Šel jsem zase jednou po dlouhé době na óbrkoncert, tentokrát na Genesis. Fotoaparáty bývají na takovýchto koncertech zakázané, tentokrát jsem si ale říkal, proč jsem neprotáhl aspoň kompaktík.
Vždyť tam byli lidé, kteří cvakali nejen mobily, ale měli tam i kompakty; viděl jsem tam vzadu, kde jsem stál, projít i borce se zrcadlovkou. A nevypadal příliš akreditovaně.
A přece jsem tři hodně dobré fotky udělal… Stál jsem skoro až vzadu. Když jsem se ohlédl, viděl jsem na tribuně za sebou, jak se to od zadních zaplněných řad mírně svažuje dopředu. A tam v první lajně nad přední stěnou tribuny těsně vykukovaly hlavičky, někdy jen oči, jako by se jejich nositelé topili. Jak z nějakého kresleného vtipu. Tak jsem si to cvakl.
Pak tatáž tribuna, ale z většího odstupu trochu zepředu a z boku. Zase ty zaplněné řady, nic nerušilo pravidelnost těch těl a hlav a jen nahoře, v úplně poslední řadě, jeden človíček nadšeně mával oběma rukama nad hlavou. Za sebou měl jen oblohu a celé to bylo krásně osvětlené odcházejícím sluncem. Ten člověk byl vytrvalý, takže bylo dost času zakomponovat a stisknout spoušť.
A třetí obrázek. Po obou stranách pódia byly takové dvě veliké elipsovité, zarámované projekční plochy, vypadalo to jako zrcadla. V jednu chvíli se mi v záběru potkal detail Phila Collinse na jedné z těch projekčních ploch a kousek přede mnou v reálu nějaká dívčina, sedící komusi na ramenou. Na okamžik to vypadalo jako by si ti dva (ona a Collins) něco důvěrně sdělovali. Takže co nejdelší ohnisko kvůli zploštění perspektivy a cvak…
A vzal to čert, že jsem neměl foťák, stejně by to dopadlo jinak a nevalně. Takhle mi v představách zůstaly tři povedené fotky. I když radši fotím naostro, tak toto také není špatné. Existuje vůbec fotograf, který by neměl aspoň pár takovýchto “fotografií” ve své sbírce?
Mám takových fotek celou řadu
Bohužel teprve praxe by ukázala, kolik z nich by bylo opravdu reálných udělat, kolik z nich by vyšlo a zda ta jejich krása nebyla jen v mé fantazii, anebo jestli jednou člověk nebude na brýlích nosit malou krabičku, tak zaostří, kam se podíváš, vyčte ti v mozku el. impulz a udělá “cvak” a fotka bude jak vyšitá z dnešní DSLR.
Virtualni foceni
Znám ten pocit – “kurňa to by byla dobrá fotka”.
A dokonce bych řekl, že to jsou ty nejlepší, protože je nikdo (tedy rozuměj já) nezmrví… :-))
Tak dobré světlo!
Martin Malec
Fotografování bez fotoaparátu
Za těch několik let fotografování se u mě vypěstoval poměrně zajímavý až skoro paradoxní jev: tím, že fotím, jsem se začal na některé věci dívat jinak, a nezřídka se mi možná trochu překvapivě stane, že si nějaký obraz, který se přede mnou odehrává, nádherně užiju, aniž bych cítil potřebu jej vyfotit. Přitom jsem docela přesvědčen, že kdybych se focení nevěnoval, ta scéna by mi unikla nebo bych na ní hleděl úplně jinak.
Samozřejmě, že jsou i situace, kdy člověk vyloženě lituje, že sebou ten foťák zrovna nemá. A nebo zase jiné, kdy si v hlavě “proměřím” scénu a usoudím, že by to na fotce nevyznělo tak, jako v reálu, a raději se jenom kochám.
Zkrátka fotografování člověku přináší spoustu věcí, které nemusí být nutně vždy spjaté se stiskem tlačítka na té krabičce s čočkou vpředu 🙂
🙂 zrovna vcera jsem take ‘fotil’ ocima
Stalo se mi neco podobneho, natiram palubky a nejednou se protrhanou oblacnosti vydere svit zapadajiciho slunce, ozari protejsi kopec tak, ze domy skoro hori, k tomu se udela duha (dvojita) a na druhe strane jsou kycovita oblaka. Uzasna scena trva tak minutu, pritom se meni misto, kam zrovna nejvic sviti slunce a ja jen stojim a hltam to ocima. 😉 Ruce od barvy a rikam si, to by byla fotka!
🙂 zrovna vcera jsem take ‘fotil’ ocima
Znam tenhle pocit, ale casem jsem dosel k nazoru, ze chci pri takovych chvilich prozivat vetsi volnost a svobodu – ze si ty momenty nechci focenim za kazdou cenu privlastnovat. Proste prijde jeden krasny zapad Slunce /nebo neco podobneho/, jedinecny, neopakovatelny, ja si ho uziju bez myslenek na foceni (privlastnovani). A pak ho necham odejit s virou, ze jednou prijde zase jiny takovy moment, krasny, ale jiny a ze si tu neopakovatelnost a krasu zase uziju 🙂 A nekdy treba i vyfotim 😉
To znám velmi dobře
Možná to jsou ty nejlepší fotky. Já jsem zrovna na 14 dní pracovně v Sofii, bohužel mám s sebou jen kompakt a snad by bylo lepší nemít raději nic a všechny ty krásné scény si uchovávat jenom v hlavě. Takhle je to akorát pro zlost.
Litovat? Nelitovat?
Taky mám dva takové snímky: Jeden jsem viděl z vlaku – řada stojících vodních ptáků na mělčině uprostřed rybníka, vypadali, že v protisvětle chodí po vodní hladině. Druhý byl kus totálně ztrouchnivělého kmenu v záplavě drobných kvítků na stráni, osvětleno nízkým ranním sluncem. Ani jednou jsem s sebou neměl foťák a teď nevím, jestli toho litovat nebo ne.