Stručný přehled zrcadlovek Pentax s ručním zaostřováním

Článek bude uspořádán po produktových řadách, časová posloupnost tím bude občas narušena, ale přehlednosti to prospěje. Zabývám se výhradně modely pro objektivy s bajonetem K, tedy zhruba od roku 1975. Starší Pentaxy se závitem M42×1 by si podobný přehled také zasloužily, podklady pro něj ale k dispozici bohužel nemám.

Řada K

Zhruba od roku 1975, poslední modely se přestaly vyrábět kolem roku 1984. Typickým znakem přístrojů je dost robusní a těžké tělo, váha je okolo 620 gramů.

K2 je model s elektronickou závěrkou a časovou automatikou. Pro dnešní dobu mi nepřipadá moc zajímavý a koupi bych asi neradil. Existovala i verze K2 DMD s možností připojení převíječe. Rovněž tak se mi nezdá model KM, ten je mechanický, ale odrazuje mě od něj CdS odpor jako měřící článek. CdS odpory totiž podléhají stárnutí a tady by se to už možná projevilo, přece jen je to už skoro 30 let...

Mnohem zajímavější je ale model KX. Opět plně mechanická zrcadlovka, závěrka je plátěná s nejkratším časem 1/1000s a 1/60s synchročasem. Proti KM jsou tu ovšem dva podstatné rozdíly. Za prvé expozimetr už používá Si fotodiodu a navíc má KX funkci MLU, tj. sklopení zrcadla před snímkem. Vzhledem k mé zálibě v makrofotografii jsem svého času vážně koketoval s tím, že bych si kvůli MLU nějaký KX obstaral jako specializovaný přístroj pro stativové účely.

A pak je tu ještě K1000. To je něco podobného jako KX, bohužel ale bez MLU a kontroly hloubky ostrosti. Na rozdíl od zbytku řady K se ovšem vyráběl VELMI dlouho, do roku 1997. Proto se o koupi dá uvažovat, bývají v poměrně dobrém stavu. Navíc byl postupem času dost odlehčen, až na 520 gramů.

Řada L

Jediný člen, ale naprostá superbomba - Pentax LX. Nebudu to protahovat, podle mě je to žhavý kandidát na označení "nejlepší MF SLR v historii". V čem je ten zázrak?

LX je v podstatě obdoba Nikonu F3. Tedy výměnné hledáčky a matnice, nejkratší čas závěrky 1/2000s, synchro 1/75s. MLU, DEP, možnost vícenásobných expozic, připojitelný převíječ i rychlý motor (5 obr./s). Nechybí ani TTL měření pro blesk. Kouzlo a naprostá výjimečnost LX je v tom, že závěrka je elektromechanická. To znamená, že máme sice k dispozici elektronické řízení a časovou automatiku, ale přitom časy 1/75s - 1/2000s a B pracují plně mechanicky i bez baterie. Takováto kombinace se vyskytla jen u naprostého minima fotopřístrojů, osobně jsem se s tím setkal už jen u Canonu F-1N.

To není všechno - další zajímavostí je měření expozice IDM, tj. odrazem od filmu. V praxi to znamená rozsah dlouhých časů až do 125s. A k tomu ještě výborná robustnost, skvělá kvalita matnic atd. Jak už to tak bývá, vadou na kráse je cena, v bazaru jsem se s LX ještě nesetkal pod 13000 korun.

Řada M

Znakem je proti řadě K menší hmotnost (420 - 495g), s výjimkou MX jsou závěrky výhradně kovové elektronické. Měřící čidla jsou Si nebo dokonce Ga diody.

Začnu u mechanického MX. Dá se o něm říct něco podobného jako o KX. Nemá MLU, ale zase má výměnné matnice. Navíc k němu lze připojit poměrně rychlý motor a je lehčí. MX nemusí být k zahození jako druhý přístroj.

Teď něco horšího: MV (1979), MG (1982) a ME (1977) nestojí za moc. Pocházejí totiž z období oslnění automatikou, a tak mají pouze časovou automatiku bez možnosti manuálního nastavení. Vzhledem k tomu, že nevynikají ani ničím jiným, bych je ke koupi nedoporučil. Existuje ještě model MV1 z roku 1980, který se ale od MV nijak neliší.

Přeci jen se v této řadě najde jeden dobrý tip, a to Pentax ME Super (1980). Ten už manuální nastavení má. A navíc je ještě nejkratší čas závěrky 1/2000s a synchročas 1/125s. Tento přístroj se dá rozhodně akceptovat, používal ho dlouho i jeden můj spolužák a neměl s ním problémy.

Zajímavé je, že přímo z ME Super je odvozen Pentax ME-F (1981), což byl první pokus Pentaxu s autofokusem. Čidlo již bylo uvnitř přístroje a existoval jeden zoom s vestavěným motorem, pro ostatní objektivy byl k dispozici indikátor zaostření.

