Affinity Photo efektivně 29 – skládání panoramat

Dalším funkcí pro spojování více fotografií do jedné výsledné je v Affinity Photo sestavení panoramatu. Stejně jako u minule popsaného skládání hloubky ostrosti jde o nástroj snadno použitelný a přitom dovolující elegantně zasahovat do procesu pro dosažení nejlepšího možného výsledku.

Důvodů, proč fotografovat panoramata, je hned několik:

• můžeme je použít jako způsob kompozičního či výtvarného pojetí daného motivu
• umožňují dosáhnout vyššího rozlišení fotografie
• pomáhají nám v situacích, kdy nemáme dostatečně širokoúhlý objektiv pro zachycení celé scény
• jsou alternativou k ultraširokoúhlým objektivům, která při správném použití může poskytovat přirozenější výsledek s menšími deformacemi
• dovolují pořídit širokoúhlý záběr s extrémně nízkou hloubkou ostrosti (takzvaná Brenizerova metoda)
• mohou sloužit pro vytváření různých virtuálních prohlídek
• a možná by se našly i další

Affinity Photo poslouží ve většině těchto případů, snad jen s výjimkou zmíněných virtuálních prohlídek, protože nedokáže spojovat 360stupňová panoramata – na jiná omezení jsem při své praxi nenarazil, ale je fér přiznat, že sám se tomuto druhu fotografie věnuji jen občasně.

Pro ukázku postupu skládání jsem záměrně vybral víceřadé panorama focené z ruky (dvě řady po třech snímcích), které demonstruje některé problémy, s nimiž se můžete setkat, a postupy jejich řešení. Ale pojďme si celý proces projít pěkně od začátku. Nový proces skládání panoramat zahájíte z menu File → New Panorama…, případně klávesovou zkratkou Cmd+Alt+Shift+P, respektive Ctrl+Alt+Shift+P na Windows. V dialogu, který se tím otevře, je prvním krokem výběr zdrojových fotografií pomocí tlačítka Add.

Dialog pro složení nového panoramatu

Oproti skládání hloubky ostrosti, jehož startovací dialog vypadá podobně, ale po přidání ještě nejsme hotovi – než nás program pustí dál, je třeba použít ještě tlačítko Stitch Panorama, které provede předběžné složení a v pravé části dialogu zobrazí miniaturní náhled výsledku:

Náhled složeného panoramatu

Na pořadí přidávání jednotlivých fotografií nijak nezáleží – jednoduše vyberte všechny snímky tvořící panorama a Affinity Photo si je uspořádá sám. Dokonce můžete skládat i více panoramat najednou. V takovém případě se v náhledu po použití tlačítka Stitch Panorama objeví všechny a vy si můžete nakonec pro finální složení vybrat všechny nebo jen některá z nich.

Náhled více panoramat najednou

Jak vidno, během skládání není možné volit způsob projekce nebo některé další parametry. To může být pro pokročilé postupy omezující, ale v praxi mám osobně zatím s automatikou velmi dobrou zkušenost a nemožností konfigurovat postup složení nijak netrpím. Jestliže fotíte panoramata systematicky, je možné, že shledáte tento přístup v některých situacích limitující – pak bude vhodnější volbou některý ze specializovaných nástrojů, jako např. PTGui, Hugin a další.

Otevřením panoramatu nicméně možnosti, jak do procesu zasáhnout, nekončí. Affinity Photo se v tomto případě automaticky přepne do persony Panorama, do které se jiným způsobem nedá dostat – je to pochopitelné, protože na rozdíl třeba od persony Develop, kterou lze použít i pro úpravu jakékoliv pixelové vrstvy, nejde skládání panoramat použít jinak než s více fotografiemi.

Persona Panorama během prvního vykreslení panoramatu

Jak vidno na obrázku, panorama se nejdříve zobrazí v podobě mozaiky jednotlivých snímků a pak se teprve vykreslí do finální podoby. Během procesu vykreslení panoramatu se Affinity Photo postará také o sjednocení případných odchylek v jasu jednotlivých snímků – toto panorama bylo foceno s automatickou citlivostí ISO, které tak nebylo u každé fotografie stejné. Pro demonstraci možností se to hodí, ale jinak důrazně doporučuji fotit snímky panoramatu výhradně v manuálním režimu při jednotném nastavení, díky čemuž budou části panoramatu expozičně perfektně navazovat.

