Capture One efektivně 37: různé tipy II

Dnešní díl přináší opět várku různých tipů, které se mi neshromáždily během používání Capture One, psaní starších dílů a také z dotazů, kterými jste mě průběžně k mé radosti, že je o seriál zájem, zásobovali.

Úvodem bych chtěl upozornit, že Capture One používám ve verzi pro Mac. Verze pro Windows se může v některých detailech odlišovat a i když se snažím ověřovat rozdíly na obou platformách, nejsem schopen garantovat, že něco nepřehlédnu. Uvítám případně jakékoliv doplnění v komentářích pod článkem.

Maska ostrosti

V minulé části o konfiguraci Capture One jsem zmínil nastavení citlivosti a barvy zobrazení masky ostrosti (Focus Mask). Co to ale vlastně je? Jde jednoduše o funkci, která barevně zvýrazní nejostřejší oblasti fotografie, takže můžete poměrně rychle a efektivně vytřídit nejostřejší (respektive nejsprávněji zaostřené) záběry ze série. Z hlediska použití a ovládání je to naprosto jednoduchá a srozumitelná záležitost – po aktivaci z menu View → Show Focus Mask se ve fotografii objeví zelené plochy, které vyznačují nejostřejší oblasti.

Ukázka výsledku funkce Focus Mask – až na drobné excesy zvýraznění ostrých oblastí odpovídá

Potud je to asi zcela jasné, nicméně Focus Mask má i svá úskalí, která je dobré znát. Algoritmus, který za funkcí stojí, není vhodný pro použití na fotografiích s vyšším množstvím šumu – jelikož ten je vždy „ostrý“, maska se může zjevit v neostrých oblastech a nebo dokonce přes větší část fotografie. Splést jej mohou také vysoce kontrastní, leč neostré oblasti, dokumentace zmiňuje například větve proti nebi a podobně. Maska ostrosti dále funguje pouze s RAWy – pro JPEGy, TIFFy apod. není určena. A v neposlední řadě je třeba zmínit, že funkce nepodporuje některé specifické RAWy, jako jsou např. ty z X-Trans snímačů fotoaparátů Fujifilm, a to bohužel bez varování – Capture One vás neupozorní, ale zkrátka ukáže nesmysly, jako třeba zaostření tenkého vodorovného řádku u horní hrany fotografie.

Lesk i bída funkce Focus Mask v jedné fotografii. Ostrost na přádelníkově tváři je určena celkem dobře, zvýraznění větvičky vlevo dole je ale hodně mimo, a co znamenají ty tečky v čistém nebi bez šumu, čert ví.

Dá se tedy na funkci Focus Mask spolehnout? Můj názor je, že ano, ovšem za ideálních podmínek, mezi které řadím:

• nízké ISO (respektive málo šumu)
• malou hloubku ostrosti
• kontrast v místě zaostření

Podtrženo sečteno, nejlépe podle mě poslouží pro například studiovým portrétním fotografům pro kontrolu očí.

Odečet barev

Jednou z funkcí Capture One, kterou jsem doposud zcela pomíjel, jsou odečty barev (Color Readouts). Jedná se o „vlaječky“, které po umístění do fotografie ukazují aktuální RGB barvu v daném místě po všech úpravách. Vlaječky se umísťují pomocí kurzoru s názvem Add Color Readout, který najdete mezi kapátky (a nemá přiřazenou žádnou klávesovou zkratku):

Nástroj Add Color Readout v hlavní liště

Umístění vlaječek není svázané s konkrétní fotografií, takže pokud se přepnete na jinou, objeví se na stejném místě, a přesunete-li je, promítne se změna pozice opět i pro ostatní snímky. Důvodem je, že se odečty barev používají primárně při focení do počítače jako kontrola nasvícení.

Ukázka použití odečtů barev

Při úpravách je takto konkrétní hodnocení barevnosti samozřejmě zaměřené spíše na speciální případy jako je fotografování reprodukcí uměleckých děl. Hodit se ale mohou i v méně kritických situacích, například v kombinaci s nástrojem trojcestného vyvážení barev, kdy si můžete pohlídat, aby některé oblasti nechytly nechtěný barevný nádech.

Je třeba podotknout, že Capture One pracuje standardně trvale v režimu soft proofingu, takže hodnoty na vlaječce odpovídají plně výstupnímu souboru, pokud ovšem nakonec při exportu nepoužijete jiný barevný profil! Když pracujete s CMYK profilem (např. při přípravě fotografie pro tisk), rovněž vlaječky zobrazují hodnoty kanálů C, M, Y a K.

