Affinity Photo efektivně 2 – uživatelské rozhraní II

Dnešní částí dokončíme informace o uživatelském rozhraní v Affinity Photo. V prvním dílu jsme se seznámili s těmi částmi uživatelského rozhraní, které obklopují prostor pro upravovanou fotografii, a dnes se zaměříme právě na tuto pracovní plochu, protože i ona má několik užitečných vlastností.

Posouvání pracovní plochy

Pro mě osobně je jednou z nejdůležitějších vlastností fakt, že pracovní plochu lze posouvat v podstatně větším rozsahu, než je jen rozměr upravované fotografie. V praxi to znamená, že klidně i při největším zvětšení můžete fotografii posunout kterýmkoliv směrem tak, že se vedle ní objeví prázdný šedý okraj. Využívám toho při jakékoliv práci s okraji fotografie, které tak mohu mít umístěné ve středu monitoru, což je ergonomičtější a pohodlnější.

I při velkém zvětšení fotografie není problém posunout si pracovní plochu až „za roh“, takže i s úplným okrajem fotografie lze pracovat uprostřed okna

K posouvání pracovní plochy slouží kolečko myši nebo gesto na dotykových zařízeních. Práce je samozřejmě pohodlnější, pokud vaše myš či touchpad podporují posun v obou osách. V případě, že z jakéhokoliv důvodu kolečko nechcete používat, nechybí ani specializovaná nástroj s ikonkou ruky zvaný v Affinity Photo View Tool (klávesová zkratka h jako hand – ruka), který dovoluje fotografii posouvat uchopením a tažením myší.

Nástroj View Tool nemá odlišné funkce s různými klávesovými modifikátory (Alt, Shift atd.), ale dvojklikem na jeho ikonku v nástrojovém panelu můžete vždy zobrazit celou a vycentrovanou fotografii (ekvivalent funkce Zoom to Fit).

Nástroj posouvání – ručička. Ve výchozím rozložení panelu nástrojů je hned první v pořadí.

Mnoho uživatelů také dává místo přepnutí na View Tool v panelu nástrojů přednost dočasné změně, která je v Affinity Photo vyřešena stejně jako ve Photoshopu nebo Lightroom a dalších editorech – stačí přidržet klávesu mezerník, která dočasně změní aktivní nástroj na ruku do doby, než ji zase uvolníte. Osobně tuto možnost celkem využívám, i když třeba ve srovnání s jinými aplikacemi určitě méně, protože kolečko myši v Affinity Photo většinou nemá jinou funkci než posouvání, zatímco třeba v Lightroom mění například velikost štětce. Nemít nicméně dotykovou myš, se kterou je pozicování v obou osách pohodlné, sahal bych k mezerníku nejspíš mnohem častěji.

Natáčení pracovní plochy

Při retuších (nebo jakékoliv jiné formě přesného kreslení) se hodí také možnost natáčení pracovní plochy – usnadňuje to například malování štětcem pod některými úhly. Nejpohodlněji lze pracovní plochou otáčet pomocí gesta na vícedotykových zařízeních – na Macu to umožňují touchpady MacBooků nebo Magic Trackpad u stolních počítačů. Pokud otáčení gestem nelze použít, stále jsou ještě v záloze volby v menu View → Rotate Left, respektive View → Rotate Right, pomocí kterých můžete plátnem otáčet v obou směrech po 15 stupních, což je většinou celkem postačující. Budete-li tyto funkce používat často, doporučil bych samozřejmě nastavit jim klávesové zkratky – standardně není přiřazena žádná. Rotaci můžete snadno vrátit do výchozího stavu z menu View → Reset Rotation. Pro jistotu chci ještě zdůraznit, že v tomto případě otáčíte opravdu jen pracovní plochou a nikoliv fotografií – nijak tedy nedegradujete její konečnou kvalitu a pokud jí vyexportujete, rotace se ve výsledky neprojeví.

