Dnes budeme vážit cestu až k samým hranicím s Německem. Tady, uprostřed Evropy, je od dubna do října k vidění něco dost neobvyklého – hejno živých tropických motýlů. A navíc: fotografování povoleno! Ale nabádat fotografy, aby s sebou nosili fotoaparát, je jako nosit dříví do lesa!
Dnes tedy vyrážíme na výpravu za tropickými motýly: nemusíme však až do tropů, stačí, když auto nasměrujeme do nejzápadnějšího výběžku naší republiky – do Františkových Lázní. Nejprve pojedeme do Chebu, odtud dále po hlavní silnici směrem na Pomezí a Aš, vlevo za sebou necháme Františkovy Lázně a budeme sledovat odbočku s cedulkou Motýlí dům. Ano, pojedeme do nenápadného stavení v ještě nenápadnější vesnici jménem Žírovice. Samozřejmě můžeme jet také vlakem nebo autobusem, ale v tom případě nás čeká z Františkových Lázní asi tříkilometrová procházka po úzké okresní silničce. Ještě poslední rada na cestu: pokud správnou odbočku přejedete, rozhodně nepřehlédnete autobazar bbb – to je nejen dost vtipný název pro prodejnu ojetin, ale i poznávací znamení, že jste se dostali velmi blízko cíle.
Přírodovědci evidují asi 165 000 druhů motýlů, z toho asi 20 000 denních a 145 000 nočních. Jen pro porovnání – největší motýl má rozpětí křídel celých 28 cm, nejmenší kolem 2 mm. Já sice nejsem přírodovědec, ale motýly považuji za mimořádně krásná stvoření. Kromě toho, že jsou často nádherně zbarvení, jsou pro mě jakýmsi symbolem volnosti, míru a klidu. I když zdání může i v tomto případě klamat – někteří motýli svými předními křídly rámusí tak, že jsou slyšet na více než 30 metrů…
Projekt motýlího domu (nebo motýlí farmy, chcete-li) vznikl v 60. letech ve Velké Británii: v podstatě jde o zařízení, v němž jsou motýli předváděni v přirozeném prostředí, které imituje tropický skleník. Pravděpodobně první (pokud se mýlím, klidně mě opravte) zařízení tohoto druhu u nás bylo zpřístupněno veřejnosti v roce 1996: Motýlí dům, jak se dnes nazývá, nevznikl v Žírovicích u Františkových Lázní uměle ani nahodile, ale na základě dlouhodobého zájmu. Jinými slovy – motýli byli v objektu už řadu let, jen dveře pro veřejnost byly prozatím zavřené…
Česká verze motýlího domu má dvě patra, která se výrazně liší pojetím. Zatímco ve spodní části je klasicky uspořádaná expozice s množstvím neživých exponátů a výkladovými tabulemi, v patře je to, na co se většina návštěvníků těší nejvíc: skleník s tropickým mikroklimatem a vysokou vlhkostí, v němž se volně pohybují tropičtí motýli. Pokud máte štěstí a ve skleníku nejsou žádní další návštěvníci, bude váš dojem nejsilnější. Ve vlhku a teplotě 25-30 stupňů Celsia se sice zcela určitě zapotíte a orosí se i sklo vašeho objektivu, ale rozhodně to stojí za to. Pravda, podle ročního období je ve skleníku motýlů více nebo méně – ale i takové páření motýlů, kladení vajíček nebo prohlížení housenek je zajímavé. Jak ukazuje jedna z mých fotografií, náhoda přála tomu, že jsem mohl pozorovat a fotografovat motýlí “sex”. Život motýla (například oproti životu člověka) má jeden zvláštní paradox: jeho vývoj od vajíčka přes housenku a kuklu k motýlovi trvá relativně velmi dlouho (2,5-3 měsíce) oproti životu, který se dá počítat na dny nebo týdny. Nejeden motýl žije pouhých 14 dnů, běžně se motýli dožívají měsíce, nejdéle však asi tří měsíců.
Je pochopitelné, že v žírovickém Motýlím domě neuvidíte reprezentativní přehlídku současné motýlí populace. Odborník totiž velmi dobře ví, že k životu ve skleníku a předvádění publiku je vhodná jen velmi malá část motýlích druhů. Ale i tak je to místo pro obyčejného smrtelníka (a fotografa, samozřejmě) krásné, pestře barevné a uklidňující zároveň. Motýlí skleník může být za určitých okolností i místem k tiché meditaci. Pokud budete mít to štěstí a chvíli v něm budete o samotě a v naprosté tichosti, které přeruší jen občasné zatřepetání křídel, pozorovat motýly, uvědomíte si, jaká jsou motýli inspirativní stvoření, a také zjistíte, že život vůbec nemusí být tak špatný, jak se někdy může zdát. A tak nikam nespěchejte a pokud narazíte na početnější skupinu, raději počkejte a nekažte si hezký zážitek.
To, že jsem se rozepsal o skleníku s živými motýly, neznamená, že bych chtěl opominout spodní část expozice: motýli tu nejsou živí, ale pěkně přišpendlení ve vitrínách, což má jednu velkou výhodu – můžete si je v klidu prohlédnout a o jednotlivých čeledích si přečíst řadu zajímavostí. A protože v Motýlím domě svému oboru opravdu dobře rozumějí, není divu, že tu pořádají přednášky a výklady pro žáky a studenty. Víte například, že obrovský noční motýl Attacus Atlas má zakrnělou trávicí soustavu, takže vůbec nepřijímá potravu a během necelých 14 dnů umírá? Nebo že ti krásní modří motýli z čeledi Morphidae, žijící v deštných pralesech Jižní Ameriky, ve skutečnosti vůbec nejsou modří? Motýli Morpha tak trochu klamou tělem – šupinky jejich křídel jsou totiž průhledné a barvu získávají až odrazem světla…
Pokud jsou pro vás Františkovy Lázně příliš vzdálené a máte pocit, že by se vám cesta kvůli hodinové návštěvě Motýlího domu prostě nevyplatila, nezapomeňte na jeho pozoruhodné okolí – téměř co by kamenem dohodil je úžasná přírodní rezervace Soos, nedaleko Komorní Hůrka nebo málo známý hrad Seeberg (Ostroh). Chebskem navíc prochází poměrně hustá síť turistických a cyklistických stezek a je tu i řada pěkných hospod a nejrůznějších občerstvoven. V Chebu a Františkových Lázních může trochu překvapit množství návštěvníků ze sousedního Německa, naštěstí však mají povětšinou jiné cíle než my, fotografové.
| Co: | Motýlí dům – expozice a skleník |
| Kde: | Žírovice u Franiškových Lázní |
| Otevřeno: | od dubna do října, úterý – pátek 13 – 17 hodin, sobota + neděle 10 – 17 hodin |
| Vstupné: | dospělí 40 Kč, děti 20 Kč |