Řada A

Přístroje s programovou automatikou, pro jejíž využití je třeba objektivů s bajonetem KA. Starší objektivy bez KA elektronických kontaktů fungují bez problémů také, ale jen s časovou automatikou a samozřejmě manuálem.

Začnu od nejhoršího typu, kterým je A3 (1985). Trochu jedovatě bych řekl, že je zajímavý jen tím, že to je první Pentax s vestavěným motorem a čtením DX kódu, ale jinak mě nenadchl. V Americe byl označen jako A3000.

Zajímavější je Program A (1984). Tento přístroj jsem dlouhá léta používal, tak tedy trochu podrobněji. Je to docela příjemný fotopřístroj nevynikající žádným high-tech, je to zkrátka taková klasika. V expozici je na výběr časová automatika a program. Měření samozřejmě TTL. Ovládání je kombinované, základní režimy jsou otočným přepínačem, volba mezi programem a časovou automatikou je (jako u všech Pentaxů počínaje právě tímto) pomocí volby A na objektivu. Časy pro manuál se volí tlačítky, indikace je v hledáčku na LCD displeji. Velikou předností je jednoduchost použití expozičních kompenzací otočným voličem v rozsahu 1/4-4x. Nechybí samospoušť. Přípojka pro drátěnou spoušť je klasická. Tento přístroj mi ergonomicky seděl téměř dokonale. Vady se ovšem také najdou... Hlavně má poněkud horší matnici a zasloužil by si i TTL měření blesku. Ale jinak moc výhrad nemám. Na tenhle přístroj naprosto spoléhám a nikdy mě nezklamal. Navíc jsem ho koupil se skutečně vynikajícím základním objektivem Pentax SMC 50mm f/1,4. Stručné technické údaje: závěrka elektronická (16s - 1/1000s, B), převíječ lze připojit, objektivy KA/KAF, K bez programu, TTL měření ale plně zachováno.

Nejvyšším modelem této řady je Pentax Super A (1983). To je patrně nejlepší amatérský Pentax (nepočítám sem LX), zajímavé na tom je, že je vlastně z řady A nejstarší. Proti Program A má i clonovou automatiku, 1/2000s a hlavně TTL měření blesku. Navíc lze LCD osvětlit a najde se ještě několik dalších zlepšení. S tímhle přístrojem budete asi velmi spokojeni.

Řada P

To jsou poslední klasické Pentaxy s ručním ostřením, pak už následovaly jen autofokusy a po čase MZ-M.

P30 existoval v několika verzích (minimálně 3), vzniklých v letech 1985-1990. Je to vlastně vývoj modelu Program A a rovněž se dá rozhodně použít. Už proto, že se vyráběl až do roku 1997, a tak zatím nebudou žádné potíže s náhradními díly. Snad jedinou vadou je nemožnost připojit převíječ. Dále bych doporučoval spíše novější verze P30N a P30T, které umí kromě programové automatiky i časovou, jinak se ale neliší.

Ještě zajímavější je P50 (1986). To je zas pokračování vývoje Super A, nechybí tedy TTL měření blesku, clonová automatika a na výběr je více programů. Tenhle přístroj mě lákal, ale je velice málo k vidění. Třeba ve známém bazaru "Fotocentrum Škoda" jsem se s ním ještě nikdy nesetkal. Pokud na něj někdy narazíte, neměl by uniknout vaší pozornosti. Mimochodem ale původní Super A je v některých ohledech dotaženější i než tento přístroj. Tohle je bohužel pro Pentax dost typické a je to ostatně jedna z příčin jeho některých problémů - často přišel s nesmírně progresivními výrobky, které byly skutečně na špici, ale s jejich dalším rozvojem to bývalo všelijaké...

Pentax MZ-M

Jak naznačuje název, přístroj je odvozen z řady AF zrcadlovek MZ, na trh uveden v roce 1998. Jedná o odvozeninu přístroje MZ-5N, s ním má společný "retro" design s ovládáním všech funkcí dvěma otočnými voliči. Ergonomicky je to velmi příjemný přístroj. S MZ-5N je stejný i rozsah časů závěrky 30 - 1/2000s, shodné jsou i možnosti řízení expozice. K dispozici je manuál, clonová, časová a programová automatika. MZ-M má rovněž paměť naměřené expozice. Vestavěný převíječ umožňuje rychlost dva snímky za sekundu. Potěší i tlačítko pro kontrolu hloubky ostrosti. Aktuální clona se zařazuje elektronicky, což umožňuje použít tuto funkci i při programové automatice (výhoda třeba proti Pentax Program A). Přístroj je extrémně malý a lehký (305g). Jde o zajímavý produkt, který mezi přístroji s ručním ostřením asi nemá obdoby a je samozřejmě i dnes velmi dobře využitelný.