Ukázka práce s pootočenou pracovní plochou

Zoomování

Upravovanou fotografii si budeme nejspíš občas chtít také přiblížit nebo oddálit. V tomto směru se Affinity Photo nijak zvlášť neodlišuje od jiných editorů a nabízí standardní možnosti. Nechybí funkce Zoom In (Cmd+, respektive Ctrl+) a Zoom Out (Cmd-, respektive Ctrl-) pro krokové přiblížení, Zoom to Fit (Cmd+0, respektive Ctrl+0) pro zobrazení celé fotografie a předdefinovaná přiblížení na 100, 200, 400 a 800 % (Cmd+1 až Cmd+4, respektive Ctrl+1 až Ctrl+4). Nechybí také možnost Actual Size pro zobrazení fotografie ve skutečné velikosti při daném DPI (Cmd+8, respektive Ctrl+8).

Osobně se při změně měřítka zobrazení spoléhám plně na uvedené klávesové zkratky, ale v Affinity Photo nechybí samozřejmě ani samostatný nástroj lupa (Zoom Tool, klávesa z), který nabízí hned několik variant použití. Kliknutí odpovídá funkci Zoom In a přiblíží fotografii o jeden krok – zvětšení se nicméně provede do bodu, na který jste kliknuli (zatímco funkce z menu zoomoje na střed pracovní plochy). Přidržením Altu při kliknutí lupa zmenšuje místo zvětšování. Kliknutím a tažením myší doprava či doleva zoomujete okolo tohoto bodu a když před tažením myší stisknete Alt, můžete vyznačit obdélníkovou oblast ke zvětšení. Za zmínku stojí opět také dvojklik na lupu v nástrojovém panelu, který zvětší fotografii na 100 %. A tentokrát už může přijít ke slovu i kontextová lišta, ve které lze požadované zvětšení vybrat z rozbalovacího menu nebo využít posuvník.

Lupu najdete pro změnu úplně na konci panelu nástrojů. Všimněte si též možností zoomování v kontextové liště v horní části.

Uživatelé Maců mohou na dotykových zařízeních (Magic Mouse, trackpady) využívat také funkci Smart Zoom – v Affinity Photo slouží k přepínání mezi aktuálním a 100% zvětšením v místě kurzoru myši (připomínám, že Smart Zoom se na Magic Mouse provádí dvojím tapnutím na myši a na trackpadu dvojím tapnutím dvěma prsty). Bohužel netuším, zda ekvivalentní funkce existuje i ve Windows, a nemám to jak otestovat.

Pro některé operace jsem si hodně oblíbil ještě jednu možnost zoomování fotografie. Opět v něm hraje roli mezerník, který ovšem tentokrát musíte zmáčknout společně s klávesou Cmd, respektive Ctrl – jen pozor, pro spolehlivé chování této funkce je třeba zmáčknout nejdříve mezerník a až pak přidat Cmd nebo Ctrl. Tím dojde k dočasnému přepnutí aktivního nástroje: tentokrát na lupu, která zoomuje kliknutím a tažením doleva nebo doprava. Dočasné přepnutí nezruší předchozí nástroj, takže tento trik lze používat třeba při přesném ořezávání.

A dokonce ani tím jsme ještě možnosti zoomování tak docela nevyčerpali – další alternativou je totiž kolečko myši. Protože jsme si ale řekli, že jím fotografii posouváme, správně hádáte, že bude třeba přidat nějakou klávesu – na Macu je to Alt, zatímco na Windows Ctrl.

Musím také zmínit dvě volby aplikace, které mají na chování zvětšování vliv. Obě najdete v předvolbách aplikace v sekci Tools. Use mouse wheel to zoom dovoluje zapnout zoomování kolečkem myši bez přidržení klávesy Alt (respektive Ctrl) – tuhle funkci jsem osobně nikdy neměl rád, ale vím, že jiní uživatelé jí dávají přednost.

Druhá volba je dostupná jen na Macu a jmenuje se Use ‚scrubby’ zoom. Pokud jí vypnete, bude zoomování pomocí kliknutí a tažení myší pracovat v režimu výběru obdélníkové oblasti a naopak přidržení Altu (respektive Ctrl) bude zoomovat rovnou. Tato volba mění stejným způsobem i chování dočasné lupy aktivované zkratkou Mezerník+Cmd.

