Budapešť dnem a nocí

“Evropa má tři města-perly: Benátky na vodě, Florencii v rovině a Budu na kopcích,” tak kdysi dávno opěvovali italští humanisté město na západním břehu Dunaje, které se v roce 1873 společně s městy Óbuda a levobřežní rovinatou Peští spojily v jednu z nejkrásnějších evropských metropolí – Budapešť.

Maďarské symboly na Mostě nezávislosti

Před rokem 1989 bývala navštěvována zejména příslušníky národů ze socialistického bloku, ke kterému jsme patřili i my. Jezdilo se tam za výhodnými nákupy, vyhledávané byly i koncerty amerických popových hvězd, jejichž účinkování v ČSSR, SSSR, PLR a NDR bylo nemyslitelné. Po pádu totalitního impéria zájem českých turistů a cestovatelů o Maďarsko a jeho hlavní město výrazně poklesl. Začali jsme objevovat vzdálenější kouty světa a nedaleká Budapešť pro většinu z nás přestala být atraktivní. Stala se tak trochu opomíjenou a přehlíženou, ačkoliv porevoluční léta ji z jejího dávného šarmu a elegance neubraly ani za mák. Spíše naopak.

Kam chodí milenci

Rozloha metropole, ve které žije každý pátý obyvatel země, je v porovnání s druhým největším městem Miskolcem desetinásobná. Základní orientace je přitom jednoduchá.

Parlament nasvícený odrazem paprsků zapadajícího slunce

Zdobená brána na Hradním vrchu

Třetinu Budapešti zabírají kopcovitý Budín a Starý Budín, historičtější části města, které se rozkládají na devíti pahorcích západního břehu Dunaje. Zbývající dvě třetiny, ležící na protějším břehu, tvoří rovinatá Pešť. Širokou stuhu řeky, podle slov básníků modré, ve skutečnosti však špinavě hnědé, překlenuje osm mostů. Některé z nich, jako například nejobdivovanější a nejfotografovanější řetězový most Széchenyi lánchíd, zde stály již v předminulém století.

Květinové záhony a stožáry s maďarskou vlajkou

Žádná z původních konstrukcí však nevydržela dodnes. Postaraly se o to ustupující jednotky německé armády, které na konci druhé světové války vyhodily všechny mosty do povětří.

Oba břehy Budapešti jsou lemovány řadou zajímavých staveb. Mnohé z nich patří k nejnavštěvovanějším památkám celého Maďarska a nechybí na žádném z turistických itinerářů. Nejeden cestovatel doporučuje jako nejvhodnější formu úvodního seznámení s tím, co město nabízí, plavbu po Dunaji. Pohled na panorama historických budov, které jsou jako šperky rozesety po obou stranách řeky, je vskutku jedinečný. Levému břehu dominuje mohutný královský palác obehnaný kamennou zdí. O něco dále se proti obloze tyčí věže Rybářské bašty a Matyášova chrámu, pozoruhodné jsou i kostely pod Hradním vrchem. Nejúžasnější stavbou pravého břehu je neogotický Parlament, nepřehlédnutelná budova, která je považována za největší v celé zemi. Tento sto let starý, 268 metrů dlouhý a 96 metrů vysoký symbol maďarské demokracie má 691 místností, a na jeho výzdobě se podíleli nejlepší umělci v zemi.

Květinová vyhlídka z Hradního vrchu směrem k Parlamentu	Mladý pár kochající se vyhlídkou	Dunaj a Pešť z pahorku Gellért

Mnoho památek je dobře viditelných i z pešťské promenády, odpočinkové zóny, která se táhne podél východního břehu. Je vyhledávaným místem dostaveníček a procházek, vroubí ji luxusní hotely a restaurace. Nejvíce lidí zde potkáte o víkendu. Sváteční běžci, piknikující rodinky, mladé maminky, fotografující turisté, důchodci venčící své čtyřnohé miláčky, zamilované páry… Ačkoliv, na randící dvojice a mladé milence narazíte častěji v okolí Rybářské bašty. Romantický parčík na vrcholku tohoto oblíbeného místa v mnohém připomíná pražský Petřín a je z něj i stejně bezvadný výhled.

