canonista nemluvím, na své fotografické tělo bych ho nedostal. Pro nikonisty je pořadí stejné, Nikkor jednoznačně první, následuje překvapení jménem Tamron, dále Tokina a na posledním místě Sigma.

Závěr

Bude možná překvapivý, ani jeden ze značkových objektivů Canon a Nikon neobhájil, podle mého názoru, požadavky výrobce na cenu, ani jeden z nich neposkytl bezkonkurenční výsledek. Canon je na plně otevřenou clonu až příliš měkký a v silném protisvětle má vyšší ztrátu detailů než například Tokina, Nikon je proti Canonu výrazně lepší, nicméně má drobnou chromatickou vadu a drobet větší ztrátu detailů než například Tamron. Toto konstatování neberte jako dogma, testovací podmínky zdaleka nebyly exaktní, nicméně je více než evidentní, že „neznačkoví“ výrobci těm „značkovým“ docela slušně šlapou na paty, co se optické kvality týká. Na druhou stranu rychlé ostření a dlouhodobá mechanická odolnost jsou jednoznačně doménou výrobců značkových a při častém používání je právě tohle dostatečný argument, proč si jejich objektivy pořídit.

Pochválil jsem Tamron i Tokinu, jen u Sigmy nevím, co s tím. Reflexy a případná ztráta kontrastu při silnějším protisvětle patří mezi „stálice“ vlastností těchto objektivů a tak si nejsem jistý, jestli bych po nich sáhnul. Přece jen mi přijde vypouklá čočka jednoho typu příliš zranitelná a před paprsky neuhlídatelná, u druhého je sice čočka normální, nicméně dopad slunečních paprsků rovněž nemá v lásce a případná ztráta kontrastu je také dost výrazná. Tj. pokud bych si měl osobně vybrat a nevolil bych objektiv stejné značky jako má tělo, volil bych mezi Tamronem a Tokinou. Pro případné kritiky – Sigmu 18-50mm f/2,8 EX používám jako základní objektiv, takže nějakou osobní averzi zde nehledejte. Prostě si myslím, že je druhá v pořadí. Mimochodem, Sigma má s protisvětlem problémy u všech širokoúhlých objektivů, které vyrábí, včetně těch starších. Zřejmě nedokázala dostat antireflexní vrstvy a materiál čoček na úroveň ostatních výrobců.

Optimální objektiv, jak známo, neexistuje, každý má nějaké pro a proti. Mě osobně by se líbil hybrid vyrobený u Nikonu, s chromatickou vadou na úrovni Tamronu, mechanickou konstrukcí podobnou Tokině, zaostřováním typu USM a samozřejmě s nápisem Canon (aby pasoval na můj EOS 350D). Je otázkou, zda ho někdy někdo vyrobí. A tak je třeba se dívat na tuto recenzi, bez emocí a s humorem.

Poznámka ke snímkům: dané obrázky jsem poskládal v programu Corel PhotoPaint 8, předchozí zpracování a doplnění textem proběhlo v programu Zoner 8. Ostrost na nich nemusí být exaktní, snímky neproběhly naprosto žádnou úpravou křivek, jasu či kontrastu.