Gíza, Káhira, Luxor, Asuán. Čtyřlístek míst, které nevynechá snad žádný z návštěvníků Egypta. Zatímco k prvním třem míří zejména kvůli památkám, jejich úžasné historii a jedinečné architektuře, důvod návštěvy čtvrté destinace bývá obvykle trochu jiný.
 |
| Západní břeh Nilu je obydlený pouze minimálně. Pokrývá jej několikametrová vrstva písku |
Pro mnoho turistů je Asuán nejkrásnějším městem celého nilského údolí. V paměti každému zůstává pohádková scenérie žlutých písečných dun, které se na západním břehu příkře svažují k temně modrým vodám Nilu, s jehož barvou tak nádherně kontrastují bílé plachty plachetnic zvaných felúky. Asuán je nejjižnějším egyptským městem, které, ačkoliv má více než čtvrt milionu obyvatel, na některých místech připomíná spíše větší vesnici. Protínají jej pouze tři silniční tahy a průmysl zde téměř neexistuje.
Pohodové město
Asuán leží na křižovatce dávných obchodních stezek. Karavany velbloudů, naložené kořením, slonovinou a bezpočtem dalšího vzácného zboží, tímto krajem projížděly ještě dávno před naším letopočtem. Etnicky náleží k Núbii, kulturní oblasti zasahující až do Súdánu. Ačkoliv jsou Núbijci již dlouho arabizováni, jejich pleť je v porovnání s ostatními Egypťany o poznání tmavší a jejich kultura i architektura obsahuje množství prvků typických pro jižněji ležící africké země. Asuán bývá proto někdy označován i jako brána černé Afriky.
| Bílé trojúhelníky štíhlých plachetnic plujících po tmavomodrém Nilu – obrázek charakteristický pro město Asuán. |
|
| Hliněné obydlí na ostrově Elefantina |
 |
| Mauzoleum muslimského světce Agy Chána |
Návštěvníci, kteří k této bráně přijedou, oceňují zejména pohodovou a relaxační atmosféru města, které přímo vybízí k procházkám po nábřeží, vyjížďce na velbloudu či plavbě po Nilu. Na pronajaté plachetnici můžete zamířit k některému z ostrůvků, které jsou rozsety na tmavomodré hladině řeky. Největší z nich se jmenuje Elefantina. Je trvale obydlený a na jeho území byla objevena spousta zajímavých archeologických nálezů. Na dalších ostrůvcích se nacházejí luxusní restaurace a hotely, za zmínku však stojí ještě minimálně jeden.
|
| Oranžová hladina životodárného Nilu zbarvená zapadajícím sluncem – kýč nebo pohlazení pro duši romantika? |
Nese jméno britského honorárního konzula lorda Kitchnera, který zde založil nádhernou botanickou zahradu. Pobyt v ní je přímo ideálním balzámem na nervy, pocuchané přeplněnou, hlučnou a hektickou Káhirou nebo nekonečnými davy turistů, obléhajících pyramidy v Gíze. V Asuánu si zkrátka odpočinete.
Západní břeh je, podobně jako v Luxoru, mnohem méně obydlený a jeho návštěvníci by neměli vynechat prohlídku skalních hrobů ani malebných rozvalin Simeonova kláštera. Donedávna otevřené a hojně navštěvované mauzoleum muslimského světce Agy Chána je dnes již pro veřejnost bohužel nepřístupné. Abyste se na západní břeh vůbec dostali, musíte využít veřejného přívozu anebo si pronajmout plachetnici. Most byste totiž ve čtvrtmilionovém Asuánu hledali marně.
Vůně a pachy bazaru
|
| Pečlivě naaranžované hromádky pestrobarevného koření nechybí na žádném z egyptských bazarů |
Orientální bazary a barevná tržiště, plná překřikujících se prodavačů, najdete ve všech větších egyptských městech, avšak to, které se nachází v Asuánu, patří k nejpopulárnějším. Vyznačuje se nezaměnitelnou atmosférou a proslavilo jej obzvláště kvalitní a čerstvé koření, jehož exotická vůně je součástí vzpomínek každého návštěvníka. Mletá paprika, zázvor, kurkuma, bazalka, kari, tymián, šalvěj, hřebíček, kardamon… Na barevných hromádkách aromatických ingrediencí, pečlivě srovnaných do úhledných kuželů a pyramid, si obchodníci právem zakládají. Mezi oranžovou, červenou, béžovou, hnědou a žlutou barvou se někdy objeví i modrá. Pokud vám bude bezvýsledně vrtat hlavou otázka „kteréže koření má barvu tmavé oblohy?“, odpověď na ni jen tak nenajdete. Modrý prášek totiž není koření, ale indigové barvivo, přidávají ho tam prý proto, aby měli fotografové radost.
 |
 |
 |
| Maso se v arabských zemích prodává často přímo na ulici |
Ruch na tržnici neustává ani s příchodem noci |
Asuánské datle prý patří k nejlepším v celé zemi |
|
| Na tržnici |
|
| Na tržnici |
Na pultech asuánských krámů najdete i vyhlášené oříšky a skvělý rubínově červený slézový čaj, který si nechávají od zdejších obchodníků posílat i zámožní Káhiřané. Velice žádané jsou i datle a fíky. Znalci uvádějí, že místní palmy rodí nejchutnější plody v Egyptě. Turisté nejraději obléhají stánky se suvenýry, kde nakupují bavlněná trička s egyptskými motivy nebo zaručeně pravé svitky papyrusu, zdobené tajemnými hieroglyfy. V bazaru se nacházejí i čtvrti, do kterých cizinci zabloudí jen omylem. Potkáte v nich třeba prodavače náboženských předmětů, sedících znuděně na zemi a pokuřujících neodmyslitelné vodní dýmky nebo zakrvavené řezníky, kteří prodávají maso v příšerném vedru přímo na ulici, v záři poledního slunce. Jako návnadu na zákazníky, které touží přilákat k nákupu, používají useklé hlavy velbloudů, krav a kůzlat, naskládané na pultech v kalužích krve.
| Egypťan pokuřující vodní dýmku |
Asuán je považován za bránu černé Afriky. Většina místních obyvatel je o poznání tmavší než ve městech na severu |
Pro české milovníky masitých pokrmů, zvyklé doma nakupovat v klimatizovaných a téměř sterilních supermarketech, předhánějících se v hýčkání zákazníků a čerstvostí pokrmů, znamená návštěva afrických řeznictví nezřídka šok, z kterého se dlouho vzpamatovávají. Mnozí jakoby zapomněli na základní geografickou poučku, kterou jim vštěpovali již ve školních lavicích: Jiný kraj – jiný mrav.
