Gerald a Lee Durrelovi: Amatérský přírodovědec

Recenze knihy, která souvisí s fotografií daleko více, než by se na první
pohled zdálo

Britský přírodovědec Gerald Durell je v České republice poměrně dobře známý
zejména svými humoristicky laděnými knihami jako například “Ptáci, zvířata a
moji příbuzní”, které byly do češtiny přeloženy již před rokem 1989. K mému
překvapení jsem ale zjistil, že řada lidí tyto knihy četla, ale zdaleka ne
všichni z nich tuší, čím se vlastně autor zabýval. Málokdo ví více o jeho nadaci
pro záchranu ohrožených druhů či o zoo na ostrově Jersey, která již od roku 1959
snaží zaměřit právě na vytváření chovných skupin ověřených zvířat a následnou
snahu o jejich navrácení zpět do přírody. Po roce 1989 sice vyšla v češtině i
řada knih tohoto autora zaměřená na tuto oblast, nicméně ty již tolik do
povědomí čtenářů nepřešly.

Kniha “Amatérský přírodovědec”, která v anglickém originále vyšla poprvé
pravděpodobně v roce 1982 je pro změnu ukázkou aktivit pana Durella v oblasti
popularizace. Z prakticky všech jeho knih jasně vyzařuje snaha lidi více přivést
k zájmu o jevy v přírodě. Patrně to vychází z přesvědčení (se kterým osobně na
100% souhlasím), že bez zájmu a nejlépe i přímého zapojení běžných obyvatel není
účinná ochrana přírody možná. Neodpustím si poznámku, že to hodně kontrastuje s
chováním řady současných aktivistů, kteří výrazně přeferují metody vyloženě
byrokratické a lidem by nejraději zakázali vůbec vycházet ven…

Ale nyní již přímo ke knize. Jejím podtitulem je “Všestranný praktický
průvodce světem přírody“, který podstatu dobře vystihuje. Logika je poměrně
prostá – kniha je členěna do kapitol podle jednotlivých biotopů jako například
“Na domácí půdě”, “Jehličnaté lesy”, “Rybníky a potoky” nebo třeba “Pouště”.
Každá kapitola obsahuje obecnou charakteristiku daného biotopu, ukázky typických
živočichů a rostlin, se kterými se tam můžeme setkat a především řadu
praktických námětů pro “amatérského přírodovědce”. Jde o různé metody odchytu,
sběru a nejčastěji pouhého a přírodě neškodícího pozorování. Vše je jak
je u Durella obvyklé psáno mimořádně čtivým a dobře stravitelným stylem a docela
věřím, že tato kniha je opravdu schopná leckoho inspirovat k hlubšímu zájmu o
přírodu. Kniha je samozřejmě psána z celosvětového hlediska, nicméně u řady
biotopů jsou informace bezprostředně použitelné i v českých podmínkách (rybníky,
lesy či třeba louky).

Nyní bude patrně následovat dotaz, jak toto vše souvisí s fotografickým
serverem. Podle mě poměrně hodně a to minimálně ve třech ohledech. V první řadě
se o fotografování hovoří na řadě míst přímo v knize. Vydání pochází ještě z
“předdigitální” doby, takže se informace vztahují především k běžným 35mm
zrcadlovkám, nicméně řada z nich je bez problému použitelných i dnes. Druhým
důvodem jsou fotografie v knize – každá kapitola je uvedena kvalitně vytištěnou
celostránkovou fotografií vztahující se k danému tématu a řada z nich je
skutečně skvělá. Například fotka krtka vylézajícího z krtiny mě skutečně
nadchla. Srovnám-li fotografie v této knize s tím, co je předkládáno jako vzor
pro inspiraci v různých dnes vydávaných knihách ve stylu “digitálně snadno
rychle a bez namáčení :-)”, tak vlastně není co srovnávat, fotky v “Amatérském
přírodovědci” jsou zhruba o 3 ligy výše.

Nejdůležitější je ale třetí věc. Jako člověk, který věnuje focení ptáků,
zvířat a hmyzu opravdu hodně času mohu zodpovědně prohlásit, že věnovat se
soustavně těmto oborům bez snahy o rozšíření znalostí o fotografovaných
objektech prostě nejde. A právě v tomto směru mohou být informace z této knihy
minimálně dobrou inspirací. Asi nejvíce bych ji doporučoval zájemcům o
makrofotografii, námětů k nalezení či nalákání hmyzu najdete opravdu hodně.
Myslím si, že jejího přečtení žádný fotograf s tímto zaměřením litovat nebude.

Okolo knihy vidím jen dvě smutné věci. První se týká knihy samotné – v ČR vyšla již v
roce 1997 a dnes ji asi seženete jen v antikvariátech (moje je také získaná tímto způsobem
). Ještě smutnější je ale fakt, že případné další vydání již nebude
redigovat Gerald Durell, který zemřel v lednu 1995. Jeho žena Lee v práci nadace
pokračuje a v loňském roce mimo jiné navštívila i plzeňskou zoo.