K odstranění vlaječek slouží kurzu Delete Color Readout – klikáním na ně je odstraníte jednotlivě a z kontextového menu na pravém tlačítku myši můžete použít volbu Delete All Readouts pro smazání všech vlaječek.

Velikost záplat v nástroji Spot Removal

Pokud pracujete s retušovacím nástrojem Spot Removal, můžete velikost záplaty nastavit pomocí táhla Radius nebo tažením myší. Méně se ví, že rovněž můžete použít klávesové zkratky pro nastavení velikosti štětce, které mění velikost záplaty před jejím umístěním. Standardně se jedná o klávesy [ a ] (hranaté závorky), které ovšem – jak už jsme si řekli dříve – fungují jen na anglické klávesnici. Pro českou klávesnici můžete zkratky změnit v nastavení (Capture One → Edit Keyboard Shortcuts na Macu nebo Edit → Keyboard Shortcuts ve Windows).

Zajímavé je, že nastavení velikosti z klávesnice dovoluje přesáhnout maximální hodnotu poloměru na posuvníku, kterou je 100 pixelů. Pravděpodobně se ale jedná o chybu, protože větší záplaty se jednak aplikují podstatně déle a od určité velikosti už nejsou výsledky moc dobré – Phase One tedy asi ví, proč standardně nedovoluje takové rozměry. Ostatně, pro rozsáhlejší retuše jsou vhodnější opravné vrstvy.

Znásobení efektu místní úpravou

Pokud potřebujete aplikovat některý z efektů s větší mírou než dovoluje jeho posuvník, můžete elegantně použít místní úpravu s totožným nastavením a zcela vyplněnou maskou – tu navíc nemusíte vymalovat štětcem, protože Capture One disponuje funkcí Invert Mask, která z prázdné masky udělá zcela překrytou. Stejného principu samozřejmě můžete využít i pro místní úpravy. Pokud síla efektu v jedné vrstvě nestačí, přidáte jednoduše další vrstvu, zkopírujete do ní masku z původní vrstvy a pak už jen doladíte sílu efektu. V praxi nicméně podle mě nenastává příliš často, že by jednorázové použití některé úpravy nestačilo. Nejčastěji to bývá potřeba u editoru barev, ale tam si často lze vystačit s opakovanou úpravou téže barvy, jak je vidět na ukázce, kterou jsem použil v jednom z dřívějších dílů.

Šestinásobná úprava odstínu téže barvy v Color Editoru vždy o 30 stupňů vede k rotaci odstínu o 180 stupňů

Zablokovaná editace fotografií ve zkušební verzi

Pokud Capture One testujete, můžete si velmi snadno ve zkušební verzi zcela zablokovat editaci fotografií. Důvodem je, že zkušební verze je současně plnohodnotnou verzí pro uživatele digitálních stěn Phase One nebo případně uživatelů fotoaparátů Sony (jak už jsme si řekli na začátku, ti mohou Capture One v zjednodušené verzi Express používat zdarma). Ve zkušebním období se při každém spuštění se objeví tento dialog:

Dialog s výběrem verze ve zkušebním období

Pokud v něm omylem zvolíte verzi DB (Digital Back, digitální stěny) nebo Express (for Sony), změní se zkušební verze bez reptání na ostrou – ovšem s omezením na RAW soubory z přístrojů Phase One (DB) nebo Sony (Express (for Sony)). Ostatní soubory v katalogu lze pouze prohlížet, ale nikoliv editovat, a opět trochu schází nějaké vysvětlení, proč tomu tak je. Uživatel je zmaten a neví, co dál.

Řešení je naštěstí poměrně jednoduché – stačí licenci v Capture One deaktivovat a znovu se tak vrátit do zkušebního režimu (tedy pokud už mezitím neuplynula 30denní doba). K tomu slouží funkce z menu Capture One → License na Macu, respektive Help → License Informations ve Windows. V následném dialogu pak najdete informaci o tom, v jakém režimu Capture One běží a tlačítko pro případnou deaktivaci licence.

Ukázka dialogu licence na Windows s aktivovanou verzí DB (Digital Back). Tlačítko „Stop Running Digital Back only“ resetuje Capture One zpět do zkušebního režimu.

Je až s podivem, kolikrát jsem se s tímto problémem setkal, takže jsem se rozhodl zmínit jej i v tomto seriálu.

