Vyhodnocení domácího úkolu: Abstraktno

S vyhlášením tohoto úkolu byly “vyhlášeny” i nevyřknuté otázky, které s vypracováním tohoto tématu blízce souvisejí. Co je to vlastně abstrakce, jak by měla vypadat, co může obsahovat a co již ne. Co mám vyfotit a poslat?

Všechny tyto otázky a mnoho dalších si asi kladlo mnoho z vás a mnohé toto zadání mohlo i odradit od zaslání svých děl. I na našem “Abstraktním” FOTOpivu se hned u první série rozhořela dlouhá debata o tom, co je to abstrakce. I tady bylo patrné, jak složitá definice může následovat či jak každý člověk vnímá jinak hranice označující abstraktno od reálna. Jak jsem již řekl, debata to byla dlouhá a jediného správného výsledku
jsme se nedobrali. Je to určitě dobře. Každý jsme jiný a svět kolem sebe, zvláště ten umělecký, vnímáme také jinak a hranice přechodů různých témat máme prostě nastavené jinak. Proto se také na FOTOpivu i tady v redakci sešlo mnoho diametrálně rozdílných fotek, které by někdo mohl řadit třeba do architektury, makra či průmyslové fotografie, ale pro autora je to již abstrakce a takto svoji práci vnímá a prezentuje. U některých fotografií by se o zařazení dalo polemizovat více, ale vše je dané právě nastavením oněch hranic.

Nedalo mi to a pokoušel jsem se v různých dostupných materiálech najít nějaké definice, které by tento umělecký směr zaškatulkovaly a napomohly tak budoucím autorům v jejich tvorbě. Navštívil jsem všemožné encyklopedie, umělecké galerie či slovníky a dovolil bych si své poznání shrnout asi následujícími řádky.

Abstraktní umění se vyznačuje tím, že nezobrazuje žádný předmět (člověka, krajinu, apod.), žádné konkrétní věci, proto se mu říká umění nepředmětné, abstraktní nebo nezobrazující. Vyjadřuje se autonomní soustavou výrazových prostředků (barva, tvar, objem, linie, struktura). Abstrakcionismus je umělecký směr usilující o vytvoření formy, která nepřipomíná reálnou skutečnost. Chce vytvořit dílo zbavené individuálního charakteru, záměrně absolutně neosobní. Abstraktní dílo lze interpretovat pouze v rovině subjektivního pocitového výkladu. Abstraktní umění využívá barvu, barevnou plochu, linii a pohyb. Umělci vyjadřují svá přání, pocity a zkušenosti barevnými skvrnami, geometrickými obrazci, liniemi. Opouštějí tradice konvencí, jde jim o zduchovnění svobody, o návrat k přírodě. Využívají experiment, náhodu, a výtvarnou hru. Abstraktní umění přineslo odklony od reality, mezinárodní spolupráci, využívání starých kultur a kultur přírodních národů, hledání nových životních stylů, smazávání rozdílů mezi jednotlivými druhy umění, barevnou harmonii a disharmonii, barevný kontrast a barevný rytmus. Abstraktní umění nechává prostor pro vlastní fantazii asi tak, jako poslouchání hudby. V tomto umění je divák vtahován do tvorby. Výsledkem nemusí být obraz či socha, jde o průběh činnosti. Asi nejvýznamnějším abstraktním fotografem v Čechách je Jaroslav Rössler, který
se stal pionýrem čistě fotografické abstrakce. Proto patří k nejdůležitějším postavám vizuálního umění všech dob.

Tak co? Jste moudřejší? Nejste? Nevadí! Pojďme se podívat na vaše abstraktní fotografie. Omezím komentáře a byl bych velice rád, kdyby jste se tentokráte k fotografiím vyjádřili i vy v komentářích.

Jiří Kanda

Jirkovi Delfíni a Žraloci, kteří připluli do schránky jako první, hned nasadili vysokou laťku a moji pozornost upoutali jak barevností, tak jemností fotografie. Podle mého se jedná o pěknou abstraktní fotografii.

