Daleká cesta autem a ještě únavnější dohady na hranicích. To vše musíme překonat, abychom se dostali do našeho cíle – Bulharska.
|
| Mapa cesty |
Možná se budete ptát: Proč právě Bulharsko? Nebudu nic zastírat, byla to taková znouzectnost. Původně jsme měli být v Kašmíru, ale separatisté byli proti. Z bezpečnostních důvodů jsme se rozhodli pro něco klidnějšího a volba padla na Island. Vše jsme naplánovali, krásně to vycházelo – až na jednu maličkost. Ukázalo se, že trajekt na Island je vyprodán již někdy v únoru a z plánů na velkou cestu opět sešlo. Oprášili jsme proto plány staré již několik let a rozhodli se pro Bulharsko.
|
| Kostel v Kazanské soutěsce |
Scházíme se pátek večer – já s Káťou a Václav s Verčou v Poříčí nad Sázavou a snažíme se o nemožné. Zapomenout na pracovní starosti (to ještě docela jde) a sbalit se na měsíc do krátké felicie (to jde výrazně hůře). Nakonec ale šikovné české ruce a poučení z mnoha nezdařilých pokusů slaví úspěch a výsledkem je sice přeplněný, ale na cestu připravený český “rodinný“ vůz. Vyrážíme v sobotu 10.8. kolem osmé ráno. Noha na plynu a postupně za námi mizí Brno, Bratislava a Maďarsko. Vzhledem k tomu, že nepoužíváme dálnice, tak cesta neubíhá příliš rychle a na maďarsko-rumunských hranicích ve městečku Nagylac jsme okolo 20. hodiny. Okolo 23. hodiny se nám daří dostat se na řadu, úspěšně znovu nabalit věci do kufru, který jsme byli přinuceni hraniční kontrolou otevřít, a překonat hranice. Jsme v Rumunsku a hned je to znát na kvalitě silnic a kvalitě ostatních účastníků silničního provozu. Předpisy se moc nedodržují a co na tom, že některým vozům nejdou světla, hlavně že jedou… Okolo čtvrté ráno toho máme dost, zastavujeme asi 30 km před Orsovou a na louce u silnice usínáme, abychom dočerpali síly.
Neděle 11.8.
 |
| Socha Decebala |
 |
| Detail rekonstruované výzdoby |
Ranní provoz nás nenechává dlouho vyspávat a tak okolo osmé jsme již zase na cestě. Odbočujeme do Kazanské soutěsky. Ta je asi 10 km dlouhá a rozkládá se na obě strany od vesnice Dubova. Příkré vápencové stěny by měly dosahovat výšky až 600 metrů. Postavením přehrady Železná vrata na Dunaji se divoká řeka zklidnila a kromě romantických pohledů zde najdeme i “civilizační zátiší”. Cestou můžeme zastavit u obrovské busty Decebala – nejslavnějšího dáckého náčelníka, který vládl 87 – 106 př.n.l. Je vytesána do skály a měří několik desítek metrů. Soudě dle počtu návštěvníků, jedná se o významnou turistickou atrakci. Ve městě Turnu Severin nenalézáme odbočku na Calafat a tak nezbývá než jet asi o 100 km delší cestou přes Craiovu. V Calafatu jsme ve 14 hodin.
