Zhruba deset let jsem pracoval s fotoaparáty Nikon. Nemělo to žádný mystický důvod, kromě ryze praktické záležitosti, kteroužto byla výhodná koupě fotoaparátu F4s s objektivem 70-210mm f/2,8. Posléze jsem tento geniální přístroj vyměnil za F5, již jsem láskyplně doplnil FM2. Se všemi těmito přístroji jsem byl nadmíru spokojen a shodou okolností F4s považuji dodnes za fotoaparát s jednoznačně nejpohodlnějším a nejpromyšlenějším ovládáním, s jakým jsem měl tu čest se potkat.
Avšak dekáda uplynula, jako když krátce zapřede závěrka a přišel čas chladně kalkulující úvahy ohledně výměny kinofilmového arzenálu za arzenál digitální, jež vyvrcholil nejenom téměř bezbřehým utrácením, ale i pokusem sepsat své pocity a dojmy, jaké provázejí fotoamatéra při změně jednoho fotografického systému za jiný.
Než však popustím otěže prstů kmitajících po klávesnici, snažících se už už vepsat do článku pocity a myšlenky, jež se nahromadily v mé hlavě za posledního čtvrt roku, musím se alespoň pokusit explicitně uvést, čím tento text má být a čím být nemá, abych se pokusil otupit ostří již dávno vzešlé bitvy mezi majiteli různých fotografických aparátů a připravit jim zem tak udusanou a promrzlou, že hloubení bojových zákopů, alespoň pod tímto článkem, bude činností nemožnou.
Tento článek nemá být hodnocením, který fotografický systém je lepší a který horší. Je to krátká úvaha na téma, co se fotoamatérovi může honit hlavou, když se rozhoduje o tom, jestli své fotografické vybavení hodí do stoupy Paladix bazaru (a začne zběsile nakupovat vybavení jiné značky tamtéž) nebo ne. Nosným tématem by pak mělo být sepsání pocitů, jimž je mozkovna zaplavena v okamžiku, kdy po dlouhé řádce let se uživateli dostane pod ruku jiný systém, se kterým by se rád sžil v nějaké historicky krátké době.
Změna je život
V okamžiku, kdy jsem si řekl, že uzrál čas, abych odeslal kinofilm do věčných lovišť - kde by na zelených prériích proháněl skleněné desky a věrně čekal na film svitkový - jsem vůbec nepřemýšlel o změně systému. Nikon D200 byla jasná volba – extrémně povedené tělo, které mi okamžitě padlo do ruky, nabité promyšlenou funkčností. Jediné, co mi maličko vadilo, byl malý čip, kterému od ISO 400 přeci jen jeho „full frame“ (FF) kolegové ukazovali záda poměrně signifikantním způsobem. Nicméně kvalita v porovnání s kinofilmem dopadala pro D200 v mých očích velmi dobře – a o to mi ve skutečnosti šlo. Nahradit kinofilm digitálem a ne se honit za nějakou nejvyšší a nejdražší možnou kvalitou.
Hříšné myšlenky na FF digitál tlumila moje - tehdy trochu nepřesná - představa, že Nikon D200 je citelně levnější, než Canon 5D a že mi ten rozdíl v kvalitě nestojí za ten rozdíl cenový, který by byl automaticky spojen s výměnou nezanedbatelné části mého vybavení. Bohužel červík pochybností začal v mé hlavě chroustat velmi intenzivně v okamžiku, kdy jsem si udělal několik málo cenových kalkulací a po té, co jsem důkladně promyslel, kolik toho „nikoňáckého“ vybavení bude použitelného i s novým tělem. Rád bych na tomto místě ale opět připomenul jeden drobný fakt - úvaha, kterou zde popisuji, je platná pro mě, pro podmínky, které jsem si sám a dobrovolně zvolil. Je v pořádku, pokud to někomu jinému vyjde jinak.
Při kalkulaci jsem zjistil několik nepříjemných problémů:
-
Z objektivů, které jsem do té doby používal, mi díky přepočtu ohnisek zbude přiměřeně použitelný jenom jeden (70-200mm f/2,8).
-
Za pevná široká a světelná skla, která mi dělala společníka velmi dlouho, neexistuje v APS-C světě žádná náhrada.
