Téma vrstev je velmi obsáhlé, ale dnes se po spíše obecnějších dílech dostaneme k praxi – ukážeme si totiž, jaké druhy vrstev úprav Affinity Photo nabízí a k čemu je můžeme využít.
Úrovně (Levels)
Jednou z nejzákladnějších funkcí, kterou je u úprav fotografií vhodné zvládat, jsou úrovně, tomu také odpovídá fakt, že přidání této vrstvy úprav má přiřazenou klávesovou zkratku Cmd+L
(respektive Ctrl+L
). Pokud jste pracovali v jakémkoliv fotografickém editoru, nejspíš úrovně v nějaké podobě budete znát a nepřekvapí vás asi nijak zásadně ani vzhled dialogu jejich nastavení:
Nastavení vrstvy úprav Úrovně (Levels) |
Ve srovnání třeba s Photoshopem vzbuzuje nástroj úrovně v Affinity Photo trochu smíšené pocity – postrádá totiž některé obvyklé funkce a ovládání má určité mouchy. A i když nabízí některé velmi zajímavé možnosti, začnu nejdříve těmi negativy. Na první pohled zarazí černobílý histogram, v němž těžko rozlišíte jednotlivé kanály. Namísto tradičnějších šipek na spodní hraně histogramu se v Affinity Photo používají pro nastavení černého a bílého bodu klasické posuvníky pojmenované Black Level a White Level a úroveň středních tónů pak mění posuvník Gamma. Černý i bílý bod jsou v histogramu zobrazeny i svislou čarou, takže nastavení je dostatečně přesné, ale pozici Gamma je třeba trochu odhadovat. Co může chybět více je automatické nastavení a kapátka pro nabrání černého a bílého bodu z fotografie – zejména pokud jste zvyklí využívat je pro nastavení jednotlivých R, G a B kanálů. Mně osobně pak trochu trápí nemožnost resetovat jeden posuvník dvojklikem na jeho jméno nebo táhlo, jak je to běžné v Lightroom či Capture One (a platí to pro všechny druhy vrstev úprav). Dobrou zprávou je, že vylepšení úrovní je v seznamu plánovaných funkcí na předních místech, takže se snad dočkáme už v příští verzi.
V ostatním už Levels v Affinity Photo ve srovnání s konkurencí nezaostávají a dokonce občas nabízejí i něco navíc. Již jsem zmínil možnost úpravy úrovní pro jednotlivé barevné kanály. Ty můžeme přepínat z rozbalovacího menu, v němž je na obrázku výše vidět hodnota Master, která značí úpravu v rámci všech sloučených kanálů, takže upravuje celkový kontrast fotografie. Pokud si zvolíme některý z dalších kanálů, například Red, upravujeme kontrast jen v něm, čehož se využívá typicky pro barevné korekce nebo záměrnou stylizaci.
Můžeme ale zajít ještě dále – úrovně totiž dovolují pracovat s různými barevnými modely. K tomu slouží rozbalovací menu, v němž je na obrázku výše uvedeno RGB: standardně se zde nabízí model, v němž je upravovaná fotografie (obvykle tedy právě RGB), ale aniž bychom museli dokument konvertovat, lze pracovat také s barevnými modely Gray, CMYK a LAB. K čemu se nám to může hodit? Samozřejmě opět k práci s jednotlivými kanály. Pokud potřebujeme například v rámci barevných korekcí upravit žluté tóny, můžeme využít model CMYK a kanál Yellow. Chceme–li upravit kontrast fotografie bez navýšení sytosti, použijeme režim LAB a upravíme černý a bílý bod kanálu Lightness.
U úrovní se může v některých případech vyplatit použít i režim prolnutí – pokud například zvolíme režim Luminosity, úprava kontrastu ovlivní jen jas pixelů a nikoliv jejich sytost (je to tedy jiná cesta ke stejnému výsledku, jako výše zmíněný trik s použitím kanálu Lightness v barevném modelu LAB).
Na závěr povídání o úrovních přidám ještě jeden tip. Jedním z postupů, které jsou často k vidění v tutoriálech k Photoshopu, je úprava masky průhledností pomocí úrovní – přidáním kontrastu můžete například masku vytvořenou z jasu fotografie zacílit přesněji na určitý rozsah jasů. V Affinity Photo tato možnost zdánlivě chybí: vrstvu úprav Layers sice můžete přidat i k masce, ale taháním za černý a bílý bod se nic neděje. Důvodem je, že maska reprezentuje průhlednost, se kterou se pracuje jako se samostatným kanálem – chcete–li tedy měnit kontrast masky průhlednosti, musíte si v nastavení vrstvy úprav Layers přepnout kanál na Alpha:
Pokud potřebujete upravit kontrast masky průhlednosti, je třeba pracovat s kanálem Alpha – ostatní kanály nemají na průhlednost vliv, a to ani v případě, že vrstvu úprav Layers vnoříte přímo k masce vrstvy. |
Vyvážení bílé (White Balance)
Vyvážení bílé přináší naprosto standardní rozhraní, v němž můžete pomocí posuvníků nastavit barevnou teplotu na ose mezi modrou a oranžovou (White Balance) a vyvážení nádechu mezi fialovou a zelenou (Tint). Oba posuvníky jsou podbarvené, takže je na první pohled vidět, kterým směrem táhnout pro dosažení patřičného efektu.