Bělostná bašta nad Dunajem

Rybářská bašta odrážející se v hotelu Hilton

Rybářská bašta se naoko tváří jako historická pevnost, její stáří však nepřesahuje ani sto let a k obraně města nikdy nesloužila. Ačkoliv záměrem tvůrců bylo, aby její charakteristické kuželové věže evokovaly stany prvních maďarských kmenů osídlujících zdejší území, dětem připomínají spíše pohádkové hrady z filmů Walta Disneye. Elegantní schodiště a vyhlídkové terasy bělostné fantasijní stavby jsou v létě posety davy turistů. Bašta je součástí Hradního vrchu, jedné z nejatraktivnějších částí města, zajímavé čtvrti s nadprůměrnou koncentrací památek a klenotů bohaté maďarské historie. Patří k nim zejména Matyášův chrám, korunovační kostel pojmenovaný podle vládce Matyáše Korvína. Během staletí byl nespočetněkrát přestavován a zásadním způsobem měněn, v době turecké nadvlády dokonce sloužil jako hlavní mešita. V těsném sousedství svatostánku se nachází socha sv. Štěpána, morový sloup sv.Trojice, bývalá radnice, palác a muzea. Je zde i kontroverzní hotel Hilton, v jehož moderních kouřových sklech se staletá památka lámaně odráží.

Rybářská bašta

Po několika hodinách strávených v ulicích města jsem dostal hlad a žízeň. Rozhodl jsem se je zahnat v některé z budapešťských čárd, tradičních lidových hostinců, od jejichž názvu je odvozen i temperamentní maďarský tanec čardáš. Stylová hospůdka, kterou jsem objevil v jedné z nenápadných uliček na levém břehu Dunaje, byla útulná a tichá. Ležela stranou od nejznámějších turistických památek a brzy mi bylo jasné, že cizinci zde nebývají příliš častými hosty. Nikdo z početného personálu nerozuměl ani slovo anglicky, německy, česky, slovensky ani rusky, a desetistránkový jídelní lístek existoval pouze v maďarské verzi. Chvíli jsem ním bezradně listoval, a když jsem zjistil, že rozumím pouze pojmům guláš, paprika a tokaj, objednal jsem si paprikový guláš a dvoudecku známého maďarského vína. Když na mě servírka spustila příval nesrozumitelných otázek, a já místo odpovědi pouze bezradně krčil rameny, na pomoc přispěchala pohledná slečna od vedlejšího stolu. „Servírka chce vědět, zda si přejete guláš ostrý nebo jemný a víno sladké nebo suché,“ přeložila mi do angličtiny dívka, která se představila jako Eszter. Skamarádili jsme se a když se mi nabídla jako neplacená průvodkyně, její nabídku jsem s radostí přijal.

Hradní vrch a Dunaj z pešťského břehu	Zdobená brána na Hradním vrchu	Dunaj a budínský břeh Budapešti

V pravý čas na pravém místě

Západ slunce nad Kalvinistickým kostelem

„Ty budeš určitě fotograf, že?“ zeptala se moje nová známá, jakmile spatřila stativ vykukující z baťůžku. Ani nečekala na odpověď. Vzala mě za ruku a přidala do kroku. „Pokud chceš mít hezké večerní fotky, měli bychom si pospíšit. Sluníčko bude za chvíli zapadat a byla by škoda, kdybys nebyl v pravý čas na pravém místě.“ Jak jsem záhy pochopil, měla na mysli palubu vyhlídkového plavidla, které bude v okamžiku, kdy oranžový kotouč slunce mizí za horizontem, uprostřed řeky mezi parlamentem a Kalvinistickým kostelem. Zatímco odraz slunce na hladině rozzářil okna nejdelší budovy v zemi do zlatova, obloha na druhém břehu se rozsvítila barvou plamenů ohně a tmavá věž chrámu se rýsovala proti nebesům jako boží prst, směřující do sfér, které nás obdařily schopností vnímat a ocenit pomíjivou krásu okamžiků, jako je tento.