Persona Panorama rozložením uživatelského rozhraní nijak nepřekvapí. Opět jde o klasické uspořádání, kde u levé hrany okna s fotografií najdete interaktivní nástroje, nad fotografií se objevuje ke každému z nich kontextová lišta, zcela nahoře je nástrojová lišta (zde na tlačítka poměrně skoupá) a vpravo jsou nástrojové palety, které už všechny známe podle jejich protějšků v personě Develop. Jsou to:

• Navigator pro zoomování a navigaci zvětšenou fotografií
• Histogram zobrazující (ehm) histogram, a to se všemi funkcemi, které už známe (např. s možností přepínání barevných kanálů).
• Location je nástroj dovolující vložit do výsledné fotografie zeměpisné údaje o místě pořízení
• EXIF slouží k prohlížení EXIF dat (do panoramatu se automaticky přenesou údaje ze zdrojových snímků) a částečně i k jejich úpravě – konkrétně můžete vyplnit pole s popiskem fotografie (Description) a případně všechny informace odstranit
• Info stejně jako v ostatních personách zobrazuje informace o pixelu pod kurzorem myši
• a History slouží, opět jako v ostatních personách, pro přehled o historii provedených úprav a jejich případném vracení (takový přehlednější pohled na funkci Zpět neboli Undo)

Jak vidno, jedná se většinou vlastně jen o informační nástroje, které neslouží k úpravám výsledné fotografie. V tomto směru jsou důležitější interaktivní nástroje.

Interaktivní nástroje persony Panorama

Tlačítko s rukou (Hand Tool, klávesa H) jako všude slouží pro posouvání celé fotografie v okně a stejně tak ani lupa neboli Zoom Tool (klávesa Z) nepřekvapí – umožňuje fotografii zvětšovat a zmenšovat (ovšem praktičtější jsou podle mého názoru klávesové zkratky, které jsou shodné s personou Photo).

Novinkou je šipka zvaná Transform Source Image Tool (klávesa A). Ačkoliv se podobá nástroji Move Tool z persony Photo, zde má mírně odlišnou funkci, respektive možnosti. Slouží totiž k posunu umístění jednotlivých snímků v rámci výsledného panoramatu. Je–li nástroj aktivní a kliknete myší do fotografie, ukáží se znovu všechny „dlaždice“ tvořící panorama a ta vybraná se vykreslí s ohraničením a řídícími body:

Vybraný snímek v rámci panoramatu

Tažením myší za rohy snímku můžete upravit velikost „dlaždice“ a nebo její rotaci okolo středového kotvícího bodu. I ten můžete přesunout a tím změnit chování tažení za rohové body. Poslední možností je pak přesun celé dlaždice v rámci panoramatu – k tomu ji stačí uchopit myší kdekoliv uvnitř mimo kontrolní body. I tak ovšem nedochází k přímočarému přesunu, dlaždice se posouvá v rámci jakéhosi perspektivního promítnutí celého panoramatu.

Typickou situací, kdy může být třeba se snímkem pohnout, jsou nenavazující linie a podobné nedostatky v důsledku nepřesné práce při fotografování. V našem ukázkovém panoramatu to potkalo kondenzační čáry od letadel:

Nedostatky složení panoramatu

K nápravě v tomto případě stačilo pomocí zmíněného nástroje Transform Source Image Tool (šipka v postranním panelu) vybrat krajní snímek, což nám zobrazí s částečnou průhledností všechny překrývající se části panoramatu:

Náhled složení panoramatu při aktivním nástroji Transform Source Image Tool

Stačí lehké posunutí:

Náhled posunutého snímku v panoramatu – kondenzační čára na nebi již takto navazuje

a problém se zde zcela odstranil:

Vykreslený výsledek po posunutí snímku – problém zcela zmizel

Pokud pracujete s nástrojem Transform Source Image Tool, po změně umístění dlaždic panoramatu nedojde automaticky k vykreslení výsledku – výpočet přeci jen chvilku trvá a mohlo by nás to brzdit. Proto je třeba pro zhodnocení výsledku kliknout na tlačítko Render v kontextové liště nástroje:

Tlačítko Render v kontextové liště nástroje

Pro mě trochu nelogickou zvláštností v chování Affinity Photo je, že teprve vyrenderování panoramatu (ať už ručně vyvolané nebo provedené automaticky, když se přepnete na jiný nástroj) vytvoří záznam v historii úprav, takže pokud měníte umístění snímku v panoramatu, nemůžete tyto úpravy vrátit funkcí Undo ihned, ale jen jako celek, který byl vykreslen.

