Podzemní chodby vytvořené tekoucí lávou jsou další zvláštností, se kterou se můžete setkat na severu Kalifornie.
|
| Pit River |
Podléhám náhlému rozmaru a měním plán. Po silnici 89 jedu hezkou krajinou mezi horskými farmami na Hat Creek, po 299 okolo pěkného kaňonu s vodopádem na Fall River Mills a pak z Bieberu spojkou přes Lookout na 139. A to je teprve něco! Náhorní planina se zvlní a pastviny vystřídá nádherný borovo-cedrový les, kterým jedu asi patnáct mil aniž bych potkal jiné auto. Na konci této zajížďky mě čeká Lava Beds National Monument.
|
| silnice z Bieberu |
Někde jsem četl, že je to lávové pole s tunely. To mě ale nenapadlo, že ty tunely budou třebas i kilometry dlouhé, některé až 24m vysoké a že jich tu budou desítky (literatura tvrdí, že 300 – ale já jich tolik neviděl). Láva z blízké sopky se valila po svahu, na povrchu chladla a v hloubce stále proudila ohnivá řeka. Sopka přestala chrlit, láva odtekla a zanechala po sobě spousty mírně se svažujících chodeb. V některých je vidět, jak hladina lávy postupně klesala. A protože se erupce opakovaly, vedou chodby i nad sebou, v několika patrech.
|
| vchod do Valentine cave |
Malá kapesní baterka je dost na houby, návštěvní středisko, ve kterém se půjčují baterky je už pro dnešek zavřeno, ale naštěstí narážím na sdílného strážce, který mi půjčí přilbu (nutné, jinak si omlátíte hlavu) a tři buřty do mé velké maglajtky a navíc mi doporučí kam se podívat. Tunely se sice větví ale prý se v nich nedá zabloudit, říkal mi, ale já mu nevěřím. Ještě tentýž den při západu slunce vylézám na Schonchin Butte, což je sopečný kužel, na jehož vrcholku je budka hlídačů ohně a odkud se dá krásně přehlédnout celá oblast. No, a před spaním ještě slézám do Skull Cave – to je ta 24m vysoká, má dvě patra a v tom dolním je na zemi led. Po zádech mi běhá mráz a není to jen tím ledem.
|
| Valentine cave |
|
| Valentine cave |
Je tu úplné ticho do kterého tu a tam tajemně ukápne voda a když zhasnu baterku, je tma. Tma hustá, hmatatelná, se zvláštní vůní. A ticho. Široko daleko nikdo… kde to jsem? Klidně na jiné planetě nebo v jiném čase nebo nikde… Zítřek je něco, co by sice mohlo, ale rozhodně nemuselo přijít… Radši rozsvěcím a vydávám se na zpáteční cestu na povrch. Mezitím se už setmělo a na obloze v dírách mezi mraky svítí milion hvězd.
|
| Schonschin butte |
Přímo v místě, pár desítek metrů od návštěvního střediska, je tábořiště s vodou a záchody, leč bez sprch. Platí se deset dolarů do obálky do kastlíku. To je vůbec obvyklý způsob na tábořištích: Přijedete, najdete si místo (místa jsou číslovaná a zřetelně vymezená – nemůžete, kam vás napadne), zaparkujete/zastanujete a vrátíte se ke vchodu, kde si u tabule vezmete číslovanou obálku, vyplníte jméno a číslo vozu, číslo místa, vložíte částku (3-10$), utrhnete chlopeň, zalepíte obálku a vhodíte do schránky a chlopeň uschováte jako potvrzení.
