Výstava prací studentů ŠKF na Julisce aneb Jsou ty kurzy k něčemu?

Ve čtvrtek 20. 3. 2008 zahájila oficiálně svůj provoz Fotogalerie Juliska, a to vernisáží výstavy absolventů kurzů Školy kreativní fotografie.

Foto Zdeněk Tichý

Fotogalerii provozuje ve spolupráci se Stanicí techniků DMM hl. m. Prahy právě Škola kreativní fotografie v čele se svým “šéflektorem” Miroslavem Němečkem. Prostor je to nevelký, s kapacitou tak 20 rámů 50×70 cm, ale v mezích možností velmi příjemně uzpůsobený a slušně nasvícený. Údajně také solidně navštěvovaný, jak už tak chodby veřejných budov bývají :-). Ti, díky kterým galerie vznikla (tedy hlavně Mirek, jeho žena Lenka a fotograf Jaroslav Santler) nás v několika větách seznámili s galerií a jejím vznikem, slovo dostala také paní ředitelka Stanice techniků, Mirek představil vystavující autory, prohlédli jsme si fotky, popovídali jsme, pojedli sušenky. Neformální část neformální akce pak pokračovala v nedaleké restauraci.

Protože je aktuální výstava z většiny tvořena pracemi studentů z minulého běhu sobotního kurzu kreativní fotografie pro pokročilé, který jsem spolu se Zdeňkem Tichým navštěvoval, rozhodl jsem se napsat drobnou úvahu také o kurzu jako takovém. Snad žádné téma (mluvím o diskuzích v rámci x-pozice) totiž nebudí větší vášně než “kurzy Mirka Němečka”. Názory diskutujících jsou přitom silně polarizovány, buď jasné ano nebo jasné ne. Já se přiznám bez mučení, že patřím do tábora nadšených. Proč?

Foto Zdeněk Tichý

Co by tak člověk mohl očekávat od osmi lekcí Kurzu kreativní fotografie pro pokročilé? Snad návod jak udělat geniální fotku. Někdo chce možná vědět, jak správně nastavit clonu. Já na návody nevěřím a o cloně už jsem toho četl habaděj. Spíše jsem očekával, že se něco zajímavého dozvím při konzultacích a při práci na semestrálním souboru a nebyl jsem zklamán. Takže postupně. Kurs probíhá osm sobot, vždy jednou za dva až tři týdny. Dopoledne je věnováno konzultacím, odpoledne výuce. První odpolední lekce byla věnována ukázkám a rozboru prací studentů minulých kurzů. Pro mě velmi inspirující lekce, rád bych vydržel ještě jednu takovou. Dvě lekce techniky – tady jsem se skutečně nedozvěděl nic nového a popravdě stále dobře nechápu, proč jsou vlastně součástí kurzu, i když od Mirka vím, že nemálo studentů se třeba zrovna kvůli technice do kurzů hlásí. No já osobně si myslím, že když jeden chce do kurzů pro pokročilé, tak už by měl vědět, že existují třeba také širokoúhlé objektivy. Ve třech lekcích praxe se ledacos pochytit dá, pro mě bylo nejpřínosnějších pár hodin v atelieru u Jaroslava Santlera. Dvě lekce historie fotografie v podání Markéty Kubačákové jsou rozhodně zajímavé a poučné. Tak ano, na toto téma je mnoho knih, ale i tak bych historii klidně věnoval alespoň jednu lekci navíc (pochopitelně místo techniky). Není to jen o tom minulém, velká část je věnována třeba aktuálním pracím studentů vysokých škol. Nejdůležitější částí kurzů byly však jednoznačně dopolední konzultace. Mirek rozhodně upřednostňuje myšlenku a osobitý výraz před kompoziční nebo technickou dokonalostí. Sám ale upozorňuje na to, že hodnocení je individuální a že i každý vzdělaný profesor ohodnotí stejnou fotku jinak. On sám (a z jedné suplované hodiny je jasné, že také lektor Jiří Ernest) dokáže myslím skvěle vystihnout podstatu, objevit souvislosti a následně zkritizovat špatné, vyzdvihnout dobré a tak dále. Říkáte, že tohle všechno přeci lektor kurzů umět musí? Souhlasím. Je to tak v praxi i v jiných kurzech? Já to nevím, pokud vy ano, napište to do komentářů, prosím. Suma sumárum – nenaučil jsem se správně nastavovat clonu, zato jsem se naučil jinak přemýšlet o fotografii a dostal koňskou dávku inspirace. K nezaplacení.

Lidé a názory jsou různé, a pokud jde o fotografii, tak to platí dvojnásob. Koneckonců, na poslední hodině se nás moc nesešlo. Ale zase někteří z těch, co přišli, si to chtějí zopakovat nebo už po několikáté opakovali. Ten svůj názor si nakonec udělá každý sám, a tomu, kdo o to stojí, může pomoci třeba návštěva Fotogalerie Juliska.