 |
| Zátiší na břehu Dunaje |
 |
| Rybářské obydlí |
Lístek na trajekt přes Dunaj stojí 29 € (17 € za auto a 3 € za každou osobu) a jezdí prý na otočku každou půlhodinu. Navíc platíme 8 € místní taxu, jako vstup do této oblasti. Rumunský celník po nás chce úplatek a je značně rozčilen, když mu vysvětlujeme, že jsme nekuřáci a peníze nemáme, protože chceme platit kartou. Obrací oči v sloup, rozhazuje rukama a vykřikuje: “Mastercard, Mastercard…“ Jsme neústupní a tak má smůlu, nezbývá mu, než aby nás pustil dále. Po hodině čekání na trajekt (někteří tu čekají od rána) se konečně rozjíždíme a přistáváme na druhém břehu Dunaje, v Bulharsku. Zde od nás vyberou pasy a 3 hodiny nás nechávají bez povšimnutí. Za tu dobu nám vyrobili vstupní kartičku, se kterou se máme do 48 hodin přihlásit na policii v místě pobytu. Nyní se již můžeme rozjet, ale ne příliš rychle. Za průjezd špinavou kaluží nazvanou desinfekce platíme 2 €, po deseti metrech u další budky 9 € za používání silnic a po dvaceti metrech u další kasy 10 € jako ekologickou daň za potenciální znečišťování životního prostředí při možné havárii (tahle kostrbatá formulace je jejich výmysl).
 |
| Víza vyrobená na hranicích |
 |
| Vstupní poplatky |
Tak jsme po 6 hodinách dohadování konečně v Bulharsku, lehčí o 58 € a pár iluzí. Nálada je lehce zmražená a naše myšlenky se točí kolem toho, co nás ještě čeká, když to takhle začíná a jestli vůbec Bulharsko byla správná volba. Naštěstí se dále ukázalo, že tímto těžkosti a byrokratické jednání v podstatě skončily. V městečku Vidin, které je hned za hranicemi, nalézáme díky ochotným Bulharům bankomat a zásobujeme se místní měnou – Leva. Kurs je 1,95 Leva za 1 €. Je večer a tak přejíždíme ke 45 km vzdálené obci Rabiša. Za ní se nalézá jeskyně Magura, u které si za tmy a deště stavíme stan a můžeme tak strávit první noc na bulharském území.
Co k tomu dodat?
Popsanou cestu znam velice dobre a nutno dodat, ze ucastnici mohli dopadnout jeste hure.
Ale abychom byli vyvazeni. Vetsina navstevniku Ceska ze Zapadni Evropy, USA, Australie a podobnych zemi nas vidi ve velice podobnych barvach. A je pravdou, ze se k nam zadni cimprlichove na individualni turistiku nezenou, i oni jsou to vetsinou “dobrodruzi”. Je to velmi dobre si toto stale uvedomovat!
Ale ja se priznam, ze preferuji prave takova individualni dobrodruzstvi……
Jdete priste na stopa ;o)
V roce 2001 sem cestoval stejnou cestou na Kavkaz (Gruzie) se 100 USD v kapse… nikdo po me zadny poplatky za auto nechtel a jeste sem mel vlastniho ridice :o))))))))))
Jet s autem na vychod je blbost, i kdyz Bulharsko je jeste v pohode… zbytecne se to komplikuje a prodrazuje, obzvlast kdyz vlak pres cele Rumusko + litr palenky stoji 10 DEM.
p.s. nadherny fotky sme delali taky.
Tohle je muj nazor. petr.
RE: Jdete priste na stopa ;o)
Díky za radu :-)) Dříve jsme taky jezdili stopem, ale teď preferujeme auto. Přeci jenom se do nej vejde hodně věcí (hlavně jídlo), fotovýbava také značně přibrala na váze (cca 10 kg) a když člověk jede ve čtyřech, vychází to i zajímavě cenově. Jenom pro představu: měsíční putování Bulharskem včetně všech vstupů, jídel, benzínu, poplatků apod. nás vyšlo na 4000 Kč/os. Pokud to auto člověk používá jako přiblížení k zajímavým věcem a ne jako životní styl, tak je to v pohodě. Jinak mírně pesimistický tón tohoto úvodního článku byl způsoben tím, že na východě jsme nebyli poprvé, ale ve srovnání s předchozími cestami jsme poprvé vychytali takovéto byrokratické postupy. Jinak je to také psáno takto proto, aby to bylo v kontrastu s pohodou a hodnými lidmi, které jsme potkali dále. Za celý měsíc vlastního pobytu v Bulharsku nebyl náznak nějakého problému a vřelost místních lidí byla obdivuhodná.