Nastavení vrstvy úprav vyvážení bílé (White Balance) |
Nechybí ani kapátko pro nabrání barvy, která má být neutrální, přímo z fotografie. Zde jej aktivuje tlačítko Picker a má několik zajímavých vlastností. Je–li picker aktivní, kurzor myši se změní na křížek a kliknutím klasicky vyberete bod, z nějž se má načíst barva k vyvážení. Výběr jednoho bodu ale může být náchylný na chybu způsobenou například barevnám šumem. Affinity Photo nabízí proto další možnosti. Pokud budete klikat s přidržením klávesy Shift, přidáte více bodů a vyvážení bílé se vypočte z jejich průměru. Počet nabraných bodů se ukazuje ve spodní informační liště pod obrázkem:
Stavová lišta na spodní hraně okna s fotografií pro kapátko vyvážení bílé při aplikování vícebodového vyvážení zobrazuje také počet bodů, které již byly přidány (zde 4). |
Nebo můžete přidržet klávesu Alt
a kliknutím a tažením myší označit obdélníkovou oblast, která se rovněž zprůměruje. Pozor, ani jedna z těchto metod není míněna jako kombinované vyvážení bílé pro smíšené světelné zdroje – vždy se nastaví jedno plošné vyvážení bílé někde uprostřed mezi všemi vybranými body.
Odstín, sytost a jas (HSL)
Především pro úpravy barevnosti se používá vrstva úprav HSL, která si také vysloužila od vývojářů klávesovou zkratku už ve výchozím nastavení – konkrétně Cmd+U
(Ctrl+U
).
Nastavení vrstvy úprav odstín, sytost, jas (HSL) |
Základem je posun odstínu (Hue Shift), který reprezentuje dvojitá „duha“ – horní popisuje původní rozložení odstínů ve fotografii a tou spodní se provádí změna. Vzájemná pozice obou ukazatelů čitelně zobrazuje, jaká barva se mění v jakou. Na obrázku výše se například červená (nahoře) mění v zelenou (dole), zelená v modrou, fialová v oranžovou a tak dále. Relativní posun všech barevných odstínů je stejný v celé fotografii.
Druhým parametrem je sytost (Saturation Shift) – fotografii takto můžeme učinit sytější či méně sytou až po zcela černobílou. Zde bych rád podotkl, že zde jde o lineární navýšení sytosti, které může snadno vést k přílišnému efektu. Pro jemnější posílení barev je vhodnější úprava Vibrance, k niž se dostaneme později.
A nakonec posledním posuvníkem (Luminosity Shift) se pak zvyšuje či snižuje jas.
Ve výchozím stavu se mění barevnost všech pixelů stejně, což není obvykle při práci s fotografiemi vyloženě častý typ úpravy. Mnohem zajímavější je možnost upravovat stejnými parametry jednotlivé barevné rozsahy. K jejich výběru opět slouží rozbalovací menu, v němž je standardně uvedena hodnota Master – kromě ní si ale můžete vybrat také pouze červené, žluté, zelené, azurové, modré a fialové tóny. Snadno tak můžete upravit například jen modré nebe nebo zelenou trávu. Navíc lze kdykoliv přidat k úpravě masku, jak jsme si popsali minule, takže můžete snadno zajistit, aby neovlivnila místa, která chcete zachovat – například když chcete sytější modrou v nebi, ale modré auto v záběru chcete nechat nezměněné.
Při úpravách tohoto typu je jen třeba počítat s tím, že dramatické zásahy v jediném kanálu snadno vytvoří artefakty. Míru úprav (hlavně se to týká sytosti) je vhodné držet na rozumných hodnotách a obvykle není od věci i částečně upravit okolní kanály – tedy například modré nebe často vyžaduje změnu nejen v modré (blues), ale i v azurové (cyans).
Přebarvení (Recolor)
Další nástroj pro práci s barvami neslouží k úpravě původních barev, ale k jejich plošné výměně za jiný odstín. Můžeme jej chápat jako převod do černobílé s tónováním do požadovaného odstínu, který nastavujeme posuvníkem Hue. Sytost barvy, kterou fotografii tónujeme, určuje druhý posuvník Saturation.
Nastavení vrstvy úprav přebarvení (Recolor) |
Při úpravách fotografií můžeme Recolor použít například pro dosažení efektu sépiového tónování:
Ukázka využití nástroje Recolor k sépiovému tónování |
Na rozdíl od úpravy HSL lze Recolor použít i pro tónování černobílých fotografií, protože v něm zadaná sytost je absolutní, kdežto v HSL jde o míru zesílení původní sytosti, kdy z šedé nikdy barva nevznikne.