Nastavení chování zoomování v předvolbách aplikace

A vlastně ještě jedna konfigurační volba nás v této souvislosti může zajímat. Najdeme jí v sekci Performance, neboť poměrně úzce souvisí s tím, jak rychle bude Affinity Photo dokumenty při zoomování zobrazovat. Je to volba View Quality, která určuje algoritmus, který se při zmenšování nebo zvětšování použije. Na výběr jsou dvě možnosti – Bilinear cílí na kvalitu zobrazení a Nearest Neighbour je naopak rychlá, ale za cenu zubatějšího zobrazení. Vhodnou volbu nechávám na vás, neboť je silně odvislá od výkonu vašeho počítače. Osobně dávám přednost volbě Bilinear, a to i na starším notebooku, aniž bych měl pocit, že mě to nějak zásadně brzdí v práci.

Nastavení algoritmu zmenšování aplikací ovlivňuje i rychlost aplikace

Práce s více fotografiemi najednou

Jak jsem popsal minule, v režimu jednoho okna jsou standardním řešením pro otevření více dokumentů najednou záložky, mezi nimiž lze přepínat myší a nebo klávesovými zkratkami Cmd+Tab (následující záložka) a Cmd+Shift+Tab (předchozí záložka) – na Windows je to samozřejmě Ctrl+Tab a Ctrl+Shift+Tab.

Lišta záložek se objeví, pokud máme otevřený více než jeden dokument

Pořadí záložek jde snadno změnit přetahováním myší. Název souboru v záložce má i dvě šikovné doplňkové funkce – zobrazuje aktuální zvětšení fotografie a v případě dokumentu, se kterým jsme už něco provedli, se zde objeví text [Modified] nebo [M], což napomáhá rychlé orientaci.

Zobrazení více fotografií najednou je prozatím mezi platformami trochu schizofrenní. Na Macu musíte použít tzv. Separated Mode, o kterém jsem se už zmiňoval v první části, tento režim ale na Windows zcela chybí. Asi proto je tu místo něj možnost jednotlivé záložky „odtrhnout“ myší do samostatných oken. Nezbývá než doufat, že do budoucna se v tomto směru obě verze shodnou na jednotném postupu.

Ve Windows chybí režim Separated, ale zase je zde možnost myší vytáhnout jednotlivé záložky do samostatných oken. Každé takové okno může případně obsahovat své další záložky.

Další odlišností, kterou musím zmínit, i když tím malinko předbíhám směrem k úpravám fotografií, je, že v Separated Mode na Macu lze přetahovat vrstvy z jednoho dokumentu do druhého, kdežto mezi jednotlivými okny na Windows tato možnost (zatím?) nefunguje a musíte využít kopírování přes schránku.

Poslední věc, které se dnes budu věnovat a která by se vám mohla v této souvislosti hodit, je možnost otevřít si jeden a tentýž dokument vícekrát – k tomu slouží funkce v menu View → New View, která pro aktivní dokument otevře další záložku. Jedná se opravdu pouze o jiný pohled na stejnou fotografii a úpravy provedené v jednom okně se okamžitě projeví i v tom druhém. Toho lze využít s výhodou například pokud chcete trvale vidět celou fotografii a zároveň upravovat v druhém okně při odpovídajícím zvětšení různé detaily. Fakt, že okno (nebo záložka v liště) reprezentuje dodatečný pohled na soubor v jiném okně, signalizuje číselné označení za dvojtečkou v názvu souboru. Zavření takové záložky nevede k dotazu na uložení změněného dokumentu, dokud existují ještě další otevřené View – teprve při pokusu o zavření toho posledního nám Affinity Photo položí obvyklou otázku, jestli změny zachovat či zahodit.

Dva pohledy na tutéž fotografii v režimu Separated – zrovna provádím výběr pozadí a jak vidno, maska se objevuje rovnou v obou oknech

Když jsme se seznámili s uživatelským rozhraním, můžeme se příště vrhnout na základy práce s fotografiemi.