Ai modifikace starších manuálních objektivů pro Nikon

Bajonet F firmy Nikon přetrval od prvního Nikonu F dodnes. I ty nejstarší objektivy můžete po malé úpravě nasadit na nejnovější Nikony.

Bajonet F firmy Nikon uvedený s prvním Nikonem F patří mezi těch pár připojení objektivu k fotoaparátu, které přetrvaly prakticky beze změny a zaručují s drobnou úpravou možnost nasazení libovolného objektivu na libovolné tělo.

Verzí jednotlivých objektivů existuje mnoho, bajonet se však změnil minimálně. Pokud zůstaneme jen u Nikkorů, tak po typech A, C a K přišla nejvýznamější a možná i jediná podstatná změna s verzí Ai. Do té doby se údaj o nastavené cloně přenášel pomocí vidličky na clonovém kroužku a kolíčku na těle fotoaparátu (vidlička bývá označována jako Ai-prong, ale také jako netopýří uši či prasečí rypák). Nově je tato informace přenášena pomocí hrany vybrání v clonovém kroužku. Navíc přibyla druhá stupnice clonových čísel čitelná okénkem z fotoaparátu (ADR – Aperture Direct Readout) a vidlička byla odlehčena, aby těmto číslům nestínila.

U typu Ai-S pak došlo především k úpravě kinematiky zavírání clony. Její zavření je proporcionální k výchylce zavíracího kolíčku a tím je možno řídít clonu z těla fotoaparátu, což je nutné pro práci v režimu s prioritou času a v plné automatice. Tyto objektivy mají malý důlek nad drážkou zajišťující objektiv proti pootočení. Na následujícím obrázku je vlevo Micro-Nikkor 3,5/55 typu K a Nikkor 3,5/135 typu Ai-S.

Ai-S jsou také všechny AF objektivy s výjimkou typu G, u nichž clonový kroužek chybí. Z objektivu tím pádem nelze clonu nastavit a údaj o nastavení sdělit tělu.

Díky této neměnnosti lze i staré objektivy nasadit na současná těla. Manuální objektivy přitom klesají na ceně a typy A, C, a K zvláště. Přitom podle různých hodnocení byla některá skla vydařená. Řada K se navíc vnějším vzhledem a ve velké většině případů ani opticky neliší od typů Ai. Díky snadné úpravě přenosu clony tak může být koupě staršího Nikkoru velmi výhodná.

Úprava clonového kroužku

Potřebnou úpravu si teď ukážeme. Spočívá v odstranění části clonového kroužku, což umožní objektiv nasadit i na těla s Ai přenosem clony a ještě navíc údaj o cloně přenášet do těla. Úpravu vidličky a druhou stupnici clonových čísel vynechám.

Prvním krokem je odšroubování vidličky pro přenos clony. K tomu je zapotřebí velmi malý hodinářský křížový šroubováček.

Vyšroubujte pět malých šroubků, které spojují bajonet a tělo objektivu (potřebujete křížový šroubovák velikosti 0).

Může se stát, že jeden z nich nepůjde povolit, případně při pokusu o vyšroubování se jeho drážka poškodí. Pak jej můžete opatrně odvrtat a bajonet po úpravě přichytit zpět jen čtyřmi šroubky. Nesmí se ovšem jednat o jeden ze dvou šroubků, mezi kterými je větší mezera (na fotografii jsou to šrouby na pozicích 10 a 2 hodiny).

Pokud objektiv nechcete rozebírat, případně nelze šroubky povolit, můžete postupovat dle popisu, který je uveden v závěru. Pokud rozebíráte objektiv poprvé, nadzvedávejte bajonet i clonový kroužek pomalu a zkuste se pod něj jak pod pokličku podívat, jak do sebe zapadá mechanismus zavírání clony – to abyste věděli, jak to dát dohromady. Odmontování bajonetu se nemusíte bát. Nic odnikud nevypadne, nic se nevysype, žádná pružinka ven nevystřelí, nic nesložitelného vám nevznikne. Takový odšťavňovač ovoce je na rozebrání a sestavení složitější.