-
Nové FF objektivy Nikon (jako například 105mm f/2.8G AF-S VR) nejdou paralelně používat na D200 a FM2, neboť nemají clonový kroužek.
-
Děsivou nekompatibilitů blesků Nikon snad ani nemá smysl připomínat.
Detailní cenové tabulky, na základě kterých jsem se rozhodoval, tu nemá smysl publikovat, neboť ceny se velmi rychle vyvíjejí. Snad jenom připomenu, že jsem v první fázi nákupů uvažoval takto (díky velmi problematické kompatibilitě a menšímu senzoru Nikonu jsem budoval systém takřka od začátku v obou případech):
- DSLR tělo,
- základní zoom 24(28)-70mm f/2,8 (ohnisko přepočtené pro kinofilm),
- 100mm f/2,8 makro,
- systémový blesk.
V úvahu jsem bral jenom originální příslušenství – po předchozích zkušenostech jsem dospěl k rozhodnutí nepořizovat si objektivy či blesky od jiných výrobců jako je Sigma a další.
Překvapení, které přišlo vzápětí, bylo velmi silné. Set od Canonu s FF tělem 5D byl sice dražší, než adekvátní set od Nikonu v čele s D200, ale rozdíl ceny byl menší než 10% a vzhledem k tomu, že L-ková skla jsou citelně levnější než adekvátní skla od Nikonu, se dalo předpokládat, že nákup dalšího slušnějšího skla zvrátí finanční rozvahu ve prospěch Canonu poměrně přesvědčivě.
Tehdy začala moje sladká muka, kdy jsem zvažoval všechna pro a proti, pročítal všechny možné a nemožné recenze a zkušenosti, vylosované nebožáky prudil po ICQ, případně je nutil, aby se se mnou scházeli v příšeří různých čajoven a kaváren a nechali mě ozkoušet na jejich miláčkovi to a ono. Nechci tu přespříliš mlátit prázdnou slámu, takže se omezím jenom na konstatování, že jsem se po dlouhých pozičních bojích rozhodl rozprodat část kinofilmového vybavení Nikon (FM2 a pár objektivů jsem si nechal) a pořídit si výbavu Canon s EOSem 5D v čele.
Byť jsem se snažil si uvědomit všechny výhody i nevýhody tohoto rozhodnutí, tak asi tím nejdůležitějším faktorem, který převážil ve prospěch Canonu, byla u nás mnohem lepší finanční dostupnost L-kových objektivů a šířka spektra nabízeného příslušenství, kdy nabídka objektivů, které mě zajímají, je u Canonu širší, než má ve svém portfoliu Nikon. Až poté asi následovala vyšší obrazová kvalita Canonu a jeho FF. Těžko jsem se pak loučil se systémem, na který jsem byl dlouhá léta zvyklý a jež mi věrně sloužil a hlavně který má proti Canonu i některé zajímavé výhody, jež jsem se rozhodl upozadit.
Prodáváme a nakupujeme
Kapitalizace stávajícího fotografického vybavení proběhla díky Paladix bazaru nadmíru rychle a úspěšně. Totéž se dá říci i o pozdějších nákupech – veškeré vybavení (EOS 5D, 17-40mm f/4, 70-200mm f/2.8 IS, 2x extender, blesk 550EX) jsem opět nakoupil z druhé ruky přes stejnou službu, a to v rekordně krátké době.
Rychlost s jakou se mi podařilo své prvotní vybavení sehnat z druhé ruky mně dala naději, že rozhodnutí, které jsem učinil, dává smysl (parametrem při mém rozhodování byla i dostupnost L-kových objektivů z druhé ruky). Chápu, že nákup kompletní výbavy přes bazar není standardním postupem, nicméně já jsem tak ve své fotografické historii postupoval vždy a zatím jsem nikdy nelitoval – spíše naopak. Již několikrát jsem prošel zásadním upgradem své fototechniky (F4 => F5 a následně všechny objektivy, neboť s F5kou neostřily – dodnes bych si pazoury urazil, jenom si na to vzpomenu). Prodej „profesionální“ techniky, která je konstruována tak, že něco vydrží, není příliš bolestivé v případě, že jste již za bazarovou cenu nakoupili.