Nesprávné složení panoramatu má samozřejmě obvykle svůj jasný důvod – je jím často nepřesné focení (druhou možností může být pohyb objektu ve scéně). V naší ukázce je vidět, že srovnání nepřesností v nebi znamená poměrně výrazný posun v zarovnání listů stromu:

Všimněte si, že posunutím snímku pro odstranění vad v zarovnání na nebi způsobil poměrně velkou odlišnost v zarovnání listů stromu

V našem konkrétním případě to nevadí – Affinity Photo si s tím poradí a použije listy z toho snímku, který pak dále správně navazuje na ostatní. Přesto by se mohlo stát, že posunutím pro srovnání jedné vady můžete podobný problém na jiném místě vytvořit. V takovém případě se hodí další nástroj v pořadí, kterým je štětec se složitým názvem Add To Source Image Mask Tool (klávesa L). Ten slouží k úpravě masek, pomocí kterých se prolínají jednotlivé snímky panoramatu. Zdaleka nejde o rovné hrany – Affinity Photo hledá optimální způsob, jak na sebe snímky nejlépe napojit a masky mohou být i relativně složité. A především do nich právě pomocí štětce můžete zasáhnout. Pokud jej aktivujete a opět kliknete na některou část panoramatu, ukáže se vám náhled masky, pomocí níž jsou snímky prolnuté:

Ukázka masek spojení jednotlivých snímků při použití nástroje Add To Source Image Mask Tool – zde máme opět původní verzi panoramatu s nesprávným zarovnáním kondenzačních čar na nebi

Jak vidíte, listí stromu lícuje poměrně pěkně, ale kondenzační čára opravdu nelícuje v téměř celé délce – v obou snímcích splyne až relativně daleko v mracích. Pomocí štětce tedy můžeme masku upravit tak, aby se čára používala jen z jednoho a nikoliv ze dvou snímků. Stačí ji jednoduše přemalovat v oné šedivější části:

Ukázka úpravy masek jednotlivých snímků – přemaloval jsem kondenzační čáry na nebi, díky čemuž se celé vykreslí z jednoho snímku a tedy bez vady zarovnání

Tím jsme změnili masku – v celé domalované oblasti se použijí pixely z jednoho zdrojového snímku a proto se zde ani neprojeví žádná vada vykreslení:

Výsledek opravy masek pomocí štětce

Pokud nejsme s výsledkem naší úpravy masek po vykreslení panoramatu spokojeni, můžeme je snadno korigovat dalším nástrojem – gumou (zde zvanou Erase From Source Image Mask Tool, klávesa U). Když jej aktivujeme, ukáží se nám ručně provedené úpravy masky a přemalováním je můžeme vrátit do výchozího stavu.

Náhled oblastí opravených štětcem při aktivaci gumy – nástroje Erase From Source Image Mask

Oba dva nástroje – štětec i guma – mají v kontextové liště také tlačítko Render, pomocí kterého si můžeme nechat výsledek vykreslit pro posouzení. Navíc je zde také možnost nastavit velikost štětce (bohužel bez možnosti přiřadit této funkci klávesovou zkratku). Tvrdost a další parametry se nenastavují, ale prolnutí s okolím je i tak bez vad.

Posledním nástrojem v postranní liště je ořez (Crop, klávesa C). Ten můžete samozřejmě nastavit interaktivně myší přímo ve fotografie, ale v kontextové liště najdete dvě užitečná tlačítka – Crop to bounds, což je de facto reset ořezu na celé panorama, a hlavně Crop to opaque, které nastaví ořez tak, aby se odstranily všechny prázdné oblasti bez pixelů, které často vzniknou zakřivením panoramatu.

