AirShow – Axalp 2010 Switzerland

Jako každý rok vyrážíme na jednu z nejzajímavějších leteckých přehlídek. Jedná se o vojenskou leteckou přehlídku švýcarského Luftwaffe, místem konání je jako každoročně malá horská vesnička Axalp.

Axalp airshow Ebenfluh je opravdu jedinečná letecká přehlídka, divák má totiž možnost dostat se i velmi blízko prolétajících letadel,

Mapa Axalp – divácká místa 1, 2, 3

která dokonce střílí na terče vzdálené necelých 500 metrů.
Oficiální program je každoročně stejný – pondělí a úterý jsou tréninkové lety, ve středu 13.10. a ve čtvrtek 14.10. pak oficiální letecká show.

Vyrážíme z Čech v úterý 12.10. okolo poledne, tedy s dostatečným předstihem na trasu dlouhou okolo 800 kilometrů. Cesta vede po dálnicích přes Německo, Rakousko do Švýcarska k Lucernu a dále na jih do Axalpu.

Svítání nad Axalpem

Na místo přijíždíme záměrně v noci, abychom se vyhnuli dopravnímu kolapsu.
Vesnička Axalp se nachází přibližně osm kilometrů od hlavní silnice, letos organizátoři celou silnici přes den pro veřejnost zcela uzavřeli a na místo davy diváků odváží pomocí autobusů.

Divácké místo 1 – pohled do údolí – začínají proudit davy diváků

Je právě jedna hodina ráno a my jsme konečně na místě. V autě na parkovišti rozkládáme narychlo spacáky a jdeme na chvilku spát – tedy jestli se tomu dá říkat spánek, budíky si nařizujeme na třetí. Po probuzení se nám nechce věřit, že dvě hodiny spánku utekly tak rychle. Ze spacáků lezeme do mrazivé noci značně pomuchlaní a balíme si hračky na cestu. Ještě nasadit čelovku a po tmě vyrážíme do hor na stezku, vedoucí k hřebenu.

Mraky v údolí

Tím, že se nám podařilo přijet v noci a vyhnout se tak uzávěře místní silnice, se nám podařilo zkrátit i délku pochodu, nutnou pro výstup na vrchol z obvyklých pěti hodin na necelé tři.

Řídící věž Axalp/Ebenfluh 2240m

Cestou potkáváme několik kolegů fotografů, které v závěru necháváme za sebou. Jdeme širokým údolím a okolní kopce se zatím schovávají ve tmě, což se ukazuje z psychického hlediska jako dobré, protože pohled na závěrečný krpál, připomínající sklonem černou lyžařskou sjezdovku, by nám mohl snadno podlomit kolena.

Přilétají první vrtulníky

Na vrchol dorážíme okolo šesté hodiny ranní jako úplně první – právě začíná svítat.
Tento nezapomenutelný zážitek zcela určitě stojí za námahu při výstupu i za zkrácený spánek.
Na hřebenech je naprosto jasno a v údolí sedí husté mraky, jako by všechno okolo bylo zalito vodou. Okolo osmé hodiny začínají létat první vrtulníky, navážející osazenstvo místní řídící věže a v údolí se objevují i davy diváků, drápajících se směrem k nám do strmého kopce.

Oblačnost se v údolí drží celý den

Dopoledním programem jsou neoficiální tréninky a průlety různých letadel. Z pohledu fotografa je právě teď to pravé světlo, letadla nalétávají na cíle ze čtyř světových stran vždy v několika vlnách, ale narozdíl od focení v tvrdém poledním slunci nejsme omezeni jen jedním úhlem záběru. Je zajímavé sledovat i vrtulníky, které se vynořují z mraků, ještě stále se převalujících v údolí.

Unavená technika a unavený kolega fotograf – ochrana skel Lens-protect

Dalším neobvyklým záběrem je pohled na stíhačky, které nalétávají přímo proti skále, střílejí v plné rychlosti na terče, těsně před skalní stěnou pak stoupají kolmo vzhůru a míjejí v bezprostřední blízkosti hřeben.