Bronislav Klement

Jediná fotografie Od Bronislava také spadá k těm abstraktnějším snímkům. Působí však na mě lehce nevyváženě. Pokusil bych se asi rozbít tu naznačovanou geometrii, šel do většího výřezu a zrušil hluchá místa v krajích.

František Ferry Smítka

Ferry hledal abstraktní záběry v kuchyni. Tady už bude hodně záležet na postavení oné hranice v každém z nás. Jsou to ještě talíře? Nebo jsou to jen abstraktní křivky barev, světel a stínů?

Martin Vraštil

Tak co, jak vidíte Martinovo sklo? U mě dobrý, příjemná práce s liniemi, tonalitou a pěkné narušení harmonie “průstřelem” v pravém horním rohu.

SPAM

Spam poslal dvě fotografie z technického světa. Právě jeho druhá fotografie je v mých očích fotografií spíše technickou než abstraktní. Ta první je na tom, z hlediska abstrakce, již lépe. Ale bohužel na ní nedokáži udržet oči v klidu. Ty mi neustále poskakují po jednotlivých částech a do nekonečna obíhají velkou bílou plochu ve střední části záběru.

Zdenek Bakštein

Zdeněk zabodoval již v salonku Na kovárně. A protože toho měl více, poslal nám na svá díla odkaz. Neváhejte klikat, myslím si, že to opravdu stojí za to.

Zdeněk Tichý

Dvě kamenná abstraktna a jedno z našich luhů. Opět asi fotografie na hraně, kde bude záležet na jednotlivcích, ale ten kamenný býk se mi hodně zamlouvá.

Lukáš Bělovský

Kuličky se mi míhají ještě v noci, ve snu a neustále mě nutí řezat fotografii více dole, někde ve třetině nejnižší kuličky – ta vrcholová vlevo bude půlena spodním okrajem. Zdá se mi to tak více uzavřené, kompaktnější a zrak nevybíhá po bílé ploše ven ze záběru.

Tomáš Čejka

První, matná, monochromatická fotografie působí velice klidně a příjemně. Druhá fotografie skleněné Paříže je jejím pravým opakem. Ale ani její dynamika a lehká chaotičnost ji nevyřazuje z našeho dnešního zadání. Příjemný, zlatavý podvečerní nádech ji zklidňuje a nutí mě se k ní neustále vracet.

Petr Krupička

Petr nám poslal trochu “lidského tepla”. U jeho fotografií to platí dvojnásob. Jak obsahem, tak příjemnou barevností. Vzhledem k tomu, že by se s největší pravděpodobností mělo jednat o sérii či dvojici záběrů, pokusil bych se sjednotit formát jednotlivých fotografií. Dvě nudle na výšku, adjustované v jednom čtvercovém rámu – to nebude vypadat zle.

Lukáš Galuszka

Pěkná série “jarového” abstraktna. Prostřední fotku bych asi stáhl více do černé, zdá se mi, že má hnědavý nádech, a srovnal ji tak ke zbývajícím dvěma v sérii. Asi bych se nebál jít i do větší barevnosti a zvýraznil bych duhové hrátky na bublinách. Každopádně příjemná práce.

Václav Bětík

Václav poslal zajímavé průhledy, které jsou ve dvou případech ještě podpořeny ujetou barevností. Každá je z jiného soudku, každá potřebuje jinou náladu vnímání, ale myslím si, že zaujmou všechny.

Pavel Pola

Pavel využil své návštěvy na sportovišti a na tenisovém kurtu vytvořil svoji abstraktní sérii „lajny“. Tu první, s kruhem, bych v sérii ani moc nemusel a nahradil jí fotografií v podobném duchu jako jsou zbylé dvě, které jsou dle mého gusta dost povedené.

A když sem si na vás tento nelehký úkol vymyslel, nemohl jsem s tvorbou zůstat stranou. Zvolil jsem téma přírodních živlů a pokusil se ztvárnit oheň, vítr, vodu, vzduch, dřevo a zem ve své abstraktní sérii.

A co vy, ostatní, jak vidíte abstraktno a jak by jste ohodnotili snažení našich účastníků tohoto domácího úkolu? Jedná se o fotografie pro vaše oko a mysl? Dráždí vás? Provokují? Uklidňují? Dejte nám vědět jak na vás tato díla účinkují.