Ukázka automatického nastavení výřezu funkcí Crop to opaque – neboli ořezu částí bez obrazové informace

Stejně jako v personách Photo a Develop, i zde má ořez poměrně bohaté možnosti nastavení prostřednictvím voleb v kontextové liště. Můžete nastavit pevný rozměr či poměr stran (Mode) a tlačítkem Rotate lze přepínat orientaci výřezu na šířku a na výšku. Tlačítko Straighten zahájí rovnání horizontu pomocí kreslení vodítka podle linie, která má být vodorovná nebo svislá – efektivnější je ale dočasná aktivace této funkce přidržením klávesy Cmd (respektive Ctrl) přímo během ořezávání. Volbou Overlay si můžete zapnout pomocná vodítka (standardně se používá vyznačení třetin) a zaškrtávací volba Darken Border umožní ztmavit pixely mimo výřez. Ořez v rámci persony Panorama je nedestruktivní – později jej můžete ještě změnit.

Oříznutí prázdných oblastí vede u panoramat typicky také k odstranění některých částí, které kresbu obsahují – je to proto, že panoramata se často složí s určitým prohnutím (zvláště tehdy, pokud jsou focená z ruky jako to naše ukázkové). Nemusí tomu ale nutně tak být – jak jsme si už částečně ukázali v části o retuších, pomocí nástrojů z rodiny chytrého vyplňování (inpainting) můžeme chybějící oblasti doplnit. Úplně nejjednodušší cesta je aktivovat tlačítko Inpaint Missing Areas v hlavní nástrojové liště:

Tlačítko Inpaint Missing Areas v hlavní nástrojové liště

Nesmí vás zmást, že v danou chvíli se nic nestane – k vyplnění dojde teprve při opouštění persony Panorama. Pro podobná panoramata, jako je to ukázkové, to nejspíš nedopadne úplně dobře, protože Affinity Photo musí mít kde brát zdrojové pixely, které se budou do prázdných oblastí hodit – to zde povede k zduplikování některých budov dole. Pokud ale chybí menší části nebo jsou v oblastech, které se tímto způsobem tradičně dobře retušují (např. nebe), pak to může být velmi použitelná metoda. V případě složitějších věcí můžete samozřejmě automatické vyplnění vypnout a retuš provést posléze ručně v personě Photo. To osobně doporučuji, protože se domnívám, že je lepší získat neretušovanou verzi panoramatu a pak experimentovat, než nechat rovnou přidat nevratnou retuš, která nemusí dopadnout dobře. Osobně bych uvítal, kdyby se časem tato funkce vylepšila tak, že by se doplňované oblasti vykreslily v samostatné vrstvě, kterou by šlo posléze vypnout nebo upravit.

Podobně jako v personě Develop, i zde zpracování panoramatu ukončíte a do persony Photo k dalším úpravám přejdete pomocí modrého tlačítka Apply, které je trvale dostupné v kontextové liště.

Tlačítko Apply v kontextové liště potvrzuje konec práce v personě Panorama a přechod k dalším úpravám v personě Photo

Jakmile personu Panorama opustíte, už není cesty zpět, takže si to dobře rozmyslete, ať nemusíte případně celé panorama skládat znovu. Osobně mívám tendenci kliknout omylem na Apply při ořezávání fotografie, protože se to v dané chvíli může zdát jako potvrzení ořezu a ne celého zpracování panoramatu.

Výsledné panorama s retuší elektrického vedení

Závěrem ještě doplním, že ani v případě panoramat nejsme ochuzeni o práci v 32bitovém režimu s vysokým dynamickým rozsahem (HDR). Z nějakého důvodu nelze vytvořit 32bitové panorama přímo z RAWů – ty sice pro složení použít jde, ale výsledkem bude (nezávisle na nastavení persony Develop) vždy jen 16bitový soubor. Pokud chceme zachovat celý dynamický rozsah RAWu a později jej využít při úpravách panoramatu v personě Photo, musíme napřed RAWy vyvolat do 32bitového formátu, exportovat je do souborů typu HDR nebo OpenEXR a z nich poté sestavit panorama, které zůstane rovněž 32bitové a dovolí tak výraznější úpravy tonality a barev. Obdobně lze také vytvořit HDR soubory jednotlivých snímků složením více expozičních variant. Tento postup si ještě ukážeme, až se seznámíme s možnostmi tvorby HDR v Affinity Photo.