Vzhledem k tomu, že dílo Alvina Boothe je nejednoznačné a obtížněji dešifrovatelné, věnujeme mu recenzi o dvou částech: první z nich vychází z přímého rozhovoru s autorem po vernisáži výstavy, druhá se snaží přiblížit, co vlastně návštěvník na této nezvyklé výstavě uvidí.
“Já si myslím, že jste pěkný úchylák,” napsal jeden z návštěvníků do knihy na stolku u východu ze současné výstavy anglického fotografa Alvina Boothe v Pražském domě fotografie. I když je takto příkrá reakce v návštěvní knize jediná, není pochyb o tom, že Boothova tvorba vzbuzuje a bude vzbuzovat protichůdné názory. Jeho stylizované portréty nahých mužů a žen a hlavně nejrůznější detaily lidských těl jsou totiž daleko za hranicí běžné fotografie i konvenčního vnímání krásy v umělecké tvorbě…
“Vstup mládeži do 18 let zakázán!” hlásá nápis na dveřích do galerie Pražského domu fotografie a mě v této chvíli napadne – to mě asi čekají pěkné věci! Pochybnosti ve mně předtím vzbudil už provokativní název výstavy “Exhibicionista”: není snad Booth jen další kýčař, který si z nahého lidského těla udělal výnosný byznys?
Ve skutečnosti je to přesně naopak: Alvin Booth je svébytný umělec, hračička a umělecký pedant, který své fotografie promýšlí do posledního detailu – nejenže je tiskne, tónuje a barevně upravuje, ale vlastnoručně jim zhotovuje i kovové rámy (u malých fotografií skleněné skříňky), které se pak stávají jejich nedílnou součástí. A tak zatímco samy o sobě by například kruhové pěticentimetrové fotografie pohlaví z cyklu “Kukátka” působily směšně, v cyklu a v rámečcích “fungují” zcela jinak: nutí člověka přistoupit blíž a sledovat je z takové blízkosti, která v něm vytvoří pocit soukromí a zvláštní intimity.
Ústředním tématem tvorby Alvina Boothe je člověk – konkrétně pak lidské tělo, zachycované v rafinovaných pózách, milenecké hry s pohlavím (doslova “hry”, místy trochu bizarní, nikdy však explicitně fotografované sexuální akty) a dynamický pohyb nahých, zejména ženských těl. Originalita fotografií Alvina Boothe vychází z napětí – nebo přímo rozporu – mezi obsahem sdělení a jeho formou. Zatímco způsob zachycení nahých těl se od zvyklostí současné erotické fotografie nijak příkře neliší, forma je vyloženě archaická: na výstavě není žádná v pravém slova smyslu barevná fotografie (a nepatří sem samozřejmě ani kolorované fotografie ze série Stereoworks), naopak, všechny jsou sjednoceny barevným (hnědým, mírně zlatavým) tónem. Zatímco jejich provedení odkazuje až kamsi k počátkům fotografie v 19. století, v koncepci cyklů se autor obrací spíše do první poloviny našeho století – ke starodávným kukátkům, stereoprohlížečům, pouťovým “kouzelným” skříňkám a dobovým “nemravným” záběrům.
Co návštěvníka v Pražském domě fotografie čeká? Hned ve vstupní části galerie najde první překvapení s názvem Clockworks – zcela originální soubor malých kruhových fotografií zavěšených na řetízku a otáčejících se pomocí strojku, který se podobně jako dětské hračky natahuje klíčkem. Zatímco tato předehra vzbudí především jeho zvědavost, do světa Alvina Boothe se vlastně dostane až za dělicí zdí, kde je umístěn cyklus středoformátových fotografií s názvem Corpus. Fotograf v něm zachycuje postavy v pokroucených pózách, ať už nahé nebo oblečené do latexových oblečků a kožených korzetů, místy i s příslušnými SM rekvizitami. Tento cyklus se z vystavených věcí nejvíce blíží současné erotické fotografii, a je podle mého nejen neosobně chladný, ale také nejméně zajímavý. S výjimkou necelé desítky porůznu roztroušených velkých zvětšenin, z nichž vyniká dvojportrét žen s názvem With Appologies To L´Ecole Fountainebleau, obsahují všechny další vystavené cykly jen velmi malé nebo přímo miniaturní fotografie: například titulní cyklus Exhibitionist (Exhibicionista) je tvořen malými čtvercovými obrázky těl v různých pozicích, již zmíněná Peepholes (Kukátka) se skládají z malých kruhových fotografií, “závěrečný” soubor Small Collectors (Malí sběratelé) obsahuje téměř tři desítky drobných obdélníkových fotografií.
Za nejlepší považuji dva nejhravější cykly: v první řadě soubor Myophia (Krátkozrakost), tvořený čtyřmi skleněnými boxy s lupou, pod níž se skrývají detaily lidského těla. Je třeba dodat, že tento cyklus je nejméně erotický, ale zároveň nejlyričtější ze všech vystavených. A zadruhé cyklus Stereoworks, který se vymyká nejen částečným kolorováním použitých fotografií, ale především snahou překvapit diváka, který se po přiblížení k zrcadlové skříňce dostane do plastického trojrozměrného obrazu.
Komu se výstava bude líbit, ptáte se? Myslím, že především vnímavému divákovi, který se alespoň trochu vyzná v současném výtvarném umění a nebojí se experimentu ani jisté dávky provokace. Zato zcela jistě se však nebude zamlouvat divákovi, který vyznává především “čistou”, tzn. nemanipulovanou, veskrze realistickou fotografii. Jak už bylo řečeno, základním principem Boothovy tvorby je hravost. A opravdu, daleko víc než zvrhlík je Alvin Booth hračička a perfekcionista. Hravý je v umění kdekdo, dá se namítnout, ovšem Booth je posedlý hrou, která je pro nás pořád poněkud překvapivá – hrou s lidským tělem a pohlavními orgány. Překvapit snad ano, ale nedovedu si představit, koho by mohla současná pražská výstava Alvina Boothe šokovat – snad jen naprosté puritány nebo falešné mravokárce. Ale ti vlastně na výstavy moderního umění ani nechodí…
| Alvin Booth: Exhibicionista | |
| Termín konání: | od 4. dubna 2002 do 12. května 2002 |
| Místo konání: | Pražský dům fotografie, Haštalská 1, Praha 1 |
| Otvírací doba: | 11-18 hod. |
| Rozsah výstavy: | černobílé fotografie / tisky |
| Vstupné: | 30,- Kč, děti, studenti a důchodci 15,- Kč |