První dojmy
Když má hlava již otékala přísunem informací z recenzí D200 a 5D, došel jsem ve svých horečnatých vizích k závěru, že by mi nejvíce vyhovoval tento hybrid: tělo D200 s čipem z 5D a bajonetem Canon EF. Bohužel realita je trošičku jiná, a proto jsem si byl vědom, že určitým kompromisům se prostě nevyhnu. Nejvíce jsem se obával toho, jak mi sedne do ruky ovládání nového fotoaparátu, které se svojí filozofií od Nikonu znatelně odlišuje.
První seznámení s fotoaparátem bylo bleskurychlé. De facto jsem byl okamžitě, poté co jsem si bez manuálu prolétl menu, schopen fotografovat. Což dokládá i moje nebetyčná drzost jít druhý den nejlepší kamarádce mé manželky nafotografovat svatební obřad a musím říci, že výsledek předčil má očekávání a docela se povedl. Ctěné dámy, které má drzost přivedla k mdlobám, bych rád ubezpečil, že jsem nebyl jediným svatebním fotografem a že při realizaci nedošlo újmy žádné zvířátko.
Ovládání
S ovládáním jsem se zatím zcela uspokojivě nesžil. Velmi kvituji zadní kolečko, které je ergonomičtější a pohodlnější než systém, který používá Nikon. Také joystick na výběr AF bodu se mi ovládá přesněji, než tomu bylo u F5ky. V ostatních aspektech ovládání ale u mě vede jednoznačně Nikon. Jsem si samozřejmě vědom, že subjektivně a neférově porovnávám aparáty rozdílných kategorií. Nicméně řada ovládacích prvků není typická jenom pro jednotlivé modely, ale setkáváme se s nimi napříč celou produktovou řadou, takže si myslím, že takové srovnání určitý smysl dává.
Spousta základních voleb, které jsem byl zvyklý často a docela pohodlně ovládat, jelikož na F5ce jim byl vyhrazen samostatný ovladač, je u 5D skryta za nějaký dvojklik (např. výběr AF servo-AF single, měření expozice) či je dokonce důkladně schována v menu (předsklopení zrcátka). O idiotském umístění náhledu hloubky ostrosti u 5D se asi ani nemusím zmiňovat. Většina těchto problému by byla řešitelná za pomoci uložení nastavení fotoaparátu, které je velmi dobrou myšlenkou. Bohužel realizace až tak dobrá není z důvodu, že jde takto uložit jediné nastavení a ne víc.
 |
|
Musím se přiznat, že mě maličko štve i vypínání a zapínání 5D. U F5 šel fotoaparát vypnout i zapnout jednou rukou, která jako jediná v té chvíli držela fotoaparát. Navíc s tímto ovladačem byla i velmi šikovně spřažena funkce podsvícení displejů (jak na fotoaparátu, tak na blesku), takže ho šlo zapnout pravou rukou, která držela fotoaparát bez jakéhokoliv přehmatávání. 5D zapnout a vypnout jednou rukou jde velmi těžko a podsvícení horního displeje je umístěno na speciální tlačítko, které je tak vzdálené od jakéhokoliv vašeho prstu, že bez přehmatávání si neposvítíte ani trošičku. Ovládat s ním podsvícení displeje blesku 550EX nejde vůbec.
Maličko mě znervózňovaly i další dva atributy 5D. Kadence 3 snímky za sekundu, což je oproti osmi, na které jsem byl do té doby zvyklý, docela rozdíl a často kritizované rozložení AF bodů. Pomalejší sériové snímání zatím přežívám bez úhony a myslím, že se s ním bez problémů sžiji.
 |
| Šedě AF body 5D, modře pomocné AF body 5D, červeně AF body F5. Spot 5D měří oblast vyznačenou šedým kroužkem. F5 měří spot jako oblast ohraničenou AF bodem. |
Problém s rozložením AF bodů zmizel vlastně dříve, než se stačil objevit. Možná, že kdybych na 5D přecházel z jiné zrcadlovky než z Nikonu F5, tak bych trochu frflal, ale vzhledem k faktu, že AF body na 5D jsou v hledáčku rozložené podobně, jako jsem na to byl zvyklý u F5ky, mohl jsem s úlevou tento potenciální neduh odškrtnout jako „vyřešený“. Navíc s pozitivním dopadem více a o chlup lépe rozvržených AF bodů.
