Zdaleka si netroufám tvrdit, že způsob, který používám je nejlepší, mně však vyhovuje zejména pro přehledný způsob a možnost rychlého vyhledávání.
V současné době používám k fotografování dvě těla Pentax MZ-5N. V jednom mám citlivější negativní film, 400 a někdy i 800 ASA a ve druhém těle diapozitivní film. Negativní filmy, diapozitivní filmy a fotografie 10×15 cm si nechávám vyvolávat v minilabu. Filmy si nechávám nastříhat po 6 políčkách a uložit do zásobníků.
Pomocí filmového scanneru Nikon LS-2000 naskenuji všechny filmy, negativní i diapozitivní. Parametry nastavení skenování jsou kompromisem mezi rychlostí a kvalitou (4x skenování, 100%, v režimu 8 bitů/kanál + čištění prachu). Takto získané soubory lze pomocí programu Adobe Photoshop pohodlně dále upravovat – korekce jasu, kontrastu, barvy, sytosti, narovnávat linie a po zmenšení tak, aby měl snímek na výšku 475-500 bodů, ukládám soubory ve formátu JPG s kompresí na 80-100%. Soubory pak mají velikosti 70-350 KB a jsou použitelné na prezentaci na Internetu a dostatečně velké pro prohlížení na monitoru. Pokud předpokládám, že budu fotografii tisknout, použiji největšího možného rozlišení scanneru, ale i výše popsaným způsobem získané soubory jsou před zmenšením pro tisk použitelné.
Pro snadné vyhledávání dostane každý soubor své jméno např. ZAB010123 značí, že se jedná o fotografii ze zabíjačky v roce 2001 v lednu a je 23 v pořadí. Pro snadné prohlížení a vyhledávání používám program IrfanView. Pro soukromé použití je zdarma. Poslední verzi je možné stáhnout z www.irfanview.com. Velikost celého downloadu je pouhých 630K, a tak snad nebude činit problémy ani těm, co jsou k Internetu připojeni jen pomalým modemem. Program umí otevřít všechny běžné formáty, konvertovat je navzájem, provádět jednoduché úpravy.
Na stránce www.irfanview.com/plugins.html je možné k programu stáhnout ještě rozšiřující Plug-iny. Irfan pak bude umět např. prohlížet video a některé méně časté formáty nebo přehrávat zvukové soubory. Komu nevyhovuje Irfanova angličtina, může si na www.irfanview.com/languages.html stáhnout lokalizaci v 19 jazycích, kde nechybí ani čeština.
Existuje celá řada programů na prohlížení fotografií např. populární ACDSee. Demo je na www.acdsystems.com. Plná verze však stojí 69.95$.
Soubory ukládám ve členění podle roků a témat na disketu ZIP o kapacitě 100 MB, kam se vejde asi 400 až 800 fotografií, tj. asi 10 až 20 kinofilmů. Vše dvakrát zálohuji. Nejprve na HD počítače pro pozdější vypálení na CD a podruhé na další ZIPku.
Naskenované negativy ponechávám ve foliích a sáčku z minilabu. Obsah sáčku popíšu na volné místo a celý sáček s negativy v původních foliích vložím pro průhledné folie do závěsného pořadače. Za tuto folii pak postupně dávám folie s fotografiemi. Folie na 8 ks fotografií 10×15 cm kupuji v Globusu po 2,80 Kč. Do jednoho pořadače se vejdou fotografie z 8 kinofilmů. Fotografie formátu A4 si tisknu sám na barevné tiskárně HP 710C a rovněž archivuji v průhledných foliích v závěsném pořadači. Pokud potřebuji větší nebo atypický formát, nechám si fotografie vytisknout v digitálním studiu po předchozí přípravě pomocí Adobe Photoshop.
Závěsný pořadač s negativy a fotkami | Závěsný pořadač s fotkami A4 |
Diapozitivy zarámovávám v rámovačce Kaiser, kterou jsem pořídil za cca 1500,- Kč. Jeden rámeček vyjde na cca 1,0 Kč. Já osobně to mám poněkud levnější, protože jsem si vyfotíkoval zajímavou slevu. Tato investice se skutečně vyplatí. Aniž bych se dotkl políčka filmu, dovedu zarámovat 37 diapozitivů za 15 až 17 minut. Pokud se rámuje ve dvou, jde to ještě rychleji. Jeden vkládá do rámovačky prázdné rámečky a poposune film, druhý film dotáhne, uřízne, vytáhle zarámovaný diapozitiv a vloží do zásobníku. Udělal jsem pokus se stopkami a takto jsem se synem zarámoval 37 snímků za 10 minut.
Pro snazší identifikaci a případné pozdější vyhledávání označuji každý diapozitiv stejným kódem jako je jméno naskenovaného souboru. Určitá komplikace je jedině v tom, že lícová strana rámečku je černá a rubová strana je bílá. Problém jsem vyřešil tím, že mám rámovačku na stole obráceně – otáčecím kolečkem od sebe, a tak dosáhnu toho, že mám bílou stranu na líci diapozitivu. Na tuto bílou stranu pak označuji diapozitivy nesmazatelným tenkým fixem. Diapozitivy ukládám do zásobníků na promítání. Po určité době (když už je všichni potenciální zájemci viděli), ukládám diapozitivy k definitivní archivaci do folií k tomu určených a ty pak do k tomu určených pořadačů.
Změna postupu
Poněkud jsem změnil postup. Vše ostatní zůstává stejné, pouze ukládám nezmenšené obrázky tak, jak jsem je naskenoval, tedy zhruba v polovičním, než maximálním rozlišení, kdy za 2 minuty skenování získám obrázek zhruba 1900×1300 bodů. To je kompromis mezi kvalitou a dobou skenování (v plném rozlišení je to až 16 minut). Takto získané, upravené a nezmenšené snímky ukládám pak již popsaným způsobem. Soubory JPG mají po kompresi na 80% velikost 350 až 1500 kb a na jednu ZIP po 100 MB se jich vejde asi 90. V nouzi se dají takové soubory i vytisknout. Pro formát A4 vychází přijatelné rozlišení asi 165 dpi.