Z objektivu nyní můžete sejmout bajonet a poté i clonový kroužek.

Na clonovém kroužku si vyznačte hranu dorazu pro přenos clony. Úhel mezi dorazem a číslem maximálně otevřené clony je 35° (37°30′ pro objektivy se světelností f/1,4 a f/1,2). Tento údaj se špatně pamatuje a měří. Proto lze vyjít z toho, že se jedná o 4 2/3 clony (resp. 4 1/3) a tuto hodnotu přičíst ke světelnosti objektivu. Výsledek vyhledejte na clonovém kroužku.

Příklad: objektiv má světelnost 2,8, pozice dorazu je na cloně 11 2/3.

Jinou možností je najít si správnou pozici podle AI objektivu se stejnou světelností. Proto jsem pro srovnání v úvodu tohoto článku zvolil fotografii Micro-Nikkoru 3,5/55 a Nikkoru 3,5/135.
Pozice druhého konce vybrání není kritická. Nejlépe je opět se inspirovat u nějakého jiného objektivu.

Clonový kroužek můžete sice upnout do svěráku, ale v tom případě hrozí nebezpečí jeho deformace. Já jsem si vyrobil jednoduchý přípravek – držák ze dřeva. Vrtákem na veliké průměry jsem vyvrtal díru několik milimetrů hlubokou a v ní je clonový kroužek usazen.

Do kroužku nyní můžete vyfrézovat zhruba 1,5mm hluboké vybrání. Já používám čelní frézu se dvěma břity o průměru 4mm upnutou do vrtačky na stojanu, otáčky nastavuji na 550 za minutu (to sice neodpovídá správné řezné rychlosti, ale funguje to nejlépe). Můj stojan není vybaven žádnými posuvy na základní desce, držák s objektivem držím a zvolna posunuji rukama. Aby síly vznikající při frézování zůstaly nízké, odebírám vždy jen 0,2-0,3mm materiálu kroužku.

Hlídejte pozorně pozici dorazu pro přenos clony. Je lépe končit frézování kousek před ním a pak dobrousit pilníkem, nežli přetáhnout a materiál potom dolepovat.

Pokud nemáte možnost frézovat, můžete místo frézy použít brusný kotouček nebo dokonce vybrousit v kroužku vybrání ručně.

Stačí malá chvilka a jste majiteli upraveného clonového kroužku. Pilníkem sražte hrany a nezapomeňte dúkladně odstranit všechny špony či piliny.

Teď to všechno sestavte zase dohromady, šroubky decentně dotáhněte a můžete s novým sklem vyrazit vstříc světlým zítřkům.

Úprava bez demontáže

Pokud se bojíte demontáže, nebo nemůžete šroubky povolit, dokážete kroužek upravit bez demontáže. Prvním krokem je nasazení krytek, dále utěsnění spáry mezi clonovým kroužkem a bajonetem plastelínou (ta se bohužel hůře odstraňuje), vatou či nerozžvýkanou žvýkačkou (rozžvýkanou byste asi nesundali). Nejlépe je zabalit celý objektiv do polyetylénové svačinové fólie a ponechat přístupnou jen upravovanou část clonového kroužku.

Vybrání pak můžete vybrousit ručně nebo opět vyfrézovat. Pochopitelně to znamená upnout celý objektiv do nějakého lehčího svěráku. Je to tedy cesta jen pro otrlé, ale svoji první úpravu jsem kvůli nepovolitelnému šroubku dělal právě tímto způsobem.

Ani méně odvážní si nemusí zoufat, stačí se obrátit na některý servis, který manuální Nikkory opravuje. Úprava kdysi bývala celkem běžnou záležitostí.

No a pro puritány je tu poslední možnost: čas od času lze získat v internetových aukcích originální clonové kroužky, které do servisů dodávala firma Nikon právě pro účely úpravy starších objektivů.

Pustíte-li se do přestavby, přeji Vám úspěch a v případě problému s úpravou se na mne klidně obraťte.