RE: RE: Jdete priste na stopa ;o)
10 kg fotovybavy ?? no tak to pak jooooo, jen abyste casem nemuseli jezdit s nakladakem ;o)
Jinak hranice je semtam psycho… chce to nervy, z domu na tohle clovek neni zvyklej to je mi jasne.
RE: Jdete priste na stopa ;o)
Petre, nejses nahodou z Brna? Byla by to asi velka nahoda, ale zase tak hodne lidi do Gruzie nejezdi…
Pavel
RE: RE: Jdete priste na stopa ;o)
Jasne ze z Brniska, zname se? Pavel Pavel… hm nak mi neskrta… co treba prezdivka?
hm, Island…
No, trajekty na Island su v sezone vypredane aj rok dopredu…
Bol som tam v lete 2001 a planujem ist zase tento, alebo buduci rok. Najlepsie je letiet do Reykjaviku a tam si prenajat auto. Letenka stoji podobne ako trajekt.
Auto treba terenak s cca 80cm kolesami. Inak sa dostanete iba k par zaujimavym miestam. Tie este viac zaujimave su daleko od asfaltovych ciest a brodenie potokom je bezna vec. Prespavat sa v lete da vpohode vonku, v aute alebo na farmach. Monohe farmy poskytuju postel a rannu kavu, ak mate vlastny spacak…
Krajina je tam nadherna!
Par fotiek co som urobil (vtedy s Minoltou 505si) je tu:
http://www.tenzor.cz/ravv/island_th.html
Nepresnosti ???
Začína to zaujímavo, teším sa na ďalšie pokračovania. A fotky sú pekné.
Asi týždeň pred Vami som išiel po rovnakej trase. Preto nesúhlasím z hodnotením kvality cesty v Rumunsku, osobitne za prechodom v Nagylaku. Cesta je tam rovnaká ako sme zvyknutí v ČR, žiadny rozdiel. Pochybujem že by ju za týždeň rozbili.
Prechod cez hranice Rumunsko-Bulharsko je celkove nepríjemný. Zisťoval som si situáciu na veľvyslanectve vopred (bola to moja prvá cesta do Bulharska) ale na také hrozné poplatky za prechod hranice ma nikto dopredu neupozornil, takže som bol poriadne nahnevaný. Bola to najväčšia položka dovolenky a možno viac než 1/3 nákladov. Platil som to2ko isto ako vy. Myslím si, že je to nejaká špecialita Bulharska a Rumunsko má k tomu recipročne zavedené odvetné opatrenie. Do Rumunska som jazdil služobne často a s úplatkom na colnici som sa nestretol, asi ste si niečo zle vysvetlili. Prejazd hranice trval vyše 3 hodiny a to som tam bol jediné osobné auto.
Petr: V roku 2001 stál v Rumunsku 10 DEM tak maximálne lístok z Brašova do Mangalie (240 tis LEI=8USD=280Kc=15-16DEM – podľa kurzu v roku 2001), a to nie je ani polovička Rumunska. Ceny v Rumunsku výrazne stúpli a stále rastú. Nie je to už veľmi lacná krajina, aj keď v priemere je tam stále lacnešie ako v ČR. Rumunsko je drahšie ako Bulharsko, aj úroveň miestnych platov je rozdielna.
RE: Nepresnosti ???
Pokud se jedná o hodnocení silnic, tak to bylo myšleno zhruba takhle. Hned za hranicemi se dá poznat z chování řidičů, že jsme jinde. (a nejen rumunských řidičů, oni i cizinci hnedka jezdí jako by se utrhli ze řetězu). Kvalita silnice z Nagylaku do Aradu je velmi dobrá. Pak jsme ale jeli po silnicich okresniho významu a tam to bylo výrazně horší. Je pravda, že jsme to jeli v noci a tak nám těch děr přišlo docela hodně. Ve dne by se mezi nimi kličkovalo asi podstatně lépe.