Naopak na mě vykoukl problém nový, který až tak triviální není, a nebyl jsem na něj připraven – 5D má citelně horší autofokus než F5. A když říkám citelně, tak myslím opravdu citelně. Rozdíl třídy se projeví hlavně v náročnějších světelných podmínkách, kdy 5D prostě na F5 nestačí. Také jsem si ještě úplně nezvykl na fakt, že u 5D je střední senzor „lepší a citlivější“ než ty ostatní, zatímco u F5 se mi zdály všechny rovnocenně vynikající. Byť horní a dolní byly toliko liniové, ostřily všechny velmi spolehlivě. Jsem ještě zvědavý, jak se mi dlouhodobě 5D osvědčí AF Servo, kde byla F5ka také výborná, ale pro nějaké srovnávání jsem zatím nenabral dostatek zkušeností.
U AF mě pak ještě hodně vadí skutečnost, že 5D – jak se mi zatím zdá – nejde nastavit do režimu, kdy v AF Servo exponuje jenom v okamžiku, kdy je aktivní AF korektně zaostřen. U F5 si mohl uživatel vybrat, jestli musí být zaostřeno, aby fotoaparát exponoval, či nikoliv. U 5D se mi zatím zdá, že to nastavit nejde a 5D pracuje v režimu, kdy v AF Servo exponuje vždy při stisku spouště. Což je pro mě zatím hrozitánský nezvyk a ve spojitosti s nižší kadencí jsem díky tomu prošvihl celou řadu momentů.
 |
|
Expozice
Nechci tu vyvolat flame ohledně toho, že 5D špatně měří expozici a F5 ji měří dobře. 5D samozřejmě měří korektně. Přesto jsem si nemohl nevšimnout, že oba tyto aparáty expozici vyhodnocují odlišně. 5D například bere při stanovování expozice mnohem více v potaz zaostřený bod, než tak činila F5. Což samozřejmě není chyba, je to jen jiná filozofie.
Odlišností ve filozofii je trochu více a zhruba měsíční zkušenost mě vede k názoru, že v této oblasti je Nikon a jeho RGB metering přeci jen o znatelný kousek dál. Na „canoňáckou“ exponometrii si tak budu muset zvykat asi déle, než bych si přál – byť takovéhle věci člověk na digitálu, jak doufám, zažije poměrně snadno.
Objektivy
Oba objektivy, které jsem si zatím pořídil, vyhovují mým nárokům, jak co se týká optické kvality, tak i mechanického zpracování, a to za cenu, kterou jako dosavadní uživatel systému Nikon, musím označit za téměř lidovou. Předchozí větu ale berte trochu s rezervou - nejsem žádný velký techno-maniak počítající každou lpi a kvalitu objektivu hodnotím toliko z pohledu, jestli mi z něho lezou fotky, se kterými jsem spokojen nebo ne.
Zvláště Canon EF 70-200mm f/2.8 IS je můj miláček a proti Sigmě 70-200mm f/2.8 EX, kterou jsem měl na Nikonu, to je zcela jiná liga (byť samozřejmě vím, že ty objektivy nejsou finančně srovnatelné, a proto je trochu nefér je takto přímo postavit proti sobě). Navíc IS je záležitost naprosto geniální. S obdobným Nikonem VR bohužel detailně srovnávat nemohu, neb jsem ho nikdy nevlastnil, ale jsem si díky jeho občasnému užívání jist, že i s ním je radost pracovat. Zvyknout si budu muset akorát na umístění ovladačů AF a IS, neboť s nimi často neúmyslně manipuluji při přehmatávání z ostřícího kroužku na zoomovací. Jedinou výtku bych k tomuto konkrétnímu objektivu měl a to je podle mne velmi nešťastné řešení stativové objímky, kterou nelze sundat, pokud je objektiv nasazený na fotoaparátu.
Nejlegračnější systémový nezvyk se týká u objektivů faktu, že všechno je obráceně. Ostřící kroužek má nekonečno u Canonu na opačné straně než je tomu u Nikonu. Zoomuje se také na obou systémech opačně. Největším zdrojem zábavy je pak výměna objektivů, neboť bajonety mají – jak si každý snadno domyslí – také opačnou orientaci, což vede k velmi komickým situacím, jež jsou tím komičtější, čím rychleji potřebuji vyměnit objektiv. Zatím jsou mi však fotografičtí bohové nakloněni a ještě se mi upustit objektiv na zem během výměny nepovedlo, byť k tomu několikrát nebylo daleko.