Soumrak u řetězového mostu

Řetězový most v prchavém okamžiku, kdy den předává vládu noci

Hradní vrch a řetězový most z pešťského břehu Dunaje

Jen co jsme přistáli na levém břehu, rozeběhli jsme se k řetězovému mostu, abych mohl co nejlépe zachytit scenérie na druhé straně řeky v prchavém okamžiku, kdy den předává vládu noci. Slunce již bylo dávno za obzorem a obloha měla barvu světlého inkoustu, který s přibývajícími minutami pozvolna tmavnul. Vychutnával jsem si tyto okamžiky a ačkoliv jsem měl plné ruce práce s nastavováním stativu, nejlepší kompozice i správné expozice, vnímal jsem zamilované páry, kterých na břehu přibývalo, i dobře míněné rady dívky, která se mnou běhala z místa na místo. „Ještě sem, odsud uvidíš nejlépe Hradní vrch! Pak rychle k té soše, abys za ní měl i oblohu, než úplně zčerná! Tady od toho mola uvidíš nejlépe odraz pouličních lamp na hladině řeky! Támhle napravo máš dvě lodě a most ve zlatém řezu!“ Byl jsem rád, že Eszter vidí svět mýma očima. Věděla přesně co chci a zůstala mi nablízku i poté, když už nebylo kam spěchat.

Hradní vrch, královský palác a řetězový most z pešťského břehu Dunaje

Noční parlament z vyhlídky na Rybářské baště

Ve dne bílá, v noci žlutá

Léto v Budapešti

Koncert na náměstí před bazilikou svatého Štěpána

“Budapešť je městem kultury, koncertů a umění. Máme tu přes šedesát muzeí, dvě opery, čtyřicet sedm divadel, šestnáct koncertních síní a sedm amfiteátrů,“ počítala hrdě Eszter. „Vím to, protože jsem na toto téma psala bakalářskou práci. Kromě oficiálních podniků můžeš navštívit i mnoho desítek nejrůznějších alternativních klubů,“ líčila zasvěceně, zatímco jsme stoupali k vyhlídce na Hradním vrchu. „Máme bezvadné diskotéky, kabarety, nezávislé scény. Mnoho z nich hraje každý den a opravdu je z čeho vybírat. Málokdo z mladých lidí tráví večery doma. V létě je spousta akcí venku, pod širým nebem. Ať už je to klasika, rock, nebo folk, každý si přijde na své. Zítra je například pravidelný koncert na náměstí před bazilikou sv. Štěpána. Mívá to tam úžasnou atmosféru a jestli chceš, můžeme tam zajít. Je to dokonce zadarmo!“ Rybářská bašta nás přivítala zcela jinou atmosférou než přes den. Zatímco její bílé věžičky byly v záři reflektorů úplně žluté, gotické oblouky parlamentu na druhém břehu zářily hned několika odstíny. Vyhlídka neměla chybu.

Szechényiho řetězový most a budínský břeh s kostelem sv. Matyáše v pozadí	Matyášův chrám	Interiér Matyášova chrámu

Na ulici Váci

Jedna z mnoha restaurací na ulici Váci

Noční procházku jsme ukončili na populární ulici Váci, která je považována „výkladní skříň Budapešti“. Nenabízí pouze nepřeberné možnosti příjemného posezení, ale zejména elegantní architekturu a téměř učebnicové ukázky mnoha stavebních slohů 19. a 20. století. Na zdejších budovách jsou k vidění charakteristické prvky klasicismu, secese, art deca i Bauhausu. Přes všechnu různorodost tento komplet krásně ladí a i nejmodernější domy, zabudované do proluk, se vkusně přizpůsobují atmosféře celku. V průběhu dne se to tu hemží turisty z celého světa. Obdivují výlohy značkových obchodů, porovnávají výhodnost kurzů v nespočetných směnárnách, zkoumají nabídku suvenýrů na pultech mnoha stánků. Se západem slunce se nálada ulice promění. Obchody zavřou, stánky s pohledy a upomínkovým zbožím zmizí, a hladoví i žízniví návštěvníci zamíří do některé z mnoha restaurací, vináren, hospůdek, barů a nočních podniků všeho druhu. Jejich nabídka je opravdu široká a na své si přijde každý. Lépe řečeno, každý, kdo má dostatek peněz. Ceny v ulici Váci jsou přece jen trochu vyšší.