Pokud jde o poplatky na hranicích, tak mně nevadila ani tak jejich výše (prostě jednou je to dané a buď to akceptuji nebo mám smůlu), jako to, že to vybírali postupně. Že jsem ujel vždy 10-20 m, musel zstavit, zaplatit …
Pokud jde o úplatek na Rumuské hranici, tak se obávám, že ho skutečně chtěli. Také mě to překvapilo, protože do té doby jsem na Rumunských hranicích zažil vždy naprosto profesionální chování. Vysvětloval jsem si to tak, že jak je to u Bulharských hranic, tak že tam celník pochytil jejich způsoby. Vždy je to pouze o tom, na koho člověk narazí. Každopádně to zkusil, ale nechal se velmi snadno přesvědčit, že má smůlu.
Za nepripravenost se plati aneb zde neplati “любопитс
Slavickovci,Slavickovci!
Budte radi, ze vas jeste o nejake penize na hranicich v Bulharsku nebo v Rumunsku neobrali “pseudomafiani” skrze neokolkovane cigarety treba za 30 EUR karton!
Jinak jste udelali hned serii velkych chyb jedouce na Balkan. Nejezdi se pres Rumunsko!!! Cesty jsou dnes sice lepsi nez u nas, ale zejmena vesnicane nedbaji bezpecnosti (ani sve) a velmi hrozi kolize treba se stadem ovci, oslem apod. Kolem Dunaje se navic v zatackach spatne jede a skoro neda predjizdet. Dalsi pruser je feribot pres Dunaj. Tady jste udelali dalsi velkou chybu – nemeli jste rumusnke lei!!! je to sakra levnejsi (mozna jste si vsimli v ceniku). S Rumunama se navic nevyjednava ale poradne hada. Nevzit s sebou par krabicek Marlborek je taky hloupost. Kdyz hadani nepomuze, tak tohle vzdycky!
Takze meli jste jet pres Srbsko! Plati se sice viza (6-7 EUR za jeden prujezd), plati se za “dalnice”, ale kdyz si na hranicich vymenite eura za dinary, nevyjde vas to ani tolik, co feribot (nepocitaje cas). Dulezita je zelena karta pro auto platna pro jugoslavii (pozor! starsi zelene karty ji mohou mit historicky preskrtnute a pak byste museli platit asi 80 EUR za zelenou kartu – na mesic). V Srbskuje potreba dodrzovat predpisy!!! Srbska dopravni policie je takrka vsude, zejmena na trase mezi Subotici, Novim Sadem a Beogradem. Pokuta se da ovsem ukecat na 10 EUR, coz neni nic. Musite se ovsem aspon nejak domluvit!!!! Nemecina, anglictina apod. je uplne na nic! Pokud neumite srbsky nebo bularsky nebo makedonsky, meli jste jet radeji s cestovni kancelari. Druha vyhoda trasy pres Srbsko (Subotica, Novi Sad, Beograd, Nis, Kalotina BG) je slusny prujezd skrz hranice v Kalotine. Navic je cesta z Nise na hranice nadherna!!! Bulharsti mitnici tam, co se tyce poplatku, neprudi tak moc. Staci rict (byt lamanou bulharstinou), ze jedete do Sofie a zaplatite tak 2 EUR za desinfekci a 2 EUR “putni taksi”. dale uz jedet prijemne az na Sofijsky okruh a odtud pres moc hezky Petrochanski prusmyk do Montany a dale smer Belogradcik nebo Magura. Cestou jeste muzete navstivit nejaky monastir.