|
| Schonschin butte, vzadu Tule lake |
Noc byla plná vášní. Zvedl se totiž vítr a můj stan zešílel. Chrastil zběsile plachtou i podlážkou, zvonil zipy (obzvlášť příjemné!) a hlavně nedržel teplo, bohužel ve shodě s mým novým emerickým spacákem, který, přestože určen do 0 komfort a popsán nápisy jako DuPont a Holofil choval se jako stará škodolibá děravá deka (nebo že by bylo míň?). Postupně jsem na sebe navlékal další a další vrstvy a když jsem konečně ráno v půl sedmé, po deseti hodinách potácení se mezi spánkem, polovědomím a bděním, kdy jedno splývalo s druhým, vylezl ze stanu, mohl jsem svým vzhledem připomínat místním zajícům zazimovanou pumpu (pokud by ovšem někdy něco takového viděli). Podotýkám, že zde jsou zajíci použiti v původním smyslu toho slova. Široko daleko, možná v okruhu patnácti mil, jsem byl totiž jediná lidská bytost a myšlenka, že by se podobné magořiny dopouštěla i skupina osob opačného pohlaví ve věku který by umožňoval použít tohoto označení, byla naprosto absurdní. Zmíněných hlodavců bylo ovšem kvantum, hopkali tam a sem a měli velmi krátké zadní nohy. Co jim chybělo na délce nohou, to přebývalo na délce uší. Taky to možná byli králíci, ale pořádně přerostlí. Inu, Amerika.
|
| Sunshine cave |
Tak jsem se sebral a šel jsem do Valentine cave, která má u vchodu sloup. Byl jsem odhodlán nedat se zastrašit a projít co nejdál, ale zase jsem se asi po padesáti metrech vrátil. Přece jen se to tak nějak divně větvilo…
V osm hodin otevřeli návštěvní středisko a tak jsem si koupil mapu jeskyní a půjčil úředně posvěcenou svítilnu. Začal jsem Katakombami a, přestože jsem měl mapu, nedošel jsem víc než pár desítek metrů. Zase se to větvilo – a ono to pod zemí vypadá jinak než na mapě. Tak jsem ze žalu alespoň prolezl Sunshine (má v jednom místě propadlý strop a svítí tam občas slunce) a Sentinel, které jsou přímé. Ještě jsem navštívil jednu chodbu přímo u office, která jako jediná má osvětlení a popisky a zdaleka není tak romantická.
|
| Painted cave |
No, a pak jsem vrátil svítilnu, Georgovu helmu a baterie a jel jsem dál. Teda, skoro. Ještě jsem byl na Heppe Cave (je bokem a blbě se hledá) a udělal jsem si hodinový ostrý pochod na Symbol Bridge a Big Painted Cave, kde měly být staré indiánské malby. Do jeskyně jsem nelezl, protože se mi nechtělo plazit, a most nestál za to. Cestou z parku jsem minul velice rozsáhlé lávové pole – Devil’s Homestead Lava Flow – a o kousek dál Captain Jack’s Stronghold, kde se odehrála bitva mezi armádou a indiány kmene Modoc.
|
| lávové pole Devil’s homestead |
Lávové pole bylo černé, vypadalo jako čerstvě zorané gigantickým pluhem a rozhodně bylo z lávy Aa (Vulkanologové převzali názvosloví od havajských domorodců: jsou dva druhy lávy – po jednom se dá chodit bosou nohou, druhý je ostrý a nevhodný pro chůzi a to je právě Aa).
Co se Indiánů týče, bylo to jako obvykle: v polovině minulého století se dostávalo domorodé obyvatelstvo stále častěji do sporu s novými osídlenci, vláda se rozhodla to řešit tradičně a vysídlila Indiány do rezervace, bohužel bez citu pro jejich problémy. Tak se stalo, že Modokové měli žít na jednom území spolu se svými odvěkými nepřáteli. Dlouho to nevydrželi a vrátili se do svých původních domovů. Vláda to řešila opět klasicky: vyslala armádu, zlomila odpor, pověsila vůdce a zbytky kmene odstěhovala do Oklahomy.
fotografie byly pořízeny přístrojem Praktica MTL3 s objektivem Prakticar 28-200mm