Převod do černobílé (Black and White)
Rovněž převod do černobílé škály lze v Affinity Photo řešit nedestruktivně pomocí vrstvy úprav. Pokud jsem například u Levels zmiňoval řadu odlišností od Photoshopu, Black and White je mu naopak velmi podobný.
Nastavení vrstvy úprav pro převod do černobílé (Black and White) pracuje na principu míchání barevných kanálů |
Vrstva standardně převede fotografii do černobílé škály s určitým výchozím poměrem míchání barevných kanálů. Na rozdíl od prosté desaturace je výsledek odlišný (většinou zajímavější) a především dovoluje do míchání dále zasahovat pro dosažení poutavější tonality. K tomu slouží šestice posuvníků, kterými zesvětlujete nebo ztmavujete původně červené, žluté, zelené, azurové, modré a fialové odstíny. Díky tomu je možné dosáhnout výraznějšího tonálního kontrastu tam, kde byl původně kontrast barevný – například zelená a červená barva mohou po převodu do černobílé zcela splynout, ale vhodným nastavením je můžeme opět odlišit.
Podobně jako ve Photoshopu je možné barvy upravovat i interaktivně – když použijete tlačítko Picker (viz obrázek výše), můžete kliknutím do fotografie a tažením doprava či doleva zesvětlovat či ztmavovat přímo barvu pod kurzorem myši. Affinity Photo nicméně neumí tímto způsobem upravovat dva kanály najednou – například výběr oranžové barvy by mohl ovlivnit ve správném poměru červený i žlutý posuvník. Podobné doladění je tedy na vás, protože – stejně jako u nástroje HSL – výrazné posuny jednoho kanálu bez doladění těmi okolními mohou vést ke vzniku nežádoucích artefaktů.
I u černobílých úprav občas přijdou ke slovu režimy prolnutí – například pomocí Overlay, Soft Light či Hard Light společně s vhodnou volbou průhlednosti se můžete vrátit k barevné fotografii, ovšem s aplikovaným kontrastem vytvořeným v černobílém míchání.
Pracujete–li s převodem do černobílé častěji, může se hodit klávesová zkratka, byť ta výchozí je poměrně krkolomná: Cmd+Alt+Shift+B
, respektive Ctrl+Alt+Shift+B
.
Jas a kontrast (Brightness and Contrast)
Tato funkce má historicky pošramocenou pověst, protože přidávání jasu i kontrastu tímto způsobem vedlo v editorech většinou k ořezu na krajích histogramu a tedy ztrátě obrazové informace. V Affinity Photo to ale neplatí, protože provádí úpravu nelineárně ve snaze ochránit nejtmavší a nejsvětlejší tóny před destrukcí. To je samozřejmě možné jen v určitém rozsahu, takže pokud úpravu přeženete, k určitému slití dojde. Pokud byste čirou náhodou potřebovali „staré“ chování, které provádí změnu jasu a kontrastu lineárně, stačí zaškrtnout volbu Linear.
Nastavení vrstvy úprav Jas a kontrast (Brightness Contrast) |
Posterizace (Posterize)
Posterizace je něco, čemu se většinou snažíme při úpravě fotografií vyhnout, a opravdu jen málokdy jí chceme cíleně dosáhnout, ale kdyby náhodou, máte tu možnost. Jedná se o umělé snížení počtu barev, které vede v jmenných přechodech k proužkování. Výsledek ovlivňuje jediný posuvník Posterize Levels, který nepřímo určuje finální počet barev.
Nastavení vrstvy úprav posterizace (Posterize) |
V příští části budeme pokračovat dalšími vrstvami úprav.
Lightness a Luminosity
Dobrý den a díky za další pěkný článek.
Jen faktická poznámka: kanál světlosti v LAB barvách je Lightness, režim prolnutí světlosti je ale Luminosity, tedy alespoň ve verzi pro Windows.
Dialog Levels v AP příliš nepoužívám, ale je opravdu dost ošizený.
Pro mě osobně je rovněž v řadě dialogových oken matoucí škálování posuvníků v procentech namísto hodnot 0-255. Ale asi je to otázka zvyku.
lightness a luminosity
Dobrý den,
díky za upozornění, režim prolnutí měl být skutečně Luminosity, trochu jsem se tam zamotal, ale už je to opraveno 🙂
Pokud jde jednotku posuvníků, přiznám se, že jsem se doposud nad procenty nijak nezarazil – hodnoty 0 – 255 jsou podle mě vhodné pro reprezentaci barev v RGB modelu, ale pro ostatní parametry úprav už tak moc smysl nedávají. Chápu ale, že případné odlišnosti od jiných programů mohou být při návyku na ně nepříjemné.
Michal Krause