Jinak Bulhari jsou moc prijemni, ovsem bez aspon minimalni znalosti jazyka jste v rejzi a NIKDY NEMUZETE BULHARSKO POZNAT !!! V ekonomicke situaci, ktera tam je a pri rozvoji, ktery se fakticky rozbehl az v roce 1996 po absolutnim vytunelovani ekonomiky, se nemuzete divit, ze jsou ceny pro deutsch spraching a english speaking takove, jake jsou. Mimoto vam ani neukazou tolik, co by ukazali treba cechovi, ktery se s nimi domluvi. Z Magury jste videli hrozne malo, na Belogradciku jste snad ani nebyli, kdyz vas nezaujaly moc hezke povesti, ktere se k nim vazou. Velka skoda!!! O balkanskych zemich nemuzete delat reportaz ala navsteva Parize. Je to tam o lidech, emocich, kulture a tradicich. Proto ta vase reportaz ani nema stavu a proto mozna ani nevite, jaky skvost jste v lete navstivili. Priste se predem vice zajimejte a nebo si na internetu najdete nejakeho pocesteneho Bulhara nebo pobulharsteneho Cecha ( a je jich dost), ktery Vam s tim pomuze nebo vas i doprovodi. A pak muzete podobnym zpusobem absolvovat i Makedonii, Srbsko, Bosnu. Myslim ze je mnohem lepsi opravdu poznavat, nez se nechat oblafnout zkreslenymi dojmy a pocity a v planovaci si jen odskrtnout “byl jsem tam”. Pak mozna poznate, ze je v Bulharsku a na Balkane vubec vice zajimaveho nez na Islandu nebo Kasmiru (a to jsou obe zminene zeme krasne!) a ze se to ani za jeden zivot neda zvladnout!
RE: Za nepripravenost se plati aneb zde neplati \
Martin, vďaka za doplňujúce informácie.
Mám drobné výhrady voči tónu Tvojho komentára a preto som sa rozhodol zapojiť do diskusie, ktorá sa ma priamo netýka :)))
– Myslím, že úlohou článku o cestovaní na serveri Paladix nie je nahradiť turistickú príručku typu Lonely Planet. Vzhľadom na fotografický server očakávam od článku skôr informáciu o tom, čo zaujímavé fotiť / príp. sa fotilo a kde, ako fotenie prebiehalo, ako to dopadlo, kde sú fotky. Povesti a iné zaujímavosti sú nepochybne zaujímavé (rád by som sa nechal obohatiť) ale hľadal by som ich skôr na inom serveri.
– Do Bulharska sa dá ísť po zemi v princípe dvomi spôsobmi. Cez Rumunsko alebo cez Srbsko. Slavíčkovci si vybrali cez Rumunsko.
– K prechodu hraníc mám osobne podobné výhrady ako Slavíčkovci. Bol som v Bulharsku týždeň pred nimi. Tam som išiel cez Calafat, naspäť cez Orjachovo. Bulharsko bolo prijaté ako kandidátska krajina na vstup do EU, preto by som očakával určitý stupeň vyspelosti. To čo mi bulharské orgány predviedli na hraniciach mi vyspelé nepripadalo a priznám sa že nechápem, ako mohla byť táto krajina vôbec zaradená na zoznam kandidátskych krajín. Tech. poznámka – ceny za LEI a EUR boli približne rovnaké.
– Moja cesta síce bola hlavne do Rumunska a návšteva Bulharska bola iba okrajová časť. Naprie tomu som sa snažil nájsť informácie o Bulharsku a priznám sa, že veľa sa mi ich získať nepodarilo. V Rumunsku má skoro každá inštitúcia fungujúci web s pomerne rýchlou odozvou, v Bulharsku to tak zatiaľ nie je.
Rád dám s Tebou reč na toto téma aj mimo server Paladix. Cestujem často a rád by som sa ničo viac o Bulharsku dozvedel.
RE: RE: Za nepripravenost se plati aneb zde neplati \\
Michale,
za tonem i kritikou reportaze si stojim, ostatne jako by to udelal kazdy clovek, ktery citi ve slove Balkan “doma”.
At je reportaz o Bulharsku kde chce (foto server, turisticky server apod.), neda se hovorit o povedenosti v pripade, ze je takto sucha a aspon trochu neprinasi ducha te zeme.
Jinak uz jsme to s Markem Slavickem probrali mailem a bylo to docela dlouhe povidani. Pokud bys nejake informace potreboval, muzes mi ho napsat taky.
MMT
RE: Za nepripravenost se plati aneb zde neplati \
to4no taka be!