Mimochodem, to, co je ve zkušební fázi chybou, která brání v testování, se může později ukázat jako docela užitečná vlastnost. Podle všech mých pokusů se totiž zdá, že Capture One aktivovaný například jako verze DB lze používat pro přístup ke katalogu po ukončení předplatného. Úpravy jiných RAWů už sice aplikace nedovolí, ale prohledávání či export ano. Osobně bych se na to dlouhodobě nespoléhal, ale dočasně to nejspíš může posloužit.

Deaktivace licence

Stejnou cestou, jakou jsem popsal v předchozích odstavcích, se mimochodem vydáte i tehdy, pokud budete chtít z počítače odebrat placenou licenci. Phase One vám dovoluje používat jednu licenci až na třech počítačích (od verze 9, pro verzi 8 platí limit dvou počítačů) a pokud potřebujete licenci přenést na jiný, je třeba jí na původním deaktivovat. Jestliže už počítač, kde byl Capture One původně aktivní, nemáte k dispozici (například došlo-li k hardwarové poruše), můžete totéž provést přes správu licencí na webu Phase One v sekci My Pages (sekce Software License). Zde je ovšem poměrně těžko rozlišitelné, který počítač je který, protože jsou lakonicky pojmenované Computer1, Computer2 a Computer3 a – pokud vím – toto označení nemůžete změnit na něco přehlednějšího. To poněkud ztěžuje určení, který z počítačů deaktivovat. Jedinou pomůckou je datum aktivace a nebo nezbývá, než experimentovat – jestliže máte licenční klíč, není celkem problém případný chybně deaktivovaný počítač znovu aktivovat.

Přehled licencí na webu s možností jejich deaktivace pro jednotlivé počítače

Tip pro určení ideální hodnoty doostření

Jedním z častých dotazů, které dostávám na kurzech, je, jaké jsou správné hodnoty doostření. Odpovídám, že neexistuje žádné jedno správné nastavení, protože záleží na fotoaparátu, objektivu, citlivosti ISO, konkrétní fotografii i účelu, pro nějž jí připravujeme. Přesto jsem nedávno narazil na způsob, jak můžete určit ideální základní hodnoty pro správně exponovanou a zaostřenou fotografii, který mi dává smysl vyzkoušet. Detailní postup i s ukázkami najdete v článku na webu Capture One Blog. Pokud vládnete angličtinou, doporučuji nastudovat si jej tam. Pro anglicky nemluvící přidávám bodové shrnutí této techniky (čísla kroků odpovídají těm v originálním článku):

1. Zvolte správně zaostřený a neroztřesený snímek s jasně definovanou rovinou zaostření, spíše s neutrální expozicí bez extrémního kontrastu, vyfocený na nižší či střední ISO
2. V nástroji Sharpening nastavte všechny posuvníky na 0 a zobrazte si snímek v měřítku 1:1 v nejostřejší oblasti
3. Nastavte posuvník Amount na maximum
4. Zvyšujte hodnotu Radius po 0,1 (klikněte do textového pole s hodnotou a používejte kurzorové šipky nahoru a dolů), dokud se neobjeví všechny jemné detaily, které se ztratily při demosaicingu RAWu
5. Zobrazte si tmavou část fotografie – nemusí být ostrá, řešíme šum
6. V této fázi budeme potlačovat šum snímače zvýšený doostřením
7. Klikněte do pole s hodnotou Threshold a kurzorovou šipkou nahoru postupně přidávejte, dokud nebude šum rozumně potlačen
8. Přepněte se do hodnoty Amount a nastavte jí na 100
9. Zobrazte si zpět zaostřenou část fotografie z bodu 2 a přidávejte postupně po 10 (Shift+šipka nahoru), dokud nejste spokojeni s výsledkem

Výsledné nastavení by mělo fungovat pro všechny „normální“ fotografie ze stejného fotoaparátu. Nyní si je můžete uložit buď jako výchozí nebo jako předvolbu pro ruční použití. Autorem návodu je Sascha Erni, autor knihy Capture One Pro 9 – Mastering Raw Development, Image Processing, and Asset Management.

Stáhnout zdarma:

• zkušební verzi Capture One Pro
• verzi Express pro Fujifilm, Nikon nebo Sony

E-kniha a individuální kurzy

• Na základě seriálu vznikla obsáhlá e-kniha Capture One efektivně, která je průběžně aktualizována pro nové verze aplikace
• Do tajů Capture One Pro můžete proniknout také prostřednictvím individuálních kurzů pořádaných autorem tohoto seriálu.