Já + Paladix = 200 článků / 10 let

Příklad z názvu je taková divná matematika, uznávám – s tímhle předmětem jsem míval vždycky problém, který mě ovšem paradoxně i docela obohatil; díky svému nematematickému uvažování jsem totiž dokázal klidně sčítat jablka a hrušky, protože je to prostě ovoce. Deset let je také skoro třetina mého života – a po tu dobu je se mnou Paladix…

Vážení čtenáři,
věci se nějak zvláštně sešly právě tak, že v době, kdy se završuje 10 let fungování fotografického magazínu Paladix (do nějž jsem přispíval od jeho vzniku), píši svůj jubilejní článek s pořadovým číslem 200. A právě toto kulaté číslo mě přivedlo k jakýmsi podivným úvahám nad smyslem mého počínání, nad uplynulými 10 foto-roky, nad budoucností i nad tím, co zmíněné číslo znamená… a zase jsme u matematiky, budiž mi nebe milostivo. Je to málo, nebo hodně? Je to dobře, nebo špatně? A nebo docela již obecně: spíše to je, nebo spíše není? Výsledek neumím spočítat (vůbec vlastně neumím počítat)!, protože na rozdíl od matematiky ve skutečném životě vždycky něco trochu je a zároveň trochu není. Nejsou jen jedničky a nuly jako v řeči počítačů, ale také „něco mezi“ – a to je dobře, úplně a zcela dobře, informatici prominou.

Víte – mám rád cesty. Cesta je symbol vývoje či pohybu z místa A do místa B nebo třeba i zpátky, protože někdy je návrat na začátek jedinou možností, jak se docela neztratit. Ale zpět k tomu, o čem bych rád napsal několik mírně rozvitých vět, jak říkala naše profesorka češtiny na gymnáziu, kde jsme se mimochodem už před skoro 20 roky seznámili s Pavlem Polou… Má expedice Paladix začala v roce 1999 a od tohoto startu mě dělí již zmíněných 200 článků a 10 let, které utekly jako voda. Nikdo asi už nespočítá (zase ta čísla!), kolik že probdělých nocí, kolik pokusů a omylů, hodin a dnů, kolik hardwarových i softwarových katastrof a dalších problémů za těmi „200/10“ vlastně je. Nakonec – proč by to kdo vlastně vůbec počítal, že…

Začátek je mi jasný a nelze na něm už nic změnit, nehledě na to, že ani není důvod – nelituji ničeho (to zas říkají provinilci ve filmech, obzvláště v těch takzvaně romantických, když už jsme u těch citátů). Má cesta začala turistickými tipy na výlety a pokračovala, resp. stále pokračuje, přes různé návody a povídání o tom, co je možno (a jak) vůbec fotografovat, či přes různé odbočky až ke krásným starým strojům a poradně, až k současnosti. Byla a je to dobrá cesta, to vím jistě – a dál bude.

Už jsem zde citoval několik myšlenek, nyní bych si dovolil jednu docela vlastní, či spíše takovou řečnickou otázku – a zase bude o cestě: zajímalo by mě, kde se nyní nacházím mezi startem a cílem, kolik z celkové délky trasy tvoří zmíněných „200/10“. Jsem ještě stále blíže startu, nebo už blíže cíli – nebo dokonce už přímo na konci? Je ještě nějaký bod 201 (buďme raději skromní), nebo už ne? A kolik je cíl? Kam se vydat dál? Je třeba se na to ptát a je třeba nalézat odpovědi. Možná někdo získal z tohoto článku dojem, že se loučím nebo že snad s Paladixem nadále nepočítám, že tuto cestu hodlám opustit a po mně potopa; to by byl ovšem omyl. Nicméně je třeba vše vnímat tak, že každý článek představuje jakousi zastávku, na níž nelze jen na chvíli spočinout, ale je nutno i zjistit, kudy se vydat dál. Mapy nejsou, takže je na řadě hledání… A i to je na cestách zajímavé, ne?

Ne všechno na oné cestě bylo dobré, některé články se povedly více, jiné méně, některé dokonce vůbec (asi jako když na cestě zakopnete nebo si rovnou nabijete hubu, jak se říká). Něco spíš bylo, něco převážně nebylo, protože nakonec není každý den svátek a každý článek není perla. Co ale určitě bylo na 100%, pak rozhodně snaha udělat a napsat vše nejlépe, jak jsem v danou dobu mohl a uměl (často však bohužel neuměl – mea culpa!), na co jsem aktuálně měl (či neměl) vhodnou techniku a potřebné znalosti. Pořád je nutné a užitečné snažit se zlepšovat, snažit se být lepším chodcem, než jsem byl dosud. Cílem nebo snad dokonce smyslem lidského počínání by mělo být zanechání dobré stopy – a pokud alespoň někomu má práce pomohla, poradila či snad „jen“ udělala radost, pak těch „200/10“ nebylo zbytečných… a je to snad také dostatečný (a jediný správný) důvod k dalším pomyslným bodům na této dlouhé a zajímavé cestě. Snad i mé další stopy budou v tomto smyslu dobré…

Přestože je Paladix magazínem veskrze fotografickým, opravdu jsem nepřišel na to, jakým vhodným obrazovým materiálem doprovodit tento text, a tak je výjimečně třeba spokojit se jen s písmenky, slovy, větami a odstavci – ale přece tento uhlazený text nebudu kazit obrázkem své neuhlazené tváře…! Všem striktně technicky založeným čtenářům se tímto také omlouvám, že v tomto článku (a ani ve většině mých ostatních, já vím…) nenašli ani popis technických novinek, ani řešení přímo kruciální otázky, zda objektiv X je lepší nebo horší než objektiv Y, ani žádné další tolik vyhledávané nezbytnosti, bez kterých se ovšem nám nematematikům – při našem „nesmyslném“ sčítání jablek s hruškami – docela dobře existuje.

Na závěr by se hodilo něco popřát, což tímto neuměle činím: ať se Paladixu i nadále daří, ať má jak dobré autory, tak přízeň čtenářů (také pokud možno dobrých), ať není stejný jako ostatní fotoweby, ale vždycky aspoň trochu odlišný, ať neztratí tvář, ať zanechává dobré stopy a je mu prostě a jednoduše dobře a vám s ním také. Sobě přeji, pokud dovolíte, aby mi to psalo a aby Vám to četlo.

Děkuji také všem, kteří četli mé články v minulosti, kteří dočetli až sem a kteří se snad odvážně vydají do spletitých zákoutí textů budoucích článků 201, 202 atd. – děkuji za motivaci a trpělivost, za přízeň i za kritiku, kterou jsem si určitě zasloužil. Slibuji rovněž, že další článek, se zase bude pohybovat v končinách fotografičtějších, obvyklejších a bezpečnějších, a že s texty jako tento dám pokoj minimálně do nějakého dalšího významného jubilea. Jen jsem se chtěl ohlédnout, protože stejně jako je důležité, kam jít dále, je třeba vědět, odkud jsme přišli…

Váš
MS#