Blesk
S bleskem jsem se zatím neskamarádil a je to věc, která mi po přechodu z Nikonu na Canon dělá asi největší starosti. Největší problém mám s tím, že neumím predikovat expozici bleskem, jelikož občas je mi záhadou, jak se E-TTL II chová. Samozřejmě to také souvisí s odlišným vyhodnocováním expozice u obou systémů (i u blesku funguje citelně silnější vazba mezi vybraným AF bodem a expozicí, než tomu je u Nikonu) a možná je zapotřebí zopakovat myšlenku již jednou prezentovanou, že systém exponometrie Nikonu je na tom o pověstný chlup lépe, než canoňácká technologie. Zatím si z toho nedělám těžkou hlavu a veškeré potíže s tím spojené přikládám jenom prozatímní nezkušenosti. Ale abych se přiznal, dopředu jsem vůbec nepředpokládal, že bych zrovna u práce s bleskem měl čekat nějaké zádrhele.
Malým pohoršením, pro mě více méně nevýznamným, je synchronizační čas pro blesk 1/200s oproti 1/300s na F5. Naopak nesmírně zajímavým ziskem je mnohem lepší podpora vysokorychlostní synchronizace s bleskem, kterou sice F5ka také disponovala, ale její implementace byla tak nešikovná, že jsem ji použil tak 2x za uherský rok. Do kategorie dobrých zpráv také musím zařadit fakt, že Canon 550EX umí jako master odpálit Nikon SB-26, jež tak o vlásek unikl nenasytnému chřtánu Paladix bazaru.
A co z toho plyne?
Celkově svého nového kamaráda hodnotím nadmíru pozitivně. Kvalita obrazového výstupu je, co se týče mých nároků, excelentní, zpracování těla i objektivů je na úrovni, takže je s nimi radost pracovat – což je faktor, který je pro mě velmi důležitý. Když se dnes zpátky ohlédnu za svým rozhodnutím, stále si myslím, že jsem se rozhodl správně. Byť někde v koutku duše tuším, že i s D200 bych byl spokojený – akorát bych řešil trochu jiné problémy. Paradoxně některé věci, kterých jsem se před koupí bál, se ukázaly jako zcela nevýznamné. Naopak vykouklo pár překvapení, na něž jsem úplně připraven nebyl, ale v konečném důsledku nejde o nic, s čím by nešlo žít. Některé návyky zkrátka bude potřeba změnit, ale to není nic, s čím bych nepočítal.
Zkušenost z mého přeběhnutí k jiné značce mě vede k heretické myšlence, že v zásadě rozhodují velmi subjektivní detaily a patrně v případě obou těchto systému asi nejde udělat zásadní chybu. Osobně jsem měl při svém rozhodování velmi usnadněnou situaci, neboť jsem díky své praxi měl zřetelnou představu o svých prioritách – proto mi přijde nepatřičné dělat nějaké zobecňující závěry pro ostatní. Pokud bude někdo v podobné situaci jako já, asi bude sám vědět nejlépe, co od svého digitálního systému chce. Proto tento můj článek berte spíše jako krátký postřeh toho, co vás může – ale také samozřejmě nemusí – potkat.
Snad bych se jenom mohl pokusit generalizovat svoji zkušenost takto:
-
Můžete trénovat v ledové tříšti jak chcete, ohmatávat přístroje svých kolegů jak dlouho chcete, číst si recenze, až z toho chytnete migrenózní záchvat – a přesto vám vaše zkušenost po koupi připraví nějaké překvapení, které jste nečekali.
-
Pokud jste se svým dosavadním fotoaparátem opravdu sžití, nečekejte, že podobné zručnosti na jiném systému dosáhnete v historicky krátké době.
-
Nevím jestli je to univerzální rada, ale já se snažil spíše uvažovat v nějakém dlouhodobějším horizontu svých potřeb, než nad konkrétním porovnáním funkčnosti jednotlivých modelů fotoaparátů.
V každém případě vám přeji hodně štěstí, především pokud se rozhoupáváte k podobně radikálnímu kroku, jakým je kompletní změna vašeho fotografického vybavení. A pokud se opravdu odhodláte, tak spokojenost s vaším rozhodnutím.