Pohled na protější kopec – divácké místo 2

Fotografování prolétajících stíhaček je poměrně složité. Prvním problémem je nedostatek světla v ranních hodinách, kdy se fotí směrem do údolí – aby vyšly rozumně krátké časy, musí se to dohonit citlivostí ISO. Dalším faktorem, znepříjemňujícím práci, je relativně nízká teplota vzduchu, který se díky spalinám z motorů velice tetelí.

Letadla létají v těsné blízkosti diváků

Technika focení je přitom docela jednoduchá – na obzoru najít stíhačku, neustále ji držet namáčknutou a sledovat ji. Rychlost prolétajícího letadla je ale nepředstavitelná. Čím delší objektiv, tím složitější je letadlo v hledáčku sledovat – debaty na téma kompozice teď vůbec nejsou na místě, většina fotografů je ráda, když v detailu letadlo v záběru vůbec udrží. Jestliže v průběhu sledování letadlo ztratíte, není již možné znovu pokračovat – už ho nestihnete najít.

Letadla nalétávají na cíle z údolí

Okolo 16. hodiny celá show končí a následuje dlouhá cesta do údolí. Letošní účast je cca 7000 diváků, kteří se nyní vydávají na cestu do Axalpu, vzdáleného cca 3 hodiny chůze (sestup probíhá mnohem rychleji než výstup)
a dále pendlujícími autobusy do údolí na obrovské parkoviště. Dorážíme k autu značně unaveni,

Diváci na protější straně údolí

ale zato plni nezapomenutelných zážitků. Po krátké “večeři”, spočívající v dojídání zbytků od snídaně,
vyrážíme na noc směrem k domovu. Cestou se s kolegou střídáme a po dalších přibližně deseti hodinách dorážíme domů. Celá akce byla docela fyzicky i psychicky náročná, ale výsledek určitě stál za to.

Průlet okolo fotografa – je dobré se předem domluvit s pilotem kam má koukat 🙂

S jakou technikou vyrazit na kopec? Jelikož se jedná o celodenní výlet, je zapotřebí k našim “hračkám” na focení také přibalit teplé oblečení do mrazivé noci a následného rána, nezbytnou čelovku i jídlo a pití na celý den. Letadla nalétáva jí ve stejné formaci z jednoho úhlu většinou jen jednou, takže když se nedomluvíte předem s pilotem, máte k dispozici na pořízení záběrů jen jeden průlet.

Průlet Hornetů

Je proto dobré mít s sebou dvě těla, jedno s nějakým dlouhým ohniskem mezi 300 až 600mm a druhé s něčím kratším a širším, podle potřeby kolem 16-70mm. Minulý rok jsem používal dvě těla s objektivy 16-35mm, 70-200mm a 300mm s TC 1,4x. Letos jsem zvolil kombinaci 16-35mm pro fotografování atmosféry a okolní krajiny, dále “sportovní širokáč” 70-200mm pro blízké průlety, a pro detaily 500mm. S ohniskem 500mm je trochu větší honička letadlo v hledáčku udržet, ale pokud používáte dva fotoaparáty, dá se v jednom průletu přehmátnout z 500mm na druhé tělo s 70-200mm a získat tak v jednom průletu dva různé záběry.

SuperPuma

Je samozřejmě na každém, s jakou technikou na akci vyrazí. Většina fotografů používá kombinaci dvou objektivů, a to právě nějaký “širokáč” a teleobjektiv. Myslím si, že pro většinu záběrů vystačí nějaké delší ohnisko okolo 200mm –

Hromadný odchod do údolí

samozřejmě platí, že čím světelnější, tím lepší. U objektivů s horší světelností zde bohužel nepomůže ani stativ či monopod, ten klidně nechte dole a vezměte si místo toho o plechovku piva navíc 🙂 Letadla létají tak rychle, že je zapotřebí velmi krátká expozice a s tím vám stativ nijak nepomůže.